ZPRÁVY

Situace na Ukrajině - co je a co bude

Jak definovat, to co se momentálně děje na Ukrajině. Jak to skončí a jak to bude dlouho trvat?

Současnou situaci kolem Ukrajiny je těžké definovat a ještě těžší je odhad, co bude. Jedno je však jasné. Vojenský velitel NATO řekl, že Rusko nepodnikne plnohodnotnou intervenci na Ukrajině a lze mu to věřit. To, že se taková situace je a  hrozba přímé intervence Ruska se neustále zmenšuje lze jednoznačně hodnotit jako úspěch západu. Není sice jasné, zda Putin takovouto invazi skutečně plánoval nebo ne, ale určitě ji zvažoval. To, že se rozhodl na ní nepřistoupit, tak na tom má západ opravdu velký podíl. Rusko muselo vzít do úvahy tvrdé odsouzení jeho politiky i jasné NE, ze strany světové veřejnosti a to navzdory svým ideologickým kolonám v různých zemích. Jistou roli sehrálo i to, že NATO nezůstalo úplně pasivní a že okolní země začaly budovat aliance proti Rusku. Ale úplně nejdůležitější roli rozhodně sehrály sankce., které jak se zdá přece jen nějaký účinek mají. Ale to by si vyžadoval zvláštní článek.

Samozřejmě, že Putinovo rozhodování bylo snazší, protože prostředky, které se tak účinně naučil využívat k dosažení jeho cílů, stále stačí, i když to nebude tak rychle, jak Putin plánoval. Ale zdá se že, Ruský Stealth blitzkrieg se podařilo zastavit a to i díky politickému působení Západu a vojenskému působení Ukrajiny. To však, ale rozhodně neznamená vítězství nad Ruskem. Naopak šance na porážku Ukrajiny a odtržení jejího území ve prospěch Ruska jsou stále stejné a neměně vysoké. Zastavení blitzkriegu neznamená zastavení války.

Oním blitzkriegem mám na myslí připojení Krymu k Rusku v řádu několika dnů. To byl skutečně "úctyhodný výkon". Chvíli se zdálo, že bude zopakován na východní Ukrajině, ale ukazuje se, že to tak jednoduché nebude.

Přesto to však neznamená, že Putinovy šance zmenšily. To, co probíhá na Ukrajině, není občanská válka, ale agrese a intervence ze strany Ruska. Je to intervence za pomoci špionů a Specnaz, ale princip intervence je stejný. Ukrajinci se této intervenci právem postavili. Evidentně však nemají síly, aby porazily ruské speciální jednotky a jejich místní spojence. Vždyť je ve Slavjansku, což je město, o kterém dosud nikdo nevěděl, že existuje, se brání jednotka o síle praporu - 800 vojáků vyzbrojených raketami a obrněnými transportéry.

Ruská blesková válka se tak v podstatě změnila ve válku poziční. Nepřipomíná válku první světovou, ale spíš tu v Jugoslávii. Malé bojůvky pěchoty se utkávají na velkém území předměstí velkých měst v přestřelkách. Tu a tam se bojuje ve městě. Je však jasné, že ani jedna strana nemá sílu na to, aby plně kontrolovala sporné území nebo velká města.

Potíž je však v tom, že tato poziční válka Rusku plně vyhovuje a že Rusko nepotřebuje plnou kontrolu nad územím. Stačí mu, že se tam bojuje, že lidé v Rusku, na Ukrajině i na západě vidí v televizi obrázky bojů a že šíří svou tezi o občanské válce, které věří i lidé, kteří nyní stojí proti Rusku. Všechno je to za jediným účelem. Zpochybnit blížící se volby, zpochybnit kroky Ukrajinské vlády, vládu samotnou a dokonce samotný stát jako takový.

Bohužel, potrvá to ještě dlouho. Putin teď vsadil na poziční válku, na chaos a zmar. V podstatě rozpoutává na východní Ukrajině protistátní gerilu. A proti tomu Ukrajina nemá šanci. S povstalci dovedou bojovat jen ti nejlepší - Izrael a USA, možná Britové. Díky historickému vývoji ještě Irák a Afghánistán. To je ale vše. Všechny ostatní armády světa si s povstalci poradí jen těžko a mají slušnou šanci na prohru. Nepočítám v tom Rusko nebo třeba Sýrii, protože mám na myslí válku podle pravidel a ne Asadovy masakry, či ruskou totální válku v Čečensku. A Ukrajina má jednu z nejhorších armád světa a totální válku vést nemůže, neumí a nesmí (což je dobře). Takže šance Ukrajinců jsou stále malé. V drtivě většině takovýchto konfliktů vždy vítězí strana, která podporuje povstalce - SSSR ve Vietnamu, USA v Afghánistánu (v osmdesátých letech).

Pokud si Putin a Ukrajině nevyláme zuby, nemusí to být jeho konečná zastávka. Ukazuje se tedy, že znalosti, které v protipartyzánském boji nabylo NATO v Afghánistánu, nebudou zase tak k zahození, jak by se mohlo zdát. Konfrontace vláda vs. partyzáni proti Rusku je pro NATO stále pravděpodobnější než válka ve stylu útoku tankových divizí. Mimochodem tak to bylo i za Studené války. Jenže vojáci to nemají rádi, jim se lépe cvičí na konvenční konflikt místo bojování ve špinavé povstalecké válce.

Rusové si klidně mohou dovolit partyzánskou válku na Ukrajině trvající léta. Dělají to chytře. Jejich agenti organizují odpor, ale umírají hlavně místní, což obrací obyvatelstvo proti Kyjevu. Teď se ale na Ukrajině hraje o referendum a volby. Je jasné, že ruské referendum v neděli a ukrajinské volby 25. května neproběhnou v klidu a protistrana bude ze všech sil usilovat o jejich překažení. Stejně jako se žádné straně nepodaří tato hlasování narušit, žádné straně se nepodaří, aby proběhla bez jejich zpochybnění. Takže se hraje o to, jak to bude vypadat. Jak bude vypadat nedělní referendum. Jestli bude vypadat dostatečně seriozně, aby ho mohl Putin jednostranně uznat. Protože pokud to bude totální fraška, uznat ho nemůže. I když z jeho strany je možné vše.

Stejně tak jde o to, jak budou probíhat ukrajinské volby, jak moc se je Rusku podaří narušit, aby je mohlo zpochybnit. Po těchto svou událostech budeme moudřejší a věci dále vykrystalizují. Do té doby je možné vymýšlet různé scénáře, ale nemůžeme vědět, co bude. Ve hře je moc faktorů. Moc neznámých. Místo věštění budoucnosti je zmíním. Ruské referendum může a nemusí Putin uznat. Západ mu za to může a nemusí dát účinné nebo málo neúčinné sankce. Ukrajinské volby se podaří nebo nepodaří. Rusko je zpochybní snadno nebo těžce. Západ může a nemusí naložit další vlnu sankcí.

Nejpravděpodobnější bohužel je, že dojde k dlouhé krizi a dlouhé válce na Ukrajině, kdy se bude hrát na to, kdo to déle vydrží. Jestli Ukrajina ruskou agresi, jestli Východní Ukrajina bránit se před vládními vojsky, jestli Rusko západní sankce a jestli západ podporu Ukrajiny. Kdo vydrží déle, vyhraje. Kdo odpadne, prohraje. Bohužel to může trvat měsíce až roky. Připravte se na to.

Momentálně je ale třeba počkat na neděli. Pak budeme  ještě moudřejší.

Každopádně mě fascinuje jeden paradox. Rusko pořád křičí, že je Ukrajinská vláda nelegitimní a přesto neváhá obětovat životy a prostředky, aby zabránilo Ukrajině ve volbách. Jak to jde dohromady a jak to může nějaký obhájce ruské politiky logicky vysvětlit? Pokud je Ukrajina skutečně v područí fašistů, co bráni Rusku, aby tam v rámci OSN nebo OBSE poslalo své pozorovatele, kteří by hlídali, zda jsou volby zmanipulované nebo ne.

Brání mu v tom fakt, že Rusku nejde o vůli lidí, ale jen o své zájmy. O svou agresi a svou anexi dalšího území.