ZPRÁVY

Svržení Kaddáfího v Libyi bylo správné

USA oficiálně vyslaly 80 členů letectva k akcím proti Boko Haram. USA tajně vyslaly vojáky na jih Tuniska. Co se děje v Libyi?

Obama vyslal 80 vojáků letectva do Čadu, odkud mají podporovat průzkumné akce, které mají vést k osvobození unesených dívek, které unesli islamisté z organizace Boko Haram. Když se nad tím zamyslíme, je to jedna z mála přiznaných a oficiálních expedic amerického prezidenta proti islamistům. Samozřejmě, že tyto neoficiálně akce probíhají po světě desítky. Jiné zase prostě nebyly ukončeny od dob jeho předchůdce. Každopádně každý oficiálně Obamou vyslaný voják je vzácnost.

Nemohu si pomoct, ale zdá se mi, že to souvisí s tím, že paní Obamová pózovala s transparentem Bring back home our girls. Nemohu se ubránit dojmu, že kdyby se to nestalo, nebyl by Obama tak rozhodný. Domnívám se, že Obama není jediným politikem, který je ve skutečnosti prodloužením své ženy.

V jiných případech však Obama postupuje neoficiálně. Šíří se spekulace, a já o to neinformuji poprvé, že nějací američtí vojáci jsou rozmístěni v poušti na jihu Tuniska a to v souvislosti s nestabilitou a působením islamistů a teroristů v Libyi.

A tím se dostáváme k tomu hlavnímu, o čem bych se rád zmínil. K Libyi. Není tam bohužel ani tři roky po revoluci klid a pořádek. Tak jsem si říkal, odkud mají češti chytrolíni své heslo o tom, že tak vypadá „demokracie made in NATO“. Pak sem viděl ruská média a bylo to jasné. Samozřejmě, že to tak vidí Rusko.

Ale je to samozřejmě nesmysl. Svržení Kaddáfího bylo jednoznačně správné. Stejně jako svržení Husajna nebo Mully Omara. To že tam je nepořádek, to je jednak přírodní zákon revolucí. Vzpomeňme na devadesátá léta v Česku nebo v Rusku. Přesto stálo za to svrhávat komunismus.

Jednak za to nesou odpovědnost samotní Libyjci. To, že jim NATO pomohlo, znamená, že ji dalo šanci. A ta se dá buď využít nebo promarnit. Bohužel jen stoletou bolševickou propagandou zpracovaný východoevropský mozek si může myslet, že NATO je konkurenci čehokoliv, třeba Ruska ve vytváření rájů na zemi. Všichni diktátoři, včetně těch moskevských, minulých i současných se vždy tváří, že jejich režim je ráj na zemi. A to, že jinde není ráj na zemi, považují za nezvratný důkaz toho, že jejich ráj je ten nejlepší.

Jenže tak to není. Svoboda není o tom, že je všechno skvělé, ale o tom, že máte šanci, kterou můžete i pokazit. Hlupáci si ovšem myslí, že právě proto je svoboda špatná a že se nějaký Putin nebo Kaddáfí o ně postará.

Chci tím říct jen to, že Libyjci dostali díky pomoci NATO šanci a to jestli ji nevyužili, nevyužívají nebo nevyužijí je jen jejich věc a hlavní odpovědnost za vývoj v zemi mají oni sami a ne NATO.

Ale NATO svůj díl odpovědnosti má. Když už někde vojensky zasahujeme, musíme počítat s důsledky. Tak se chová dospělý člověk, i dospělý politik. Problém viny NATO na současném vývoji v Libyi je ten, že současní politici nejsou ochotni nést všechny následky a počítají s tím, že vše půjde hladce.

NATO totiž mělo poslat do Libye, případně alespoň mělo být připraveno poslat pozemní vojska ve stejném stylu, jako to bylo v Afghánistánu. Libyjce tam jejich vojáky původně nechtěli a politici NATO byli celí šťastní, že to není třeba. Ale to bylo špatně. Bez ohledu na přání Libyjců měli mít tyto vojska připravené a pokud bylo evidentní, že se v zemi šíří chaos, mělo na Libyjce tlačit ať je přijmou. Ne navzdory Libyjcům, to určitě ne, ale mělo by být připraveno na vše a mělo se snažit prosadit to nejlepší řešení tak draze zjištěné v Iráku a Afghánistánu.

Nakonec stejně Libyjci požádali o pomoc, ale NATO ji odmítlo. A chaos v Libyi byl již příliš velký. V libyjské vládní koalici jsou i islamisté a jejich milice šíří v zemi chaos a násilí.

Chyba NATO v Libyi nebylo tedy svržení Kaddáfího, jak tvrdí Rusko a jeho nohsledi, ale to, že se NATO bálo plnohodnotné intervence. Prostě nezasáhlo moc, ale zasáhlo málo. To je celý problém.

Přesto však Libye není ztracená a dokonce ta není situace tak špatná jako v Sýrii. A to i přesto, že se nyní zdá, že to tam „prasklo“. Opak je pravdou. Ten vzpurný generál, který se pokouší o převrat není záporný hrdina, ale snad kladný. Je to generál, který býval jedním s Kaddáfího pobočníků a který mu v době jeho převratu pomohl k moci. Na druhou stranu se dostal v osmdesátých létech, když ho Kaddáfí poslal s intervenčními vojsky do Čadu, kde však byl obklíčen a zajat. Kaddáfí celou pro něj prekérní situaci vyřešil po svém a prohlásil, že onen generál není velitelem jeho vojska a jedná se o jeho soukromou akci.

Postižený to vzal jako zradu a své vojáky začal připravovat na svržení Kaddáfího. Říká se, že v té době začal spolupracovat ze CIA. Generál však své tažení do Libye už nestihl, protože mezitím došlo k pádu berlínské zdi a CIA přestala organizovat Kaddáfího pád. A tak se milý generál přestěhoval do USA, kde žil přes 20 let ve Virginii, v blízkosti centrály CIA.

Do Libye se vrátil až po arabském jaru a stal se velitelem armády. Nyní se rozhodl se svými podřízenými zasáhnout. Opravdu se nejedná o klasický vojenský převrat, ale o akci proti neschopné vládě, která spolupracuje s islamisty. Jeho vojáci potírají islamistické milice a ozbrojené gangy. Přidávají se k němu další jednotky libyjské armády a policie. Má podporu části obyvatel.

Podle mě je evidentní, že se generál Haftar, o kterém celou dobu mluvím shlédl v generálu Sisim ze sousedního Egypta, který se rozhodl za pomoci armády rozhodl rozdrtit Muslimské bratrstvo a nastolit v Egyptě sekulární demokracii.

Pokud ano bylo by to jen dobré.  Věřím, že sekulární demokracie, kde nemají slovo islamisté a chaos je cílem obou. I když samozřejmě oba dělají různé chybné kroky, myslí to „upřímně“.

A jestli je Haftar stále řízen CIA a to, co se děje v Libyi je řízeno z USA, tak je to ještě lepší. Egypt i Libye mají totiž velkou šanci, že se stanou demokratickými a sekulárními státy s vyloučením islamistů, což však není v rozporu s demokracií, protože například u nás jsou taky vyloučení nacisté a komunisté by si to zasloužili taky.

Vůbec není problém, že by se v obou zemích měla stát pojistkou ústavnosti armáda. A opak se domnívám, že takovéto řešení je pro tamní oblast vhodná. V Turecku to fungovalo téměř 100 let a když byla moc armády omezena vrací se islamismus.

Šance, že to dobře dopadne tedy stále existuje.