ZPRÁVY

Kdo podá ruku Putinovi, ať si pak přepočítá prsty

O reakcích USA a v USA a o reakcích v EU. Američané se nechtějí spolehat na EU a vědí proč.

Americký poslanec, předseda zahraničního výboru řekl, že pokud se Rusko pokusí zabránit volbám 25. května, odpověď Západu by měla být mnohem citelnější, přičemž Spojené státy by se ve svých krocích neměly ohlížet na postoj Evropské unie.

"Nestačí pouze reagovat na Putinovy výpady a čekat přitom, až se k nám Evropané připojí. Musíme zvolit strategii odstrašení, která by mohla odradit Putina od dalších dobrodružství a přesvědčit ho, že jeho rozpínavost bude mít ničivé dopady na ruské hospodářství, a tím i na jeho vládnutí.“, řekl doslova. Je dobře, že mátoží samotné USA, které se nechtějí nechat brzdit EU.

Další americkou reakcí je cvičení strategických jaderných sil, které proběhlo v reakci na cvičení ruských jaderných sil, i když to USA popírají. Myslím si, že se nemusíme bát další Kubánské krize, další hrozby jadernou válkou, protože Putin je dobyvatel a ne ideologicky fanatik, kterých chce zničit zeměkouli, jako byli bolševici. Ale přesto, pokud rusové cvičí nasazení jaderných zbraní, je pro USA povinností na to adekvátně odpovědět, protože jaderné zbraně jsou zbraněmi odstrašení a pokud se s nimi neodstrašuje, jejich vlastnictví nemá smysl. Nutnost jaderného odstrašování je premisa, kterou ctí i Obama, který v roce 2008 v Praze představil svůj plán na likvidaci všech jaderných zbraní, což byla taková naivita, že se na to zapomnělo. Přesto si na to vzpomínám, když jsem byl osobně u toho.

Nyní tedy USA provedly cvičení deseti B-52 a šesti B-2, které nacvičovaly i „detekci jaderných úderů proti spojencům“. Zkrátka pokud nás Rusové hodí atomovku, tak nás Američané pomstí, jestli vám to vědomí nějak pomůže.

Takhle reagují USA, které by za jiného prezidenta reagovaly tvrději, ale reagují. Reaguje i EU, ale přesto se v jejich reakcích objevují stále větší díry. Slovenský premiér Fico právem kritizoval EU za pokrytectví ke vztahu k Rusku. EU kritizuje Rusko, ale Francie prodává Rusku vrtulníkové výsadkové lodě a Francie, Itálie a Německo podepisují dohodu s Gazpromem o plynovodu South stream.

V tu samou dobu Angela Merkelová mluví o potřebě „blízkého partnerství s Ruskem, bez ohledu, že se naše názory na Ukrajinu různí.“ Je vidět, že politika vrací k politice Appeasementu. A to když někdo okupuje cizí území, se začíná politicky označovat za jiný názor.“ Proto je nutné doufat, že USA nebudou čekat na EU s postojem proti Rusku. Protože Evropský postoj začíná být trapný, přestože Putin má zájem o Evropu, nikoliv o například Aljašku.

Proto je nutné doufat, že budou stále více slyšet lidé jako je polský politik a novinář Adam Michnik, který říká, že jedině Polsko je dnes ochotné trvat na nezávislosti Ukrajiny. Ruská intervence je podle něj důsledkem šoku v Rusku, když Ukrajinci začali bourat Leninovy pomníky, které jsou ve skutečnosti symbolem nadvlády Ruska nad Ukrajinou.

Michnik je šokován tím, jak snadno podléhají Němci ruské propagandě, a Schroederovi vzkazuje, ať se k těmto záležitostem vůbec nevyjadřuje, protože je jako zaměstnanec Gazpromu v evidentním konfliktu zájmu. Tvrdě kritizoval jednání, které s Ruskem vede německý ministr zahraničí a přirovnal je k Mnichovu. Doslova říká, že pokud podáváme Putinovu ruku, měli bychom si později přepočítat, jestli nám na ni zůstaly všechny prsty. I Michnik požaduje uvalení „tvrdých“ sankcí na Rusko. O etnickém nacionalismu, který nyní hlásá Rusko, mluví jako o poslední a nejvyšší fázi komunismu.

Chtělo by to více takových lidí. Zvlášť, když se zdá, že i média pomalu jdou na ruku Rusku, když se stále více dovídáme o hrozbě občanské války na Ukrajině a o další slabosti ukrajinského státu. Samozřejmě, že ukrajinský stát je slabý, po těch letech likvidace a po talku, který na něj Rusko momentálně vyvíjí. Bohužel se na to stále více zapomíná.

Mezi supy, kteří se sbíhají na Ukrajinu, by se dal zařadit i maďarský premiér Orbán, který přišel s požadavkem autonomie pro ukrajinské Maďary. To mi připomíná opět rok 1938, když bylo Československo ohrožováno Hitlerem, s požadavky na jeho území přišlo i tehdejší Polsko a Maďarsko. Navíc Orbánova politika silně inklinuje k nacionalismu, který je antievropský a blížící se politice Rusku.

Orbanovy požadavky jsou přesně ukázkou toho, jak by mohl vypadat „nový svět“, kdyby vyhrál Putin. Představte si, že by Maďarsko řešilo otázku Maďarů na Slovensku jako Rusko Krym. Pokud bude Západ dál slábnout a Rusko posilovat, není to zase tak vyloučené.

Je ostudou, že náš Sobotka se na bratislavské konferenci GLOBSEC octnul na jedné lodi s Orbánem, když se hájil proti Ficově kritice hádejte čím. No našimi ekonomicky zájmy… Zdá se, že političtí slaboši mají novou mantru…