To, že Putin řekl, že akceptuje Porošenkovo příměří není skutečná dobrá zpráva, protože to jsou jen slova. To, že Putin nařídil parlamentu, aby mu zrušil jeho licenci k útoku na Ukrajinu, není skutečná dobrá zpráva, protože Putin žádnou licenci na agresi nepotřebuje, a když ji bude chtít, Duma mu ji do hodiny odhlasuje znova zpět.
Přesto ale nějaké dobré zprávy ohledně Ukrajiny chodí. První skutečná dobrá zpráva je ta, že se Putin bojí skutečných hospodářských sankcí Západu. Putin když zahájil svou agresi proti Ukrajině tak si asi neuvědomil, že Rusko není SSSR, který neměl kurz měny navázán na Západ, který neměl akciových trh a jehož ekonomika nebyla spojena s tou západní. Putinova politika stojí Rusko hodně peněz. Rusko je hospodářsky spojeno se Západem, ať chce nebo ne.
Pokud se někomu zdají směšné vývody profesora Zubova o tom, že Rusko bude jednou součástí Západu, tak ať si uvědomí, že hospodářsky už to tak je a Putin prostě nemá takovou volnost rozhodování jako Hitler nebo Stalin, pokud nechce Rusko vrátit hospodářský do devadesátých let 20. století, což by mu neodpustil ani ten nejfanatičtější ruský nacionalista.
Další dobrá zpráva je ta, že se Západ přece jen začíná na věci dívat realisticky. Možná je to pudem sebezáchovy, ale NATO Putinovým propagandistickým krokům netleská, ale konstatovalo, že Rusko vede proti Ukrajině "nový, odlišný způsob války" a že nejeví žádné známky toho, že by respektovalo své mezinárodní závazky.
Tak to má být. Jen se nechme opít rohlíkem. NATO si vzpomnělo na staré pravidlo, že když protivník zaváhá, je okamžitě třeba ho začít tlačit více a ne ustupovat. Kdyby to tak Západ uplatňoval všude.
Tento článek píšu dne 26. 6. 2014 okolo 14:30 a Kerry právě vyzval Rusko, aby do "několika hodin" vyzvalo donbaské teroristy, aby složili zbraně. Jestli to neudělá, tak USA hrozí skutečnými sankcemi.
To je opravdu postoj hodný velmoci. Tak to mělo být od samého začátku. Zdá se, že Západu dochází trpělivost a šáhl si na dno svého strachu. Doufejme, že teď už to bude jen lepší.
Západní politici se tak konečně začali chovat jako kapitán britské lodi, který byl vyslán během cvičení u pobřeží Dánska prozkoumat neidentifikovatelnou loď a zjistil, že to je ruské válečné plavidlo doprovázené letadlem Il-20 a zachytil ji.
Kéž bychom byli svědky podobné rozhodnosti i v případě Iráku. Tam syrské letectvo bombardovalo irácké území. Takže proč Asad může bombardovat Irák a Obama ne? Proč Asad může bombardovat Irák a Obama nemůže bombardovat Sýrii? Proti syrskému bombardování Iráku nikdo neprotestuje, takže doufám, že všichni budou stejně mlčet, až se do toho pustí Američané. Ti dál hlídkují nad Irákem a provádějí průzkum.
Nějakou rozhodnost by Západ potřeboval i ohledně Libye, kde pokračuje nepořádek. Tentokrát si nemyslím, že zrovna volby, které tam právě proběhly, tu situaci pomohou vyřešit. Ale doufám, že se pletu. Osobně vidím víc naděje v generálu Haftarovi, jehož síly potírají libyjské milice a islamisty a který by se mohl stát libyjským Sisím.
Ale možná, že to budou právě volby. Nebo možná, to i to. To by bylo úplně nejlepší. Bohužel celá věc nevypadá nijak optimisticky. Protože jak byla Obamova politika katastrofální vůči Iráku, tak je i vůči Libyi. Obamova administrativa vede vůči Libyi politiku pod oficiálním heslem všech odpůrců USA: “Ruce pryč od Libye.“ Navzdory tomu, že Obama má podíl na svržení Kaddáfího, tak následnou pomoc Libyi odmítnul. Slíbil vycvičit 20 000 libyjských vojáků a nic s toho se neděje. USA nedává na pomoc Libyi žádné peníze a odmítá vyvíjet jakoukoliv větší aktivitu.
Po skoro třech letech, můžeme tedy konstatovat, že Západ Libyi rozbil a teď se odmítá podílet na nápravě. Přitom na tom není špatně to, že ji rozbil, ale to že odmítal a odmítá zasáhnout následně a to co rozbil znova slepit do nové, lepší formy.
