ZPRÁVY

Ukrajina a Sýrie

Ruská propaganda hromadného ničení. Skandinávie je rovněž ohrožena Ruskem a přiklání se k NATO. O podpoře západu Sýrii.

Všechno co dělá Rusko v letošním roce je totálně děsivé. Kradení poloostrovů, vysílaní neoznačených vojáků, harašení zbraněmi, zelení mužíci, organizování incidenty, unášení pozorovatelů, bohorovná vyjádření svých politiků, lži a podvody a taky propaganda.

Ruská propaganda v letošním roce se neustále stupňuje a dosahuje až absurdních severokorejských výšin. Takovéto nesmysly, kterým nemůže rozumný člověk věřit, jsou určeny především pro domácím publikum, které momentálně nacionalisticky zešílelo, což není v dějinách nic nového. To, že tomu někdo věř v zahraničí je vedlejší efekt a hodně to svědčí o inteligenci lidí, kteří tomu naslouchají. Je ostudou, že jedna z nejsilnějších a nejhloupějších skupin věřících v Putinova je v Česku.

Nejsem jediný, kdo si všiml zrůdnosti ruské propagandy. Agentura AFP konstatovala, že ruská rétorika připomíná tu z druhé světové války. Proč je to tak nebezpečné? Právě proto, že taková válečná propaganda štve rusy proti zbytku světa a očkuje je válečným nacionalismem a to nikdy nevede k ničemu dobrému. Ruská státní média neznají míru a tak o incidentu v Oděse mluví jako nacistickém vypalování vesnic o Babim Jaru, o Osvětimi. Kromě, toho že to je přehnané, je to i nesmyslné a hezky nenávistné. Člověk, který tomu uvěří, se pak cítí morálně oprávněn k čemukoliv. A není nic horšího než morálně oprávněný Rus.

To si stále více uvědomují i na severu Evropy. Ale důvody k jejich strachu jim Rusko neposkytuje jen svou rétoriku, anexí Krymu a řáděním na Ukrajině. Skandinávci mají i zcela konkrétní důvodu k obavám. Rusko provokuje podobně jako v Černém moři. Od rozpadu SSSR do roku 2013 se ruská letadla přiblížila k norskému pobřeží maximálně 4 krát do roka. V roce 2013 to bylo 87 krát. A za první čtvrtletí letošního roku to bylo již 75 krát. Není tedy divu, že Norsko plánuje nákup modernějších amerických letadel F-35 a ponorek.

Navzdory tomu, co se v Česku říká o Švédsku, tak přestože to je neutrální, nikdy nepočítalo s tím, že se před SSSR ubrání samo  a Švédská letiště byla již za studené války upraveno pro příjem amerických bombardérů. O Švédsku se mluví jako o tichém partnerovi NATO a jeho vojáci se zúčastnili i misí NATO. A tento trend se bude díky Ruské politice i nadále utužovat.

Finské obyvatelstvo je stále proti členství v NATO, ale i to se začíná pomalu měnit, protože Finové by souhlasili s vojenskou unií se Švédskem. To znamená, že se v severní Evropě připravuje systém smluv, které by v případě napadení Finska zapojilo Švédsko a skrze něj i NATO. Opravdu to všechno stojí Vladimíru Putinovi za to?

Jak souvisí se studeným severem Evropy horká Sýrie? Souvisí s ním tak, že se Sýrie stala bojištěm mezi západem a Ruskem ještě dříve, než si to západ uvědomil, ale Rusko už to tak bralo. To, že se ze Sýrie stal ráj islamistů je jen díky tvrdohlavé touze mladého Asada zůstat diktátorem této země i za  cenu desítky tisíc mrtvých, což je přístup, ve kterém jej povzbuzuje Putinovo Rusko. Vždy, když se Rusové vměšují do záležitostí Blízkého východu a střední Asie dopadá to nehezky. Tak jejich brutální intervence v Afghánistánu byla původcem toho nepořádku v této zemi, který ovlivnil svět díky atentátu z 11. 9. 2001 a který si vynutil intervenci NATO. Stejně tak ruská podpora Damašského řezníka způsobila nejen nepředstavitelné utrpení Syřanů, ale destabilizovala situaci v Libanonu a hlavně Iráku. Prostě kam ruský medvěd šlápne, tam 100 let tráva neroste.

Pro normálního člověka je naprosto nepřijatelné, aby v Sýrii vyhrál krvavý Asad nebo islamističtí džihádisté.  Proto je potřeba podpořit třetí stranu-sekulární umírněné povstalce. Díky tragickému vývoji války v Sýrii se zdá, jakoby umírněná opozice zmizela, ale není tomu tak. Nejsilnější pozice má na jihu země v oblastech Kunejtry a Dará. Zde se roztroušené povstalecké skupiny spojily do organizace zvané Jižní fronta, která se snaží oddělit od džihádistů a islamistů. Přestože se v jiných částech islamistům proti Asadovi vojensky příliš nedaří, jižní fronta v poslední době zaznamenala úspěchy, když nedobyla několik strategických pozic na vládní 61. brigádě, která chrání syrskou část Golan. V jižním cípu Sýrie mají islamisté pouze omezený vliv.

Právě tady směřuje sílící podpora západu syrským povstalcům. USA zvyšují své dodávky ručních zbraní a protitankových střel těmto povstalcům. USA se konečně rozhoupaly k zapojení armády do výcviku syrských povstalců v Jordánsku, které zatím prováděla pouze CIA, která má omezené kapacity. V USA se debatuje o tom, zda povstalcům dodat i protiletadlové rakety, které se staly game changerem v Afghánistánu v osmdesátých letech. Panují však stále obavy, že se tyto zbraně mohou dostat do rukou islámských teroristů. Je to nebezpečná zbraň, protože i kdyby jen jeden syřan předal jednu tuto zbraň  islamistům, ti by s ní mohli sestřelit dopravní letadlo o třeba 300 pasažérech. Proto se hledá způsob, jak toto nebezpečí omezit nebo se zvažuje možnost tuto zbraň neposkytnout. Na druhou by to opravdu hodně ovlivnilo situaci.

Mimochodem já bych o jednom řešení věděl. Poslal bych tam s těmi raketami agenty CIA nebo vojáky speciálních sil. Ale k tomu se Obama asi jen tak neodhodlá.

Tyto kroky USA, jistě správné jsou však kritizovány za to, že přišly tak pozdě a může se stát, že už situaci neovlivní. Rovněž jsou ze strany Obamovy administrativy chápany pouze jako nátlak na Asada a nikoliv jako snaha o jeho svržení a to je špatně.

V této souvislosti napsaly britské noviny the Telegraph, že západní neochota konfrontovat Vladimíra Putina za jeho podporu syrskému režimu je nepochopitelná. Telegraph říká, že Asadův režim zcela běžně shazuje chlorové bomby na území držené povstalci a je nepochopitelné, že jsou s toho obviňováni povstalci, protože ti nemají vrtulníky. Jak britské noviny říkají, nemělo by už nikoho překvapit, že Rusko lže s kamennou tváří o věcech, které jsou zcela evidentní. Stačí, když si vzpomeneme na tiskovou konferenci Vladimíra Putina, kde tvrdil, že na Krymu nejsou žádní ruští vojáci. Lhaní se tak stává běžným ruským politickým nástrojem.

Noviny připomínají, že loňská Ruskem prosazená dohoda o syrských chemických zbraních byla bodem obratu v syrské krizi, protože Sýrie odvrátila mezinárodní intervenci jen díky tomu, že se zbavila zastaralých chemických zbraní a zahájila likvidaci syrské opozice za každou cenu včetně pravidelného bombardování chlorovými a amoniakovými bombami.

Telegraph se domnívá, že západní "soft power" odradila Putina od útoku na Ukrajinu plnou silou. Jednak se obává skutečných sankcí a jednak i ony víceméně symbolické sankce mají na ruskou ekonomiku vliv. Hodnota rublu poklesla, západní investoři se stahují z Ruska. Ruská ekonomika platí těžkou cenu za Putinova dobrodružství.

Proto se tyto britské noviny ptají. Když jsme mohli ublížit Putinovi za Ukrajinu, proč neuděláme i to samé za Sýrii?