ZPRÁVY

Saúdové si v Jemenu za sebe najímají stovky žoldnéřů

Konflikt v Jemenu se pořád nalézá ve stínu bojů proti Islámskému státu v Sýrii a Iráku, ovšem i přesto občas do médií některé informace pronikají. Jedna z nich dorazila v polovině prosince a hovořila o tom, že jemenská balistická raketa zasáhla základnu arabských intervenčních sil a způsobila smrt víc než 150 mužů, mezi nimi mnoha žoldnéřů. Opět se tak potvrdily zprávy, že arabské země rozsáhle najímají zahraniční bojovníky.

Ponechejme teď stranou spekulace, proč se o Jemenu v médiích tak málo mluví, ačkoli i to by mohlo být zajímavé téma, třeba kvůli tvrzení, že saúdské petrodolary takříkajíc „platí mlčení“ některých médií. Nyní se však blíže zaměříme na něco jiného, co peníze „ropných“ monarchií platí zcela nepochybně, a to na žoldnéře. Touto cestou se totiž arabské země pokoušejí vyřešit slabiny domácích ozbrojených sil, jež zaznamenávají vážné ztráty v komplikované válce, jejíž výsledek silně připomíná spektakulární debakl.

Pouze stručně připomeňme, že koalice arabských států v čele se Saúdskou Arábií a Spojenými arabskými emiráty zahájila operaci v Jemenu v březnu 2015. Oficiálním cílem je vrátit k moci svrženého prezidenta Hádího a porazit alianci šíitských Hútijů a někdejšího prezidenta Sáliha, která se těší podpoře z Íránu. Skutečným důvodem operace byly zřejmě právě obavy z nárůstu vlivu šíitského Íránu, se kterým sunnitské arabské monarchie vedou tichý boj o moc v regionu a současně prestižní soupeření v rámci celého islámského světa.

Jestliže se ale králové, emíři a šejkové domnívali, že to bude „blesková válka“, která předvede světu jejich schopnost zasahovat i samostatně (resp. bez USA), hluboce se zmýlili. Operace se táhne dlouhé měsíce, aniž by dosáhla čehokoli podstatného. Jemen začíná nápadně připomínat Afghánistán a tamní válčení nejrůznějších frakcí, kmenů a klanů. Arabské země se tedy patrně zapletly do konfliktu, ve kterém prakticky nelze vyhrát.

Letecké údery nestačily, a proto se do bojů vydaly zvláštní jednotky a v srpnu 2015 i regulérní pozemní síly. Původní „omezená“ intervence se tedy změnila ve válku se vším všudy. K válce však patří i ztráty, což „ropné“ monarchie zřejmě jaksi nedocenily. Zdroje nakloněné Hútijům tvrdí, že jenom saúdská armáda v Jemenu přišla o cca 2000 vojáků, což samozřejmě může být přehnané, ale jistě je to důvodem k zamyšlení.

Potvrzují se ne právě lichotivé názory na personální úroveň armád „ropných“ monarchií, které (byť většinou „mimo kameru“) obvykle vyjadřují západní důstojníci i civilní experti. Korupce a nepotismus v těchto zemích určitě nepůsobí ve prospěch disciplíny a kvality výcviku, což se v reálném boji nutně projevuje, Země Zálivu si mohou kupovat drahé a moderní zbraně, avšak schopnost jejich ovládání je věcí zcela jinou. Ztráty v Jemenu začaly vyvolávat odpor, a tak se sáhlo k metodě, která se v historii už nejednou „osvědčila“.

Bohaté arabské státy totiž mají dlouhou tradici najímání zahraničních žoldnéřů. Tato praxe ale dostala zásadní impuls při tzv. arabském jaru, kdy vznikly (a asi nikoli neoprávněně) pochyby o loajalitě domácích armád. Od roku 2011 tak ve Spojených arabských emirátech působí útvar několika stovek soukromých kontraktorů, kteří byli nejspíše najati pro případ, že by se armáda zdráhala potlačit protesty. A zajisté nepřekvapí, že jednotku zorganizoval Erik Prince, spojený především s kontroverzní společností Blackwater.

Na počátku listopadu 2015 začaly přicházet zprávy, že tato jednotka, tvořená zejména muži ze zemí Latinské Ameriky (nejvíce z Kolumbie), již zasáhla do operací v Jemenu. Arabské země evidentně doufají, že tito vojáci, nesporně velice zkušení v akcích proti asymetricky bojujícím nepřátelům, budou proti Hútijům úspěšní. A samozřejmě funguje také cynický kalkul, že smrt žoldnéřů nebude doma vyvolávat zdaleka takové problémy.

V současnosti se již v Jemenu patrně nalézají stovky zahraničních kontraktorů, kteří pocházejí z mnoha zemí světa. A zdaleka nejde jen o Jihoameričany, jelikož britská média přinesla např. informace o úmrtí důstojníka pocházejícího z Austrálie. Jestliže se znovu odkážeme na média, jež stojí na straně Hútijů, pak již v Jemenu padlo přes padesát žoldnéřů, mezi kterými jsou mj. Američané, Argentinci, Britové, Francouzi a Izraelci.

Najímání soukromých kontraktorů však nepředstavuje jediný způsob, jímž arabské monarchie usilují o omezení vlastních ztrát. Začal proces, jenž sice není formálně žoldnéřstvím, ale nemá k němu prakticky daleko. Investice, půjčky a další formy finanční pomoci tak míří ze Saúdské Arábie a Emirátů do chudších muslimských zemí, jež pak vlastně „výměnou“ dodávají vojáky pro jemenskou operaci. Jako první to byl Súdán, který vyslal armádu proti Hútijům i navzdory faktu, že jej dříve pojily dobré vztahy s Íránem.

Následovaly další země, mj. Senegal, Mauretánie a nově Bangladéš. Právě z tohoto pohledu je nutno vnímat i onu „Islámskou vojenskou alianci pro boj proti terorismu“, tedy organizaci, jež byla založena 14. prosince 2015, samozřejmě pod vedením Saúdské Arábie. Nepřekvapuje, že v seznamu 34 členů chybějí převážně šíitské státy. Nejspíše totiž jde jen o formální krytí toho, že vojska chudých afrických a asijských zemí mají (za saúdské peníze) válčit proti nepřátelům zemí Zálivu, na prvním místě samozřejmě proti Íránu.

Nelze ovšem realisticky očekávat, že by tento krok mohl zajistit arabské koalici v Jemenu cosi jako „vítězství“. Pravděpodobnější je, že konflikt v Jemenu získá spíše charakter „nekonečné“ války, podobné té v Afghánistánu. Arabské intervenční síly zajisté mohou dostat pod kontrolu část území Jemenu, ovšem v tom případě může následovat odtržení převážně šíitského severu, resp. opětovné rozdělení na dřívější Severní a Jižní Jemen.

Arabské země patrně chtěly dokázat, že i po oslabení vlivu USA na Středním Východě mohou v regionu samostatně intervenovat ve prospěch svých zájmů. Debakl v Jemenu, provázený mj. snahou řešit ztráty najímáním žoldnéřů, však dokazuje spíše pravý opak. A dokonce je možné, že jemenský konflikt je tak trochu i „pastí“, kterou nastražil Írán. Arabské monarchie návnadu spolkly a zapojily se do konfliktu, ve kterém nejen nemohou zvítězit, ale mohou utrpět velkou vojenskou porážku a tragikomickou ztrátu prestiže.

Lukáš Visingr

Publikace: Echo24.cz, 27. prosince 2015