ZPRÁVY

KLDR, Střední Afrika a Ivan Gabal

Americká reakce na provokoace KLDR ukazuje, jak by měla správně vypadat reakce na provokace Ruska. Pošleme do Střední Afriky rotu vojáků? Politická odvaha si zasluhuje vždy ocenit.

USA sice přitvrzují rétoriku vůči Rusku a jejich sankce se začínají projevovat, ale jak by měla vypadat ideální reakce USA na ruskou politiku, ukazují jednání USA vůči KLDR. Na komunistické provokace USA reagují tisíci vojáky na cvičená a vysíláním dvou válečných lodí k ochraně Japonska. V Pacifiku takové kroky USA provádějí z váhání, což jasně ukazuje, že jim na tamní oblasti záleží víc než na té naši. A co s tím? Začít se o sebe starat více sami.

Kupodivu naše armáda vyškrábala kapacity k vyslání 250ti vojáků na možnou misi do Střední Afriky. To je více než by se dalo čekat. Je ovšem potřeba, aby tato mise byla s mandátem, který by vedl k nějakému výsledku a to je zabránění náboženského masakru mezi středoafrickými muslimy a křesťany. Pokud by se měli stát jen pasivními svědky masakrů, jak tomu bylo před dvaceti lety  ve Rwandě, tak to raději ať naše armáda šetří. Pokud by však byli užiteční, což nezáleží tak úplně na nich, bylo by jejich vyslání správné.

Jsem spokojen s tím, že téma Střední Afriky, o kterém jsem tady psal již několik měsíců bez většího povšimnutí, se dostalo až do nejvyšších pater naší politiky. Zároveň realisticky očekávám, že naše do sebe zahleděná vláda bude na žádost OSN reagovat negativně. A náš prezident, který před časem plamenně vyzýval naši armádu ke službě v OSN, o tom taky mlčí. Zajímavé. Ono to mluvení je vždy snazší než nějaké závazné a riskantní rozhodnutí.

Ale zpět k záležitosti s Ukrajinou.

Nebývá mým zvykem, abych jmenovitě chválil jednotlivé a ještě k tomu české politiky, ale domnívám se, že odvážná politika si zaslouží pochválit. Politik, který se neřídí populismem, si zaslouží chválit, protože davy mu tleskat nebudou. Máme tady populisty typu Tomia Okamury, který hledá fanoušky na nošení na rukou, tak tady máme jejich opaky, kteří se snaží tlachání měnit v konkrétní činy.

Ivan Gabal, poslanec za KDU-ČSL na rozdíl od všech ostatních politiků, kteří si v parlamentu antirusky trhali košile, ale to bylo tak vše, konkrétně navrhl zvýšení rozpočtu na obranu, které samozřejmě neprošlo. Protože někoho plamenně odsoudit, to by nám Čechům šlo, ale pustit na to peníz, to už je horší.

Chválím tedy pana Gabala. Na natoaktual.cz s ním vyšel zajímavý rozhovor. Kdybyste tohoto politika neznali, je to jeden ze zakladatelů Občanského fóra, člen Fóra 2000, Helsinského výboru a také jeden ze zakladatelů hnutí Veřejnost proti korupci. Obrana naši země a boj s korupcí, to jsou hodnoty, které se mi líbí.

Gabal v rozhovoru mluví o tom, jak členové parlamentního výboru pro obranu neměli čas nebo zájem se sejít nad situací na Ukrajině. Mluví o tom, jak naše země obětovala dlouhodobé strategické a geopolitické perspektivy fikci momentálního blahobytu a neviditelné ruky trhu, která vše zařídí.

Doslova říká: "Zpohodlněli jsme, ztratili pocit morální i faktické spoluodpovědnosti za bezpečnost Západu a spojenců, zapomněli jsme, čemu vděčíme za bezpečí a stabilitu života v západním světě… Členství v nejbohatším a nejbezpečnějším společenství na světě není zdarma. Je to elitní, drahý a velmi exkluzivní klub, kde nemusíme mít nic jisté. Podívejme se, co byli a jsou ochotni lidé z mimoevropských zemí udělat a vydržet jen aby se k Evropě přiblížili. Evropa je unikátní místo, které je třeba udržovat bezpečné. A nepovažujme dnešní stav za garantovaný a neměnný. Mohlo by nás to zle vytrestat."