ZPRÁVY

Irák, Sýrie a Afghánistán

Málikí komplikuje situaci v Iráku. Vzpamatovává se Obama konečně? Holandsko zvažuje návrat do Afghánistánu. Fouad Ajami.

Irácký premiér Málikí je člověk, která žene Irák do katastrofy. Tvrdošíjně trvá na své funkci. A protože USA snad chtějí, aby odstoupil tak se stále více spoléhá na Írán, Sýrii a Rusko. Já si ovšem opravdu nedovedu představit, kam takový postoj povede. Tady jsem s rozumem v koncích. Co se stane, až se proti němu opravdu vzbouří všichni sunnité?

Média straší rozpadem Iráku, ale to si rovněž nedovedu představit. Uvědomte si, že v Bagdádu žije 5 milionů lidí v šíitských a sunnitských čtvrtích, které jsou rozmístěny tak, že se nedá Bagdád rozdělit jako Berlín. Kdyby došlo k rozpadu Iráku, musel by být Bagdád rozdělen během krvavé lázně nebo uprchlické vlny, která by se týkala milionů lidí. Opravdu milionů. Nepředstavitelné.

Je nepředstavitelné, že to tam Málikí může dohnat. A to mi dává takovou trošku absurdní naději, že se to nestane. Co se nemůže stát, se přece nestane, ne?

Málikí dokonce odmítal jakékoliv návrhy na koaliční vládu, protože to "neodpovídá výsledkům voleb". Nyní konečně připustil možnost vytvoření vlády národní jednoty, kterou by ale samozřejmě vedl. Bohužel to už tady bylo a Málikí nechal své ministry zavřít… Málikího vývoj se tak sice obrací správným směrem, ale je silně zpožděný za vývojem reality v Iráku. Je tragické, že taková katastrofa je zabetonovaná díky touze jednoho člověka po moci.

Existují však i dobré zprávy. Zdá se, že se zdrcující kritika, která se snesla na adresu prezidenta Obamy a o které tady často píši, přinesla své ovoce a Obama se začíná vzpamatovávat. Opouští svojí politiku "ruce pryč…“ a začíná se pouštět do toho, co by měl dělat a co po něm všichni čekají. Mluvím o v podstatě senzační zprávě, že se Obama rozhodl zvětšit pomoc pro sekulární syrské povstalce. Nejde o částku, kterou na tyto účely poukázal. Jde o to, že výcvik syrských povstalců přejde od CIA, která nemá kapacity k výcviku nějakého masivnějšího počtu, přechází na americké ozbrojené síly, které jsou schopné postavit celé povstalecké jednotky. Konečně! Kéž by se Obama takto začal vzpamatovávat i v jiných oblastech.

Kéž by Obama prodělal podobný vývoj jako Bush, který dlouho nepochopil, že se mu hroutí situace v Iráku a pak místo, aby se vzdal, tak zahájil Příval. Obama by se mohl stejně vzpamatovat a zahájit svůj osobní Příval na Blízkém východě. Stále více se ukazuje, že ačkoliv oba prezidenti by se mohli zdát jako oheň a led, mají stále více společného.

Zajímavá je taky informace, že ačkoliv se Holandsko před lety stáhlo z Afghánistánu, nyní uvažuje, že se do země vrátí, aby se podílelo na přítomnosti NATO v zemi v letech 2015 a 2016.

Ne zcela bez souvislosti s tím, co jsem v tomto článku už napsal, bych chtěl v závěru napsat o Fouadu Ajamim, který jak napsala Idnes, byl Arab, kterých chtěl, aby Američané zaútočili v roce 2003 na Irák. Mám za zlé médiím, že se o takových lidech dovídáme teprve, až umřou. Pan Marjanovič, který na Idnes o Ajamim píše, říká, že Ajami „uznal svou chybu“, protože v roce 2006 napsal: „Cizí velmoc, která dokáže společnosti zbavovat starých okovů, jakož i pout úzce vymezených identit, se ocitla v osidlech kultury určené sektářskými loajalitami. Primárně optimisticky nastavená Amerika narazila v zemi, uvázlé v lítosti.“

 Já v tom ale nevidím žádné uznání chyby. Pouze konstatování reality. Ano Amerika v Iráku skutečně v roce 2006 uvízla, ale zase se z toho vzpamatovala už o rok později a mít teď jiného prezidenta její plán by ji vyšel. Myslím si, že se Ajámi žádné chyby nedopustil. Naopak si u něj velice vážím toho, že Ameriku hodnotí pozitivně a chápe její snahy. Že jak píše Marjanovič, aniž by se odrodil své vlasti, miloval Ameriku a Západ. A to i přesto, že to byl Libanonec, který zažil izraelské nálety a který jako každý arabský intelektuál ze začátku plamenně kritizoval Izrael, aby nakonec změnil svůj názor na Izrael v tom, že Izrael je pouze země, která nastavuje Arabům zrcadlo, protože ti nejsou schopni navzdory své převaze jej porazit, za což se arabští vůdci vždy styděli, aniž by to přiznali.

Ajámi ještě než umřel, stihl popsat současnou situaci v Iráku jednoznačně pojmenovat a říct, kdo za ni může. Irácký premiér  Málikí a americký prezident Obama, který se odmítl chovat jako globální lídr.

 "Svou neochotou nasadit americké vojsko na záchranu syrských dětí, či vytáhnout Irák z nebezpečí občanské války, se vůdce svobodného světa své role opět jen vzdává,", napsal Ajami.

 Marjanovič se ve svém komentáři ptá: „Co když má pravdu, že váhavý a zjevně dost nekompetentní Obama zkazil to, co se Bushovi podařilo horko těžko nakonec v Iráku zachránit?“

 A tak se díky úmrtí Ajamiho dostává současné zdrcující kritika prezident Obamy přes zaryté mlčení až do našich médií.

 Lze si jen přát, aby skutečně došlo v Obamově uvažování k obratu, protože nikdo jiný za něj jeho práci neudělá, protože ještě 2 a půl roku bude americkým prezidentem.

 A lze jen doufat, že po světě běhá víc Ajamich, o kterých jsme se zatím ještě nedověděli.