ZPRÁVY

Jaderný sen Rijádu

V 3/06 přijel do Rijádu, který je po Rusku a Norsku třetím největším dodavatelem ropy do Francie, na oficiální návštěvu Jacques Chirac. Přijel s představou podepsání mnoha významných kontraktů (v poradním „madžlisu“ Chirac naznačil, že „ by skvělé vzájemné politické vztahy měly být doplněny odpovídajícími ekonomickými vazbami „ ), proto s ním přijeli 4 ministři a šéfové mnoha francouzských firem, např. šéf Thales, či Dassault.

ZBROJNÍ KONTRAKTY

Chirac odjel s prázdnou ( sice se decentně vyjadřoval v kauze karikatur Mohameda, ale prohlásil, že EU neustoupí Hamasu, který, bude-li chtít s EU jednat, se nejprve bude muset zříci násilí, uznat Izrael, a zavázat se k dodržování  již převzatých mezinárodních závazků ) , třebaže v Rijádu otevřel výstavu 104 drahocenných obrazů o islámu ze sbírek muzea v Louvre, které je zapůjčilo zcela výjimečně jen pro tuto příležitost  …

Zejména nebyl podepsán kontrakt na dodávku 48 bitevních letounů Dassault Rafale, které měly nahradit US F-5 (Rijád koupil Typhoon) , zatímco britská Tornada saúdskoarabského letectva, dodávané od roku 97 v rámci kontraktu al-Jamamah, nahradí 72 kusů bitevních letounů Eurofighter (BAE Systems + francouzsko-německá skupina EADS + italská Alenia Finmeccanica), uvedl 18.8.06 list Financial Times s tím, že kontrakt v počáteční částce 10 mld liber byl s Londýnem již podepsán.

Firmě Dassault se letouny Rafale nepodařilo udat ani v roce 02 Jižní Koreji a Nizozemí, ani v roce 05 Singapuru, ve všech těchto zemích vyhrály US letouny.

Eurofighter a Rafale se zrodily ze vzájemného „rozvodu“, kdy v roce 83 pět evropských zemí začalo vyvíjet budoucí evropský letoun, jehož výroba byla svěřena firmě Dassault, která však o dva roky později z projektu vycouvala s tím, že si PAR postaví vlastní letoun čistě podle svých přání , více bitevní než obranný …

Chirac nedostal ani kontrakt na integrovaný systém elektronické pohraniční kontroly Miksa/Ministry Interior of Kingdom Saudi Arabia, jak se Chirac domníval, že si s princem Abdalláhem „plácl“ v 4/05 při jeho návštěvě Paříže …

Zakázku za 7-9 mld euro Rijád vypsal v roce 86, pravidla hry Rijád upřesnil až v roce 07, ve hře byla mj. i US firma Raytheon, UK BAE Systems, evropská skupina EADS, která kontrakt i vyhrála, jak po 23 letech konečně v 6/09  Rijád oznámil.

EADS, na rozdíl od firmy Thales, integrovaný systém elektronické pohraniční kontroly pro 9.000 km saúdskoarabských hranic dodá za podstatně méně peněz (2 mld euro), třebaže dodá více ( Thales měl nainstalovat zašifrovaný komunikační systém Acropole, jaký používá francouzská policie, měl vybudovat 225 radarových stanic,spojených satelitem s ústředním velením, a měl vybudovat 400 pohraničních přechodů, kasárna pro 20.000 pohraničníků, které měl i „technicky“ vycvičit , zatímco EADS získala kontrakt i pro dodávky 50 vrtulníků, zpravodajských dronů, a tanků , přičemž vojáky vycvičí Němci ) .

Le Figaro z 26.2.06 napsal, že Chirakovi se nepodařilo kontrakt Miksa pro Thales dostat mj. i pro řevnivost mezi Elysejským palácem, ministerstvem zahraničí Quae d´Orsay, v té době šéfovaným Villepinem,  a Place Beauvau, ministerstvem vnitra, ve kterém sídlil Sarkozy, jenž podepsal předběžnou dohodu o kontraktu  se svým saúdskoarabským protějškem princem Nadžífem, která se však nelíbila korunnímu princi Abdalláhovi, jenž ji označil za „neprůhlednou“  …

Proto Chirac v 12/03  Sarkozyho a jeho poradce od kontraktu odstrčil, a strhl jednání na Elysejský palác.

Po svém návratu Chirac označil za viníka francouzského neúspěchu Sarkozyho ( viz zde Kokainový princ).

Francouzským zbrojařům zůstali v té době  mj. ve hře fregaty FREMM, či samohybná houfnice CAESAR/Camion Equipé d´un Systeme d´Artillerie ráže 155 mm nainstalovaná na podvozku nákladního auta ( francouzské tanky LeClerk Rijád nekoupil, ale byly úspěšně udány do UAE, své tanky Rijádu vnucuje i Kreml a Peking ) .

Rijád voj. výzbroj nakupuje většinou z nepochopitelných důvodů, např. odborníci se diví, proč potřebuje 12 fregat FREMM, skutečné potřeby saúdskoarabské „armády“ v žádném případě nehrají žádnou roli, drahá špičková výzbroj končí ve skladech, protože Rijád nemá nejen vycvičené vojáky, kteří by s ní dokázali zacházet, ale dokonce ani jednotky, kterým by tuto voj. techniku předal ( svoji papírovou armádu  mj. buduje i proto, že pomáhá řešit obrovskou „ nezaměstnanost“ mladých mužů bez zvláštního vzdělání ) …

O bojové morálce saúdskoarabské „ armády“ lze silně pochybovat, mj. o tom vypovídají historky jejích US voj. instruktorů  – je na tom stejně jako armáda bývalého íránského šáha, která však „alespoň uměla“ potlačit lidové bouře, zatímco saúdskoarabské jednotky na podzim 09 utrpěly těžké ztráty v pohraničních bojích se šíitskými „houthuisty“ z Jemenu, takže jim musel přispěchat na pomoc Sarkozy (údajně jen vojenskou technikou) …

Národní gardu, v jejímž čele byl korunní princ Abdalláh, dokud jej nezastoupil jeho syn Mitab, cvičí „kontraktorská“ firma  Vinnell Corp. (pobočka Northrop Grumman ) , která  současnou zakázku ve výši 164 mil. dolarů dostala od US vlády , jež této firmě v 1/94  prodloužila předchozí smlouvu  …

Tyto firmy najímající žoldnéře vykonávají pro nejrůznější vládní agentury především  „špinavou“ práci .

Vinnell Corp. pro US vládu (zpravodajské služby) cvičí Národní gardu v Saúdské Arábii již od 2/75, měsíc poté, co její žoldáci do Rijádu dorazili (přes 1.000 voj. „poradců“ ) , byl zastřelen tehdejší veřejný nepřítel Washingtonu číslo jedna král Faisal …

Vinnell Corp. začínala v roce 31 jako kalifornská stavební firma, spolupracovat s US zpravodajskými agenturami začala v roce 45, kdy po moři přepravovala zbraně Čankajškovi na Tchajwan. Za vietnamské války měla firma ve Vietnamu přes 5.000 zaměstnanců, oficiálně údržbářů a opravářů US voj. základen, ve skutečnosti žoldnéřů, kteří plnili nejrůznější „špinavé“ tajné vojenské a zpravodajské mise („naše malá žoldnéřská armáda ve Vietnamu“  stojí v četných zdrojích pojednávajících o vietnamské válce)  …

Když Rijád v roce 89 Saddám vydíral, aby zvýšil platby za jeho válku s Teheránem, kterou mj. vedl i za ní, a následně obsadil v roce 90 Kuvajt, Rijád požádal Washington, aby zvýšil svoji voj. přítomnost v Saúdské Arábii.

US armáda má v seznamu svých povinností nejen chránit královskou rodinu před vnější a vnitřní agresí ze strany jak liberálů, tak ultrakonzervativců, kteří monarchii považují za příliš „západní“, ale  prostřednictvím své 5. floty s velením na Bahrajnu dozírá i na bezproblémovou námořní přepravu saúdskoarabské ropy ...

Za „účast“ na 9/11 Rijád dostal odměnu v 3/03 eliminací největší vojenské hrozby, kterou pro něj představoval baasistický režim pod vedením Saddáma Husajna …

Následný chaos po US intervenci, který Washington umocnil rozpuštěním všech iráckých bezpečnostních složek, včetně hraniční kontroly,  v Rijádu vyvolal slastný pocit blaha, třebaže v době intervence král Abdalláh na summitu Ligy arabských států US intervenci označil za „ nelegální okupaci“ ( více než těmito slovy však Washington rozladil, když v 3/07 v Mekce  zprostředkoval dohodu mezi Hamasem a Fatah, zatímco US-izraelskou taktikou je udržovat Hamas v izolaci) …

Bob Woodward ve své knize Plan of Attack tvrdí, že Bush projednal plán na invazi do Iráku nejdříve s princem Bandarem, a teprve poté jej sdělil Colinu Powellovi …

Ve druhé fázi Rijád v Iráku sponzoroval irácké sunnitské extrémisty, aby terorizovali irácké šíity, a bál se pouze jediného : aby Washington nestáhl svá vojska z Iráku …

Proto v 11/07 přiletěl Dick Cheney do Rijádu , aby Rijád ujistil, že Bush do konce svého mandátu US jednotky z Iráku nestáhne, a na oplátku vyžadoval na Abdalláhovi, aby přiměl irácké sunnitské strany k setrvání v Malikiho vládě (šíita s vazbami na Teherán) , aby mohl být konečně přijat nový ropný zákon, který by US firmám zajistil největší podíl na těžbě irácké ropy .

David Ignatius z Washington Post však uvedl, že Rijád podporuje „Saddáma bez kníru“ , bývalého premiéra Ajáda Alávího, baasistu  a laického šíitu v žoldu CIA, což Rijád potvrdil v iráckých volbách z 26.3.010, do nichž se silně vměšoval, když Alávího 20.2.010 v Rijádu přijal jak král Abdalláh, tak jeho šéf zpravodajství princ Mikrin bin Abdal Azíz ( Malika podrazila i Sýrie, která počátkem roku 010 „normalizovala“ své vztahy s Rijádem)  …

Je ironií, že do služeb Rijádu na „pracovní místa“ džihádistů v terénu  houfně přešli ti nejzatvrzelejší baasisté ze Saddámových bezpečnostních složek, zatímco obyčejným civilním baasistům, kteří byli ve straně jen nominálně, aby si ekonomicky přilepšili, bylo zakázáno ve volbách kandidovat   …

Pomineme-li Teherán,  představuje dnes, vyřazením Iráku, největší vojenskou hrozbu pro Rijád Jemen, který má téměř stejný počet obyvatel (SA 24 mil.,  Jemen 20 mil. ) , a jehož obyvatelé překračují saúdskoarabské hranice, jak je napadne, protože tak činili po staletí , třebaže v pohraniční válce  s izolovanou šíitskou sektou ze severního Jemenu, podporovanou šíitskými menšinami ve státech Perského zálivu, alias Teheránem, Rijádu vydatně pomohly jemenské vládní oddíly …

KOKAINOVÝ PRINC

Přesně rok poté, co Rijád odmítl podepsat s PAR zbrojní kontrakt, byl 28.3.07 v Paříži/PAR zahájen proces se saúdskoarabským 52letým princem Nadžífem al-Shaalan (v nepřítomnosti, jeho bratr je zetěm dnešního krále), jenž zneužíval diplomatické imunity své rodiny k dovážení kolumbijského kokainu do Francie ve velkém : v jeho nemovitosti na předměstí Paříže mu zabavili 66 kufrů naplněných kokainem, z jeho soukromého Boeingu 727, imatrikulovaném na Bermudách, které přes Rijád přiletělo z Caracasu ,byly na letišti Bourget 16.5.99 zabaveny dvě tuny kokainu za 15 mil. dolarů …

Zahájení procesu, ve kterém saúdskoarabský princ figuroval jako hlavní obžalovaný, vyvolalo v Rijádu bouři nevole, a vzájemné vztahy mezi Rijádem a Paříží/PAR, které po neúspěšné cestě Chiraka do Rijádu již byly na bodě mrazu, hrozily nediplomaticky „explodovat“ …

Již předtím, v roce 05 geopolitique. com uveřejnil na své webové stránce tajnou diplomatickou depeši francouzské ambasády v Rijádu, datovanou z 21.2.00, kterou jistý diplomat poslal do PAR, ve které francouzskému ministerstvu zahraničí vysvětluje, že „saúdskoarabská vláda je chystaným procesem krajně rozzuřena , a vyhrožuje hospodářskými sankcemi „ …

Depeše končí slovy, že vyřešení kauzy Kokainového prince je pro Rijád prioritní záležitostí, které všechno podřídí …

Právním zástupcem prince byl francouzský advokát s vietnamskou matkou a francouzským otcem (diplomat), Jacques Verges.

Verges je proslulý obhajováním bohatých mezinárodních zločinců .

V 50.letech začal jako přesvědčený komunista obhajovat alžírské „revolucionáře“ bojující proti Francii, se slavnou alžírskou „revolucionářkou“, svojí klientkou Džamilou, se i oženil.

Jeho nejznámějšími klienty byli váleční zločinci (1988 Klaus Barbie) , v roce 94 mezinárodní marxisticko-leninský terorista Iljič Ramirez Sanchez alias Carlos Šakal,  v roce 08 obhajoval čelného představitele polpotovců, Khieu Samphan ( v jeho životě je záhadné období, které nikdy nevysvětlil, kdy se po něm v letech 70-78 slehla zem, a nikdo jej v té době neviděl ( šušká se, že v té době, jako čtyřicátník, žil mezi Rudými Khmery ) …

Verges nabídl své služby i Miloševičovi, ten jej však odmítl.

Spolu s princem bylo souzeno 9 jeho společníků, jeden z nich Kolumbijec z medellínského kartelu ing. chemie Gustavo Guarin Gonfrier, zatčený v 5/99, jenž policii přivedl na princovu stopu, když uvedl, že kokain ve svém letadle převážel jeden saúdskoarabský občan  s diplomatickou imunitou, že obchody s ním se uzavíraly ve španělské Marbella , a peníze prala soukromá banka prince Kanz, kterou si sám pro sebe otevřel v Ženevě (byl jejím jediným klientem) …

Princ se k medellínskému kartelu, podle verze DEA/CIA, dostal přes svoji přítelkyni Jacqueline Arango v době, kdy „studoval“ na univerzitě v Miami.

Byla to bohatá podnikatelka s dvojí státní příslušností, americkou a kolumbijskou …

Princ jakoukoliv svoji vinu popřel s tím, že je to spiknutí CIA proti jeho osobě, protože DEA/CIA po akci Millenium poskytlo francouzské policii fotografie prince z Marbella po boku některých šéfů medellínského kartelu ( vzápětí po francouzském zatykači na něj vydal zatykač i Washington, jenž by jej raději viděl před US soudem, nicméně Princi byl v Rijádu zabaven pas, takže nesmí vystrčit ze Saúdské Arábie ani nos, aby nebyl v zahraničí zatčen )  …

Princ miliardář peníze nepotřeboval, proto některé zdroje tvrdí, že pašování kokainu mělo zastřít obchod se zbraněmi , a poukazují na skutečnost, jak nebývale rychle po aféře ve Francii US DEA/Drug Enforcement Administration v Miami počátkem roku 00 v akci Millenium spěšně pozatýkala zdejší rozvětvenou sítˇ kompliců medellínského kartelu …

JADERNÝ SEN RIJÁDU

Stejně jako Teherán, i Rijád dlouhodobě usiluje o výstavbu jaderné elektrárny, třebaže k čemu by mu byla, je pro svět záhadou.

Není tajemstvím, že pákistánský jaderný program financoval Rijád, drobným problémem je, jak jaderné technologie na Rijád převést, zejména nemá-li Rijád žádné vlastní odborníky.

 „Převod“  vojenské jaderné technologie  korunní princ Abdalláh údajně probíral v Islámábádu během své dvoudenní návštěvy v 10/03.

Přímý prodej jaderných zbraní sotva přichází v úvahu, pravděpodobnější je precedent, který předvedl Washington vůči NSR, kdy německým jednotkám rozdal jadernou munici, ale kontrola nad jejím každým kusem mu zůstala , čímž umožnil, aby NSR podle Smlouvy o nešíření jaderných zbraní dostála svému závazku jadernými zbraněmi se nevyzbrojovat …

Takovýto jaderný modus operandi mezi Islámábádem a Rijádem by Rijádu mohl pomoci čelit případnému rozmístění íránských jad. zbraní  (ironií je, že v zárodečném počátku íránského jad. programu stál rovněž Pákistán) …

Oficiálně Rijád, který podepsal „všechny“ smlouvy o nešíření zbraní hromadného ničení na světě, a požaduje, aby od nich byla vyčištěna blízkovýchodní oblast, pochopitelně o jaderné zbraně neusiluje , jak důrazně připomněl poté, co jej z tohoto úmyslu obvinil list The Guardian z 18.9.03 …

List The Guardian komentoval oxfordské „jaderné“ symposium , které si Rijád v Oxfordu uspořádal prostřednictvím Oxfordského střediska pro islámské studie, které je na jeho výplatní pásce (jeho šéf je dokonce členem poradního „parlamentu“ saúdskoarabského krále) . Symposia se mj. účastnili tři saúdskoarabští princové, včetně prince Turki, jenž v UK působil jako velvyslanec,  saúdskoarabský ministr pro energetiku a další dva členové poradního „parlamentu“ .

Již v roce 98 Rijád tajně nakoupil čínské rakety s jadernými hlavicemi, které by lehce dosáhly jak Izrael, tak Teherán, což v zákulisí vyvolalo diplomatickou vřavu, v důsledku které byl vyhoštěn US velvyslanec, a musel být jmenován jiný …

V roce 99 došlo mezi Washingtonem a Rijádem ke stejnému diplomatickému incidentu poté, co saúdskoarabský ministr obrany princ Sultán přijel do Pákistánu „zkontrolovat“ Rijádem placené Středisko pro obohacování uranu a pro výrobu raket v Kahuta .

V roce 02 byl syn korunního prince Abdalláha po boku četných libyjských a severokorejských vysokých důstojníků čestným hostem při zkušebním odpálení rakety Ghauri, pákistánské verze rakety Nodong (Shahab je její íránská verze)  s doletem 1500 km .

Komické pro Rijád je, že v 6/04 libyjský ministr zahraničí rozhořčeně odmítl tvrzení listu New York Times, že pluk. Kaddáfí  plánoval vraždu korunního prince Abdalláha, jak prohlásil US muslim Abruhahman Almoudi, jenž byl v 10/03 zatčen po příjezdu z Libye (kam US občané mají zakázáno cestovat ) , kde se 2x setkal s Kaddáfím, aby s ním prodiskutoval podrobnosti nájemné vraždy ( Rijád potvrdil, že zatkl saúdskoarabského pluk. Mohamada Ismaíla, jenž měl celé akci velet ) …

22.12.04 Rijád v důsledku této aféry odvolal „ k velkému překvapení libyjského ministra zahraničí“, svého velvyslance z Tripolisu …

Blízké vztahy Islámábádu s Rijádem dokladuje i fakt, že navzájem svržení pákistánští vládci žijí v exilu budˇv LON nebo v Rijádu, jako Mušarrafem v roce 99 svržený Nawaf Šarif . Saúdskoarabský princ Faisal bin Salman, jenž se účastnil oxfordského symposia, v LON vydává několik „pákistánských“  novin

( Viz také Bazar se zbraněmi hromadného ničení) …

Překvapivý tah ve svém jaderném úsilí král Abdalláh učinil v 3/07, kdy se „přátelsky“ setkal s nenáviděným Ahmedinedžádem , načež 1.11.07 Rada pro spolupráci arabských států v Zálivu navrhla Teheránu vytvořit společné konsorcium pro vybudování v blíže nejmenovaném neutrálním státě ( některé zdroje uváděly Švýcarsko) továrny na nevojenské obohacování uranu pro všechny budoucí  íránské jaderné elektrárny …

Saúdskoarabský ministr zahraničí princ Saúd Faisal komicky upřesnil, že „ státy Perského zálivu budou tímto Teheránu jaderné palivo sponzorovat , a budou ručit za to, že nebude použito k voj. účelům, a touto svoji mírovou iniciativou Rijád zamezí dalšímu závodu v jad. zbrojení v blízkovýchodní oblasti „ …

Proto 7.10.09 král Abdalláh neskutečně navštívil Damašek ( třebaže se v 3/08 ostentativně neúčastnil summitu Ligy arabských států v Damašku, a Sarkozyho za „předčasné“ sblížení s Damaškem zkritizoval, ale  již v 1/09 na jejím summitu v Kuvajtu se  blahosklonně uvolil sejít se s Bašírem Asadem, a vzápětí po tomto setkání poslal do Damašku prince Mukrína, vysokého činitele ze saúdskoarabských tajných služeb), a v 7/010 spolu s Bašírem Asadem oba dva neskutečně přicestovali do Bejrútu, v němž Rijád podporuje zdejší sunnity, zatímco Damašek šíitský proíránský Hezbolláh …

Následně král Abdalláh „pochválil“ i Sarkozyho za to, že Rijádu od 11/09-1/010  poskytl „technickou“ pomoc v boji proti jemenským „nájezdníkům“ˇ, ale neshodli se v otázce palestinského Hamasu, který EU bojkotuje, ani jak postupovat v Afghánistánu, jehož zpátečnický talibanský režim Rijád svého času diplomaticky uznal …

Sarkozy tak ani svoji vojenskou pomocí nepřiměl krále Abdalláha, aby se připojil k sankcím proti Teheránu ( usiluje-li sám o vlastní jadernou bombu) , které se na půdě OSN staly fraškou nejen pro ruské, a zejména čínské „výhrady“, ale také pro úlohu, kterou vůči Teheránu hrají bohaté státy Perského zálivu, které jsou jeho bankovním „prasátkem“ , do kterého ukládá své milardy petrodolarů,

Formálně státy Perského zálivu svoji spolupráci s Teheránem odůvodňují svým strachem z „odvety“ a „míněním“ svých šíitských menšin …

Přesto se nebránily rozhodnutí Obamy z 1/010 rozmístit na jejich území US rakety Patriot v rámci strategie neprodyšného obklíčení Teheránu (viz Foreign Affairs z 3/010 Den poté ), na kterém se podílí i Francie svojí vojenskou základnou v Abú Dhábí, zřízenou k tomuto účelu v 5/09  ( když byl Obama v 6/09 v Rijádu, naznačil, že v rámci nového US image, se íránští diplomaté mohou zúčastnit US oslav 4.7., ale nesmějí s US diskutovat o politice )  …

„TERORISMUS“

Bojovat proti terorismu na BV znamená házet hrách na zedˇ,jak dosvědčilo v 1/06 volební vítězství Hamasu na území Palestinské samosprávy ( vůči Izraeli je permanentně haštěřící se Liga arabských států rozdělena na umírněné (mj. Egypt, Saúdská Arábie, Jordánsko) a radikály ( zejm. Sýrie a … , bytˇjen oficiálně, Katar) .

V 1/09 v katarské Doze 22 států Ligy vyhlásilo svoji „ jednoznačnou podporu palestinskému lidu „ , ale nedokázaly se dohodnout ani na vytvoření jednoho jediného finančního fondu na rekonstrukci Gazy, třebaže palestinskému „lidu“ slíbily pomoc ve výši dvou mld dolarů, z toho jednu miliardu měl poskytnout Rijád, který se navíc setkání v Doze ani neúčastnil, stejně jako Egypt ( politický představitel Hamasu Chálid Mešál se dostavil, šéf Palestinské samosprávy Mahmúd Abbás nedorazil) ….

Maličký Katar se vžil do své samozvané zprostředkovatelské role tak urputně, že v 5/08 marginalizoval samotný Rijád, když inicioval podepsání dohody s navzájem znesvářenými  libanonskými frakcemi  poté, co k 2/08 bylo již počtrnácté odloženo konání prezidentských voleb  ( zprostředkovatelské roli Egypta  Izrael zasadil vážnou ránu, když odmítl podepsat s Hamasem jakoukoliv dohodu, stejně tak svoji ofenzívou v Gaze znemožnil zprostředkovatelskou roli Turecka, na jehož půdě v roce 08 probíhala nepřímá jednání mezi Izraelem a Sýrií ) …

Arabské státy si v Doze také zakázaly jakoukoliv formu normalizace s izraelským státem, což bylo mj. namířeno i proti Kataru, který již přes 10 let hostí izraelskou obchodní delegaci ( stejně tak pěstuje dobré vztahy s Hamasem) , a Mauretánii, která jako jedna z mála s Izraelem udržuje diplomatické styky, ale především byla zmrazena tzv. arabská iniciativa z roku 02, ve které arabské státy navrhly diplomatické uznání Izraele za jeho odchod z palestinských území okupovaných od roku 67 …

Saúdská Arábie se údajně stává obětí vlastního kultu – náboženského terorismu, který její vládci již přes 50 let úspěšně vyvážejí do jiných zemí spolu s finanční hotovostí.

Prvním novodobým teroristickým útokem v Saúdské Arábii bylo obsazení Velké mešity v Mekce údajným 500členným komandem íránských poutníků 20.11.79, kauza Joheiman al-Oteibi/alias Spasitel , jak si říkal šéf tohoto komanda s názvem „Ahl al-Hadith“ …

Obrovské území Saúdské Arábie (2mil.152 tis, km čtverečních), kde žije jen 18 mil. obyvatel, je neuhlídatelné, a do nainstalování integrovaného systému elektronické pohraniční kontroly ani nikým nehlídané, takže tudy proudí nejen teroristé, ale kvete se obchod se zbraněmi, s narkotiky, i s lidmi.

Rijád má problém i ilegálním přistěhovalectvím muslimských poutníků, kteří po splnění povinnosti vykonat hádž/poutˇ do Mekky ze Saúdské Arábie již neodejdou …

„Al- Qajda v čele s UBL“ od svého znovuzrození na počátku 90.let začala vést proti Saúdské Arábii psychologickou válku poté, co se po irácké okupaci Kuvajtu v Saúdské Arábii usadilo přes půl miliónu US vojáků, kteří jej měli osvobodit  – na nervních ropných burzách v LON či v Rotterdamu propukala při každém útoku proti saúdskoarabskému ropnému zařízení nehorázná panika ( k ceně za barel se připočítávají i ne bezvýznamné rizikové příplatky)  …

V 11/95 výbuch automobilu naloženého trhavinami u budovy přilehlé k přísně střežené budově Národní gardy zabil v Rijádu 5 Američanů a dva Indy …

25.6.96 explodoval cisternový vůz neobvykle zaparkovaný u budovy Chobar Towers v Zahránu, u vchodu do US kasáren ... 19 z nich zemřelo v troskách budovy, stovky z nich byly zraněny.

Více než teroristický útok je pozoruhodná skutečnost, jak se cisterna bez jakýchkoliv problémů dostala k přísně střežené budově …

Po atentátech na Bali 12.10.02 , a v druhém největším městě Keňi v Mombase 28.11.02, bylo ve třech simultánních útocích v Rijádu 12.5.03 zabito 35 lidí, z toho 9 Američanů, když se mladí sebevražedníci vyhodili do povětří v cizinecké čtvrti v Rijádu.

8.11.03 vybuchla dodávka napěchovaná výbušninami v rezidenčním komplexu zahraničních pracovníků, většinou Libanonců a Egyptˇanů, zahynulo 17 z nich, 194 bylo zraněných.

Všechna tato „terorismem“ postižená místa byla okamžitě zaplavena vyšetřovateli CIA a FBI …

1.5.04 čtyřčlenné komando přepadlo sídlo  švýcarsko-švédské ropné firmy ABB Lummus/filiálka ABB Asea Brown Boveri Ltd. v Janbu na západním pobřeží,350 km od Rijádu, a zabilo při útoku sedm lidí (2 Američany, 2 Brity, jednoho Australana a Kanadˇana , a jednoho saúdskoarabského policistu, tělo jednoho Brita vláčeli za terénním vozidlem) . Úřady tvrdily, že útočníci chtěli narušit ropovody vedoucí do Bahrajnu, zatímco US velvyslanectví v Rijádu vyzvalo US občany k odchodu ze Saúdské Arábie s tím, že „útoky budou pokračovat“ ( v Saúdské Arábii pracuje asi 40.000 Američanů)  …

22.5.04 byl v Rijádu zastřelen  německý zaměstnanec saúdskoarabské letecké společnosti Saudia Airlines …

Město Chobar na východním pobřeží je srdcem saúdskoarabského ropného průmyslu , leží mezi městy Dammam a Dahran, vedou z něho ropovody do Bahrajnu, ostrov Bahrajn v Perském zálivu leží přímo proti městu.

29.5.04 čtyřčlenné komando v uniformách saúdskoarabské Národní gardy  přepadlo v ropném komplexu Chobar zdejší úřadovnu společnosti Apicorp  (investiční fondy vytvořené OPEC, investující v energetice), zastřelilo 4 saúdskoarabské strážné a britského projektového ředitele Michaela Hamiltona ( v budově byly i kanceláře společností Total, Shell a žoldnéřské Vinnell).

50 dalších zahraničních pracovníků ropného komplexu si komando vzalo jako rukojmí, z nichž po útoku saúdskoarabských speciálních jednotek 24 hodin poté přišlo o život 22 z nich, přičemž 8 z nich teroristé uškrtili a poté dekapitovali  (mj. 1 Američan/Paul Johnson, 1 Brit,1 Ital,  1 Švéd ) …

Podle Rijádu byl velitel komanda, jistý Nimer Suhaj Bakmi,zadržen, podle médií zastřelen, ostatní tři, „za podpory místních obyvatel“, uprchli …

Opět zajímavé je, že komando, údajně z „al-Qajdy“ , která se k útoku na internetu přihlásila, uspělo v době, kdy po pumových útocích v Rijádu a proti ropnému komplexu Janbu byla v celém Zahránu vyhlášena bezpečnostní pohotovost nejvyššího stupně …

V Chobaru byl ubodán k smrti jeden Brit i 30.7.08, údajně šlo o loupež …

Na seznamu „nejslavnějších“ saúdskoarabských „alkajdistů“ , které hledala i US federální policie, protože „ v 10/01 v jednom domě místního šéfa al-Qajdy byly proti nim získány usvědčující materiály“ , byl např. Chálid Jahni, Ramzi Chaiba, Abdal Nachiri, údajně skončili na Guantanamo .

Média útoky odůvodňovala tím, že „al-Qajda“  chce terorem vyvolat paniku mezi zahraničními odborníky pracujícími v saúdskoarabském ropném průmyslu. V „genštábu“ ropného průmyslu (ARAMCO) pracují místní, ale v terénu pracují cizinci – kdyby tito kvalifikovaní pracovníci naráz odjeli, Aramco by je nemohlo přes noc nahradit.

Po 9/11  Rijád věnoval další milióny dolarů ( v roce 04 to bylo 800 miliónů ) na ochranu ropných komplexů . Ropné vrty, rafinérie a petrochemické továrny střeží 30.000 vojáků a ozbrojených strážců. Přesto jsou ropné komplexy nadále zranitelné, zejména přístavy, jako Ras Tanura v Perském zálivu , přes který proudí 4,5 miliónů barelů ropy denně ( přístavy jako střediska vývozu ropy všeobecně ), dále ropné pole a rafinérie Abqaiq , nejvýznamnější na světě ( napadena „teroristy“ 24.2.06) , a ropný trojúhelník Chobar-Dahran – Damman .

6.6.04 byl  v Rijádu zastřelen  britský novinář z BBC, 8.6.04 byl zastřelen US letecký inženýr z firmy Lockheed Martin Paul Marshall Johnson Jr*1955, v Rijádu pracující pro saúdskoarabskou AEC/Advanced Electronics Company, která den předtím přišla o dalšího US inženýra, jistého Kennetha Scroggs, specialistu na přístroje pro noční vidění bitevních vrtulníků Apache, jenž v Rijádu žil již od roku 83. Téhož dne byl v Rijádu zastřelen 62letý zaměstnanec „kontraktorské“ firmy Vinnell, Robert Jacobs,

26.9.04 byl zastřelen dvěma kulkami do hlavy ve svém džípu na parkovišti u supermarketu v Džidda Francouz Laurent Barbot (45),který zde pracoval pro elektronickou a vojenskou firmu Thales (ex Thomson-CSF) , deset dní po zavraždění jednoho Brita v Rijádu, pracujícího pro britskou telekomunikační firmu Marconi ,která vyvíjí poradenské služby pro saúdskoarabskou Národní gardu , přičemž již 3.9. 04 byl zavražděn jeden irský inženýr.

V Saúdské Arábii žije 4.000 Francouzů, 54 zdejších francouzských firem zaměstnává  12.000 lidí.

Ke všem  útokům se ve výhružném dopise vůči všem „nevěřícím tyranům“  přihlásilo komando „al-Qajdy“ říkající si Brigáda z Fallúdži , jako „pomstu  za všechny týrané  spoluvěřící v Abú Ghraib a za 124 saúdskoarabských občanů uvězněných na Guantanamo „ …

I po zavraždění svého saúdskoarabského šéfa Abdala Azíze Mokrína, byla „al-Qajda“ v samotném Rijádu velmi aktivní. Mokrín byl zabit 18.6. 04 policií po rázii, která následovala po dekapitaci amerického rukojmího inženýra Paula Marshalla Johnsona, uneseného 12.6.04,  a zveřejnění této dekapitace na internetu.

Ředitel Thales International Jean-Paul Perrier prohlásil, že své zaměstnance nestáhne, protože ani firma ( která je v monarchii již přes 30 let, a má zde na 300 zaměstnanců a jejich rodin ), ani Francie „ nikdy proti al-Qajdě slovně  nezaútočili, takže není jisté, že atentát byl namířen proti firmě či Francii „ (přesto zaměstnanci firmy nesmí ze svého obytného komplexu vycházet sami již od 9/11) .

V 7/04 korunní princ varoval „teroristy“, kteří se nevzdali v době králem Fahdem vyhlášené amnestie (od června 04 do 22.7.04) , že budou nemilosrdně zlikvidováni (ale Úmluvu OSN o potlačení financování mezinárodního terorismu Rijád doposud nepodepsal) … Vyhlášené amnestie využili jen tři „alkajdisté“ , jistý Saabane Chiri,Osmane Amri, a Chálid Harbi, jenž byl ukazován v saúdskoarabské TV po svém příletu z Teheránu.

Ke složení zbraní vyzval ve veřejnoprávní saúdskoarabské TV al-Ekhbaria i známý salafistický kazatel z Mekky šejk Safar Hawali, kterého pochvalně zmiňuje v jedné svojí fatwě UBL, jako „ muslima zatčeného  Rijádem v roce 91 na přání Washingtonu, protože protestoval proti přítomnosti US vojáků v Saúdské Arábii po obsazení Kuvajtu Saddámem , a vyzýval muslimy k boji proti US vojákům.“

Třebaže šejk Hawali „pochválil“  9/11, někteří tvrdí, že s UBL neměl nic společného.

Výzvu k“ alkajdistům“ učinil i známý šejk Salman al-Awada, bývalý šéf radikálního hnutí Probuzení/Sahwa, v letech 94-99 z tohoto důvodu uvězněný, jenž z vězení v 9/ 97 jistěže upřímně apeloval na UBL, aby zastavil svůj krvelačný boj ve jménu islámu, v jehož jménu zabíjí a mrzačí ženy, děti a staré lidi …

Únik informací z interního dokumentu FBI

List New York Times z 23.11.02 uvedl, že několik senátorů ( John McCain R,Richard Shelby R, Mitch O´Connell R, Bob Graham D, Joseph Biden D, Joseph Lieberman D, aj. ) Bushe kritizovalo, že zametává stopy po Rijádu pro své obchodní propojení se saúdskoarabskou královskou rodinou .

Senátor Lieberman to vyjádřil za všechny :“ Je načase, aby si prez. Bush připomenul, co říkal po 9/11 :“ Budˇ jste s námi nebo s al-Qajdou …“ .

Skandál s princeznou Haifou bint Fajsal , manželkou saúdskoarabského velvyslance prince Bandara bin Sultána , která zasílala peníze jistému teroristovi z 9/11 , vypukl v 11/02 pro „únik“ informací z interního dokumentu FBI  (viz Islámská republika v USA?) …

Král Abdalláh  jako korunní princ jezdil do US na návštěvu k US prezidentům/viceprezidentům zhruba  1x za 10 let (Gerald Ford, 76, viceprezident Bush Senior 87, Bill Clinton 98) ,jediného Bushe Juniora navštívil 2x,  v 4/02 +  v 4/05 , přičemž se účastnil i oslav milénia v 9/00 v budově OSN v NYC   …

V 4/05 v době, kdy klesala Bushova popularita , zato ceny ropy stoupaly, se korunní princ Abdalláh s prezidentem Bushem , na  jehož nátlak do Washingtonu přijel, nepohodl (přestože jej Bush dokonce objal před TV kamerami) , a odmítl Bushovu žádost, aby Rijád zvýšil těžbu ropy na 10  miliónů barelů denně, objem, který Rijád těžil do roku 80, a poté podstatně přibrzdil (Bush se v TV vyjádřil, aby „pustil kohoutky naplno, jinak Bushe spoluobčané ukamenují za vysoké ceny benzínu“) , a více v US investoval …

 V té době v 4/05 umíral král Fahd, dlouholetý saúdskoarabský velvyslanec ve Washingtonu princ Bandar bin Sultan (jeho negramotná matka byla jen konkubínou krále, ale král Fahd donutil svého bratra, aby jej „právoplatně“ uznal) z funkce odstoupil z osobních důvodů, jak prohlásil, aby se v Rijádu zúčastnil boje o vyšší politické funkce, ke kterému se v souvislosti s umírajícím králem Fahdem schylovalo …

US novináři mu přezdívali „Bandar Bush“ (viz Craig Unger a jeho kniha House of Bush, House of Saud, či Michael Moore :Fahrenheit 9/11) , protože byl neochvějný spojenec dynastie Bushů, přesněji Bushe Seniora, přes něhož Reaganovi mj. poskytl 32 mil. dolarů pro nikaragujské kontras/antisandinovce, za což Reagan alias Bush Senior přes odpor Kongresu a Izraele prodali Rijádu letouny AWACS …

Princ Bandar bin Sultán*1949, profesí vojenský pilot, zahájil svoji diplomatickou kariéru v roce 78, kdy úspěšně ve Washingtonu u Jamese Cartera vyjednal prodej US stíhaček F15 v rámci „něco za něco“ : Carter požadoval protislužbu . Princ musel „přesvědčit“ senátora Jamese Abourezka (D), prvního Američana arabského původu zvoleného do Kongresu, aby hlasoval pro přijetí Panamské smlouvy, což se princi podařilo.

Poté byl králem Fahdem jmenován vojenským atašé ve Washingtonu, načež jej v roce 83 král Fahd jmenoval velvyslancem ve Washingtonu.

Mimo Bushovy dynastie princ Bandar sponzoroval i Billa Clintona, a to již jako arkansaského guvernéra, prostřednictvím Střediska blízkovýchodních studií na Arkansaské univerzitě, které princ platil   …

V roce 85 princ Bandar vyjednal kontrakt al-Jamamah,v jehož rámci britská zbrojní firma BAE Systems po 10 let posílala na dva účty do Washingtonu pravidelné splátky, celkem na úplatcích pro saúdskoarabskou královskou rodinu rozdala během těchto 10 let dvě miliardy dolarů, skandálu, jehož prošetření zabránil Tony Blair , jehož gen. prokurátor lord Goldsmith v 12/06  šetření této korupční aféry zastavil …

 V 90.letech princ Bandar Washingtonu pomohl přesvědčit Kaddáfího, aby Británii vydal dva podezřelé z útoku proti Pan Am Flight 103, na jehož palubě při letu z LON do NYC 21.12.88 vybuchla bomba a zřítilo se u Lockerbie v jižním Skotsku.

Proces s nimi začal ve Skotsku v roce 00, jeden z nich byl v roce 01 zproštěn viny, druhý byl v roce 01 odsouzen k doživotí do věznice Barlinnie v Glasgow, propuštěn ze zdravotních důvodů v 8/09 …

Kauza Lockerbie nebyla vyjasněna, Libye, která se v polovině 80.let jako spojenec Teheránu haštěřila s US námořnictvem, sice v rámci něco za něco v 8/03 formálně přiznala svoji „odpovědnost“  a „odškodnila“ pozůstalé, ale  nikdy nepřiznala svoji „vinu“ …

Z prominentních cestujících na palubě seděl 50letý Vysoký komisař OSN pro Namibii Bernt Carlsson, a pět vysokých funkcionářů CIA, z nichž 4 byli polooficiálně potvrzeni, zatímco pátým měl být nově jmenovaný šéf CIA v Bejrútu, poté co zde byl v roce 85 údajně Hezbolláhem dekapitován „úřadující“  šéf CIA pluk. William Buckley.

Princ Bandar vlastní sídlo Glympton Park v Oxfordshire, a sídlo v Aspen v Colorado o 32 místnostech „vykládaných zlatem“ , které údajně již prodal s tím, že nemá čas do něho jezdit (když sedí v domácím vězení po údajném puči proti králi)  …

Poté, co byl princ Bandar odvolán do Rijádu (novým velvyslancem se stal princ Turki al-Faisal, jenž se v 12/06  musel svého postu vzdát, protože údajně Washingtonu hrozil, že stáhne-li své jednotky z Iráku, bude Rijád ještě více podporovat irácké sunnity)  pár týdnů předtím než zemřel král Fahd, jej Abdalláh, již jako král, v 10/05 na naléhání jeho otce Sultána bin Abdulazíze, 15. syna krále Abdula Azíze, jenž se po smrti krále Fahda stal korunním princem, jmenoval šéfem Rady národní bezpečnosti …

Korunní princ Sultán bin Abdulazíz *1928, byl jako vlastní bratr krále Fahda od roku 62 dlouholetým ministrem obrany, jeho náměstkem byl jeho bratr Abdulrahman bin Abdulazíz, a za asistenta si v roce 01 jmenoval svého nejstaršího syna Chálida bin Sultána, klíčového generála v saúdskoarabské armádě.

Král Abdalláh (*1924) je jeho nevlastní bratr, se kterým neudržuje přátelské styky.

Král Abdalláh se proti jeho klanu jistil tím, že omezoval jeho pravomoce, a po údajném puči z jeho strany proti němu všechny významné vojenské kontrakty z let 09-010 vyjednal sám.

Králi Abdalláhovi se nelíbilo, že princ Bandar v letech 05-08 tajně za jeho zády vyjednaval s představiteli Bushovy vlády, kdy oficiálně létal do svého sídla v Aspen, ale jeho letadlo dostávalo povolení přistávat na letecké základně Andrews u Washingtonu, údajně k doplnění paliva, což mu umožňovalo neoficiální výlety do Camp David, kde se setkával s Bushovým poradcem národní bezpečnosti Stephenem J. Hadley, jenž nahradil v 1/05 Condoleezza Rice …

ÚDAJNÝ PUČ  proti králi Abdalláhovi z 12/08,

kdy byl v Rijádu ,údajně, podle informací íránské TV, vsazen do domácího vězení princ Bandar (jenž od té doby nebyl spatřen na veřejnosti) , načež v 8/09 dostal záhadný infarkt jeden z nejmocnějších bankéřů „al-Qajdy“ , přítel prince Bandara, Chalid Mahfouz, viz Mahfouz žalobami sponzoruje Unicef …

Od údajného puče z 12/08 také „churaví“ princ Sultán, jenž údajnou rekonvalescenci podstoupil v US, a později v Maroku, během které ministerstvo obrany řídil jeho syn Chálid bin Sultán , jenž osobně v terénu vedl boj při hranicích s Jemenem proti skupinkám Abdala Málika Houthi z Jemenu, které se usídlily v saúdskoarabském pohraničí  ….

NÁSTUPNICTVÍ

Údajná nemoc prince Sultána uspíšila v 12/09  jmenování do funkce „vicepremiéra „ („premiérem“ je vždy korunní princ, a vicepremiér je další v nástupnictví) jeho bratra prince Nadžífa, ministra vnitra  (oba z nich patřili k šestici nejmocnějších princů se společnou matkou jménem Hassa z klanu Soudayris, z nichž nejstarší byl král Fahd) …

Také Nadžífův nejstarší syn, Mohamed, na něhož byl spáchán pokus o atentát, je náměstkem svého otce na ministerstvu vnitra …

Nástupnickým pravidlem je, že se na trůnu musí vystřídat všechny synové krále Abdala Azíze, takže generaci jeho vnuků nástupnictví zatím nehrozí …

Přesto v roce 06 král Abdalláh ustavil Věrnostní komisi, do jejíhož čela postavil svého synovce „Rudého“ prince Talala, stupence konstituční monarchie , jejímž smyslem bylo omezit vliv klanu Soudayris v rodinné radě, avšak jmenování prince Nadžífa vicepremiérem prokázalo Talalovy omezené možnosti …

Převzato se svolením autorky z jejího blogu na adrese http://kostlanova.blog.idnes.cz ,kde naleznete její další články. Na Vojsku se nachází část zabývající se s ním související tématikou.