ZPRÁVY

"Malvíny" Jihočínského moře,příprava na námořní bitvu

Od roku 00 Čína, jejíž HNP rostl 10x rychleji než americký (US 14.600 mld v roce 010), převzala US roli hlavního obchodního partnera všech zdejších asijských států . Čína má již všechny rysy supervelmoci, včetně vojenského rozpočtu, který v roce 011 činil 91.7 mld dolarů, o 80% více než japonský, a o 200% více než indický … Zatímco poměr vojenského rozpočtu Číny a US činil v roce 00 1 :20, v roce 011 to bylo 1 :7  - Peking je tak na 2.místě za Washingtonem ve vojenských výdajích, a bude-li Washington pokračovat ve snižování rozpočtových výdajů, mohl by US náskok ještě snížit.

Peking od konce 90.let investuje jednu třetinu svých devizových rezerv do US státních dluhopisů, což z něj činí největšího věřitele Washingtonu, a protože je i největším vývozcem světa, patří i mezi hlavní dodavatele Washingtonu, a pomáhá tak Washingtonu udržet v mezích inflaci .

Od roku 08 za světové finanční krize Peking na mezinárodní politické scéně sebevědomě zatlačoval Washington do pozadí – v roce 09 v Kodani se postavil proti US návrhu kalendáře na snižování emisí CO2 , zatímco v 3/09 čínská plavidla agresívně obklíčila US lodˇ Impeccable, která v Jihočínském moři plula v čínské výlučné ekonomické zóně , a z této zóny ji protiprávně vytlačila …

V roce 010 přes žádosti Washingtonu Peking odmítl odsoudit severokorejský útok proti jihokorejskému ostrovu Yeonpyeong, a odmítl dodržovat embargo vůči vývozu íránské ropy .

Washington dále Pekingu vyčetl, že delokalizací výrobního sektoru okrádá Američany o pracovní místa , že vůči US firmám provozuje nekalou konkurenci, mj. i tím, že devalvoval svoji měnu, a nedodržuje tržní pravidla ( za ztrátu US pracovních míst delokalizacemi však může ekonomický liberalismus a samotný kapitalismus, který vyžaduje maximalizaci výnosů, obchodní konkurence není záležitostí jen Pekingu a Washingtonu, ale Severu proti Jihu všeobecně, také na kurzu juanu vůbec nezáleží, protože výroba je většinou delokalizována do Indie, Bangladéše či Vietnamu …) .

Z ideologického hlediska se Washington obává vývozu „ čínského rozvojového modelu“ , který v rozvojových zemích konkuruje americkému.

Ze strategického hlediska je Washington zneklidněn tempem čínského zbrojení ( Peking mj. vlastní letouny „AWACS“ vlastní výroby, o sto šest vyrábí bombardéry, čínské námořnictvo je vybaveno bombardéry s dalekým doletem s konvenčními i jadernými hlavicemi, Peking se snaží vojensky proniknout do kosmu, a zvládá kyberválku ) .

Avšak pokud jde o rozsah strategických cílů, jedině US si nárokují a jsou schopné globální hegemonie, dokáží vyslat mobilní jednotky na jakékoliv místo na zdejší planetě, což Čína ještě dlouho schopná nebude.

V 12/ 011 Washington prodal moderní výzbroj Tchajwanu, protože 6.9.011 čínské ministerstvo informací publikovalo brožurku Mírový vývoj Číny, ve které vytyčilo 6 národních priorit, z nichž na prvním místě je začlenění Tchajwanu do ČLR .

Znamená to, že Peking prozatím hodlá dominovat jen nebezpečné Malacké úžině mezi Indonésií a Malajsií /778 km ( mlha, silné proudy, silné vichřice, piráti ) , kterou prochází 80% ropy pro Čínu, spojující Indický oceán s Tichým/ moře Andamanské podél thajského pobřeží s Jihočínským, dokud si nevybuduje moderní  prostředky globálního vojenského zastrašení, a nerozmístí své základny na celém světě , o což již mj. usiluje v Adenském zálivu a v Egyptě …

US znásobily přelety Jihočínského moře průzkumnými letouny, brázdí jej monitorovacími plavidly, které však Peking důsledně, ale protiprávně vytlačuje ze své výlučné ekonomické zóny ( pro plavbu v této zóně platí mezinárodněprávní režim volného moře/svobodné plavby) , a  tím, že Peking brání svobodné plavbě, nutí zdejší státy k horečnému zbrojení k zadržení čínské hrozby.

Brzy bude Jihočínské moře, kterým již tedˇ proplouvají největší obchodní flotily světa, protkáno nejmodernějšími útočnými ponorkami, protože právě těmi se státy jihovýchodní Asie, podle londýnského Mezinárodního institutu pro strategická studia/IISS, horečně vybavují.

Peking v roce 012 uvedl do provozu svoji námořní základnu na ostrově Hainan, v níž umístí část ze svých 66 ponorek.

Vietnam si v roce 012 koupil 6 ponorek, Indonésie 3, Austrálie si ke svým šesti ponorkám objednala dalších 6 ponorek, Jižní Korea jich má 12, Malajsie dvě (francouzské), nakoupit ponorky plánuje i Singapur.

Indie má 15 klasických ponorek ( 4 francouzské), a v 4/012 pokřtila svoji první ponorku na jaderný pohon Shakra I, kterou si pronajala od Ruska ( K-152 Nerpa třídy Akula, v 11/08 na ní došlo k samovolnému spuštění hasicícho systému, který uzavřel dveře mezi jednotlivými odděleními, a napustil do nich freon, udusilo se, oficiálně, 20 lidí) , další útočnou ponorku na jaderný pohon „ Shakra II „ , chce Indie od Kremlu v nejbližší době koupit.

Koncem roku 012 má indické námořnictvo dostat svoji první jadernou ponorku, která ponese balistické rakety s jadernými či konvenčními hlavicemi (500 kg) s doletem750 km, celkem námořnictvo dostane 5 kusů těchto nosičů .

Indie se nechala slyšet, že aby mohla odrazit čínskou hrozbu, potřebovala by 12 útočných ponorek – vojenští experti uvádějí, že do 15 let bude Jihočínské moře, kterým prochází jedna třetina US obchodu za 1.200 mld dolarů, brázdit na 200 ponorek, třebaže zkušenosti s plavbou v hloubkách má zatím jen Peking a New Delhi  …

Od Kremlu New Delhi nakoupilo i letadlovou lodˇ Admiral Gorshkov, dnes Vikramaditya, první zastaralou letadlovou lodˇ, Viraat,  Indové koupili od Británie/UK, doslouží v roce 020. K roku 016 New Delhi koupí další dvě letadlové lodě.

V roce 013 indické letectvo dostane Boeing typu P-81 Poseidon , určený k monitorování námořního prostoru.

Indie se obává, aby se Indický oceán, nejprve „britské jezírko“, dnes US sféra vlivu se základnou Diego Garcia, na kterou již premiér Nehrú v roce 47 aplikoval Monroeovu doktrínu „po-indicku“ , nestal čínskou ohrádkou .

Indické námořnictvo uzavřelo několik dohod o spolupráci (společná námořní cvičení) jak se státy Bengálského zálivu, tak se státy Ománského moře. Má i dohody o případném rozmístění svých vojáků  mj. s Ománem, Madagaskarem, Vietnamem a Singapurem  …

Námořní strategii Pekingu v Indickém oceánu shrnuje teorie Pentagonu   „ perlového náhrdelníku“  - Peking si vybudoval řetězec vojenských a logistických základen, které mu umožňují  „jistit si“  důležité trasy pro zásobování Číny, zejména v Barmě, v Bangladéši, v Pákistánu (námořní základna Gwadar ve stejnojmenném přístavu, který Peking přebudoval pro lodě s hlubokým ponorem) , v Thajsku a na Srí Lance ( základna  Hambantota ) .

K velkému znepokojení Indie Peking v 12/011 podepsal dohodu o námořní spolupráci s ostrovy Seychelles, zatímco v 2/09 prezident Hu Jintao navštívil ostrov Mauricius, a vyjednal zde dohodu o vytvoření „ speciální ekonomické zóny“, a o modernizaci zdejšího mezinárodního letiště …

Jižní Korea již od roku 93 zamýšlí vybudovat obří námořní základnu na strategickém sopečném ostrově Jeju (600.000 obyvatel), ležícím mezi Korejskou úžinou (na bezpečnosti úžiny stojí celý jihokorejský vývoz) a Žlutým mořem , na kterém by monitorovala jak Čínu (zejména Šanghaj) , tak Japonsko (Nagasaki). Základna by se hodila i US letadlovým lodím.

Projekt za jednu miliardu dolarů rozděluje jihokorejskou veřejnost, Soul tvrdí, že obyvatelé ostrova nejsou proti, opozice tvrdí, že na ostrov dovezené policejní jednotky jakékoliv protesty znemožňují.

Ostrov Jeju patří mezi památky UNESCO, výstavbou se zničí zdejší ekosystém, třebaže kandidátka na prezidentský úřad Parková tvrdí, že „ základna z ostrova učiní druhou „Havaj“  „ ( asi neviděla jedovatou vodu kolem základny Pearl Harbour, v níž platí zákaz koupání ) …

Mocenský vzestup Číny není ničím překvapivým, s globalizací a s pohybem kapitálu, informací a osob musel přijít, ale Peking nikomu pistoli na spánek nepřiložil – zatímco budoval průmysl, Američané kupovali spotřební zboží za nižší ceny, a své továrny znečištˇující ovzduší delokalizovali do Číny.

Za Clintona a Bushe II Peking a Washington upředli velmi bizarní spojenectví – Čína znečištˇovala čínské ovzduší, aby Washingtonu umožnila provozovat US obchody, současně však nakupovala US dluhopisy, aby US státní kase umožnila zchudnout v Afghánistánu a v Iráku – v roce 01 Bush II zdědil státní dluh ve výši 5.000 mld dolarů, na konci mandátu Bushe II se státní dluh vyšplhal na 10.000 mld dolarů, zatímco Obama státní dluh jen během prvních dvou let svého panování přivedl do historické výše 15.000 mld dolarů …

Peking na této katastrofické bilanci svůj díl sice nese, ale i Peking přišel o peníze, protože těch 1.200 mld dolarů, které v dluhopisech drží, Bushovi sice pomohly amortizovat tíhu finanční krize, avšak astronomické částky, které Bushovi na pochybné aktivity v Afghánistánu US ústřední banka vyplatila, snížily kupní sílu dolaru, a tudíž i objem čínských dolarových rezerv …

Obama se nejprve snažil s Pekingem dohodnout, což přineslo výsledky pouze v Barmě, kde prezident Thein Sein po strohých kapkách demokratizuje zemi.

Jak EU  stvoření čínského obra zaspala

Když Hillary Clintonová v 11/011 ve svém článku v čas. Foreign Relations oznámila zásadní změnu US zahraniční politické orientace, kdy se US zájem o Irák -Afghánistán stal minulostí, Washington očekával protesty ze strany EU - žádné se však nekonaly - EU, zaměstnána  „ záchranou“ Řecka, si článku pravděpodobně ani nevšimla ( viz můj článek Čínsko-americký souboj v tichomořské Asii) .

EU si povšimla, že se něco děje, teprve když  se v polovině listopadu 011 Obama +  jeho 200 poradců přemístili do Darwinu, kde zveřejnili dohodu o zřízení zdejší US základny sil rychlého nasazení s tím, že budou mít privilegovaný přístup na australskou základnu Stirling jižně od Perthu ( + nově 4 bitevní vojenské lodě v Singapuru s podpůrnými body na Filipínách –Subic Bay, a ve Vietnamu) , načež odjeli na Bali, aby zde prosadili transtichomořský pakt o svobodné výměně zboží, dokonce i se sultanátem Brunei, a kde podepsali dohodu o „privilegovaném“ partnerství s Indonésií, zatímco Clintonová podepsala dohodu o ještě užší vojenské spolupráci s Filipínami, které se staly frontovým státem zadržování čínského vlivu …

EU byla v 11/011 Obamovou nevšímavostí vůči Evropě  „ překvapená“, třebaže první zahraniční cesta Clintonové vedla v roce 09 do Vietnamu na summit ASEAN , kam její předchůdci vysílali pouze náměstka, a v roce 010 v Hanoji přednesla  projev o pojmu „svobodná plavba“ ve výlučné ekonomické zóně, který rozlítil Peking, a EU nepostřehla ani to, že v roce 011 Obama zorganizoval summit APEC/ Tichomořského ekonomického fóra, ve kterém je i Rusko, na Havaji ( v 9/012 jej Putin uspořádal ve Vladivostoku)  …

EU nevycítila změnu US orientace, třebaže Obama jednu ze svých prvních návštěv věnoval Pekingu, v 1/09 se 10x  setkal s prezidentem Hu Jintao, a ve strategickém dialogu s Pekingem pokračovala i Clintonová a Timothy Geither, kteří se se svými čínskými protějšky od roku 09 každoročně setkávali více než 60x …

EU tak „ překvapeně“ zjistila, že asijské Tichomoří nezadržitelně přesouvá mocenské epicentrum jménem  „Západ“  až na druhé místo – do Orientu se tak vrací ekonomický a politický střed světa  ( ostrovní republika Singapur, městský stát a 2. největší přístav na světě po Šanghaji, je bohatší než Francie, a např. Jižní Korea vyrábí více lodí než celá Evropa, Peking staví ještě větší přístav než Šanghaj ) …

Peking navázal diplomatické styky s Tokiem v roce 72 (Maovi bylo 79) po překvapivé návštěvě Richarda Nixona v Pekingu v 2/72  v době, kdy Maovy vztahy s Kremlem, se kterým si  „ nerozuměl “ ode dne, kdy Chruščov v roce 56 zkritizoval kult Stalina, byly na bodu mrazu - ozbrojené incidenty na společných hranicích dosáhly vrcholu v roce 69, v témže roce Mao vyhlásil svoji genocidní „kulturní“ revoluci proti „ revizionistům á la Chruščov„ , zahájenou v 8/66, za ukončenou, a začal se sbližovat s Washingtonem …

V roce 71 Peking i Tchajwan vznesly nárok na ostrovy Senkaku, ale v té době bylo Tokio jen poslušným vykonavatelem US tužeb, a třebaže bylo zaskočené zvratem ve vývoji US-čínských vztahů, diplomatické styky s Pekingem poslušně obnovilo.

Peking vyšel z mezinárodní izolace, do které se svojí genocidní Velkou proletářskou kulturní revolucí zabředl, a navíc se stal příjemcem značné finanční pomoci, která do čínské ekonomiky, zdevastované kulturní revolucí proletářů, začala na přání Washingtonu z Tokia proudit …

Zároveň Washington i Tokio podporovaly rudými gardisty/maoistickými ultralevičáky pronásledovaného Teng Siao-pchinga (syna mu vyhodili z okna, a způsobili mu ochrnutí), jenž po smrti Maa v roce 76 zatočil s bandou Čtyř, a v roce 78 vyhlásil svoji doktrínu „ otevření Číny světu“, v 1/79 Washington diplomaticky uznal ČLR .

Čínská  „ socialistická tržní „ ekonomika, sponzorovaná japonským kapitálem, jen kvetla, a přiměla ideologa bolševické Strany Michaila Suslova ( „zemřel“/ zavražděn 6 měsíců před Brežněvěm v 1/82) a šéfa KGB Andropova , aby si pro ruskou verzi „otevření se světu“ vybrali v roce 79 Gorbačova, jenž sovětskou imitaci reforem Teng Siao-pchinga nazval pěrestrojkou .

V roce 92 Tokio, které do čínské ekonomiky investovalo hromady peněz, bylo prvním státem, který se na Peking pro krvavé potlačení studentských bouří na náměstí Tiananmen v 6/89 přestal mračit ( do 11/89 byl Teng šéfem stranické vojenské komise) , a oživilo vzájemnou ekonomickou spolupráci .

Japonský export do Číny převýšil export do US, návštěva císaře Akihita v Pekingu stejného roku znamenala vrchol ve vzájemných vztazích …

Přes vzájemnou hospodářskou spolupráci Peking využíval Japonsko jako hromosvod, na který obracel veškerý hněv a frustraci čínského lidu, když se vládnoucí kastě „nedařilo“  - ilustrací strategie uměle vyvolaného napětí ze strany nacionalistické frakce ÚV je mj. katastrofální historicky první návštěva čínského prezidenta Jiang Zemina v Tokiu z roku 98 , kdy Jiang Zemin, přítel kanadského premiéra, Clintona i Bushe II, na státním banketu za přítomnosti císaře Akihita přednesl dlouhou přednášku o japonské okupaci Číny, a v závěru se obrátil na císaře se žádostí o písemnou omluvu za válečné zločiny spáchané  japonskou armádou v Číně ( v 8/93 se šéf kanceláře japonského premiéra omluvil za válečné utrpení způsobené japonskou armádou Jižní Koreji, viz Kono Statement ) …

Když Tokio nabídlo jen ústní omluvu, čínští nacionalisté rozpoutali protijaponskou hysterii, a následovalo 8 „chladných“ let - ledy pragmaticky prolomil až premiér Šinzó Abe, jenž vzápětí po svém uvedení do funkce premiéra navštívil v roce 06 Peking ( Abe je však negacionista, neuznává ani válečné zločiny proti míru, ani sexuální zločiny na korejských ženách  ) …

V roce 08 Tokio decentně navštívil čínský prezident Hu Jintao .

Proto i územní požadavky mohou být jen záminkou, aby se role Tokia jako hromosvodu utvrdila, protože růst čínské ekonomiky již zdaleka není tak jistým faktorem, který působil Straně radost - čínská ekonomika nezdravě závisí na exportu, propast mezi chudými a bohatými se prohlubuje, a patří k největším na světě, což Stranu zneklidňuje .

Xenofobní taktiku  „hromosvodu“  využívala již dynastie Qing, která od poloviny 19.stol. hněv lidu obracela proti cizincům, kteří koncesními smlouvami zabírali její přístavy .

Vrcholem této taktiky bylo boxerské povstání/ „pěstí za spravedlnost“  z roku 1900, zinscenováné  tajnými xenofobními spolky, mj. byla napadena diplomatická čtvrtˇ, a byl zavražděn německý velvyslanec ...

Lidové povstání proti Japoncům proběhlo i v roce 1919, když Versailleská mírová smlouva přiřkla Japonsku německé koncese v provincii Shandong.

Cestovatel a intrikán Sir Walter Raleigh /1552-1618/ pohlížel na vodní živel, který pokrývá 70.8% Země, prakticky , a prohlásil:“ Kdo ovládá moře, ovládá bohatství světa, a kdo ovládá bohatství světa, vládne světu „ …

Komu však moře patří ?

Holandˇan Hugo Grotius v roce 1609 odpověděl, že „ moře patří všem“ , zatímco každý pobřežní stát tvrdí, že moře patří jen jemu, aby mohl kontrolovat strategické body a bohatství těchto moří.

Během posledních 50 let přešlo pod kontrolu pobřežních států několik desítek miliónů km2 mořské plochy, původně pod mezinárodním právním režimem,  nejrozsáhlejší nabytí území všech dob.

Úmluva OSN o mořském právu, která vstoupila v platnost v 11/94, a byla podepsána v Montego Bay (Jamajka) v 12/82, povoluje státní suverenitu ( právo lovit ryby a těžit nerostné bohatství) jen v rámci výlučné ekonomické zóny o rozloze 200 námořních mil (370 km)  od pobřežních vod, přičemž za jistých podmínek lze tuto ekonomickou zónu prodloužit na 350 mil (648 km) .

Zavedení této zóny rozpoutalo mezi pobřežními státy nelítostný boj .

Jihočínské/Západofilipínské moře, bohaté na ryby, ropu a zemní plyn ( 5x více než jsou prokazatelné zásoby US plynu) se letos stalo diplomatickým a vojenským vroucím kotlem, z kterého uniká pára s hrozbou exploze ( Čína, Vietnam a Filipíny si vzali za rukojmí zdejší rybáře, jejichž bárky začaly ostentativně doprovázet válečná plavidla , budˇ k ochraně  vlastních rybářů či k vypuzení cizích rybářů )  …

Nová  „Říše Středu“ chce převzít suverenitu nad všemi ostrůvky v jižní části Jihočínského moře, čímž naráží na odpor Vietnamu, svého historického nepřítele, který kontroluje zhruba 20 Paracelských ostrůvků  ( Paracelské ostrovy/Xisha patřily do Francouzské Indočíny, Vietnamce, kteří je obsadili v roce 51, z nich Peking vyhnal v roce 71, v 3/88 Peking zaútočil na další ostrov z nich, zabil 64 vietnamských vojáků, a zmocnil se jej) .

Naráží i na odpor Filipín, Malajsie, sultanátu Brunei, který v Jihočínském moři již provozuje několik ropných polí ( Peking prohlásil, že „ilegální těžbou ropy státy ASEAN Čínu ročně okrádají o 1.5 mil. barelů ropy“ ) , a Tchajwanu, který si všechny ostrůvky v Jihočínském moři rovněž nárokuje ( viz můj článek Čínsko- americký souboj v tichomořské Asii, kde US usilují o podepsání se zdejšími 10 zeměmi transtichomořského partnerství,  „ vzorového partnerství pro 21. stol. se sociální a ekologickou klauzulí, a s přísnou ochranou intelektuálního vlastnictví „ –  problémem však je, že tyto země vděčí za svůj ekonomický růst Číně ) …

Ministři ASEAN se 12.7.012 nedohodli na společném postupu vůči Pekingu, jehož plavidla byla k tomuto datu stále rozmístěna kolem ožehavé mělčiny/skupiny skal Panatag/Scarborough Shoal/Reef, čínsky ostrov Huangyan, v blízkosti břehu na severu Filipín, které jej kontrolují …

Poprvé během své 45leté historie státy ASEAN na závěr summitu nevydaly žádné společné prohlášení, protože Vietnam a Filipíny v něm chtěly odsoudit agresivní politiku Pekingu v Jihočínském moři (který zde vyhlásil osmibodovou delimitační zónu), proti čemuž se ostře postavila Kambodža, spojenec Pekingu a host summitu …

Skály Panatag/Scarborough si nárokuje Čína z titulu nepřetržitého využívání ( rybolov), a objevení (staré čínské mapy), stejně jako Mussolini si činil nárok na celé Středozemní moře z titulu antického Říma, proto Peking tuto oblast nepovažuje za podřízenou mezinárodnímu právu, a na pobřežní státy hledí jako na své vazaly, které na oplátku čínská „ historická“ práva nazývají „ hysterická“ …

Vazalskou teorií se Peking snaží dosáhnout, aby pro tuto oblast platil jistý druh Monroeovy doktríny, kterou US prezident vyhlásil v roce 1823, podle které se evropské mocnosti nemají vměšovat do záležitostí US, a tyto se , na oplátku, nebudou vměšovat do záležitostí Evropy ( politika izolacionismu) …

Od roku 56 si skály Scarborough nárokují i Filipíny ( z titulu, že leží u jejich pobřeží), které systematicky odstraňují veškeré čínské nápisy na zdejších kamenech, které do nich vytesávají čínští nacionalisté ( od roku 65 je na skalách filipínská vlajka a nefunkční malý maják, Filipíny je oficiálně, spolu s ostrovy Spratleys, kolem nichž vede strategická námořní trasa, anektovaly zákonem z roku 09, ostrovy Spratleys si nárokuje i Tchajwan, Vietnam, Malajsie, a Brunei )  …

Filipíny se dovolávají precedentu ostrova Palmas, který mezinárodní justice v roce 32 přiřkla Nizozemské Indonésii, která jej de facto spravovala a ovládala, navzdory „historickým“ nárokům Španělska …

Také US a španělské mapy od 18. – 20. stol. skály označují za filipínské.

Podle mezinárodního práva skály a útesy nemají status ostrůvků, od kterých lze měřit pobřežní vody, ledaže by, mimo jiných podmínek, zůstaly při přílivu zcela vynořené – oficiálně těchto skal je 300-400, ale přesný počet je přísným státním tajemstvím zainteresovaných států  …

Peking do infrastruktury jihočínského pobřeží značně investuje, takže i rybáři se modernizují, a loví dáleji na širém moři ( lodě o výtlaku 32.000 tun mají i továrny na zpracování ryb, ve kterých pracuje až 600 dělníků ), navíc ryb kolem zdevastovaného a vyloveného čínského pobřeží (1.200  km) je již málo, proto se čínští rybáři vydávají stále jižněji.

15.5.012 Peking vyhlásil prozatímní zákaz (do 1.8.012) rybaření kolem skal Huanggyan/Scarborough, což vzápětí vyhlásily i Filipíny, takže čínské rybáře začala doprovázet čínská eskortní plavidla, která již 8.4.012 blokovala filipínské lodě, které se snažily čínské rybáře z této zóny vytlačit.

Zmezinárodnění konfliktu je v zájmu Filipín i Vietnamu ( v této oblasti bylo objeveno významné ropné ložisko Sampaguita, obsahující údajně 80% ropných rezerv Saúdské Arábie  -  ropa se zde těží již od roku 1930, část ložisek se však nalézá ve velkých hloubkách 2.500-3.000 m, takže se těžba prodraží ) …

V 4/012 se v Jihočínském moři konaly „odstrašující“ námořní manévry US-filipínské („Balikatan“ 16-27.4.012, nacvičovalo se dobytí ostrůvku, kterého se zmocnili „ teroristé“ ), ve Žlutém moři první čínsko-ruské ( 22.-26.4.012), a US –vietnamské ( 23.-30.4. 012) …

Poslední velká námořní bitva se odehrála za 2.sv.v., třebaže si námořnictva zabojovala i v Koreji 50-53, a 14. 4. 88 US námořnictvo v bleskové operaci Praying Mantis potopilo lodě íránského námořnictva, které zablokovalo Hormuzskou úžinu ( proto Teherán významně modernizoval protiletecké vybavení svých plavidel) .

Horečné budování čínské válečné floty připomíná námořní závody ve zbrojení mezi Německem a Británií před rokem 1914, Peking by jistě chtěl vyrovnat skóre s Japonskem, které porazilo jeho námořnictvo v první japonsko-čínské válce 1894-95, zatím se však Peking nevyrovná námořní velmoci Indii, která s Čínou prohrála v roce 62 .

Pentagon správně tvrdí, že struktura čínských ozbrojených sil je velmi nepřehledná, mnohé složky postrádají nejen součinnost, ale jsou přinejmenším duální ( např. do vojenské námořní struktury jsou zahrnuty i polovojenské složky, Pobřežní stráž a Úřad pro kontrolu rybolovu, spadající pod ministerstvo zemědělství, lodě Celního úřadu a Námořní policie, které námořnictvo vysílá tam, kam samo zatím nemůže, chaoticky koordinované jsou i vládní úřady – „válečnictvím „  se zabývá devět čínských úřadů ( mj. Úřad pro námořní kontrolu, který podléhá ministerstvu pro přírodní zdroje, policejní Úřad pro námořní bezpečnost, zamini )    …

Peking sice čeká na chybnou kalkulaci některé ze zdejších zemí, aby mohl jako Thatcherová v 6/82 vyrazit do boje o „své“ Malvíny ( které jsou mezi Buenos Aires a LON stále ve válečnickém kurzu), ale na rozdíl od války o Malvíny, v Jihočínském moři působí více aktérů, včetně nevládních organizací, které navozují dodatečné otázky a chladí rozpálené hlavy, jak dokladuje mj. incident mezi TR a Izraelem z roku 010, kdy izraelské komando zasáhlo proti TR lodi, plující do pásma Gazy (9 mrtvých Turků) …

Ostrovy Spratleys/Nansha, prostor o rozloze  500 km2 se souší o rozloze 5km2 ( zhruba sto ostrůvků,Vietnam ovládá 20 z nich, Čína 7), si vedle Číny,Tchajwanu a Filipín oficiálně nárokuje i Malajsie a sultanát Brunei, který jediný žádnou ze skal vojensky neobsadil …

V 4/012 pět vietnamských buddhistických mnichů dorazilo na ostrovy Spratleys aby na jednom z nich/vietnamsky Truong Sa po 6 měsíců  „ rozjímali“, a pozvedli duchovní náladu zdejší hrstky vietnamských vojáků. ¨

K nejvážnějšímu sporu, kdy se Číňané o Paracelské ostrovy, ležící u Vietnamu, střetli s Vietnamci, došlo v roce 74.

21.6.012 Vietnam, v jehož přístavech jsou US válečná plavidla jako doma, oficiálně vyhlásil Paracelské ostrovy/Xisha a ostrovy Spratleys za vietnamské, poté, co týž den Peking vytvořil novou provincii Nansha, aby mohl spravovat tři sporné ostrovy v Jihočínském moři ( Xisha/Paracelské, Zhongshan/Macclesfield bank, a Nansha/Spratleyovy ostrovy ), přičemž „metropolí“ provincie Nansha učinil ostrov Yongxing /Woody Island (2.13 km2), který je součástí Paracelských ostrovů ( 4.8.012 byl muž číslo dvě na US ambasádě v Pekingu  Robert Wang předvolán na kobereček na čínské zamini, kde si vyslechl, že „ Peking je velmi rozhorlen vyjádřením Pentagonu ze 3.8.012, který odsoudil vytvoření nové čínské provincie Nansha, třebaže tiskový orgán Strany China Daily Washingtonu  „ nařídil“, aby se ke zřízení nové provincie „ nevyjadřoval“  ( nejprve sem Peking dovezl radnici, poté politický komisariát Strany, a nakonec vojenskou posádku) …

11.5.012 Clintonová a Panetta prohlásili, že US jsou sice „nestranné“  , avšak Manilu v první bojové linii proti Číně ujistili, že své závazky ze smlouvy o společné obraně z roku 51 dodrží, zatímco Obama 8.6.012 při svém setkání s prezidentem Benigno Aquino neposkytl pro případ eskalace konfliktu s Čínou žádné záruky s tím, že „ US ke sporům v Jihočínském moři nezaujímají žádný postoj, atˇ si jej zdejší státy vyřeší samy „ …

Teoreticky by kolidující nároky zdejších pobřežních států ( jde o nároky na pásma přilehlá k jejich pobřežním vodám) mohly být uspokojeny metodou sektorového prodloužení výlučných ekonomických zón, která byla použita v Guinejském zálivu, čínský nárok však nijak uspokojit nelze, protože Peking pohlíží na celé Čínské moře jako na své pobřežní vody ( brzy bude Putin stejně pohlížet na celé Černé moře), popř. jako na svoji výlučnou ekonomickou zónu …

Když se po smrti Maa jako vůdce vynořil Teng Siao-pching , čínský ministr zahraničí Huang Hua potvrdil, že čínské nároky na Jihočínské moře jsou „ neměnné a nediskutovatelné, protože čínské území se podle historických knih a map táhne až k nejjižnějším mělčinám James Shoals u Malajsie, v čemž je Peking výjimečně zajedno s Tchajwanem“ …

V roce 88 Corazon Aquino při konverzaci s Tengem uvedla, že „ zeměpisně jsou Spratleyovy ostrovy blíže k Filipínám“ , na což Teng odvětil, že „ zeměpisně nejsou ani Filipíny daleko od čínského břehu „ …

V 7/010 na zasedání států ASEAN čínský ministr zahraničí po spršce kritiky na hlavu Číny upozornil, že „ Čína je veliká, ostatní zdejší státy jsou malinké, to jsou klíčová fakta, ke kterým by státy ASEAN měly zejména přihlížet „ …

Čínský ostrov Hainan, který je nejjižnějším cípem čínského pobřeží, a který uzamyká přístup do Tonkinského zálivu, je čínskou ponorkovou základnou, kterou Peking rozšiřuje .

Během vyjednávání Úmluvy OSN o mořském právu byly velmi choulostivou otázkou vojenské aktivity prováděné ve výlučné ekonomické zóně, kdy rozvojové státy tvrdily, že jiné státy v nich mohou vojenské aktivity provádět jen s jejich výslovným souhlasem, což se nelíbilo zejména Washingtonu .

V 6/98 Peking přijal zákon o Výlučné ekonomické zóně (200 nmil) a kontinentálním šelfu, který v rozporu s úmluvou OSN na tuto zónu rozšiřuje platnost čínských zákonů, tj. neuznává mezinárodní režim plavby a vzdušného prostoru nad touto zónou , což mj. znamená, že zabraňuje a protestuje proti tomu, aby nad ní létaly US průzkumné letouny, a vyhání z ní US „monitorovací“ lodě …

Peking, který Úmluvu o mořském právu ratifikoval v roce 96, tvrdí, že veškerý sběr námořních informací v této zóně , včetně vojenského či hydrografického charakteru, spadá pod ustavení o námořním vědeckém výzkumu Úmluvy OSN o mořském právu, a tudíž podléhá schválení pobřežního státu …

Washington oprávněně protestuje, že Peking svým zákonem z 6/98 hrubě porušuje mezinárodní právo.

Avšak aby si Washington mohl nárokovat právo svobodné plavby ( či část Arktidy) , těžbu v hlubokých vodách, licence na průzkum vzácných zemin (na jejichž vývoz má monopol Peking, a které jsou nezbytným prvkem moderních technologií, zatím může Washington protestovat jen proti omezení čínského vývozu ve Světové organizaci obchodu ), či jinak tlačit na Peking,  bude muset US Senát Úmluvu OSN o mořském právu chtěj nechtěj ratifikovat (jsou jedinou vyspělou průmyslovou zemí, která tak neučinila) …

Navzdory naléhání ropného lobby, senátora Kerry, či Leona Panetty, US Senát v ratifikaci nijak nepokročil ( předseda Komise John Kerry hlasování o ratifikaci odložil až po hlasování o prezidentovi/6.11 , zatímco klika kolem bývalého velvyslance při OSN Johna Boltona bojuje proti její ratifikaci s tím, že různou interpretaci úmluvy nevyléčí ani US ratifikace, naopak, US-čínské spory se ještě prohloubí …

Když však Washington stojí mimo smlouvu, ztrácí na věrohodnosti, když její dodržování požaduje na druhých .

Navíc jsou US jedinou zemí, která disponuje trvalým křeslem v Radě při Mezinárodním úřadu pro mořské dno, které však nemohou obsadit, dokud Úmluvu o mořském právu neratifikují, jestliže ji však ratifikují, budou moci v Radě významně ovlivňovat těžbu nerostů z mořského dna na celém světě  …

Japonští geologové  v japonských pobřežních vodách objevili ložiska zlata, stříbra, india, japonský automobilový a elektronický průmysl zoufale potřebuje  vzácné kovy, které dováží především z Číny, takže rozhodnutí Číny z roku 010  jejich vývoz drasticky omezit,Tokio chápalo jako ránu pod pás.

Nicméně většina podmořských zásob strategických surovin leží v mezinárodních vodách, které jsou dědictvím všeho lidstva, a spadají pod správu Mezinárodního úřadu pro mořské dno - US Úmluvu o mořském právu sice neratifikovaly, ale očividně nebudou stát stranou, o to spíše, že vody Tichého oceánu představují gigantické zásobárny strategického hélia 3.

Zatímco Bílý dům neví, co si s čínskou hrozbou počít, Bushova rodina cítí „ kšefty“ , a Pekingu nadbíhá, jako kdysi nadbíhala monarchiím Perského zálivu .

Za Bushe II byla hlavní spojkou na obchodní kruhy v Pekingu Condoleezza Rice, dnes je to mladší bratr exprezidenta Bushe II, Neil Bush, jenž reklamu své rodiny rozjel na čínském Weibo, kde je hyperaktivní od 8/011, kdy si na Weibo otevřel účet s tím, že byl v Číně již 100x ( Neil Bush v roce 02 seděl na zlatém vejci, kdy pobíral milióny dolarů za to, že seděl ve správní radě společnosti Grace Semiconductor, kterou založil syn čínského prezidenta Jian Zemin - od roku 09 je Neil Bush  „ poradcem“ jisté čínské ocelárny Shougang v Libérii, ropné firmy Sinopec v Ghaně, a od 011 je investorem čínské firmy China Timber Resources Group ) …

Neil Bush tvrdí, že má 200.000 čínských obdivovatelů, faktem je, že na Weibo zabodoval 27.8.012, kdy zveřejnil svoji fotku, jak stojí s úsměvem od ucha k uchu před jedním čínským muzeem v elegantním obleku s kravatou, na hlavě nasazenou Maovu čepici, přes rameno přehozený bolševický revoluční bágl, zatímco v ruce drží oblíbený šálek čaje Maa, který se prodává v suvenýrech na každém rohu – pod fotografií je v angličtině a čínštině nápis :“ Uvažuji vstoupit do čínské KS, co si myslíte o mé výbavě ?“ Reakce na sebe nenechala dlouho čekat – desetitisíce lidí využilo tuto vějičku k ironizování Strany, a doporučovali mu, že k přijetí do Strany musí mít tučná konta „ulitá“ v cizině, desítky konkubín, musí být mistrem v braní úplatků a v porušování zákonů …

Washington Peking nadmíru rozčiluje ( ještě více než kritikou ohledně nedodržování lidských práv,kritikou neprůhlednosti vojenského rozpočtu , či otázkou Tchajwanu ) i jiným  internetovým aspektem – Peking se čínským ekologům zavázal, že bude snižovat průmyslové emise, aby se Číňanům lépe dýchalo, a vydává optimistické grafy snižování emisí , avšak US ambasáda v Pekingu ( 20 mil. obyvatel + 5 mil. aut) denně na Twitter@Beijing Air od letních olympijských her v Číně 08 zveřejňuje vlastní naměřené hodnoty, které jsou několikanásobně vyšší , než uvádí čínské zdroje  - tytéž údaje začaly zveřejňovat i US konzuláty v Šanghaji a v Kantonu …

Peking 6.6.012 prohlásil, že tato US „podvratná“  činnost je v rozporu s vídeňskou úmluvou o diplomatickém právu, a vyzval US diplomatické sbory, aby se měřením emisí v čínském vzduchu přestaly vměšovat do vnitřních záležitostí Číny …

Převzato se svolením autorky z jejího blogu na adrese http://kostlanova.blog.idnes.cz ,kde naleznete její další články. Na Vojsku se nachází část zabývající se s ním související tématikou.