ZPRÁVY

Situace v Iráku bez povrchního mediálního pohledu

V tomto článku si můžete přečíst analýzu situace v Iráku, kterou jsem zhruba přeložil ze serveru longwarjournal.org

Longwarjournal píše, že ISIL pracuje od roku 2011 na systematickém plánu znovuobnovení odboje v Iráku, který je živen sousedním konfliktem v Sýrii, stažením Američanů z oblasti a sektářskou politikou premiéra Málikího.

Podle LWJ není možné toto hnutí v Iráku porazit bez podstatného zapojení zahraniční pomoci a změn v irácké vládě. LWJ rovněž konstatuje již známý fakt, že Málikího prošíitská politika vehnala i umírněné sunnity směrem k sympatiím vůči islamistům a ISIL zvláště. Málikí zejména selhal při integraci sunnitů do irácké armády, rovněž tak nechal zatknout prominentní sunnitské politiky a poklidné sunnitské protesty potlačil hrubou silou.

A přitom většina sunnitských kmenů byl v té době zapřisáhlými nepřáteli Al Kajdy. I v době ústrků ze strany Málikího se příslušníci sunnitských protiteroristických milicí Sahwa, které založili Američané, stále bojovali proti ISIL a marně požadovali pomoc ne od irácké vlády, ale od vlády americké.

V době zahájení útoku řekl mluvčí této milice: "Bojovali jsme proti ISIL půl roku a budeme bojovat dalšího půl roku, ale potřebujeme americkou pomoc." V době vítězství nad Al Kajdou před několika léty dokonce zástupci Sahwy nabízeli pomoc USA v boji proti teroristům v jiných částech světa. Dokonce nabízeli, že odjedou pomoct Američanům do Afghánistánu. Ale za prezidenta Obamy s nimi USA přerušily veškeré styky a ponechaly je svému osudu.

Tato milice je pro ISIL nebezpečným nepřítelem. Mnohem větším než oficiální irácká armáda. ISIL tedy ihned po stažení Američanů zahájilo soustavnou a metodickou kampaň směřující k zavraždění jejich vůdců. Díky tomu si v podstatě vyvraždila jakousi míru tolerance sunnitů vůči ISIL. Umírnění sunnité jsou hlavní silou, která může porazit ISIL. Nejsou to ani USA ani irácká armáda, ale právě sunnitské protiteroristické milice, které mohou teroristy skutečně porazit. Ale nyní jsou po letech nezájmů Američanů a útisku ze strany vlády na dně. Bez toho, aby tyto umírněné sunnity USA a Irák nepodpořily, nikdy v Iráku teroristy neporazí.

Zapojování šíitských milicí a íránských vojáků LWJ hodnotí jako jednoznačné přilévání oleje do ohně, které konflikt rozhodně vyřešit nemůže. Příjezd íránských vojáků do Iráku jedině zvýší rozdělení Iráku a náboženské rozdíly mezi oběma sektami a může znova vyvolat sektářskou válku v zemi.

Podle LWJ Irák potřebuje pravý opak a tím je jednoznačná integrace sunnitů do vlády. Jak ale LWJ podotýká Málikí si to uvědomuje jen velmi pomalu, pokud vůbec.

Co se týče možností Irácké armády jako takové porazit ISIL je LWJ značně skeptický, protože podle LWJ teroristé uplatňují stejnou taktiku jako v roce 2006. Tehdy museli Američané nasadit svůj Příval a bojovalo s nimi 130 000 dobře vyzbrojených vojáků americké armády, letectva, námořnictva a námořní pěchoty. Vyzbrojených, disciplinovaných a skvěle vycvičených. A téměř se jim to nepovedlo. To Irácká vláda nemá k dispozici.

LWJ konstatuje, že bez masivní zahraniční podpory má irácká vláda jen malou šanci. Ale taková masivní podpora je politicky neprůchodná, uzavírá skepticky LWJ.

K tomu dodávám poněkud více optimisticky, že si myslím, že by se mohlo povést podpořit Irák i omezeným způsobem za pomocí masivního výcviku iráckých sil a hlavně již ve článku naznačené podpory sunnitských kmenů. To, že by se Irák změnil v sunnitský džihádistický chalífát nebo šíitskou islamistickou republiku, což by doprovázely nepředstavitelné etnické čistky je jedinou alternativou. A tato alternativa je nepředstavitelná. Co je nemožné, nemůže se stát.

Doufám.