ZPRÁVY

Moskva,Peking,Tokio,energetický poker na Dálném východě

O přechodu kapitalismu k socialismu bylo popsáno hodně papíru , ale ani jedna  kniha nebyla napsána o přechodu komunismu k tržnímu hospodářství. Zatímco za Gorbačevovy pěrestrojky intelektuálové vybízeli k převzetí skandinávského modelu sociálnědemokratického státu, Putin se shlédl v modelu na způsob čínského : dominantní vládní strana, v jeho verzi obklopená politickými  přívěsky, které mají budit zdání demokracie, okleštění svobody tisku, vyjadřování a shromaždˇování pod záminkou boje proti terorismu.

K čínskému modelu má však Putin hodně daleko : jeho osobní autoritářství vylučuje ekonomický liberalismus, nacionalistické hrátky jsou slabým tmelem občanské společnosti, a především současný „hospodářský rozmach“  Ruska  je založen na pouhém vývozu nerostných surovin, nikoliv jako v Číně na budování moderní ekonomiky …

Rusko pro Čínu v žádném případě není strategickým partnerem, jak by si Putin přál, Peking se v Rusku chová tak jako v Asii či v Africe, kdy velkým čínským firmám jistí všechny potenciální trhy tím, že projekty ochotně financuje.

Čínské obchodování s Ruskem je jen velmi skromné, naprosto nesrovnatelné s objemem čínsko-americké obchodní výměny, které nesahá ani po kotníky.

Vzrůstající asymetrie a nerovnováha ve vzájemné obchodní výměně narůstá ve prospěch Číny.

Peking Kremlem za jeho ekonomickou nemohoucnost pohrdá : není žádnou náhodou, že mezinárodní trh není zaplaven spotřebitelskými výrobky „Made in Russia“ , a zcela jistě není náhoda, že na hranicích ruské Sibiře milióny Číňanů pečlivě obdělávají každý kousíček půdy, kterou Rusové nikdy obdělávat nedokázali …

Zatímco zakomplexovaný Putin dokáže „škodit“ v Evropě, velmoc Čína sní o novém bipolárním světě, ve kterém by ve společném kondominiu vládla s Washingtonem, a ve kterém by Rusko hrálo velmi podřadnou roli jejího zadního dvorečku.

Strach z Číny je pro Kreml proto na místě.

Podstatná část ropy se do států severovýchodní Asie dováží na vůči terorismu zranitelných tankerech, které projíždějí ucpanou Hormuzskou a Malackou úžinou , v druhém případě přeplněnou piráty, přičemž jak celý BV, tak oblast Malacké úžiny představují „soudky střelného prachu“ , které mohou kdykoliv vybuchnout …

Většina východoasijských, zejména čínských měst, by ráda přešla na vytápění zemním plynem, aby snížila znečištění svého nedýchatelného ovzduší, ale zahraniční investoři, kteří měli rozšířit a zmodernizovat plynovodní sítˇ, se z čínského trhu stáhli, protože Peking stanovil velmi nízkou cenu za tranzit plynu z čínského plynovodu vedoucího ze západu na východ, a končícího před silně znečištěným ovzduším Šanghaje …

Na rozdíl od Jižní Koreje a Tchajwanu, hlavní japonský ostrov Honšú nemá infrastrukturu plynovodů kvůli bezpečnostním předpisům platícím pro seismicky krizové oblasti.

Zkapalněný plyn Japonsko dováží pro své elektrárny , zatímco pro Čínu jeho dovoz ve větším objemu je zatím nákladný.

Tokio i Peking, prahnoucí po ropě a zemním plynu, se oddávají sporům o skupinu neobydlených ostrovů mezi Okinawou a Tchajwanem (Senkaku/čínsky Tiao-jü-tchaj) , momentálně pod japonskou správou, v nichž jsou naleziště ropy a zemního plynu, a které si nárokuje i Tchajwan. Čína tvrdí, že jde jen o skály, takže Japonsko nemá nárok vyhlašovat kolem nich pásmo pobřežních vod …

13.4.05 Tokio udělilo japonským firmám kolem souostroví Senkaku „těžební práva“  ke zdejším nalezištím ...

Ostrovy Senkaku se staly novým zdrojem sprchy vzájemných invektiv v 10/010, kdy jimi japonské deníky nešetřily na adresu Číny, která k nim opět vyslala své lodě ( zadržení čínského kapitána japonskou pobřežní stráží Peking považoval za porušení smlouvy o přátelství, kterou v roce 78 podepsal Teng Siao-pching, liberální demokraté řešili podobné situace tak , že čínské aktivisty, kteří se čas od času na ostrovech Senkaku vylodí, obratem posílali zpět do Číny, jako při incidentu v roce 04 ) …

19.10.010 mluvčí čínské vlády prohlásil, že je „šokován“ hysterickou“ reakcí Tokia, a obvinil japonskou vládu, že zinscenovala protičínské demonstrace japonské pravice, a potvrdila tím, že japonský ultranacionalismus nadále ohrožuje japonské sousedy, třebaže čínská vláda zinscenovala ty samé demonstrace, ale protijaponské, které se konaly uprostřed plenárního zasedání Strany, kdy by se nepodařilo demonstrovat ani tibetské myši ( protijaponské demonstrace odvrátily pozornost od uvězněného čínského disidenta Liu Xiaobo, jenž dostal Nobelovu cenu za mír)  …

Vzájemné osočování pokračovalo i na Východoasijském /EAS summitu, který se konal 30.-31.10 010 v Hanoji (Peking,Tokio,Soul).

Ze stejného důvodu se Čína pře s Vietnamem o Paracelské a Spratleyské ostrovy.

Čína ve svém křižáckém tažení za energetickými zdroji „skupuje“ ropné firmy, např. v 8/ 09  za 17 mld dolarů (největší čínská investice v zahraničí) odkoupila pro své ropné firmy CNPC a Cnooc od španělské Repsol YPF jejích 84% v YPF, největší argentinské ropné firmě, až po uši zadlužené , argentinská vláda své veto při prodeji neuplatnila jako v roce 08 španělská vláda, která vetovala odprodej 20% Repsolu YPF ruskému Gazpromu (v 2/09 se také čínská firma Sinopec marně pokusila odkoupit 20% Repsolu YPF)  …

Čínská firma Cnooc se v roce 05 marně snažila odkoupit za 18.5 mld dolarů US firmu UNOCAL, pro odpor US veřejnosti musela svoji nabídku stáhnout ( v 7/09 Cnooc + Sinopec odkoupily za 1.3 mld dolarů od US firmy Marathon Oil podíl v Angole ) …

Stejně tak čínská hliníkárenská firma Chinalco v 6/09 neuspěla z politických důvodů zdvojnásobit svůj podíl v australské těžební firmě Rio Tinto, v níž v roce 08 získala 9% podíl za 14 mld dolarů …

Čínské nákupy zahraničních firem budou růst, finanční krize Pekingu ukázala, že je lepší svých 2.000 mld dolarů rezerv recyklovat investicemi do zahraničního energetického a těžebního sektoru, jehož suroviny potřebuje, než je ukládat do US bank ( navzdory tomu, že občas musí hodně přihodit „ navíc“ , např. když v 6/08  Sinopec odkoupila švýcarskou firmu Addax Petroleum za 7.2 mld dolarů, aby ji nedostala firma jihokorejská ) …

„Komunistická“ Čína bez ohledu na ideologii razantně vstupuje do společných podniků ( v 6/09 spolu s BP získala těžební práva k iráckému ropnému poli Rumalia, které obě firmy rukou společnou a nerozdílnou „ vyfoukly“ americké ExxonMobil …) . Další těžební licenci na ropné pole u Kirkúku získala po boku firmy Shell … Ve Venezuele CNPC spolupracuje s firmou Total (pro zahraniční firmy z této spolupráce plyne mj. možnost získat kontrakty v Číně s ultralevnou pracovní silou) .

V Číně tyto strategické nákupy „koordinuje“  Národní energetické ústředí/NEA , superministerstvo vytvořené v 6/08 …

Rusko, jehož ekonomika stojí na vývozu ropy a zemního plynu, může ( teoreticky ) ideálně valorizovat svoje ropné zdroje a zásoby zemního plynu tím, že bude těmto východoasijským tygrům jejich prázdné zásobníky naplňovat.

Pohádkové nerostné bohatství však Rusko i ohrožuje, kontrast mezi dynamikou japonského a čínského hospodářství a neobydlenými či vylidněnými obrovskými pláněmi na východ od střední Sibiře, zatímco Čína se svou levnou pracovní sílou praská ve švech, je do očí bijící …

Proto prodej ropy politicky a ekonomicky sílící Číně rozhodně není v zájmech Kremlu , a třebaže je Čína ruským partnerem v Šanghajské organizaci pro spolupráci, Kreml se daleko více podbízí Japonsku  …

Putin v roce 05 Číně sice ustoupil v nepodstatných územních sporech, a za tržní ceny ji prodává ropu (z důvodu nedostatku produktovodů Kreml v roce 05 souhlasil, že bude do Číny dopravovat ropu v cisternách po železnici, třebaže po cestě dlouhé 4.000 km se tato doprava značně prodraží , Čína ropu po železnici  dováží i z Kazachstánu) , ale toto gesto učinil až poté, co Peking  brutálně „odstřihl“ od Chodorkovského Jukosu …

Peking v roce 03 podepsal významný kontrakt s Jukosem na výstavbu ropovodu v délce 2.400 km mezi irkutským Angarsk a mandžuským Daqing (nedaleko Harbin ), ale vzápětí po zahájení stavebních prací nechal Putin Chodorkovského/MCH uvěznit ( soukromé konglomeráty, které nebyly znovu zestátněny, musí své zájmy podřídit zájmům Kremlu, a to MCH nebyl ochoten učinit) …

Kromě mnoha dalších aspektů bitvy Putin-MCH, Putin projekt na výstavbu ropovodu Angarsk-Daqing zamítl z důvodu, že v té době Japonci předložili sice nákladnější , ale za to o dost výnosnější projekt :  „jejich“ ropovodem do přístavu Nachodka u Vladivostoku , dlouhým 3.800 km a obcházejícím Čínu , by proudil jeden milión barelů ropy denně … Současně s projektem nabídli, na rozdíl od Číny, půjčku v částce 5 mld dolarů (celkem by ropovod stál kolem 10 mld) …

Čína, která v posledním desetiletí začala dovážet stejný objem ropy jako Japonsko a Jižní Korea/JK, v drtivé většině z BV, zálibně pokukuje po obrovských zásobách ropy na Sachalinu , Kurilských ostrovech , a východní Sibiři.

Irkutská oblast doslova plave na ropě a zemním plynu , třebaže své vlastní potřeby zatím  pokrývá dovozem ropy a plynu ze západní Sibiře  (nedaleko Irkutska je obrovská rafinérie Angarsk) …

Také Krasnojarská a Jakutská oblast plavou na ropě a zemním plynu, třebaže dopravovat ropu a plyn z trvale zamrzlých oblastí bude velmi nákladné, stejná činnost na Aljašce si v roce 75 vyžádala dodatečnou investici ve výši 8 mld dolarů …

Nejjednodušeji vypadá těžba z mořského dna  (pozemní ložiska jsou již téměř vyčerpána) na Sachalinu, zejména na severovýchodě ostrova ( viz Strategic Geography).

Podle projektu Sachalin I produktovody napříč Sachalinem povedou do sibiřského přístavu De Kastries, kde buda surová ropa prodávána „makléřům“ , kteří ji budou prodávat do celého světa.

Scénář projektu Sachalin I počítá s prodejem  z terminálu De Kastries  jak Japonsku , tak oběma Korejím , což vzhledem k mezinárodní politické izolaci Severní Koreje je v nejbližší době těžko představitelné …

Současné vztahy mezi oběma Korejemi nutí Jižní Koreu, aby vsadila na vybudování podmořského plynovodu, napájeného sibiřským plynem z Číny ( pro Jižní Koreu by byl o 25% lacinější, než její současný dovoz zkapalněného plynu ) …

Projekt Sachalin II realizuje od roku 99 mezinárodní konsorcium vedené společností Shell (55%), zahrnující i několik japonských firem.

V konečné fázi by toto konsorcium mělo do projektu investovat ještě 10 mld dolarů navíc, což představuje největší zahraniční investici v RF …

Produktovody vedou do jižního Sachalinu, kde se staví dva přístavy u Prigorodnoje, jeden pro ropovod, a druhý pro zkapalněný plyn .

Kontrakty na  zkapalněný plyn z projektu Sachalin II podepsalo nejen Tokio, ale i Washington …

Jelikož příjmy Ruska z prodeje ropy a plynu závisí z 80% na evropském trhu, potřebuje i Kreml diverzifikovat svůj prodej .

Nejvíce se Kremlu líbil projekt, který by západosibiřská ložiska spojil s přístavy Barentsova moře. Takovýto subpolární ropovovod by byl nejen nejkratší než obě navrhované východosibiřské trasy, ale produktovod z Murmanska do ropných terminálů v texaském Houstonu by byl i o polovinu kratší než představuje vzdálenost Houstonu do Perského zálivu …

Tento „subpolární“ projekt v roce 00 rozjednal také Michail Chodorkovský …

Po uvěznění MCH v 10/04  se Putin s „definitivní“ platností rozhodl vybudovat východosibiřskou trasu z krasnojarského Tajšet přes Skovorodino do tichomořské Perevoznaja u přístavu Nachodka .

Japonci tak vyhráli, ale zatím se s Kremlem stále jen hádají, Putin od počátku hrozil, že postaví odbočku i do mandžuského Daqing (jen 50 km od Skovorodino), která by končila přímo v Pekingu,  což Japonci zuby nehty nechtěli  …

Jednání se vlečou i z toho důvodu, že mezi Ruskem a Japonskem nebyla po 2.sv.v. podepsána mírová smlouva, a Kreml dodnes okupuje 4 nejsevernější Kurilské ostrovy (Japonci je nazývají Severním územím, kolem 15.000 obyvatel), kterých se koncem války zmocnil.

1.11.010 Kurily navštívil na tři hodiny Medvěděv,když se vracel z Východoasijského summitu, kam bylo Rusko a US přizvány,  což se neodvážil učinit ani žádný sovětský představitel. Tokio okamžitě odvolalo svého velvyslance z Moskvy, třebaže Medvěděva očekává v Tokiu 12.11010 pro summit APEC/Asijsko-tichomořské hospodářské spolupráce ...

Zatímco  Boris Jelcin je svého času přislíbil vrátit Japonsku, a Putin nabídl vrátit dva ostrovy, což Tokio odmítlo, DM prohlásil, že Kurily jsou a zůstanou ruské ...

Kreml také „tají“, z jakého ložiska bude do tohoto ropovodu téci ropa, protože dosavadní docházející západosibiřská ložiska by sotva stačila japonský ropovod naplnit ( 80 miliónů tun ročně s přípojkou do Číny, Kreml zatím má na 30 mil.tun ročně , ledaže by Putin od jeho „kohoutků“ odsunul Evropu) , zatímco východosibiřská jsou zatím jen na papíře …

Čína počítá s výstavbou plynovodu vedoucího  z irkutských polí Kovykta do severovýchodní Číny, anebo daleko jednodušší a ještě kratší (1.500 km)  by byl plynovod vedoucí přes Mongolsko, které by plynovod kvůli nedýchatelnosti ovzduší v Ulanbátoru vřele uvítalo  …

Jednání vedená  o tomto plynovodu v roce 98 mezi Ruskem, Čínou,Japonskem ,Jižní Koreou a Ulanbátorem však zkrachovala především z jednoho důvodu : Čína a Rusko se navzájem podezírají z postranních úmyslů vůči Ulanbátoru, protože jak MOW, tak Peking Mongolsko považují jen za svoji „vnější provincii“ …

Dimitrij Medvěděv/DM Ulanbátor navštívil v 8/09, a prohlásil :“Naše přátelství na věčné časy stvrdila krev našich předků“ v narážce na rusko-japonskou bitvu ChalkyGol z roku 1939 , jejíž 70.výročí mu poskytlo záminku, aby do Mongolska, bohatém mědí, zlatem, uhlím a uranem,  přijel tři měsíce poté, co zde dlel Putin …

Putin zde podepsal kontrakt o modernizaci mongolské železniční sítě ve výši 7 mld dolarů v těžebních oblastech,  a domluvil kontrakt  na společný podnik   k těžbě mongolského uranu na východě Mongolska u města Dornod, na základě kterého musel Ulanbátor pozastavit těžební licenci kanadské firmě Khan Resources, která zde uran již vesele těžila …

Od té doby může Ulanbátor rozdávat těžební licence na uran jen po jejich schválení ze strany ruského Rosatom/Ruská agentura pro atomovou energii ( Mongolsko je absolutně závislé na dovozu ruské ropy a plynu, které  dováží velmi levně ) …

Po svém úderu Číně , kdy jí Putin překazil kontrakt s MCH, Putin týden po jeho zatčení odletěl osobně do Pekingu „věci urovnat“ , ale v atmosféře „ podrazu“ žádnou dohodu ujednat nešlo .

Čína se po odstranění MCH soustředila na Kazachstán, z něhož staví ropovod , přičemž jeho úsek Atyrau-Kenkiyak již úspěšně funguje. Další úsek mezi Kenkiyak a Atasu se staví, a již byl podepsán další kontrakt na přípojku Atasu –Alashanku , úsek dlouhý 1.240 km.

Čína však s Kazachstánem vede územní spor o vodu ze dvou společných pohraničních řek, Čornyj Irtyč a Ili, kterou rolníci z provincie Xinjiang (Ujgurská autonomní republika alias Východní Turkestán/Ujguristán) čerpají na zavlažování.

Na řece Čornyj Irtyč Číňané vodu na úkor Kazachstánu kontrolují přehradou .

Ve strategické, ale separatistické provincii Xinjiang má Čína tři ropné rafinérie, ústí zde ropovod z Kazachstánu,  a bude zde končit i plynovod, který Čína s Kazachstánem společně staví.

V Kazachstánu čínská CNPC získala 67% firmy PetroKazakhstan, a v 4/ 09 při návštěvě kazachstánského prezidenta v Pekingu, získala kontrolu nad MangistauMunaiGaz, čtvrtou největší kazachstánskou energetickou firmou , výměnou za úvěr ve výši 10 mld dolarů  …

Ze středoasijské oblasti si Čína učinila privilegované těžiště svého zájmu ( také Putin paradoxně bojuje za vytvoření středoasijského“OPEC“ ) .

Protože Putin otálel, Čína v důsledku neexistence dohody s Gazpromem v 4/09 podepsala dohodu o dodávkách zemního plynu s Turkmenistánem (kterému Čína půjčila 3 mld dolarů na průzkum ložiska zemního plynu Yolotan-Osman Sud u afghánských hranic, ke kterému Peking toužebně vzhlíží) , kam na oficiální návštěvu v 12/09 dorazil čínský prezident, který se vydal na turné ještě do Kazachstánu a Uzbekistánu , jejichž prezidenti nadšeně zatleskali „ oživení obchodní Hedvábné stezky“ ( čínská CNPC v roce 07 získala těžební licenci k ložisku zemního plynu Bagtyyarlyc, a jedná s Kazachstánem o licenci k těžbě uranu )  …

Plynovod z turkmenského ložiska Saman Depe vede přes Uzbekistán, do jehož infrastruktury Čína masivně investuje, a Kazachstán v délce 4.500 km …

Turkmenistán kývl na čínskou nabídku i z důvodu, že  světová poptávka po plynu klesla, a Gazprom neměl zájem turkmenský plyn nakupovat. Ašchabád v 4/09  Kreml obvinil, že výbuch na plynovodu v Ingušsku zorganizovala FSB, aby Gazprom nemusel odebrat plyn v celém objemu podle smlouvy.

Týden po výbuchu Turkmenistán podepsal kontrakt s Čínou na výstavbu nového plynovodu.

Současný vývoj Gazpromu přidělává vrásky : kdyby Evropa a Rusko potřebovaly více plynu, Gazprom jej nebude mít odkud čerpat, protože většina středoasijského plynu bude v Číně …

Obrovská čínská spotřeba proto Gazprom nutí, aby se poohlížel po dalších sibiřských ložiskách .

Poté, co v 2/09 Kreml konečně po 15 letech výmluv podepsal s frustrovaným Pekingem dohodu o výstavbě ropovodu financovaného Čínou, třebaže Peking  svým diplomatickým vlivem přiměl SNS, aby neuznalo Abcházii a Jižní Osetii, v 10/09 Putin v Pekingu u příležitosti 60.výročí navázání vzájemných diplomatických vztahů , a jím protlačovaného „ strategického partnerství“ s Čínou, podepsal několik významných kontraktů, navozujících falešné zdání vzájemných vřelých vztahů, jak by tomu mohly nasvědčovat i blízké postoje v RB OSN ohledně Íránu a Severní Koreje .

Z ruské strany je financování ropovodu zajištěno půjčkou Čínské banky pro rozvoj ruským podnikům Rosneft a Transneft ve výši 25 mld dolarů .

Ropovod má ročně Číně dodat 15 mil. tun surové ropy do čínského terminálu Daqing přes Skovorodino.

Podepsané kontrakty na ropu, zemní plyn , uhlí a uran  učinily z Číny prominentního klienta Gazpromu, který Číně postaví i další plynovody.

Čína na oplátku zmodernizuje ruskou telekomunikační infrastrukturu, konkrétně čínská společnost ZTE, další firma pro ruský Eurocement vybuduje 4 cementárny .

Čína  Rusku dodá i vysokorychlostní vlakové supravy, jejichž technologii po vzoru západní údajně zvládla. Další kontrakty v oblasti „špičkové“ technologie, o které měl Putin největší zájem, nebyly medializovány …

Převzato se svolením autorky z jejího blogu na adrese http://kostlanova.blog.idnes.cz ,kde naleznete její další články. Na Vojsku se nachází část zabývající se s ním související tématikou.