ZPRÁVY

Sýrie vs. Libye

Tzv. volby v Sýrii jsou to samé co referendum na Krymu. Český cynismus o Libyi zapadá do ruského světonázoru.

Ruská propaganda a domácí online proruská komunita ráda vytahuje tzv. zločiny západu, aby ospravedlnila ruskou agresi. Pomineme-li, že to je typické bolševické „a vy bijete černochy“, tak to neodpovídá pravdě ani realitě. A samozřejmě, že to dělají proto, že kritika západní politiky vůči následujícím zemím je na západě velmi populární. A je pozvolna ideologicky zneužívána Ruskem.

 Naštěstí je lidí, kteří si uvědomují, že kroky USA v Iráku nebo Francie v Libyi v žádném případě neospravedlňují ruské počínání na Ukrajině většina. Já však již tradičně zastávám ještě mnohem zásadnější postoj, která říká, že tyto kroky byly naprosto v pořádku.

 Začnu však se Sýrií, kde je angažovanost západu minimální. A přesto se tam vraždí a páchají zločiny a je to nejhorší válka 21. století, což jednoznačně vyvrací ruské teorie o tom, že demokracie znamená chaos. V Sýrii žádná demokracie není a chaos tam stejně je.

 Mluvit o šaškárně, kterou připravil krvavý Asad v Sýrii jako o „volbách“ bez uvozovek je normální morální zločin. Ty tzv. volby, to je to samé co referendum na Krymu nebo referendum v Donbassu. Šaškárna, která nemá s demokracii nic společného a která slouží k propagandistické legitimizaci krutého diktátora. Asad ovšem v podmínkách občanské války používá mnohem méně civilizované metody než Putin, aby donutil své poddané v tomto divadélku účinkovat.

 Situace v Sýrii je jasná. Západ nezasáhl a máme tam desítky tisíc mrtvých a miliony uprchlíků. Podobné násilí však zmítá i Libyí, kde západ zasáhl. Jenže to násilí jednak není tak intenzívní jako v Sýrii a jednak má Libye na rozdíl od Syrie šanci, kterou dostala svržením diktátora, který za pomocí NATO dostal, co si zasloužil. Sýrie jasně ukazuje, jak by to v Libyi vypadalo, kdyby Kaddáfí nebyl svržen. Bylo by to ještě horší než teď a neexistoval by žádný způsob, jak s toho ven. Svržení Kaddáfího byla historická, politická i morální nutnost. Udržování Asada ve funkci je historická perverze.

 Myslet si, že je nutno uprchlíky držet dále od Evropy za pomoci diktátorů typu Kaddáfího je úchylné a nemocně nemorální. Něco takového si může myslet jen cynický čecháček, který vidí svůj vzor v politicích typu Putina. Chtít držet Afričany a Araby „v klidu“ díky diktatuře je ubohé a krátkozraké. Přišli by stejně.  Děláme s toho „arabský problém“ nebo „africký problém“ a chceme jej řešit stejně, jako někdo svého času řešil „židovský problém“. A to je nepřípustné.

 Navíc takový český cynik pro svou ideologickou a rádoby morální zaslepenost není schopen vnímat, co se v Libyi skutečně děje. Objevil se tam schopný voják, podobně jako v Egyptě, který začal chaos postupně likvidovat. Místo, abychom vymýšleli tresty pro západní politiky, kteří měli tolik odvahy, a zbavily svět hnusných diktátorů, měli bychom sledovat, zda se v Libyi našel konečně někdo, kdo ji přivede na správnou cestu.

 A možná bychom se měli dívat na věci v širších souvislostech a uvědomovat si, neexistují jisté dějinné zákonitosti o revolucích už od dob Césara, přes Napoleona až po Gorbačova. A že přesto vždy došlo k nějakým historickým komplikacím, vývoj směrem ke svobodě se nikdy nezastavil.

 Prosazovat svobodu nemůže být nikdy nesprávnou politikou. I když se její výsledky nemusí projevit hned, projeví se.