ZPRÁVY

Chystá se v Sýrii zaútočit také Čína?

V posledních dnech pozoruhodně přibylo zpráv, podle kterých na straně syrského režimu chce vojensky intervenovat i Čína. K expedičním jednotkám z Ruska by se tak (údajně) měla přidat i letadla z čínské letadlové lodě (a)nebo čínští výsadkáři. Ačkoliv zdroje těchto informací jsou někdy trochu pochybné, měla by se jim věnovat jakási pozornost. Má ale ČLR vůbec kapacity a motivaci pro ozbrojený zásah ve prospěch Damašku?

Zprávy v tomto smyslu se sporadicky objevovaly už několik měsíců, podobně jako se dlouhou dobu očekávala možná intervence Ruska, k níž nyní skutečně došlo. A současně s tím výrazně vzrostl počet hlášení o tom, že se jako další brzy (snad během několika dnů) zapojí Čína. Tyto informace od „vysoce postavených osob“ publikují ponejvíce arabská, íránská a ruská média a servery, které propagují protiamerické konspirační teorie. Na české mediální scéně je většinou přebírají stránky, které kopírují propagandistickou linii Kremlu.

K těmto spíše pochybným zdrojům se však čerstvě připojil izraelský server DEBKA, jenž sice v minulosti také zveřejnil spekulace, které se nakonec ukázaly jako nepravdivé, ovšem i tak se jedná o vcelku seriózní pramen. Často se mluví i o tom, že publikuje informace od izraelských zpravodajských služeb. V každém případě však na konci září přinesl řadu konkrétních zpráv o čínských přípravách na zapojení do syrského konfliktu.

Čínská letadlová loď CV-16 Liaoning (původně sovětské plavidlo Varjag) již prý plnou parou směřuje do Sýrie, nebo snad již dokonce zakotvila v přístavu Tartus. Doprovází ji další čínské plavidlo, snad torpédoborec s řízenými raketami. Z paluby oné letadlové lodě by již brzy měly začít operovat stíhací bombardéry J-15 Flying Shark, které se přidají k ruským letounům, a na lodi se nacházejí i čínští poradci pro armádu prezidenta Asada.

Vedle toho se údajně chystají k nasazení v Sýrii i čínští výsadkáři, patrně elitní 15. výsadkový sbor. Ten je podřízen čínskému letectvu a v ozbrojených silách ČLR představuje do jisté míry „výkladní skříň“, resp. špičkový útvar pro expediční operace s nejlepším výcvikem a moderní výzbrojí. Nepochybným faktem je, že Čína staví vojenskou základnu v Džibutsku, odkud není do Sýrie tak daleko a kde by mohla umístit až 10 000 vojáků. Schopnosti pro angažmá v Sýrii tedy čínská Lidová osvobozenecká armáda nesporně má.

Čínští vojenští experti ovšem záhy popřeli, že by nosič Liaoning kotvil v Sýrii nebo že by tam směřoval. Také je poněkud diskutabilní, zda už jsou palubní letouny (teprve nedávno dodané) i jejich obsluhy způsobilé pro reálné bojové nasazení, i když lze spekulovat, že v podmínkách, kde nepřítel nedisponuje účinnou protivzdušnou obranou, by mohlo vlastně jít o celkem dobré cvičení, resp. testování schopností techniky a personálu. Ostatně je možné, že trochu podobně bere své angažmá v syrském konfliktu i Rusko.

Čínská intervence by dávala jistý smysl i z hlediska mezinárodní politiky. Čína totiž potřebuje Střední Východ jako zdroj ropy a zemního plynu a snaží se nenápadně, ale důsledně posilovat svůj vliv. Obdobně jako Moskva má zájem na tom, aby zůstal u moci sekulární Asadův režim. A možná si Peking dokonce pohrává s myšlenkou, že by jeho vliv mohl na Středním Východě perspektivně dosáhnout významu toho amerického.

Není proto divu, že zprávy o čínském vojenském angažmá v Sýrii znějí dobře hlavně těm, kdo na USA hledí nepřátelsky, jelikož by se tak uskutečnily jejich představy o spojenectví Ruska a Číny proti Západu. Eventuální čínská intervence by však mohla mít i příčinu, která náleží spíš do oboru vnitřní bezpečnosti. V řadách Islámského státu totiž bojuje také nemálo Ujgurů, tedy čínských muslimů, kteří způsobují Pekingu stále větší vrásky. Stejně jako Rusko se tak může i Čína obávat vlivu radikálů na domácí muslimskou menšinu.

Souhrnně lze říci, že Číňané mají kapacity a motivy k tomu, aby se (po boku Rusů) zapojili do konfliktu v Sýrii. Také je zřejmé, že Čína chce vystupovat na mezinárodní scéně aktivněji než dříve, má velké ambice a zároveň se snaží skrýt své vnitřní potíže. Zásah do konfliktu by však mohl přinést i velké problémy (včetně zkomplikování vztahů se Západem), a tak dosud možná i sami čínští vůdcové váhají, zda toto riziko podstoupit.

Lukáš Visingr

Publikace: Echo24.cz, 5. října 2015