ZPRÁVY

Jemen jako Ukrajina. Kdo tam poslal vojáky, tanky a tatrovky?

Největší pozornost médií stále poutá situace na Ukrajině a boj proti Islámskému státu v Sýrii a Iráku, a tudíž se dění v Jemenu nedostává takového zájmu. Přesto ovšem na přelomu července a srpna novináři zbystřili, když dorazily zprávy o pozemní operaci arabských zemí. V Jemenu prokazatelně bojují speciální síly a špičková vozidla z armád Saúdské Arábie a Emirátů, země sunnitské koalice ale vše popírají. Nezní to povědomě?

Konflikt v Jemenu je nesporně zajímavým případem i z politického a náboženského pohledu a zapadá do schématu mocenského „přetlačování“ sunnitských arabských monarchií se šíitským Íránem. Angažmá obou stran v Jemenu má v každém případě spíše oportunistickou a prestižní povahu, jelikož arabští šejkové chtějí předvést schopnost vojensky intervenovat i bez přímého angažmá USA. Naopak Teherán chce skrze podporu šíitských Hútijů v Jemenu „ukázat svaly“ a přimět „ropné“ státy Zálivu k nepřímé konfrontaci.

Strategie dosti dlouho vycházela spíše Íránu, protože pokud se státy arabské koalice (v čele se Saúdskou Arábií) domnívaly, že k porážce Hútijů a bývalého prezidenta Sáliha bude stačit pár týdnů náletů (načež se k moci vrátí svržený prezident Hádí), hodně se zmýlily. Vzdušné údery zahájené v noci z 25. na 26. března mnoho nevyřešily. Politické strany, frakce, kmeny a klany roztříštěného Jemenu se opět zapojily do války „všech proti všem“, takže se zdálo, že namísto velké ukázky síly předvedla sunnitská koalice spíše blamáž.

Situace se začala měnit až na přelomu dubna a května, kdy se „jižní“ (tedy arabskými zeměmi podporované) síly začaly pokoušet o dobytí strategicky významného letiště v Adenu. Po jejich boku se tehdy objevili tajemní neoznačení vojáci, na pohled vysoce profesionální a vyzbrojení a vystrojení na špičkové úrovni, značně přesahující standardy Jemenu. Oficiálně byli označeni za Jemence, kteří prodělali výcvik v zahraničí.

Arabské země opakovaně popřely použití pozemních sil v Jemenu, avšak o pravdivosti tohoto tvrzení lze důvodně pochybovat. Jeví se jako daleko pravděpodobnější, že se Saúdská Arábie i další státy (zejména Spojené arabské emiráty) zkrátka inspirovaly ruským příkladem a vyslaly neoznačené příslušníky svých zvláštních jednotek, aby podpořili vojska loajální Hádímu, resp. aby pomohli zvrátit neutěšenou vojenskou situaci na zemi.

Záhy se začaly objevovat další důkazy, které se až komicky podobají všemu tomu, co jsme již viděli v případě Ukrajiny. Na obsazeném letišti v Adenu začala brzy přistávat dopravní letadla sunnitských států, údajně s humanitární pomocí, čemuž se ale dalo věřit nejdéle do chvíle, kdy z jednoho letadla vyjel obrněný automobil Nimr vyráběný v Emirátech. Ve službách „jižních“ vojsk pak zasáhly do boje špičkové americké automobily Oshkosh M-ATV, které se v regionu nachází jen v armádách Saúdské Arábie a Emirátů.

Další zlom nastal na konci července, kdy se v televizních záběrech z Jemenu objevila i bojová vozidla pěchoty ruské výroby BMP-3. Začátkem srpna byly zachyceny dokonce tanky Leclerc francouzského původu. Oba tyto typy moderních obrněnců, pro něž je to mimochodem i první „ostré“ bojové nasazení, provozuje v regionu výhradně armáda Emirátů a je takřka vyloučeno, že by ovládání této vyspělé techniky svěřila Jemencům.

Následovaly další fotografie a filmové záběry, většinou z přístavu Aden a jeho okolí. Dorazila nákladní plavidla, pomocí nichž tam byla patrně provedena první úspěšná vyloďovací operace v moderní historii arabských armád. Vedle již jmenovaných typů obrněnců se ukázaly 155mm samohybné houfnice G6 a také nákladní automobily Tatra 815, které v této pouštní modifikaci slouží opět právě v armádě Emirátů. Další zprávy hovoří o tancích M1 Abrams, jež pro změnu představují součást arzenálu Saúdské Arábie.

Neoficiální sdělení činitelů sunnitských arabských států potvrdila, že skutečně začala pozemní operace a že v Jemenu působí cca 2800 zahraničních vojáků, oficiálně však pořád přichází jen popírání, případně také „no comment“. Důkazy jsou komukoli veřejně k dispozici, přesto však sunnitské monarchie tvrdí, že žádná pozemní vojska v Jemenu nemají. K dokonalosti už chybí snad jen prohlášení, že tito vojáci jsou tam na dovolené.

Zjevně tedy táhne nejen příklad ruské taktiky (špičkoví neoznačení vojáci a technika na straně spřátelených, ale slabých „domácích“ sil), ale vlastně i celé „hybridní“ strategie, jejíž součástí je mj. úporné popírání vlastního přímého zapojení. Dokud zde existuje možnost „věrohodného popření“ (tedy vytvoření jakési alternativní vysvětlující teorie, které aspoň někdo uvěří), dá se tato strategie udržovat dlouho. Přece jen trvalo řadu měsíců, než byly získány skutečně jasné a nesporné důkazy přímé ruské angažovanosti na Ukrajině.

V tomto smyslu mělo Rusko jednu nevýhodu a jednu výhodu, které však paradoxně vycházejí z jednoho faktu, a sice z masivního mediálního pokrytí konfliktu. To na jednu stranu znamená vysoké riziko prozrazení (které nakonec víceméně nevyhnutelně přišlo), ale na stranu druhou i možnost využívat média pro své vlastní účely, tedy pro šíření propagandy a „maskirovky“, jak tomu výstižně říkají Rusové. Z tohoto hlediska je situace v Jemenu odlišná, a tak stačí vesměs jen prosté popření bez další snahy vysvětlovat.

Pohlédneme-li na konflikty na Ukrajině a v Jemenu čistě technickým a vojenským prizmatem, pak bez ohledu na politické postoje kohokoli platí, že ruská taktika a strategie zkrátka fungují. Stále samozřejmě mají svá omezení, mj. možnost použití jen proti slabým státům, kde existuje i dostatečně velká „domácí“ ozbrojená síla. Tu je možné, resp. nutné podpořit a pak používat i jako základní vysvětlení všech vlastních vojenských akcí.

Nemá smysl se uklidňovat falešnou jistotou, že západní země jsou dostatečně pevné na to, aby to pro ně neznamenalo hrozbu. Ne, všechny zdaleka ne. V rámci NATO a EU by se jistě našly „slabé články“. Také proto je potěšující, že cvičení Allied Spirit II, jež se právě nyní odehrává v Německu, je zaměřeno právě na obranu proti „hybridní válce“. Jelikož mezi ústřední faktory tohoto způsobu boje patří psychologická převaha, je o to více potřeba dát najevo připravenost, protože už ta může případného útočníka odrazovat.

Lukáš Visingr

Publikace: 13. srpna 2015