ZPRÁVY

Horko nad Indickým oceánem, aneb íránská karta Indie

Francouzi v Indickém oceánu drží 5 strategických „ zatím“ , kromě občasných pirátů,  neobydlených korálových ostrůvků/ „Roztroušené ostrovy“ Bassas da India, Europa, Juan da Nova, Glorieuses a Tromelin, nejmenší z nich. Do 1/07 byly pod přímou správou francouzské vlády/ zámořský departement Réunion, Paříž se dnes snaží zdolat nápor afrických uprchlíků, kteří by je chtěli obsadit.  

Francouzská armáda na nich provozuje různá zařízení, ostrovy čelí i výpravám nejrůznějších dobrodruhů/potápěčů, kteří kolem nich hledají potopené lodě s náklady zlata a drahých kamenů, mj. vrak portugalské lodi Santiago, která se potopila u atolu Bassas da India 19.8.1585 s 500 osobami na palubě, s trezorem, který obsahoval 12 tun stříbrných mincí ( významná byla výprava z roku 87,kterou financoval potomek malvínských korzárů Robert Surcouf, expedice se pro četná nebezpečí nezdařila)  …

U Tremolinu se v roce 1761 potopila lodˇ Utile se 160 lidmi na palubě, muži,ženy a děti, převážené do otroctví na Mauricius .

Námořní trasa z Mosambiku Indickým oceánem kolem somálských břehů do Indie se nazývá hřbitovem lodí, dodnes z ní lodivodi nemají dobrý pocit.

Kdo se zajímá o Maledivy? Téměř nikdo. V Evropě souostroví o 26 atolech s průzračnými lagunami vyvolává představu turistického ráje, nic víc.

Maledivy, 1.000 km jižně od Indie s 320.000 obyvateli, o jejichž přízeň se uchází Peking, a které Indie považuje za svoji periférii, se dnes staly horkým bramborem ve velké geostrategické hře, protože leží v srdci námořních tras spojující Perský záliv s Dálným východem, které napájejí ropou Čínu a Indii, velmoci budoucnosti, kterým bude patřit svět.

Indie se v Indickém oceánu, který nese její jméno, chová jako na svém dvorečku ( v roce 94 čínský ministr obrany protestoval, že Indický oceán není indický ) , zatímco Čína pevně zatíná drápky ve státech podél této námořní magistrály, které chtějí vyvážit hegemonii Indie (Pákistán, Srí Lanka), což jí usnadňuje obří měšec s penězi, kterým disponuje.

Indie se zase spojuje s protičínsky naladěnými státy v Jihočínském moři (Japonsko,Vietnam), oko za oko, zub za zub, a napětí v obou mořích stoupá, jak nedávno prokázala „ maledivská krize“ .

Poté, co v 11/012  lukrativní kontrakt na modernizaci a  20letou správu letiště v Malé v částce 511 mil. dolarů dostala nikoliv indická, ale čínská firma ( současně s 500 mil. dolary čínské hospodářské pomoci Maledivám) , indická ambasáda v Malé 13.2.013 nabídla politický azyl prvnímu demokraticky zvolenému maledivskému prezidentovi Mohamedu Nasheedovi, liberálu, svrženému v 2/ 012 pučem pročínských konzervativců ( jejichž šéfa, nového prez. Mohameda Wahída, Indie současně ujistila o své loajalitě) …

Přístav Gwadar a Balúčistán

Peking reagoval přes Pákistán : 18.2.013 indický dědičný arcinepřítel Islámábád ( 4 války s Indií - 1948, 1965, 1971, 1999 v kašmírském Kárgilu ), vypověděl smlouvu singapurské společnosti PSA, a na čínskou firmu China Overseas Port Holdings oficiálně převedl správu strategického hlubokovodního přístavu Gwadar na balúčistánském pobřeží u íránských hranic,400 km od Hormuzské úžiny, jehož základní infrastrukturu Číňané dokončili v roce 06/07 ...

Gwadar, který byl za čínské rekonstrukce pod správou singapurské firmy Port of Singapore Authority/PSA, byl sice Pekingem podstatně rozšířen, ale celá slíbená infrastruktura postavena ještě nebyla .

Zejména zbývá z Gwadaru postavit železnici a silnici přes celý Balúčistán, navzdory protestům samotné provincie,která čínskou přítomnost na území svých předků odmítá, protože se oprávněně obává rabování svého nerostného bohatství (ropa, zemní plyn a uhlí, uran, mědˇ, zlato) ve prospěch Islámábádu, Quetta byla proti převedení přístavu Gwadar na Čínu  ( v roce 012 balúčistánská odbojná gerila zabila 12 čínských dělníků pracujících v přístavu Gwadar ) …

Peking chce část svého energetického dovozu odvést z přetížených  a nebezpečných námořních tras vedoucích přes úzkou Malackou úžinu, širokou pouze 3 km( Hormuzská úžina je široká 34 km), a Jihočínské moře, trasy, které by v době války mohly být nepřátelskými státy zablokovány  ( přes Malackou úžinu vede 80%  čínského dovozu + jedna třetina světového obchodu + 17 miliónů barelů ropy z Perského zálivu denně, každých devět minut úžinou proplouvá jedna lodˇ ) ropovodem a plynovodem z Gwadaru, k jehož bezpečnosti by přispělo i pákistánské námořnictvo, do severozápadní Číny/provincie Xinjiang, čímž by se Čína vymanila z totální závislosti na námořních trasách …

Problémem je, že by tyto produktovody musely vést napříč neklidnou provincií Balúčistán, která spolu se stejnojmennou íránskou provincií usiluje o vytvoření samostatného státu …

Svého času v době okupace Afghánistánu jen odbojná provincie Balúčistán stála mezi Kremlem a Indickým oceánem.

Balúčistán ( 13 mil. obyvatel, Balúčové, Hazarové/500.000, Paštuni, paňdžábští Pákistánci, menšina křestˇanů , Islámábád prostřednictvím tajné policie, která řídí sunnitskou Lashkare-Jhangvi, rozdmýchává mezietnické rozbroje, zejména proti šíitům, jen od 1/013 bylo při atentátech v Quetta zabito 181 lidí, zraněno na 400) má dva strategické klady, je bránou do Hormuzské úžiny, a na severozápadě do Afghánistánu …

Balúčistán je Achillovou patou Pákistánu, který navzdory obřímu hydroelektrickému potenciálu a dvěma jaderným elektrárnám stále není schopen být energeticky soběstačný ( neplynou do něho zahraniční investice, má obří zahraniční dluh/4 mld dolarů ) …

Od roku 48 nepřetržité separatistické snahy Balúčistánu, který nikdy ústřední vládu v Islámábádu neuznal, Balúčistánu vynesly nevyhlášený výjimečný stav – v provincii vládnou všudypřítomné policejní a vojenské jednotky, tajná policie ( od roku 06 v tajných žalářích zmizelo na 20.000 Balúčistánců, Human Rights Watch uvádí seznam 200 žen, které tajná policie ve svých kobkách rovněž zadržuje), je zde ústředí vojenské zpravodajské služby infiltrované do polovojenských pohraničních milic …

Situaci zhoršovalo i to, že Balúčistán byl sídlem vojenského štábu talibanců v jejich boji proti kábulské vládě ( talibance řídí pákistánská tajná služba ISI) …

Balúčistánská republikánská strana a její ozbrojené křídlo Armáda za osvobození Balúčistánu požadují balúčistánský stát v rozloze balúčistánských území ještě před britskou kolonizací ( vedle dnešních balúčistánských provincií v Íránu a v Pákistánu ještě i část Balúčistánu, která zasahovala do Afghánistánu, zatímco Afghánistán by si mohl nárokovat své území, které mu zabral, díky britskému rozhodnutí, Pákistán ) …

Ostatní politická uskupení si přejí nezávislost Balúčistánu prostřednictvím referenda či zásahu OSN, a od roku 48 poukazují na zdejší falšované volby, které vždy vyhraje profederální Národní balúčistánská strana , zatímco Islámábád komicky poukazuje na feudální tribální archaismus balúčistánské společnosti, jejíž kmenoví vůdci brání vzdělání širších vrstev, aby se jim nad negramotnými snadněji vládlo …

Na druhou stranu však Islámábád tuto provinci záměrně udržuje ve stavu naprosté izolovanosti od světa, od roku 010 do ní nesmí žádní cizí státní příslušníci, ani mezinárodní nevládní organizace ( pár z nich zde působí pod přísným dohledem profederálních úřadů) , natož zahraniční novináři …

Gwadar zatím , jak Pákistán očekával, nepřilákal žádný mezinárodní obchodní ruch, Islámábád alespoň  doufá, že Peking učiní z oficiálně obchodního přístavu Gwadaru svoji námořní základnu, která by pro svoji polohu byla ideální ...

Íránská karta Indie

Stejně jak v Pákistánu Peking zabodoval na strategických Seychellách, kde údajně od roku 07 staví námořní základnu, což veřejně popírá, a ke konsternaci Indie Seychellám dodal průzkumné letouny k monitorování jejich výlučné ekonomické zóny, a totéž Indii „provedl“ na ostrově Mauricius, jehož bezpečnost dle domluvy zajištˇuje indické námořnictvo, na Srí Lance a v Bangladéši/v Bengálském zálivu, a opředl tak  Indii čínskými pavučinami …

Indie proto na oplátku oprášila svá bezpečnostní pouta s Ománem, a podporuje ve společném projektu s Teheránem přestavbu a rozšíření íránského konkurenčního přístavu Chabahar, které však postupuje hlemýždím tempem …

Indie se zavázala postavit z přístavu Chabahar železnici dlouhou 900 km do afghánského města Hajigak v provincii Bamiyan, kde žijí šíitští proíránští Hazarové …

Cílem íránsko-indického projektu je dostat Afghánistán a jeho ekonomiku z pákistánského vlivu tím, že získá přístup k moři i přes Írán …

Spolupráce s Íránem tak Indii umožňuje zabít dvě mouchy jednou ranou – postavit se Pákistánu i Číně s jejich projektem Gwadar ( třebaže to  dnes není aktuální, Indie by nemusela dopadnout dobře, kdyby se Teherán připojil k čínsko-pákistánskému paktu ) …

Írán a Indie, regionální rivalové, se tak v důsledku regionálních krizí ( v letech 96-01 Indie, Írán a Rusko podporovaly v Afghánistánu Severní alianci proti sunnitským talibancům ) ocitly na stejné lodi.

Indie je stále smluvní stranou íránsko-pákistánského –indického „ mírového“ plynovodu/ IPI, který tyto země staví navzdory nevoli Washingtonu ( Pákistán definitivně přešel do tábora Teheránu po „ mediálně ponižujícím“  vpádu US komanda do příbytku UBL, kterým Obama definitivně ukončil pohádku o 9/11), třebaže Indie, aby s ní Washington podepsal smlouvu o spolupráci v civilní jaderné energetice, slíbila, že svoji účast odřekne, úskok, který Teherán pochopil ( Teherán více rozladˇuje to, že Indie dodržuje mezinárodní sankce vyhlášené proti Teheránu) …

Snaha Indie o kontrolu Malacké úžiny

Indie v rámci své protičínské strategie podporuje Japonsko, a usiluje o kontrolu Malacké úžiny (kterou kontrolují US), která spojuje Indický oceán s Tichým oceánem, tj. východní Asii, Austrálii a US s jihovýchodní Asií a Afrikou .

Tuto kontrolu si zajistila svojí novou ( z 7/012) leteckou základnou námořnictva INS Baaz/Jestřáb v jižní části Andamanských a Nikobarských ostrovů ( 572 indických tropických ostrovů, které leží v Bengálském zálivu mezi Indií a Barmou ,1200 km od indické pevniny, táhnou se 800 km od severu k jihu, nejsevernější z nich je 20 km od barmských ostrovů Coco, nejjižnější je150 km od indonéské provincie Aceh,  jen 36 z nich je osídlených, a to domorodými kmeny) v klíčovém Campbell Bay na Velkém Nikobaru,190 km severně od Sumatry .

Touto nejjižnější indickou vojenskou námořní základnou ( jsou na ní průzkumné letouny Dornier Do228, těžké letouny SuperHercules C-130J pro zvláštní operace, budou zde moci přistávat i letouny IL-76 + Globemaster III, které si indické letectvo objednalo), která s přehledem kontroluje nejen vjezd do Malackých úžin, ale i vjezd do strategického 200 km širokého průplavu mezi Velkým Nikobarem a indonéským ostrovem Sumatrou ( pojmenovaný podle své zeměpisné šířky Devítistupňový/Nine Degree Channel), kterým proplouvá veškerá doprava z Perského zálivu či Rudého moře před vstupem do Malacké úžiny, si Indie podstatně vylepšila své bojové postavení v této oblasti, v níž tak získala strategickou převahu ( indické námořnictvo zde před indonéskou provincií Aceh, která plave na ropě, hlídkuje společně s indonéským námořnictvem) …

Indie v této oblasti Andamanských a Nikobarských ostrovů již má námořní základnu Port Blair +  důležitou leteckou základnu námořnictva Car Nicobar ( k Malacké úžině má o 300 km dále než základna INS Baaz), menší přistávací dráhy má i na dalších těchto ostrovech.

V 4/012 byly indickému námořnictvu předány zmodernizované strategické základny Dweeprakshak na ostrově Kavaratti + na ostrově Lakshadweep ( souostroví o 27 ostrovech), taktéž letecká základna námořnictva Shibpur v Diglipur na nejsevernějším výběžku Andamanských ostrovů .

Indické námořnictvo (90% indického obchodu se uskutečňuje po moři, indické pobřeží je dlouhé 7.516 km) ) je v podstatě jediným větším námořnictvem, které operuje /dohlíží nad mezinárodními námořními trasami v rozlehlé  strategické oblasti mezi Katarem (kde mají US předsunuté velitelství) a Malackou úžinou/ militarizovaným Jihočínským mořem …

Zatímco hrozby Teheránu, že uzavře Hormuzskou úžinu, vyvolávají úsměvy, vojenští experti se shodnou v tom, že 134 moderních válečných lodí indického námořnictva může uzavřít mezinárodní námořní trasy Indického oceánu, přes které vede import i export Číny, Japonska a států ASEAN,  kdykoliv se jim zlíbí, k zablokování Malacké úžiny by stačily dvě ponorky a jedna stíhací letka námořnictva  ( indické námořnictvo mj. disponuje :  od Ruska koupenou letadlovou lodí INS Vikramaditya alias ex Gorškov, má tři „ kradmé“ fregaty indické výroby + 1 ruskou „kradmou“ fregatu /projekt 1135.6/INS Teg, dále má jednu ponorku na atomový pohon pronajatou od Ruska, ale loděnice v přístavu Vizag staví vlastní jaderné ponorky INS Arihant, brzy dostane další lodě , mj. moderní torpédoborce indické výroby stavěné v Bombaji, 6 ponorek Scorpene, stavěné rovněž v bombajských loděnicích Mazagon Dock, 4 protiponorkové korvety, stavěné v Kalkatě, + další dvě ruské „ kradmé“ fregaty třídy Teg dostane letos či nejpozději v roce 014, indické námořnictvo částečně spolupracuje i s britským, ale „ není spojencem nikoho“ , jak tvrdí jeho velení -  „ můžeme být partneři, ale nechceme být  spojenci “  )  …

S pomocí Indického oceánu tak Indie zatím úspěšně zadržuje jakýkoliv případný útok na jejích himalájských hranicích ze strany geometricky se zvětšující čínské armády, jejímuž růstu nemůže indická armáda pro daleko menší ekonomiku konkurovat – pro srovnání Čína má 1.3 miliardy obyvatel, Indie 1.2 mld obyvatel, ale hustota na 1 km2 je v Číně 141 obyv., v Indii 368 obyv. – roční příjem na 1 obyvatele je v Číně 7.400 dolarů, v Indii 3.200 dolarů, dětská úmrtnost je v Číně 19%, v Indii 66%, internet má v Číně k dizpozici 32% Číňanů, v Indii jen 9% Indů  …

Nicméně viz incident z 15.4.013, kdy 50 čínských vojáků proniklo 20 km hluboko do indického vnitrozemí v úseku oddělující indický Ladakh od Tibetu, a bezostyšně si zde postavili stany, zatímco indičtí vojáci je bezradně po celé tři týdny pozorovali ze svých stanů o 300 m dál, dokud obě hlavní města nepodepsala 5.5.013 dohodu o vzájemném stažení ze sporného území …

20.5.013 nový čínský ministr zahraničí přijel incident vyžehlit do New Delhi, ale třebaže v deníku The Hindu ministr Li  ujišt´oval , že se Indie Číny nemusí bát, protože jakákoliv hegemonie je Číně cizí, indické deníky psaly, že návštěva ministra Li vzájemnou nedůvěru nerozptýlila.

Indii zejména vyšiluje čínské vyzbrojování Pákistánu (dnešní pákistánská výzbroj je ze 60% čínská, pákistánská armáda získala stíhačky třetí generace J-10, Peking Islámábádu postavil v provincii Paňdžáb oba jaderné reaktory, a dva další v odpovědˇna jadernou spolupráci Indie s US plánuje postavit).

Zatímco čínský ministr zahraničí se hned po Indii vypravil do bratrského Pákistánu , Indie naopak „den poté“ přijala afghánského proamerického prezidenta Karzájího, kterého na oplátku vyzbrojuje Indie …

Nejvýstižněji výsledky návštěvy čínského ministra zahraničí v New Delhi charakterizuje společné závěrečné komuniké, ve kterém nebyla celosvětově obligatorní zmínka, že „ Tibet tvoří neoddělitelnou součást Číny“ , na které všechny čínské zahraniční delegace všude ve světě trvají, taktéž nebyla ve společném závěrečném komuniké v roce 012, kdy do Indie přicestoval čínský ministr zahraničí Wen Jiabao -  čínská delegace za tuto obligatorní zmínku v Indii nikdy ani nebojuje ( je to odveta za čínský propákistánský postoj v otázce Kašmíru, třebaže samozřejmě indická policie protičínské demonstrace zdejších Tibetˇanů nepovoluje) ...

Himalájská hranice v délce 4.057 km  mezi oběma státy nebyla přesně vytyčena, a již se na ní bojovalo na podzim 62, kdy Maova armáda, která se proti Indii spojila s Pákistánci, Indii napadla a hravě porazila   .

Tehdejší konflikt zahrnoval hraniční úseky Aksai Chin (43.180 km2) na západě , a Arunachal Pradesh (90.000km2) na východě.

Peking dodnes odmítá „ indické britské hraniční dědictví“ , a tvrdí, že obě tyto pohraniční regiony jsou součástí čínského Tibetu či provincie Xinjiang.

Po vítězství čínských jednotek se Peking stáhl z Arunachal Pradesh, ale obsadil Aksai Chin o velikosti Švýcarska, oblast, kterou Indie dodnes požaduje vrátit, protože podle ní je součástí provincie Ladakh, která byla začleněna do státu Džammú a Kašmír, zatímco Peking si stále nárokuje Arunal Pradesh, který nauzývá jižním Tibetem ( na jeho území je slavný buddhistický klášter Tawang) .

Indická armáda spoléhá na svoji spolupráci s US, a na to, že slibovaná přítomnost US námořnictva pobouří Peking více než indická vojenská síla.

Čínské námořnictvo má přes 500 vojenských lodí, z nich některé křižují kolem východní a jižní Afriky, a spolu s indickými a japonskými loděmi se podílejí na protipirátských operacích kolem Adenského zálivu …

Čína a Indie si konkurují i v Africe, kam se jejich delegace pravidelně vypravují na nenasytné nákupní orgie ( ropa, plyn, zlato, stříbro, mědˇ, železo, uran, diamanty), bez ohledu na pošlapávání lidských práv tím či oním africkým diktátorem, Súdán a Zimbabwe nevyjímaje.

Nejvíce Afriku vykupuje Čína, která v roce 011 předběhla na africkém trhu i US, dnes v Africe Čínu a Indii dotahuje i Brazílie, Rusko a Turecko/TR.

Indické námořnictvo plní úkoly i v Jihočínském moři, kde jeho hlídkové čluny střeží dva ropné bloky, které od Vietnamu na základě mezivládní smlouvy  z 10/011 dostala k průzkumu a využívání indická společnost Videsh, což Peking velmi těžce nesl s tím, že licence k těžbě v oblasti Jihočínského moře může vydávat jen on ( Indie zase nedokáže unést svůj stále rostoucí deficit/29 mld dolarů v roce 012 ve vzájemných obchodních vztazích, Indii, která do Číny vyváží jen železo a bavlnu, chybí průmyslové podniky, takže Čína, fabrika světa, vyváží více než Indie, „ úřadovna světa“ , narážka na indickou byrokracii, kterou zdědila z britského kolonialismu) …

K ochraně svých zájmů v Jihočínském moři ( a aby odlehčila ponorkové základně a loděnicím v přístavu Vizag ) Indie od roku 05 buduje obří ponorkovou základnu Varsha na skalnatém pobřeží 50km jižně od  hlavního východního velení námořnictva ve Visakhapatnam, nedaleko od BARC/Bhabha Atomic Research Centre .

V Kalkatě námořnictvo buduje leteckou stanici, která bude mít k dizpozici nejen námořní průzkumné letouny, ale i drony.

V Jihočínském moři se horečně vyzbrojují všechny státy, vojenské rozpočty Indonésie, Vietnamu, Thajska a Kambodže za posledních 10 let vzrostly o 20%, Thajsko a Singapur nakupují US a švédské stíhačky, a švédské ponorky.

Vojenští analytici odhadují, že k roku 020 bude v Jihočínském moři na 100 útočných ponorek, z toho polovina čínských, včetně jaderných, které by mohly nést mezikontinentální balistické mnohonásobné hlavice samostatně naváděné na cíl, což bude znamenat novou geostrategickou dimenzi, jejímž důsledkem budou další závody ve zbrojení.

Převzato se svolením autorky z jejího blogu na adrese http://kostlanova.blog.idnes.cz ,kde naleznete její další články. Na Vojsku se nachází část zabývající se s ním související tématikou.