ZPRÁVY

Putinova Potěmkinova demokracie v izolaci, Prochorov na scéně

Hrůzy sovětských bolševických vězení a pracovních lágrů/gulagů, v nichž se vyhlazovalo prací, dokonale popisuje zejména Solženicyn (Souostroví Gulag), rovněž bývalá  vysoká bolševická funkcionářka Jevgenije Ginzburgová /1904 -1977/ , židovského původu, která byla zatčena za stalinských procesů (36-39) v roce 37 a deportována do gulagu, 1967 vydala Krutoj maršrut, Odeon v roce 92 vydal pod názvem Strmá cesta, na Západě kniha vyšla pod názvem Into the Whirlwind . V roce 69 vyšly Paměti sovětského disidenta, který bojoval za dodržování lidských práv v SU Anatolije  Marčenka /1938-1986/ - Marčenko zemřel po více než 20 letech věznění v 12/86, kdy jej nepropustil ani Gorbačov, na následky hladovky …  

Nejen zavraždění advokáta Magnitského dokazuje, že se na vězeňském systému RF nic nezměnilo, podle prominentní novinářky Jevgenije Albatsové z týdeníku The New Times v ruských vazebních celách ročně umírají ještě před zahájením procesu tisíce vězňů   …

13.11.011 Sergej Mitrochin z opozičního hnutí Jabloko z Kapského Města napsal :“ V roce 010 byli brutálně zmláceni s doživotními zdravotními následky „neznámými „ pachateli občanský aktivista Konstantin Fektistov a novinář Oleg Kašin. Neznámí zůstali i vrazi  členů hnutí Jabloko – Jurije Ščekočičina, Larisy Judinové a Farida Babajeva „ …

Trestně stíhán je Jurij Samodurov, bývalý šéf Sacharova střediska, a Andrej Jerofejev, exkonzervátor Tretjakovské galérie, je dlouhodobě držen Kremlem  ve vazbě za to, že zorganizoval  „ zakázanou“  uměleckou výstavu …

Andrej Sokolov je od roku 09 ve vazbě za svoji kritiku mučení ve vazebních zařízeních …

16.11.09 zemřel ve vazbě za velmi krutých podmínek advokát Sergej Magnitský (37) , jenž jako právník a auditor firmy Firestone Duncan zastupoval William Browderův investiční fond Hermitage Capital (LON), jeden z největších zahraničních fondů v Rusku,  v jeho  nebezpečném konfliktu s ruským ministerstvem vnitra, které  Bill Browder v roce 07 obvinil  z rozkradení  státního fondu – částky 107 + 230 mil. dolarů, které  MVD v roce 07 násilím vymohlo na fondu Hermitage pro údajné daňové nedoplatky ,…

Magnitský o těchto dvou daňových podvodech Putinových představitelů ministerstva vnitra obstaral důkazy, a ukradené peníze vystopoval na účtech ve Švýcarsku/CH, které CH úřady poté zmrazily, a jejich ruským majitelům pohrozily, že nedostanou víza ke vstupu do EU  a US …

Magnitský byl stejnými lidmi z MVD, proti kterým svědčil u soudu, zatčen v 11/08  den poté, co u soudu předložil o rozkrádání důkazy  - jedna z hlavních účetních ,které se na falšování údajů podílely, Olga Stěpanovová , byla vzápětí povýšena do vysoké funkce na ministerstvu obrany …

V 6/98  Rusko vyhlásilo státní bankrot, Putin se stal v 7/98 šéfem FSB, v 8/98 MMF poskytl Rusku úvěr …

Browder za ruského bankrotu přišel o 90% svých financí …

Browder k tomuto období prohlásil : “ Jakmile ruské podniky přestaly dostávat úvěry, ruští oligarchové odhodili dekorum , a zahájili v historii bezprecedentní orgie drancování a plenění , ukázkovým příkladem bylo vedení  Gazpromu „ …

Browderova ostrá kritika chování ruských oligarchů propojených s Kremlem nejprve zapadala do Putinových zájmů, jenž rovněž po svém jmenování do funkce premiéra ruské oligarchy moralizoval a káral  - ale jen do doby než k jejich zastrašení využil zatčení Chodorkovského, a než  po svém znovuzvolení v roce 04 nastolil svoji vertikálu moci, kterou se zmocnil kontroly nad ruskými podniky, a vytvořil si vlastní garnituru oligarchů  …

To již Browderův morální kodex v oboru podnikání nepotřeboval, naopak, Browderova kritika se stala přítěží, proto Browdera 13.11.05  nejprve na letišti Šeremetěvo bez vysvětlení zatknul, poté vyhostil …

Browder , jehož děda byl členem KS USA a kandidátem v prezidentských volbách v roce 36 (později byl z KS vyloučen ) od té doby pořádá ve světě přednášky o 1001 důvodech , proč neinvestovat v Putinově Rusku. ( viz Bill Browder : „ Don´t Invest in Russia Today“) .

Ruské policejní detektory lží, kterými musí podle nového policejního zákona pravidelně procházet každý ruský policista,  nejsou neomylné, jak potvrzuje případ podpluk. Artioma Kuzněcova z ministerstva vnitra, kterého ministr nevyhodil, protože detektorem lži brilantně prošel, nicméně za svůj měsíční plat 364 euro si v MOW pořídil několik bytů a jiných nemovitostí v hodnotě před dva milióny euro …

Ministr asi přihlédl k tomu, že část těchto luuxusních nemovitostí je napsána na jeho matku, s měsíčním důchodem ve výši 122 euro.

Jinak je podpluk. velmi skromný, do práce jezdí jen Mercedesem 200 SLK Kompressor v ceně 55.000 euro, zatímco jeho skromná žena jezdí Land Roverem za 90.000 euro.

Stejně je na tom jeho ministerský kolega Pavel Karpov, jenž také prošel detektorem lži, a jezdí do práce skromně Porschem Cayenne  za 90.000 euro, zatímco jeho matka důchodkyně záhadně nakoupila v MOW pozemky v hodnotě přes jeden milión euro , přičemž oba vyšetřovatelé ministerstva vnitra si pozemky koupili ve stejnou dobu v 12/07 …

Vše začalo 4.6.07, kdy 25 milicionářů z ministerstva vnitra v čele s podpluk. Kuzněcovem a majorem Karpovem provedli razie v sídlech třech společností , které patřily Hermitage Foundation Williama Browdera, jenž pro investování v Rusku v roce 96 spolu s miliardářem  a filantropem Edmond Safra ( libanonský  bankéř židovského původu, polovinu svého majetku odkázal charitě , spolu se svoji ošetřovatelkou, kterou někdo škrtil, záhadně zemřel v úmyslně založeném požáru v 12/99 ve svém monackém sídle, za požár byl v roce 02 monackým soudem odsouzen ošetřovatel a expříslušník Zelených baretů Ted Maher, který byl v onen den nalezen pobodaný, tvrdící, že je nevinen )  vytvořil investiční fond  Hermitage Capital Management v objemu 4.5 mld dolarů …

Prázdné kanceláře podpluk. Kuzněcov po své razii zapečetil, a o 3 měsíce později Browder s překvapením zjistil, že tyto tři moskevské luxusní nemovitosti již nevlastní, ale že jsou v obchodním rejstříku napsány na jistého Viktora Markekova, jemuž v roce 02 vypršel dvouletý trest za zabití  …

Podpluk. Kuzněcov na příkaz svého ministra  odnesl s kanceláří pečetě firmy a originály dokumentů potvrzující vlastnický titul, na základě kterých tyto tři nemovitosti podvodně na příkaz ministra vnitra převedl na dotyčnou bizarní osobu …

Tím tento podvod neskončil – nový  podvodný „majitel“ obratem 21.12.07 požádal ministerstvo financí o vrácení přeplatku na daních ve výši 150 mil. euro – ministr financí s okamžitou radostí vyhověl, a 24.12.07 převedl 150 mil. euro na dva účty u ruské banky USB a InterKommerz Bank. Vzápětí byly peníze na obou účtech převedeny na dolary a poslány do US bank …

Browder si najal advokáta Sergeje Magnitského, jenž v 10/08 proti tomuto postupu podplukovníka Kuzněcova a majora Karpova podal stížnost k ruskému soudu  …

Nezávislá ruská novinářka Jevgenije Albats *1958* ( jejím manželem je novinář Jaroslav Golovanov, Anna Politkovská byla její spolužačka ) v týdeníku The New Times, jemuž od roku 011 šéfuje,  v roce 09 předložila důkazy, že „ organizátoři největšího daňového podvodu v historii Ruska byli důstojníci FSB z okruhu Putina, a to  ze sekce „K“ FSB , která monitoruje ruský finanční a úvěrový systém, které šéfuje gen. FSB Viktor Voronin , dlouhodobý Putinův druh z Petrohradu, hlavním viníkem byl Nikolaj Patrušev, šéf FSB do roku 08  „ …

Albatsová napsala, že Magnitský svému advokátu uvedl, že „ vyvoláním nemoci a následným odpíráním léčby na něj ministerstvo vnitra tlačilo, aby odvolal svoji soudní výpovědˇ „ …„Pokaždé, když jsem vyšetřovateli řekl, že svoji výpověd neodvolám, podstatně mi zhoršili již i tak nelidské vazební podmínky  „ …

Albatsová zdůraznila, že nejen vězeňská správa, ale i soudce a prokuratura ignorovaly stížnosti Magnitského na nelidské podmínky vazby, a uvedla, že  „ FSB de facto ministerstvo vnitra  řídí, stejně tak prokuraturu a soudy „….

Právě od  FSB sekce „K“  se Medvěděv snažil odvrátit pozornost médií, když ostentativně propustil 20 zaměstnanců federální vězeňské správy, včetně šéfa vězení Butyrka, či Anatolije Michalkina z Federální daňové správy, jenž v roce 07 nařídil svému podřízenému, aby o Hermitage Foundation sbíral informace …

Po 29.12.09 , kdy vyšla zpráva Veřejné kontrolní komise, Medvěděv sáhl na vyšší příčku žebříku, a vyhodil i zástupce šéfa  Federální vězeňské služby gen. Alexandra Piskunova …

Medvěděv poté, co skandál vypukl, nařídil  „ přísně vyšetřit všechny okolnosti kolem držení Magnitského ve vazbě “ , a po „vyšetření“ kauzy Medvěděv teatrálně prohlásil, že  byl  Magnitský zatčen neoprávněně ( nicméně  v 7/011 mezinárodní veřejnosti připomněl „ těžké daňové podvody Magnitského „ ), a  dekretem ze 4.12.09 propustil 20 vysokých funkcionářů vězeňské správy, včetně šéfa moskevské vězeňské služby  gen. Alexandra Davidova, a šéfa vězení Butyrka  Dmitrije Komonova , šéfa vazebního vězeňství RF gen. Valérie Teljuka, a šéfa jeho lékařského oddělení  Vladimíra Trojtského …

Ve své funkci zůstal šéf federální vězeňské služby Alexander Reimer, jenž v rozhovoru pro moskevské Rádio Echo v rámci mlžení bezvýznamnými komentáři, prohlásil, že „interní vyšetření prokázalo, že vězeňská správa porušila práva Magnitského“ , zatímco mluvčí Vězeňské správy v rámci pseudodialogu  „odporoval“  s tím, že „propuštění nesouviselo se smrtí Magnitského, ale s tím, že šetření prokázalo, že ruské věznice běžně porušovaly právo vězňů na lékařské vyšetření „, čili kouřovou clonou se odvedla pozornost veřejnosti od Magnitského výpovědi k ruskému vězeňství jako celku ( mezi lednem a listopadem 09 zemřelo v ruských vazebních věznicích  384 lidí, v drtivé většině na zranění či „ sebevraždy“ ) …

V teorii  pouze lékař smí rozhodnout, zda  obviněný z hlediska zdravotního stavu zůstane ve vazbě či nikoliv, ale vězeňští lékaři se neštítí ničeho a vysloví jakoukoliv diagnózu, kterou si vedení věznice přeje  …

Paradoxně nevládní Komise Veřejného dozoru (nad vězeňstvím) , kterou Kreml v roce 08 oprávnil  monitorovat dodržování lidských práv ve věznicích, 27.12.09 předložila  20stránkovou zprávu, ve které dokladovala, že v době svého zatčení byl Magnitský v perfektním zdravotním stavu, ale po třech měsících věznění v Matroškaja Tišina skončil v kolapsu v nemocnici s akutním zánětem slinivky břišní, takže doktor nařídil další kontrolu ultrazvukem a  do jednoho měsíce operaci .

Místo toho vězeňské orgány Magnitského s podlomeným zdravím převezly do přísně střežené věznice Butyrka, která není vybavena nemocnicí …

Břišní bolesti Magnitského se stupňovaly, několikrát žádal o okamžité lékařské vyšetření, ale bylo mu odmítnuto. Teprve když již upadal do agónie, nechala jej vězeňská správa převézt zpět do vězeňské nemocnice v Matroškaja Tišina , nikoliv však na operační sál, ale uvrhla jej s želízky na rukou do cely, kde byl pravděpodobně ubit k smrti .

Oficiálně po několika hodinách v cele jej převzali lékaři, a protože křičel, že jej chtějí zabít, přivolali na něj psychiatry, kteří konstatovali „ psychózu“ , a nařídili jej léčit svěrací kazajkou – za dvě hodiny nato Magnitský v celé zemřel.

Zpráva také uváděla, že léky , které mu posílala matka, byly rozdány jiným vězňům, a že „ pár hodin před svojí smrtí byl brutálně zmlácen, a že tyto údery mohly způsobit jeho smrt  „ …

Správa věznice nejprve tvrdila, že zemřel na selhání ledvin, poté  na zástavu srdce, zatímco jeho matka prohlásila, že si celý rok stěžoval na kruté bolesti žaludku, a požadovala provést nezávislou pitvu, jejíž provedení ruské úřady zamítly …

Bill Browder Medvěděva ostře zkritizoval  za to, že teatrálním potrestáním „malých rybek“ zamlžuje pravé viníky, kteří nepocházejí z vězeňské správy, ale z vedení ministerstva vnitra.

Bill Browder prohlásil, že Medvěděv by měl prošetřit to jediné, co je v této kauze směrodatné – že Magnitského bezprávně uvěznila zkorumpovaná „smetánka“ z  Kremlu, která jej ve vazbě uvrhla do nelidských podmínek, aby jej donutila změnit výpovědˇ,,,

Medvěděv nechal případ „prošetřit“  jen z hlediska  přístupu k lékařskému ošetření , takže prokurátor případ kvalifikoval jako  „ zabití z nedbalosti „ ( max. tři roky vězení) …

Zatímco ruský Výbor pro lidská práva konstatoval absolutní konflikt zájmů ( vyšetřovali jej lidé, proti kterým svědčil) ,Putinova soukromá prokuratura uvedla, že „ nikdo za nic  nemůže, protože šlo jen o „ smutnou nedbalost ze strany vězeňské správy “ …

Mluvčí ministerstva vnitra Irina Dudukinová naopak ještě Magnitského posmrtně pošpinila s tím, že „ byl jedním z největších daňových velkozlodějů“  , což potvrdil i  Medvěděv, jenž se  v 7/011 v ruských médiích rozčiloval, že „ nechápe, proč se Západ za „ daňového velkopodvodníka“  tak bere „ ,

V 9/011 matka Sergeje Magnitského podala žalobu na zástupce ruského gen. prokurátora, jenž  zahájil posmrtné trestní stíhání zavražděného Magnitského  …

Pro neutuchající lobbování Billa Browdera u US senátorů měla kauza Magnitský tvrdou diplomatickou dohru v americko - ruských diplomatických vztazích  (pomineme-li sériové vypovězení ruských diplomatů z některých evropských měst v létě a na podzim 010 , např. z Prahy č Madridu) .

Bill Browder přiměl dva kongresmany z Dolní komory Benjamina Cardina (D) a Jamese McGovern (D) , aby protlačili zákon s názvem Spravedlnost pro Sergeje Magnitského/Justice for SM Act, jenž sankcionoval 60 kremelských činovníků.

19.5.011  předložili svůj návrh US senátoři , a to svorně po 11 z obou politických stran, který odpovědnost Kremlu rozšířil na všechny známé kauzy porušení lidských práv v Rusku za Putina (mj. Politkovská, Estemirová, právník Vasilij Alexanijan, jenž hájil Chodorkovského a Lebeděva po jejich zatčení, sám zatčený v roce 06 pár dní na to, co byl jimi jmenován výkonným viceprezidentem Jukosu -  zemřel 3.10.011 poté co si po třech letech v ruském vězení „přivodil“  AIDS, rakovinu jater a TBC, a totálně oslepl. Putin jej nepropustil ani na nátlak Evropského soudu pro lidská práva – Kreml měl jen jednu podmínku – křivé svědectví proti Chodorkovskému a Lebeděvovi, což Alexanijan odmítl s tím, že „ raději zemře“ )  …

US vláda na základě zákona z 7/011 (Sergei Magnitsky Rule of Law Accountability Act ) zakázala vstup na své území některým nejvyšším aktérům z kauzy Magnitský, a to generálu Viktoru Voroninovi, šéfovi K sekce FSB, zástupci gen. prokurátora Viktorovi Grinovi, a zástupci ministra vnitra Alexeji Amišinovi …

Tento zákon o odpovědnosti ruských činitelů za smrt Magnitského Kreml nesmírně rozzuřil, a všechny osoby tímto zákonem napadené nejen povýšil, ale i vyznamenal státní medajlí, navíc Putin pohrozil , že  zakáže tranzit vojenských dodávek NATO přes ruské území do Afghánistánu …

27.7.011 ruské ministerstvo zahraničí na US opatření uvedlo, že „ tento nepřátelský krok nezůstane nepotrestaný“ …

Hillary Clintonová prohlásila, že jak zločinně funguje ruská justice  ukázal již dvojnásobný proces s Michailem Chodorkovským, a zavraždění advokáta Magnitského ve vazbě  byl již pro Západ vrchol  …

William Browder lobboval za sankce proti Kremlu po celé Evropě , a  dosáhl toho, že 15.12.010 přes hněv Kremlu europarlament ( také kanadský parlament ) přijal  nezávaznou rezoluci požadující zmrazení aktiv 60  vysokých ruských činovníků zapletených do vraždy Magnitského,  a zákaz vydávat jim víza  …

V 1/011 Výbor OSN proti mučení zahájil oficiální vyšetřování smrti Magnitského, nizozemský parlament sankce schválil v 7/011, list the Guardian z 1.11.011 odhalil, že UK parlament učinil totéž, ale „tajně,“ bez mediálního halasu.

Praze, která  izolovanému Kremlu umožnila ostentativně „vyjet k přátelům do zahraničí“ , nemusíme nic vyčítat – Sarkozy kritizoval ve francouzských médiích porušování lidských práv Putinovým Kremlem v době, kdy Putinovi dodal  útočné lodě,  a David Cameron činil totéž doma za humny, ale v  9/011 v Kremlu , kam bizarně přijel „ lámat ledy“  v tu nejméně vhodnou dobu, slůvko „Magnitský“ nevyslovil ani jednou …

V 4/011 Společnost francouzsko-ruského přátelství Politických věd a Klub intelektuálů Mladá republika zorganizovaly v Paříži konferenci na téma Právní stát v Rusku, na níž kauza Magnitský byla  hlavním tématem …

Zúčastnil se jí i bývalý ruský premiér Michail Kasjanov, pozvaný byl i poslední zaměstnavatel Magnitského William Browder z Hermitage , ten se však nedostavil z důvodu, že ve Washingtonu v Kongresu lobboval za přijetí zákona O odpovědnosti za smrt Magnitského …

5.7.011 se ruská opozice sešla na koncertě „Musica Liberta“ ve Štrasburku na počest Michaila Chodorkovského vězněného na finských hranicích v Karélii ve věznici číslo 7 Segeja, když jej v 5/011 Putin odsoudil k dalším 12 letům vězení …

Štrasburk, kde sídlí Evropský soud pro lidská práva a europarlament, ruská opozice vybrala záměrně, aby symbolizoval porušování lidských práv v Rusku Putinovým FSB režimem …

Na koncertě se sešly nejen rodiny Chodorkovského a jeho obchodního partnera Platona Lebeděva, ale především osobnosti protiputinovské opozice, mj. expremiér Michail Kasjanov, exvicepremiér Boris Němcov, exšachový velmistr Garry Kasparov, ale i exdisident Sergej Kovalev.

Putinova Potěmkinova demokracie  znovu zazářila 22.6.011, když ruské úřady odmítly zaregistrovat novou Stranu lidové svobody Michaila Kasjanova a Borise  Němcova pod záminkou, že jde o stranu duchů – nezletilých a zemřelých .

Druhý den po odmítnutí úřadů stranu zaregistrovat Medvěděv týdeníku Moskovskoe Novosti výsměšně prohlásil, že „ stačí vymazat  nezletilé a zemřelé, a strana bude zaregistrována „ , na což Kasjanov odpověděl, že  „ Medvěděv je  „Stín“ , který se brzy vytratí, a  jako právník dobře ví, že stranu při registraci lze odmítnout pouze podněcuje-li k separatismu, útočí-li na práva společenské skupiny, ohrožuje-li životy občanů, či veřejnou morálku „ …

Straně Kasjanova a Němcova se však v 6/011 objevila nečekaná konkurence – liberální strana Spravedlivá věc oligarchy Prochorova, jenž zbohatl na niklových a zlatých dolech, a jehož dosavadní um spočíval v tom, že se narodil do rodiny bolševické nomenklatury, která jej uvedla do nejvyšších finančních kruhů , když jej nechala vystudovat prestižní moskevskou Fakultu mezinárodních ekonomických vztahů, kde se seznámil se všemi svými budoucími obchodními partnery, všichni z nich, stejně jako on  byli zanícenými členy Leninské mládežnické komunistické ligy  …

V době pádu SU kontakty znamenaly všechno.

V Prochorově ONEXIM Group se viceprezidenty Onexim banky stali spolužáci Oleg Kasjanov, Igor Antonov, Dimitrij Ušakov, gen. ředitelem Norilsk Nickel se stal Alexandr Hloponin, v roce 01 guvernér Tajmyjrského kraje, Georgij Zabolotskij - v roce 06 zavražděný bankéř Andrej Kozlov byl rovněž Prochorovým spolužákem  …

V roce 92 si Potanin a Prochorov, oba  zaměstnanci Mezinárodní banky pro hospodářskou spolupráci, založili vlastní Finanční a investiční společnost, které šéfoval Prochorov, do které přelili 400 miliónů dolarů exsovětských aktiv z banky svého zaměstnavatele ...

V roce 93 si třicátníci Vladimír Potanin a Michail Prochorov založili banku UNEXIM,  která se během 4 let stala největší ruskou soukromou banku, a „stínovou“ společnost Interros pro vývoz barevných kovů   …

UNEXIM banka vlastnila nejen Norilsk Nickel,( Prochorov se dostal do správní rady tohoto ještě státního podniku v 4/96, vzápětí akcie podniku skoupila UNEXIM banka), ale i 5. největší ropnou firmu Sidanko ( oba podniky získala v rámci Jelcinova privatizačního programu „ půjčky za akcie“ , kterýžto geniální nápad vyšel od Potanina ), a pěkný balík akcií měla i v telekomunikačním obru SvjaziInvest, dále skoupila  mj. Novorossijské loděnice …

Samozřejmě, že dnešní miliardáři tyto státní podniky od Jelcina koupili jen za třetinu jejich skutečné tržní ceny …

Potaninova/Prochorova  Unexim banka, Michaila Friedmanova Alfa Bank, Vladimíra Gusinského Most Banka, Chodorkovkého banka Menatep, Vladimira Vinogradova InkomBank a SBS Agro Alexandra Smolenského patřily mezi ruské top banky Borise Jelcina .

Všechny byly vybudované na struktuře neprůhledného vlastnictví, ukázkovým případem byl Norilsk Nickel, 38% podíl společnosti Interros vlastnila firma Svift třiceti přísně utajených akcionářů z Interros + z Finanční a investiční společnosti.

Potanin a Prochorov si veškerá aktiva dělili na polovinu – Onexim Group (Prochorov), Interros Group (Potanin), teprve v 4/06 se oba partneři nepohodli ve svém prostoji k Putinovi, jenž chtěl převzít kontrolu nad Norilsk Nickel – Potanin ustoupil, Prochorov se Putinovi postavil, a přišel o funkci gen. ředitele Norilsk Nickel, ale na jaře 08, pár měsíců před zhroucením trhů, Prochorov svůj podíl v Norilsk Nickel prodal za nejvyšší možnou cenu firmě Ruský hliník/RUSAL  …

V roce 07 Prochorov investoval do médií ( taktéž jeho sestra Irina), a založil Media Group ZHV, jehož prvním projektem byl internetový měsíčník „Snob“, který nebyl „pro neúspěšné a chudé lidi“, jak se na jeho webové stránce konstatovalo.

V témže roce skupina ZHV začala vydávat časopis Ruský průkopník , jehož šéfredaktorem se stal putinovský novinář Andrej Kolesnikov , jenž napsal životopis Anatolije Čubajse, zatímco jeho bratr Sergej píše projevy pro Kreml …

Andrej Kolesnikov je "lovci zvěře Putinovi" natolik blízký, že s ním vedl v Putinově autě  při jeho vyjíždkách rozhovory (padla i slova o očipování občanů ) , které  jako první zveřejnil list Kommersant pod názvem „Putinova čestná slova „  …

Konflikt mezi exobchodními partnery vyvrcholil v 7/08, kdy se oba v listu The Moscow Times obvinili z manažérské neschopnosti, a jejich pře skončila před soudem, který v 10/08 vyhrál Prochorov, jenž se brzy stal Putinovým vazalem.

V roce 07 v Rusku vypukl skandál „Courchavel/ francouzské zimní letovisko“ s Prochorovem v hlavní roli , kdy jej francouzská policie obvinila z kuplířství –  Prochorov projevoval vášeň  pro okázalé mejdany, víno a ženy  již od studentských let, ve své luxusní vile v  Courchavel to s divokostí svých mejdanů krapet přehnal, a rázem se ze „šedé eminence za Potaninem“ stal známou postavou  po celé Rusi.

Francouzská média napsala, že jen za jednu zimní sezónu Prochorov za  mejdany a ženy, které mu sem dováželi z celého Ruska,  v tomto letovisku utrácel zhruba 20 miliónů dolarů … V 3/09 francouzský soud trestní stíhání pro kuplířství proti Prochorovovi na přání Kremlu  zastavil …

V roce 09 si Prochorov svůj mediální obraz dále pošpinil, když uspořádal k jednoročním narozeninám svého časopisu Ruský průkopník divoký mejdan pro Putinovy politiky ( mj. Putinova komsomolka Valentina Matvijenková , prezidentův zmocněnec Ilja Klebanov, Elvira Nabiullina , od roku 08 ministryně pro hospodářský rozvoj  ) na palubě křižníku Aurora, který patří Námořnímu muzeu ..

Na veřejnou kritiku , která dopadla na jeho hlavu, Prochorov reagoval tak, že se o věhlasném křižníku Aurora zcela nevlastenecky vyjádřil -  Kreml však skandál ututlal , Prochorov totiž sponzoruje nejen ruskou atletiku, ale v roce 09 si s Putinem plácl i na program vývoje ruského automobilu , který prorazí do světa  …

Proto Putin u atleta Prochorova učinil výjimku a vpustil jej do politické arény, sám Prochorov 5.7.011 listu Kommersant tvrdil, že „ jsou i body, ve kterých s Putinem nesouhlasí, a že by raději podpořil další prezidentskou kandidaturu Medvěděva „ …

V 12/011 46letý playboy Prochorov oznámil svoji kandidaturu na prezidentský úřad proti Putinovi …

Že Prochorov „smrdí“ uvedl i Sergej Kovalev : “ Oligarcha Michail Prochorov je zadobře s Putinem, proto Prochorovo vypuštění do politické arény je nepochybně  naprogramováno Kremlem, který si chce rozšířit voliče z řad velkoměstských liberálů znechucených byrokracií a korupcí , Putinova strana Jednotné Rusko se již zdiskreditovala, proto Putin na jaře 011 vytvořil kolem své strany ještě Lidovou frontu Ruska … Proto Prochorov „  …

Převzato se svolením autorky z jejího blogu na adrese http://kostlanova.blog.idnes.cz ,kde naleznete její další články. Na Vojsku se nachází část zabývající se s ním související tématikou.