ZPRÁVY

Majdan, vojáci, lodě, aliance a německé veřejné mínění

Pohyby vojsk a operace na zemi, na moři i ve vzduchu.  Majdanskou revoluci je třeba pořád podporovat. Naše rusofilská ostuda je velká, ale není největší.

Británie vysílá do Pobaltí lehký pěší prapor vévody z Lancasteru. Je to přibližně stejně veliká jednotka jakou poslali Američané.

V Pobaltí však probíhá ještě jiná vojenská záležitost. Ona nenápadná flotila minolovek, kterou NATO poslalo do Baltu, čistí pobřeží pobaltských zemí od munice a min ještě z druhé světové války. To je akce, která má přímý vojenský význam pro obranu Pobaltí. Čisté pobřeží totiž umožní v případě války vylodění posil na plážích mimo přístavy, případně evakuaci nebo další pobřežní operace. Vyslání minolovek do Pobaltí, to je snad první nesymbolický vojenský krok, který NATO udělalo.

Balt však není jediná vodní plocha, kde se chřestí zbraněmi. Rusové zintenzivňují své provokační lety v oblasti Tichého oceánu. Ruské bombardéry Tu-95 byly spatřeny v blízkosti pacifického ostrova Guam a rovněž pobřeží Kalifornie. Ruská letadla rovněž létají k Japonsku a Jižní Koreji. Japonsko hlásí, že jeho stíhačky startují proti ruským bombardérům častěji než v dobách studené války.

Japonsko tak chce podepsat smlouvu o spolupráci s NATO. Japonsko, i když se o tom u nás málo píše, rovněž přijalo sankce proti Rusku, stejně jako USA a EU. A tak Putinova politika vyrábí další a další nepřátelé a díky němu se obnovují staré koalice z dob Studené války.

Bombardéry však nejsou ta nejdůležitější Ruská zbraň. Co považuje Putin za důležitější je jasné ze správ, že nechal tajně vyznamenat stovky "novinářů" za to jak informovali o krymské anexi. Medaile za okupaci Krymu dostali ruští vojáci a propagandisté. A to o něčem svědčí. Ruské bombardéry létají pouze k hranicím a pak se vrací, ale ruské lži ty nám létají až do hlavy. 

A co se píši novináři, kteří si ještě nezasloužili vyznamenání od Putina? Například Financal Times říkají, že si ukrajinská revoluce stále zaslouží naší podporu. FT se ptaly nebohatšího ukrajinského židovského podnikatele Pinčuka, co si myslí o tom, že krajinská vláda je fašistická. Odpověděl odpovědí, kterou FT do angličtiny přeložily jako: "It´s bullshit". FT konstatují, že když Ukrajinci protestovali na Majdanu, nebylo to za nastolení fašistické vlády, ale měli dosažitelné a dobré cíle. Chtěli konec korupce a eventuální vstup do EU. A navzdory vzrůstajícímu chaosu a násilí v zemi, což je dílem Ruska, si stále zaslouží naší podporu.

Ještě zajímavější je článek v New York Times z pera Clemense Wergina, editora zahraničních zpráv německých novin Die Welt. Téměř denně tady píšu o tom, že česká Putinova pátá kolona je jedná z nevětších v Evropě. To platí, i když zmíněný článek mi poskytl zajímavou informaci. Jsou země, kde to je horší. Třeba v Německu.

Wergin nejprve nazývá ruskou operaci na Ukrajině  "soft invazí", což je další bod do škály názvu, které si inovovaný ruský postup vyžádal. Taky se tomu říká stealth invaze nebo falešná válka. Podstatnější však je, že si autor všiml zajímavého fenoménu. Řadu německých osobností, které v televizi obhajují ruský postup.  Jak říká, podle těchto augustů jako jsou bývalí kancléři Schroder a Schmidt jsou skutečnými agresory NATO a EU protože expandují na území, které "právem náleží" do ruské zóny vlivu. A část německé veřejnosti s nimi v tom souhlasí.

Autor upozorňuje, že ti sami lidé, kteří ještě nedávno kritizovali porušování mezinárodního práva v případě americké invaze do Iráku, najednou v sobě nalezli nový realismus a dávají Rusku právo na porušování suverenity jiných zemí. A to navzdory tomu, že Bush měl k dispozici 16 rezolucí OSN, než vtrhl do Iráku, zatímco Putin má rezolucí OSN nula. Jediný důvod tak rozdílného hodnocení je antiamerikanismus.

Wergin říká, že se zdálo, že si němci dosud mysleli, že jsou součásti Západu, ale že to bylo spíš výsledkem aliancí ze Studené války. Předtím se Němci považovali za střed mezi Východem a Západem a 25 let po konci Studené války, se zdá, že Němci opět driftují směrem na východ. Podle průzkumů veřejného mínění si 49% Němců přeje, aby byli středem mezi Západem a Východem a jen 45% Němců se považuje za Zápaďany.

Antizápadismus přichází z obou stran politického spektra. Levice je prostě antiamerická. Pak tu ale máme ještě populistickou pravici, která souhlasí s ruskou propagandou, že Evropa je příliš gayská, příliš tolerantní, příliš morálně relativní a příliš nekřesťanská a vítá východní autoritativního vůdce, který má čelit evropskému materialismu. Tito lidé si romantizují Rusko jako nezkorumpované západními hodnotami a volným trhem.

Tyto nálady společně s ekonomickou provázaností Německa a Ruska omezují ostrý protiruský postoj současné kancléřky.

Společné notování levicových a pravicových pomlouvačů Ruska, kteří nedbají práv národů mezi Německem a Ruskem tak vyvolává historické reminiscence. Je nutné si připomenout, že druhá světová válka začala tak, že si Německo a Rusko rozdělili Polsko. Takže, když některé německé osobnosti papouškují ruskou propagandu o tom, že Ukrajina "není žádná skutečná země" a dopřávají sluchu myšlenkám, že národy mezi Německem a Ruskem nejsou plnohodnotné národy s omezenou suverenitou, vyvolává to reminiscence na ony zlé časy.

Desítky let se Němci zbavovali dědictví fašismu a snažili se s toho poučit. A nyní tady máme nového autoritativního vůdce, který se snaží posílit svou zemi dobýváním cizích území a etnickým nacionalismem. Díky svým zkušenostem by tedy měli Němci jako první odhalit, co je na tom špatného, říká autor článku.

I když v průzkumu 60% Němců říká, že by Německo mělo během ukrajinské krize stát na straně Západu, je tu stále skoro polovina národa, která nectí západní hodnoty. A to je přesně to, co Putin chce, říká Wergin.

Jak je tedy vidět, není na tom Česko ještě tak špatně. Relativně i absolutně větší počet rusofilů je v Německu. Je jasné, že jsme všichni střední Evropa, protože výše popsané názory z Německa mi hodně připomínají situaci v naší zemi. Ale vypadá to, že se Česko cítí více západem než Německo.

Buďme hrdi. Konečně jsme v něčem Německo překonali.