ZPRÁVY

Krym: Zvací dopis již odeslán

Krymský premiér odeslal zvací dopis Putinovi. Publicisté, kteří předvídají ruskou umírněnost, se pletou. Další protikomentáře k internetovým komentářům.

Premiér Krymu požádal Putina o "zajištění míru na Krymu. Já vím, že to asi nejsou bolševici, ale ten bolševický jazyk prostě používají. Zajištění míru = zveme vaše vojska k intervenci, odtrhněte nás od Ukrajiny a připojte nás k Rusku. Nevím, jakou formou byla tahle žádost odeslána, ale nelze ji nazvat jin než zvacím dopisem. Janukovič opravdu nemusel žádat Rusko o intervenci. Udělal to za něj krymský premiér.

Diskutovalo se a diskutuje se o tom, jestli to, co se odehrálo v Kyjevě, byl státní převrat. Asi se o tom diskutovat ještě bude. Ale to, co se nyní odehrává na Krymu státní převrat je. Bez diskuzí. Podívejte se vy všichni, kteří jste o kyjevské revoluci psali jako o státním převratu na Krym, jak vypadá státní převrat podporovaný ze zahraničí. Přesně takhle.

V této souvislosti musím upřesnit svůj včerejší názor. Akce "neznámých" ozbrojenců na Krymu není skrytá ruská invaze. Je to průzkum, speciální akce a předvoj té klasičtější invaze. Pořád není jasné, jestli to budou ty klasické tanky nebo jestli to bude nějaká sofistikovanější forma invaze, ale předvoj se na Krymu postaral o to, aby proběhla hladce.

V médiích se objevují velmi seriozní analýzy od renomovaných publicistů, které prosím nesměšujte s nějakými demagogickými blogery a které je nutno brát vážně a přečíst si. A musím konstatovat, že některé tyto analýzy mluví o tom, že se Rusko bude v otázce Ukrajiny chovat umírněně, že bude například usilovat spíš o nějaké politické, psychologické nebo ideologické zisky. Bohužel musím konstatovat, že ač si autoru těchto komentářů vážím, musím konstatovat, že se pletou. Je to přeceňování civilizovanosti současné ruské politiky. Rychle se valící situace na Krymu to dokazuje. Rusové se budou snažit o dosažení maximálního územního zisku na úkor Ukrajiny a to třeba násilím.

Kromě těchto seriozních autorů tady máme tu méně seriozní publicistiku, jejímž nositelem je internet. Přestože má malý vliv na veřejné mínění, neměl by si někdo myslet, že když bude psát veřejně nesmysly, zůstane to bez reakce. Proto na to reaguji. Lži by neměly zůstat bez odezvy, jinak by je někdo mohl považovat za pravdu. Dojímá mě například varování předtím, že strana bývalé ukrajinské opozice není tak křišťálově čistá a strana proruská tak černočerně temná. Ale to přece nikdo netvrdí. Kdo to tvrdí?

Takový je skutečný svět. Nikdo není 100% dobrý a nikdo není 100% zlý. Myslet si něco takového je naivita. A lidé, kteří by chtěli podporovat je úplné dobro a odmítají se rozhodovat mezi menším a větším zlem, mě nepřipadají jako idealisté, ale jako alibisté. Zvláště v Česku je alibismus druhý  nejoblíbenější sport. Hned po skepsi.

Ale není třeba se pořád antičesky bičovat. Tentokrát můžeme být na svou zem, její postoj a svou politickou reprezentaci hrdi. A dokonce se můžeme ztotožnit i s většinou médií. Všechno zlé je k něčemu dobré.