ZPRÁVY

Nezodpovědní politici v Afghánistánu a Iráku

V Afghánistánu i v Iráku se demokratičtí politici přou o moc a koryta, místo aby se spojili a bojovali proti skutečnému nebezpečí.

Byl snad útok na české vojáky v Bagrámu dokladem vítězícího Talibánu? Míří snad Talibánci zabíjením civilního obyvatelstva k vítězství? Nebo hrozí snad Afghánistánu něco úplně jiného?

Odpovědi jsou jasné. Útok v Bagrámu, i když byl pro celé NATO, nejen pro ČR v Afghánistánu letos nejhorší, je jen epizoda dlouhé války. Talibán zabíjením civilistů dělá hrubou chybu. Mimochodem, kromě 4 našich vojáků při útoku zahynulo 3 x více místních civilistů, včetně dětí. Na ně bychom neměli zapomínat. Ale to, že islamisté vraždí civilisty, označil za chybu už strejda Usáma, protože tato politika pohnala obyvatelstvo Iráku proti Al Kajdě. Islamisté tak ztrácejí punc bojovníků proti okupantům.

Přesto však nad Afghánistánem visí Damoklův meč. Je to současný nešťastný spor mezi prvními dvěma kandidáty na nového afghánského prezidenta. Oba dva jsou prozápadní, proameričtí a prodemokratičtí. Oba dva mají zkušeností se Západem, kde působili. Jeden je poloviční Paštun a druhý celý Paštun a to je velmi důležité, protože Paštuni tvoří základ Talibánu. Jeden z nich má dokonce nemuslimskou manželku, což ale oficiálně v rigidní islámské zemi nepřiznává.

Oba dva chtějí, aby NATO v zemi zůstalo i po letošním roce. Oba dva by mohli být výbornou volbou. O to je tragičtější, že jsou v ostrém sporu o regulérnost voleb. A to i navzdory tomu, že pozorovatelé konstatovali, že na afghánské poměry byly volby regulérní. Přesto ten, který byl dosud favoritem, ztratil po sečtení hlasů většinu a cítí se podveden. Tito politici, kteří jsou naději Afghánistánu, nejsou schopni tento problém zatím vyřešit a v zemi roste politické napětí, které se přelévá do ulic.

Takový rozkol nebo boj mezi nimi si tato země nemůže dovolit. Lze tedy doufat, že se nakonec domluví. Já pevně věřím, že po poučení z krizového vývoje v Iráku se nyní americká diplomacie bude snažit, aby  tento spor vyřešila.

Jinak ti dva pánové zahazují všechny dosavadní oběti, afghánské, americké i české. Je to stejný problém jako v Iráku. Ty země prostě nemají kde brát zodpovědné politiky schopné ke kompromisu. Prostě, kde nic není, ani smrt nebere. To, aby se tamní politici dostali na nějakou přijatelnou úroveň, potrvá ještě dlouho. Velmi dlouho. Je to přirozený proces. Dlouhý, složitý a bolestný a lze jen doufat, že to nakonec dobře dopadne. Ale je to fakt napínavé. Už roky.

Existuje však nějaká naděje, že se pánové domluví, že ještě nejsou pro historii ztraceni. Něco takového se však nedá říct o iráckém premiérovi Málikím a jeho okolí. Možná nemůže za skandální rozhodnutí iráckého parlamentu, že jeho schůze bude odložena na polovinu srpna. Nepřítel stojí před branami a oni si odročují schůzi o měsíc. Definitivně jim přeskočilo.

 Za svou nenávistnou politiku vůči jiným než šíitským skupinám obyvatelstva však  Málikí odpovědnost nese. Je zdrcující zkušeností, že největší schopnou proti islamistickou silou v Iráku jsou Kurdové. A Málikí je hystericky obviňuje s toho, že se s islamisty spojují. A to v době, kdy Kurdové reálně uvažují o odtržení od Iráku, tak je ještě dráždí. Není se tedy co divit, že Kurdové bojkotují zasedání jeho vlády a vyzývají jej k tomu, aby rezignoval.

Pokud Málikí nerezignuje, bude jakékoliv řešení v Iráku velice obtížné.

 To je opravdu materiál, ti blízkovýchodní a středoasijští politici. Opravdu tragédie. Ale obecně vzato, musíme je hájit, protože jedinou alternativou vůči nim je diktatura. Ono se to jednou zlepší. Uvidíte.