ZPRÁVY

Obamova řeč

O tom, co řekl Obama a o tom, jak to je ve skutečnosti. A co to znamená a vůbec jaké si vzít ponaučení. 

Obama včera přednesl svou Zprávu i stavu unie. Byla především o ekonomice, ale já se chci zabývat tou části věnovanou zahraniční politice.

Korejský jaderný pokus není jen vzdálené blbnutí totál(itár)ně praštěného režimu. Jak se ukázalo ovlivňuje, světové dění. Poslední dobou se znovu objevily spekulace ohledně americké protiraketové obrany. Obama ve své řeči potvrdili, že se na této obraně bude pokračovat a to v souvislosti s jaderným pokusem KLDR. Protiraketová obrana proti KLDR, to je ta druhá část - v Pacifiku. Ale USA rozhodně budou budovat i tu část v Evropě.

Dále je to už typická "Obamovina". Obama slavnostně vyhlásil stažení z Afghánistánu. Ó jaká senzace. Z Afghánistánu se do konce roku stáhne 34 000 Američanů. A do roku 2014 budou v zemi ukončeny bojové operace. Ó jaká to novinka. Obama dokonce nechal "uniknout" tuto informaci v předvečer projevu, aby ji posléze média "investigativně" odhalila.

Ironie vztahující se k žhavosti této novinky je celkem jasná. Všechno probíhá přesně tak, jak se  NATO dohodlo i s Afghánistánem nejpozději na loňském Chicagském summitu a vše se už ví minimálně několik měsíců. Přesto to Obama zase dokáže prodat jako své mírotvorně jasnozřivé rozhodnutí. A média mu to zase zobou z ruky. Takže se letos stáhne polovina Američanů a v roce 2014 další, až do počtu zbytku jednotek, které v zemi zůstanou od roku 2015. Podstatné je to, jak velký ten zbytek bude a to pořád nevíme a o to se teď hraje.

Pevně doufám, že Afghánistán bude to samé co Guantanámo, nebo Restart s Ruskem. Válka s velkými fanfárami skončí, ale ve skutečnosti bude pokračovat dál, až do porážky Talibánu (během této doby pořád uslyšíme o tom, jak západ v Afghánistánu prohráva, prohrál, prohraje), stejně jako bylo slavnostně ukončeno Guantanámo aniž by  bylo ukončeno fakticky a stejně jako byl proveden slavnostní Restart vztahů s Ruskem, i když ty se dál zhoršují.

Mimochodem Obama řek, že "po roce 2014 válka v Afghánistánu skončí" a sklidil za to bouřlivé ovace. Vypadá to jako by řekl, že "válka v Afghánistánu v roce 2014 skončí", ale to je opravdu nebetyčný rozdíl. A navzdory všemu o tom, kdy válka v Afghánistánu skončí, Obama určitě nerozhoduje. Válka končí, když se na tom dohodnou obě strany, případně  když je jedna strana poražena, nikoliv tím, že jedna strana řekne, že válka skončila. Myslím si, že je to normální a jasné, ale v dnešní době jakoby se na to zapomínalo.

Bushovy projekty v Iráku a Afghánistánu byly dobré, ale problém je, že jsou na delší dobu, než na vládu jednoho prezidenta. Tady je skutečně americká moc omezena. Moc USA je omezena tím, že je to demokracie a že je tam vláda časově omezena. Stalo se to v Koreji i Vietnamu, i když s různými výsledky. Jeden prezident zahájil nějakou válku a druhý prezident pak vyhraje volby na základě toho, že slíbí tuto válku ukončit. Truman vs Eisenhower, Johnson vs Nixon, Bush vs Obama. S tohoto důvodu zřejmě USA opravdu nemají na to vést dlouhou válku. A dlouhá válka je taková válka, která přesahuje vládu jednoho prezidenta. (Korejská byla krátké, ale byla na konci období). Problém je v tom, že se nikdy nedá předem poznat, jak ta válka bude dlouhá. Případně dá, ale odpovědný politik na to neslyší. Nepřátelům USA tak stačí udržet se, než bude v USA zvolen někdo na základě kritiky politiky svého předchůdce.

Dá se s tím něco dělat? Jistě dá. 1, Takové akce nepodnikat. Prostě to vzdát a být izolacionista. 2, Počítat s tou nejhorší variantou. Když nás straší, že válka neskončí do vánoc, že to bude dlouhé a obtížné, tak tomu věřit a prověřit to, jestli se to náhodou nemůže stát a udělat to tak, aby se  nestalo a ne to odmítat, protože je "utlučeme čepicemi". 3, Nesoustředit se na úplné vítězství, ale právě na vybudování podmínek, aby se vývoj po uplynutí mandátu jednoho prezidenta už nedal zvrátit.

Myslím, že do třetice to USA pochopily, protože z hlediska splnění bodu 3 je Irácká a Afghánská válka toho všeho nejblíže. A když všechny tyto tři problematické konflikty srovnáme, tak uvidíme, že to poslední dopadlo nejlépe. Vietnam byl jasná prohra USA. I když politická, nikoliv vojenská a ještě bez fatálních důsledků pro Ameriku. Prostě proto, že USA nakonec vyhrály Studenou válku. Korea dopadla nerozhodně. Tam kde začala. A problémy, které tuto válku vyvolaly, nebyly vyřešeny a trvají dosud. Irák a Afghánistán nebyly drtivým vítězstvím USA, nebyl zde kopec, kam by se dala zapíchnout americká vlajka. Ale není to prohra a podmínky jsou tam nastoleny  tak, aby se tamní situace změnila a nezůstala zakonzervovaná jako v Koreji.

Věřím, že v těchto zemích to skončí dobře, že podmínky jsou nastaveny tak, aby si už pomohly už samy. A chtěl bych věřit, že si i američtí i západní politici z průběhu těchto válek vezmou ponaučení.

A pak je tu ještě jedna věc. Od poloviny 20. století jsou tyto války jakoby zastřešeny ještě nějakým větším globálním konfliktem. Korea a Vietnam byli součásti Studené války. Irák a Afghánistán jsou součásti Války proti terorismu. Západ navzdory prohrám v některých těch malých válkách a dalším chybám tu velkou válku Studenou nakonec drtivě vyhrál. Doufám, že tak to dopadne i s tou velkou válkou současnou. Musí.