ZPRÁVY

Srážka britské a francouzské ponorky ze 3.2.2009

Poté , co britský „Blesk“ deník The Sun 15.2.09 kolizi  „provalil“  , mluvčím britského a francouzského námořnictva 16.2.09 nezbylo než na tiskové konferenci potvrdit, že v noci ze 3/4.2.09 došlo uprostřed Atlantiku 1.000 ft pod vodou ke kolizi jejich strategických jaderných ponorek (Britové mají 4 , Francouzi v současné době tři, jedna strategická ponorka stojí zhruba 4 mld liber) .

Britská měla na palubě 16 balistických raket Trident, každá byla vybavená osmi jadernými hlavicemi o síle 120 kilotun, 6x větší než výbuch v Hirošimě ( + 4 torpéda Spearfish) ,francouzská  měla rakety M45 s doletem 6.000 km ,  vybavené šesti jad. hlavicemi o síle 100 kilotun ( + 4 torpéda F17 + rakety Exocet) …

Strategická jaderná ponorka vydá za „palebnou sílu“ celého letectva  + pozemní armády, jejím „specializačním oborem“ (na rozdíl od útočné ponorky na jaderný pohon) je však „ únik a ukrytí se = tichost “ , dokud ji protivník nelokalizuje, neodváží se zahájit jadernou válku (rakety z ní mohou být odpálené jen poté, co velitel ponorky a jeho zástupce do palebního počítače zanesou své kódy)  .

Obě ponorky byly v podstatě stejné velikosti (150 m  + 138 m dlouhé, 13 m v průměru, britská 15.000 tun, francouzská 14.000 tun), stejné max. rychlosti 25 uzlů, poháněné tlakovým vodním jaderným reaktorem, francouzský o výkonu 150 megawattů .

Britská byla vyrobena v Barrow-in-Furnes v roce 92, francouzská v Cherbourg v roce 94.

Britská HMS Vanguard měla 135 členů posádky, z toho 14 důstojníků ( UK strategické jaderné ponorky mají chronický nedostatek námořníků/Warfare Officers, zejména techniků, což přiznala  UK Naval Board) , francouzská Le Triomphant 101 členů posádky (ze 111 , z toho 15 důstojníků) …

Každá velmoc má na širém moři 24 hodin denně alespoň jednu jadernou ponorku, obě se srazily při výkonu této „rutinní národní hlídky“ ve velmi malé rychlosti, uvedl UK admirál Jonathan Band ( Británie i Francie mají denně v provozu jednu jedinou jadernou „kradmou“ ponorku, takže se srazily s jedinou „kradmou“ ponorkou  na světě , britská hlídku začínala, francouzská se z hlídky vracela )   …

Stínový ministr obrany Liam Fox + Angus Robertson, šéf skotské Národní strany, požadovali na UK ministerstvu obrany „ vysvětlení, jak je možné, že nejmodernější strategická jaderná ponorka, nesoucí na palubě zbraně hromadného ničení, která je vybavená nejmodernějšími sonary pro odhalování ponorek ve své blízkosti, se uprostřed druhého největšího oceánu srazí s druhou ponorkou téhož druhu …“.

Na to odpověděl francouzský ministr obrany Hervé Morin, jenž se 30.8.09 zapsal do dějin výrokem :

“ Jednoduše. Moderní ponorky mají tak dokonalá protisonarová zařízení, že jsou neodhalitelné, pohybují se tišeji než kreveta “ …

Strategická jaderná ponorka je tedy „dokonalost sama“ , všechno slyší, zatímco JI nikdo neslyší , zejména ji neslyší její „alter ego“ , což se údajně v Biskajském zálivu potvrdilo -  pravděpodobnost jejich srážky byla ještě menší, než srážka US a ruské družice z 10.2. …

Úmyslem vyspělé ponorkové techniky bylo tudíž vytvořit dokonale "slepé" ponorky, třebaže strategická jaderná ponorka má skutečně splynout s „hlukem“ oceánu, aby byla nevystopovatelná, kdy nic nevysílá, ani frekvence, ani vlny, ani hluk, ani vibrace, a dokonce ani admirál velící strategickým jaderným ponorkám nezná její přesnou polohu  …

Pouze kapitán a navigátor znají přesnou polohu jiné ponorky, francouzská posádka tvrdila, že „neviděla ani neslyšela nic „, dokud do jejich předku britská ponorka nenajela“  (že se srazily čelně je přitěžující okolnost, protože právě vepředu ponorky téměř „ nevidí“, navíc jejich akustická neslyšitelnost je ovlivněna tlakem , teplotou a slaností vody , přítomností mikroorganismů, a větry vanoucími na hladině, takže hledání nejoptimálnější vrstvy vody mohlo obě ponorky přivést na stejný kurz ) …

Většina jaderných ponorek používá k  „rutinním“ operačním účelům podobné  oceánské „kouty“  : hluboké, nejtišší a nejklidnější, zhruba ve stejné vzdálenosti od domovských přístavů .

Veřejnost má tudíž věřit, že „pomaloučku“, údajně čtyři námořní míle za hodinu (malá rychlost značí 5-8 uzlů), pluly  nejen „ pokradmu“ ( jsou bezhlučné samy o sobě) , ale i poslepu s vypnutým sonarem, aby jejich polohu nikdo nezjistil, a „náhodně“ se srazily ( verzi „srážky“ údajně navrhli francouzské admiralitě Britové ), spíše mohlo jít o nějaké společné supertajné „cvičení“ , či naopak v rámci tradiční rivality o vzájemné „ hujerství „ poté, co jedna sledovala druhou)  …

V případě vypnutí aktivních sonarů , tvrdí námořní experti ,  mají strategické jaderné ponorky zapnuté velmi „sofistikované“ pasívní sonarové systémy, skládající se ze stovek  „hydrofonů“ , antén, a ze „zlatých uší“, tj. dvou speciálních špionážních akustických zařízení,  jimiž na svých rutinních denních misích naslouchají  …

Stephen Saunders, bývalý komodor UK námořnictva, dnes šéfující prestižní  Jane´s Fighting Ships , prohlásil, že nechápe, jak se obě ponorky mohly „ náhodně“ srazit …

Zatímco „hlučnější“ ruské a čínské ponorky je snadné odhalit, stejně bezhlučné britské a americké ponorky se srazit nemohou, protože jejich velení si denně vyměňují informace o jejich poloze, výměna informací o poloze ponorek mezi anglosaským  a francouzským námořním velením neexistuje  ( třebaže jejich spolupráce v této „ultratajné“ doméně může být důvěrnější, než oficiálně oba státy přiznávají, ale této spolupráci formálně brání americko-britské dohody z Nassau z roku 62, které spolupráci v této sféře vůči Paříži velmi omezují) …

Země NATO si předávají informace jen o klasických ponorkách, jakékoliv návrhy vyměňovat si informace o strategických jaderných ponorkách jsou pokaždé „majiteli“ ponorek stroze zamítnuty , taktéž návrhy, aby se  „majitelé“ strategických ponorek s ostatními členy NATO „dělili“ , což by nemyslitelně znamenalo, že britský premiér by mohl dát rozkaz k odpálení raket z francouzské ponorky, a opačně ) …

Námořníci podle vyjádření mluvčích nebyli zraněni, k úniku radiace nedošlo ( reaktor odolá nárazu několik stovek tun na centimetr čtvereční) , a jaderné hlavice z ponorek „ nevypadly a nepovalují se na mořském dně “ , protože ponorky o sebe jen  „škrtly“ …  Někteří poslanci prohlásili, že „ ministerstva obrany by měla podléhat stejně přísným pravidlům odpovědnosti jako management jaderných elektráren …“ .

Přesto podle oficiální zprávy musela být „promáčknutá a odřená “ britská ponorka odtažena k opravě na námořní základnu Clyde ve Faslane (Faslane on the Clyde), zatímco francouzská sice odplula vlastními silami, ale byla taktéž viditelně poškozená, mj. měla zcela uraženou kopuli ze skleněného vlákna  na krytí sonaru (odhad na její opravu byl 50 miliónů liber), francouzské námořnictvo nejprve 6.2. tvrdilo, že „narazila do kontejneru vypadlého z nějaké lodi „ ( třebaže v okruhu "700" námořních mil žádná lodˇneplula - tím, že se francouzská ponorka vynořila na hladinu, porušila hlavní pravidlo, na kterém spočívá jaderné odstrašení strategické jaderné ponorky) …

Cesta do L´Ile Longue u Brestu jí trvala tři dny, zatímco britská dosáhla Skotska až 14.2., a nejprve UK námořnictvo popřelo, že musela být odtažena …

Opravy budou stát, podle oficiálního vyjádření,  „ jen malou“ částku, kterou britští a francouzští poplatníci v pohodě zaplatí …

( 20.3.09 se v Hormuzském průlivu srazila US jaderná ponorka s US vojenským  obojživelným plavidlem, při srážce , jak informovala AFP, bylo zraněno 15 námořníků a do moře se vylilo 95.000 litrů paliva … ) .

Převzato se svolením autorky z jejího blogu na adrese http://kostlanova.blog.idnes.cz ,kde naleznete její další články. Na Vojsku se nachází část zabývající se s ním související tématikou.