ZPRÁVY

Boj za svobodu: Egypt, Turecko, Venezuela

Měli Obama a EU v Egyptě pravdu? V Turecku taky jde o svobodu. A ve Venezuele tuplem.

Ačkoliv mi to mí názoroví oponenti nechtějí uvěřit, neřídím se při psaní svých článků ničím jiným než zdravým selským rozumem a morálním kompasem. Na svůj morální kompas jsem náležitě hrdý a myslím si, že mi správně ukazuje můj směr, protože někdy dochází v politice k zvratům, které je těžké ihned pochopit. Zároveň je mezinárodní politiko komplikovaná a nepřehledná záležitost, ale věřím, že se selským rozumem a morálním kompasem se v ní může vyznat každý. Většinou se zastávám Západní politiky, ale Egypt byla asi jediná výjimka, kde jsem s ní nesouhlasil. Na základě posledních zpráv jsem zapochyboval, zda i tady neměl Západ pravdu. Ale nakonec jsem dospěl k závěru, že ne.

V Egyptě totiž došlo k velice nepěknému vývoji. Egyptské soudy začaly hromadně vyhlašovat rozsudky smrti na islamisty. Já si opravdu myslím, že islamismus n je metla lidstva, ale odsoudit během dvou stání ke smrti přes 500 lidí je odporný zločin, ačkoliv to jsou islamisté. Průběh soudu, jeho rychlost i masovost rozsudku jasně ukazuje, že se jedná o justiční zločin. A to říká při vědomí toho, že jsem tady po měsíce vychvaloval Egyptskou vládu, jak vzorově vede svou zem k demokracii a že by mohla být vzorem ostatním islámským zemím. Musím konstatovat, že tato vláda se těmito rozsudky hodně blamuje, že takovéto rozsudky akorát zvýší odpor islamistů a že egyptská vláda hodně ztrácí kredit.

Podle mě se Egypt dostal příliš daleko ve svém vlastním postoji. Samozřejmě, že za to může Západ. Když totiž egyptská armáda svrhla islamistického prezidenta, Západ ji odsoudil a politicky izoloval, ačkoliv s předcházející islamistickou vládou spolupracoval a ačkoliv nová egyptská vláda slíbila přechod k demokracii a dovedení Egypta k demokratickým volbám. A tak si Egypťané jdou vlastní cestou a vojáci, kteří teď přechodně vládnou v Egyptě, ztrácejí svůj morální kompas. Ano Západ je teď tvrdě kritizuje, ale oni ho už poslouchat nebudou. Západ totiž neměl Egypt odsoudit po svržení Mursího, ale měl ho podpořit. A pokud by s Egyptem konzultoval jeho postup, vsadím se, že s přátelské pozice by mu podobné extrémy rozmluvil. Když se však Západ na Egypt vykašlal rovnou, je jasné, že egyptské vedení už nezajímá. Egypt teď spolupracuje s Ruskem. Díky tomu, že se na něj Západ vykašlal a odsoudil jej. Egypt tak přejímá ruské morální hodnoty, protože ty západní mu jsou k ničemu.

Věřím, že se Egypt nevrátí k diktatuře na jedné straně a že se vypořádá s islamisty na straně druhé. Věřím, že se na Západě později najde někdo, kdo vybuduje cestu Západu k Egyptu. Egypt je nyní v takové fázi jako Libye. Řeší své postdiktaturní problémy. Libye má problém, že její vláda je příliš slabá. Egypt má problém, že jeho vláda je příliš silná. Ale princip je stejný. Jsou to problémy, které doprovázejí  cestu ke svobodě. Obě země  je nakonec zvládnou a zařádí se po bok normálních zemí.

Moc bych přál Turecku, aby se zařadil tamtéž, ale Turecko je momentálně na opačné cestě. Nejprve omezené internetu, nyní zákaz Twiteru. Islamistická turecká vláda se v až dosud demokratickém Turecku chová stále více diktátorsky a stále více totalitárně. Potěšující je, že si Turci nechtějí nechat líbit a protestují. Proti diktatuře a islamismu.

Stejně protestují i Venezuelané. Téměř se o tom u nás nepíše. Ano, máme jiné starosti a Venezuela je tak vzdálená, ale to co se tam děje je dost podobné tomu, co jsme viděli na Ukrajině. Je potřeba připomenout, že o svobodu stojí lidé i na jiných kontinentech. V Evropě, Severní Africe, i v Jižní Americe.