ZPRÁVY

Ruská hrozba a české zbrojení

Rusko je země permanentní konfrontace, která jej udržuje při životě. České strany se snad poprvé na něčem shodly.

Politolog Michal Romancov píše o tom, jak Rusko neustále musí mít nějakou ideologii. Po krachu  marxismu-leninismu už v devadesátých létech navrhl politolog Alexej Dugin novou ruskou ideologii. Nahradil komunistický třídní boj bojem dvou civilizačních center. Jedno centrum je tvořeno "pobřežím" a druhé "vnitrozemí". Jde prostě o neustále probíhající zápas nějaké námořní, pobřežní mocnosti s mocností vnitrozemskou. V současné době je tou námořní mocností USA a vnitrozemskou Rusko. A protože největší souvislá pevnina na planetě Zemi je Euroasijský kontinent, je reprezentant tohoto megakontinentu představitelem té pevniny. A protože v Euroasii je nejsilnější Rusko, má automaticky právo na celou Euroasii. Má nárok nejen na veškeré suroviny Euroasie. Zároveň má být Rusko vrcholem civilizace "lesů a stepí".

Podle této ideologie je podobně, jako v marxismu-leninismu byl nevyhnutelný střet tříd, střet Vnitrozemí a Pobřeží nevyhnutelný. A pokud nebude chtít jít Rusko do třetí světové války, bude usilovat alespoň o rozdělení světa, tak jako tomu bylo za Studené války. Tentokrát však ne na rozdělení mezi socialismem a kapitalismem, ale mezi Pevninou a Pobřežím.

Je evidentní, že se Vladimír Putin těmito myšlenkami řídí a je tedy evidentní, že Rusko nemá zájem na komunikaci s námi, ale pouze na konfrontaci. Vztahy s Ruskem se tedy musí na prosazování našich zájmů a potlačování těch jeho.

O tom, že to je tak mluvil i samotný Putin a to už v roce 2007, kdy na konferenci v Mnichově mluvil o tom, že Rusko je nespokojeno s nastavením mezinárodního politického systému a hodlá jej změnit. V roce 2013 k tomu přidal ještě další ideologickou omáčku, kdy pronesl slavnou Valdajskou řeč, ve které ohlásil konec Ruska jako pohrobku SSSR a pasoval Rusko na ochránce konzervativních hodnot. Bohužel spousta konzervativců po celém světě bylo s této řeči nadšeno a to i u nás. Tehdy šlo poznat, že to není nic, s čeho bychom měli mít radost. No a v březnu 2014, když hlásil připojení Krymu k Rusku, tak vycházel s těchto dvou řečí a v podstatě oznámil přetavení těchto myšlenek v praktické činy, takže se máme na co těšit.

Romancov píše, že na základě toho je třeba si uvědomit dvě věci. Dnešní Rusko je v podstatě pokračováním SSSR jiným prostředky. Rozumějte s jinou ideologií. A druhá věc je, že Rusko je Putin. Všechny ty demokratické instituce, které jsou stejné jako na západě, jako je parlament, ústavní soud a podobně, jsou jen kulisy. Rusko Je Putin. To je Ruská carsko-diktátorská tradice.

Jak říká Romancov, stejně jako v době Studené války zněly na Západě hlasy, které tvrdily, že Rusko je vzor hodný k následování, i dnes bude spousta  na Západě obdivovat Putina. Za studené války to hlásali levičáci, kteří se pak ale dočkali hořkého zklamání. Nyní se stejného zklamání dočkají konzervativci, kteří vidí v Rusku svůj vzor.

Romancov říká, že tito lidé nepochopili, že zatímco základem západního konzervatizmu je svoboda a nezávislost jedince na státu, tak základem toho ruského je bezvýhradná oddanost a služba státu.

Tolik tedy Romancov. Nemohu si pomoct, ale podle mě by se dalo stručně říct, že Rusko nahradilo marxismu-leninismus nacionálním socialismem, tedy nacismem. Všechny znaky jsou podobné – silný vůdce, víra v předurčení vést, nároky na určitý kus světa, nárok na „životní prostor“, teď se tomu říká „sféra vlivu“. Já v tom žádný rozdíl nevidím.

A i když je Česko vnitrozemskou zemí, tak ho to vždycky táhlo k moři. Češi vždy koukali k moři. Rádi k němu jezdili, a i když už žádné neměli, kupovali si na jeho břehu nemovitosti nebo si pronajímali přístavy. I já mám rád lodě a moře, takže volba je jasná.
Samozřejmě to není myšleno tak úplně vážně. Mnohem podstatnější je samozřejmě to jestli chceme sloužit státu a Rusku nebo chceme být svobodní. Myslím, že v Česku je to zcela jasné, že jsme součásti pobřeží.

A máme štěstí, že jsme se k němu dostali a už  na něm zůstaneme. Ale samovolné to nebude. Musíme se o to přičinit. Je spousta způsobů jak to udělat. Udržovat a pěstovat si "pobřežní" hodnoty v naši zemi. Nedopřávat sluchu ruské ideologii. Zbavit se ekonomické závislosti na ruských surovinách. Udržovat těsné spojenectví s jinými "pobřežními " zeměmi. A samozřejmě taky Rusko odstrašovat. My jsme příliš malí na to, abychom Rusko odstrašili sami, ale ve spolupráci s ostatními odstrašit můžeme. A to tak, že se nebude spoléhat na ostatní, ale naopak budeme pro ostatní užiteční.

Abych parafrázoval jednoho "pobřežního" prezidenta: "Nikdy se neptej, co NATO může udělat pro Česko, ale ptej se, co Česko může udělat pro NATO."

My se tady v Česku politicky všichni navzájem nenávidíme a hádáme se do krve a ideologicky o různých věcech. Proto bychom měli vnímat jednu revoluční, nevídanou věc. Že se totiž všechny strany shodly na tom, že se dohodnou na budování obrany státu. Podepsaly to 12. 3. 2013 a podepsali to všichni- ČSSD, ANO? KDU-ČSL, TOP09, ODS i Úsvit. V pracovní skupině, která na základě této dohody řeší obranu, je KSČM. Účelem této dohody je zajistit dlouhodobou politickou shodu na budování naší armády bez ohledu a to, která strana je zrovna u moci. To je v Česku skutečně nevídané a mohly by to být začátek definování našeho národního zájmu, tak jak jej má definováno například Polsko, Německo, Francie. Británie, USA nebo Rusko…

Ano armáda polyká peníze, které by se daly použít na něco jiného, na školství nebo na zdravotnictví. Ale je potřebná. Silnější a větší než je teď, protože platit současnou armádu v jejím dnešním materiálně neutěšeném stavu je skutečné plýtvání a vyhazování peněz oknem.

A jak ukazuje ruská ideologie, doba kdy je možno armády rušit ještě nenastala. A doby, kdy je možné armády zmenšovat a šetřit na nich právě skončila.