ZPRÁVY

Pákistánskoamerický rozvod, aneb Pákistán pod čínskou ochranou

Pákistán (tím i Afghánistán) se dostal pod čínskou sféru vlivu ve stejné době, kdy pod „ochranu“ Teheránu přešel v roce 06 Irák (/Afghánistán) . 60% pákistánské výzbroje pochází z Číny, která Pákistánu historicky pomáhá i s civilním a vojenským jaderným programem. V pákistánské provincii Páňdžáb Peking vybudoval dva jaderné reaktory, dva další Peking Pákistánu přislíbil v odvetu za US-indickou smlouvu o jaderné spolupráci podepsanou v roce 05 ( viz zde Pákistán:Washington se přeorientoval na Indii ).

V pákistánské provincii Balúčistán u íránských hranic Peking vybudoval přístav Gwadar, který umožňuje zásobovat západní Čínu blízkovýchodní ropou přes pákistánský „ koridor“  …

Avšak Islámábád dobře ví, že jej Peking nebude živit „měsíčními“ platbami, jak činil Washington ( v letech 01-011 dostal celkem 2 mld dolarů ), proto se Islámábád nebrání ani další spolupráci s Bílým domem, ale především s Íránem, třebaže Teherán obviňuje, že na jeho území „exportuje“  radikální šíismus …

Ani Peking si nepřeje, aby byl žebrácký Pákistán, disponující „pouze“ jadernou bombou, na Číně příliš finančně závislý, o to méně by si Peking přál uvíznout ve zdejší islámistické pasti, jejíž sítě by mohly opříst i samotnou čínskou muslimskou provincii Xinjiang.

Po nástupu Obamy se US-pákistánské vztahy prudce zhoršily, což se projevilo mj. pravidelnými útoky proti NATO civilním konvojům v oblasti Péšaváru, a rozkradením toho, co vezly.

Rok 011 byl pro US-pákistánské vztahy annus horribilis.

27.1.011 agent CIA Raymond Davis zastřelil údajně v sebeobraně v pravé poledne na ulici v Lahore dva údajné pákistánské civilisty ( tato aféra nebyla nikdy vyjasněna, stejně jako mj. zavraždění Daniela Pearla, viz zde Pákistán, zavraždění DP).

Vzápětí pákistánské politické kruhy rozpoutaly vášnivou debatu, k čemu vlastně Pákistánu jsou agenti CIA , soustředěni v baštách talibanců v pohraničních tribálních oblastech paštunských kmenů .

Nejostřejší diplomatickou roztržku však vyvolala US „sólo“ akce v noci z 1.5. na 2.5.011, kdy Obama uzavřel pohádku o 9/11 „oficiální smrtí“ UBL, kterého US komando z Navy Seals (Operation Neptune Spear) 2.5.011 v jednu hodinu ráno údajně zastřelilo, když jeho přepychový palác postavený po 9/11 speciálně pro něho 160km od kmenových hranic Waziristánů, na kterých jej vojska NATO okázale po celou dobu hledala, začaly od 4/011 „náhle“ zobrazovat satelitní snímky US špionážních družic (Google mapy jeho rezidenci začaly zobrazovat již od roku 05 ).

Honosný palác pro UBL byl vystavěn severně od Islámábádu v posádkovém městě Abbottabad ve stínu zdejších kasáren, 1.3 km od abbottabádské vojenské akademie „West Point“, na které se střídala jedna US vojenská delegace za druhou, nicméně vzápětí po útoku Obama obvinil „Pákistán“ z  ukrývání UBL …

US komando si údajné tělo mrtvého UBL odvezlo s sebou do Afghánistánu, ze kterého podle tvrzení Washingtonu útok podniklo,  „k identifikaci“, načež jej stejně bleskurychle do 24 hodin po útoku  „pohřbilo“ do moře …

To, že US tajné služby vyhlásily za úkryt UBL palác nalepený na pákistánskou vojenskou akademii, splnilo svůj účel – věrohodnost US spojence Pákistánu byla na veřejnosti s definitivní platností rozcupována, pákistánské tajné služby byly prohlášeny za úskočné double hráče, které za zády US jednotek spolupracovaly s talibanci, čímž Washington oficiálně potvrdil dosavadní 21leté veřejné tajemství …

Pákistánská vláda prohlásila s ní nekonzultovanou akci US komanda za  „ nepřípustné porušení národní suverenity“, a rázně odmítla, že UBL ukrývala, což by si, prohlašovala, bez vědomí Washingtonu nedovolila …

V 6/011 Islámábád v odvetu pohrozil zablokováním zásobovacích tras NATO (Afghánistán je v podstatě enkláva, jeho zásobování, pomineme-li severní „ruský“  koridor, se uskutečňuje přes pákistánskou trasu (2.300 km) : přístav Karáčí - Pešavár – Kábul ( s možným jižnějším úsekem přes balúčistánský Šaman) .

Obama na oplátku přestal pákistánské armádě vyplácet pomoc v hodnotě 800 mil. dolarů, a Pákistánu samotnému o jednu třetinu snížil „rozvojovou“ pomoc, navíc  Islámábád potřebuje půjčky od MMF, které mu Washington od této instituce zaopatřoval …

Po incidentu v Salala ze 26.11.011, kdy US/NATO jednotky svedly na afghánsko-pákistánském pomezí v Salala krvavý boj s jednotkami Haqqaniho (válečný lord v žoldu Islámábádu), ve kterém padlo 26 pákistánských vojáků,  Islámábád vykázal z Pákistánu všechny US vojenské poradce, a zakázal Američanům vstup na leteckou základnu Shamsi v Balúčistánu při afghánských hranicích, odkud US vypouštěly zejména své drony.

Pákistánu se tudíž tento incident velmi hodil, pákistánská vláda mohla konečně beze studu uzavřít zásobovací „pákistánskou“ trasu NATO, jehož zdejší jednotky se tak ocitly zejména bez benzínu ( trasu Islámábád odblokoval až v 7/012 poté, co se Hillary Clintonová Pákistánu „ omluvila“ ) …

Obama si poté se svými přáteli v Kremlu a s postsovětskými středoasijskými republikami vyjednal zásobování severní trasou, takže US závislost na jižní trase se zmenšila na pouhých 30%, ale ostatní státy NATO zůstaly na pákistánské trase závislé ze 60% …

Po 26.11.011 byla nakonec uzavřena dohoda o tranzitu, ale pákistánský parlament si stanovil dvě podmínky : že konvoje NATO nebudou převážet zbraně a munici, a Washington přestane proti talibanským baštám v tribálních zónách  používat drony …

7.9.012  CNN + list The Washington Post v rámci tlaku na Islámábád uvedly, že „ podle US zamini Haqqaniho jednotky splňují všechny podmínky pro to, aby byly označeny za teroristické „, …

Aby US-pákistánské diplomatické vztahy ještě více „přikyselil“, přilil do nich trochu octa i tehdejší šéf Sboru náčelníků štábů Mike Mullen , jenž 22.9.012 prohlásil, že „ islámistickou teroristickou sítˇ Jalaluddina Haqqaniho, která bojuje proti NATO v Afghánistánu, si v Severním Waziristánu vypěstovala pákistánská tajná služba ISI za podpory Pekingu „ (Obamovi, ke konsternaci armádních kruhů, však Mullen radostně schválil všechny škrty v armádním rozpočtu, protože „US zadluženost je nejnebezpečnější národní hrozbou, a US armáda rozhodně nechce být břemenem státu „ ) …

Zatímco při druhém TV duelu v 10/012 Romney podpořil spojenectví s Pákistánem, Obama prohlásil, že „ Spojené státy Pákistán, který celá desetiletí důvěřivý Washington podváděl s talibanci za účelem svých geostrategických hrátek v rámci boje proti Indii a Kašmíru, nepotřebují “ (Obama o stažení US vojáků z Afghánistánu do konce roku 014 rozhodl v roce 09, kdy Washington přehodnotil i Bushovu víru v „nation-building“, která byla jádrem US protipovstalecké strategie s tím, že se tato činnost již nebude konat v problémovém terénu, ale pouze z US území) …

Oba však v TV duelu svorně útočili na Peking ve stylu „ Jak zabít Čínu“ , která tentokrát na útoky nereagovala …

Islámábád se domnívá, že za svoji loajalitu, kterou Washingtonu prokázal zejména zorganizováním boje mudžahedínů proti SU okupačním jednotkám, a za svoje služby v rámci „koalice pro 9/11“ , mu Washington dostatečně nezaplatil (navíc tvrdí, že US pomoc Pákistánu je jen mýtem) , naopak, Washington nevynechal jediné příležitosti, aby nenadbíhal jednoznačně proruské Indii, což ještě ostentativněji US činily během čínsko-indické himalájské války v roce 62, ve které Indie prohrála .

Ještě neochotněji vůči Pákistánu se Washington projevil během pákistánsko-indických ozbrojených konfliktů v letech 65 + 71, kdy Washington nejen odmítl přispěchat Pákistánu na pomoc, ale dokonce mu během konfliktu pozastavil i dodávky US zbraní …

Koncem 70.let si Washington zčistajasna „ posvítil“ na pákistánský jaderný program, ale rázem jej  „ rehabilitoval“ poté, co SU jednotky na vlastnoručně napsané „ pozvání“ vtrhly v 12/79 do Afghánistánu …

Reagan neměl jinou možnost, než Pákistánu nejen obnovit dodávky zbraní, ale ještě jejich objem giganticky navýšit …

V roce 89 po nuceném odchodu SU jednotek z Afghánistánu US-pákistánská idylka opět skončila, a Washington znovu „ objevil“  pákistánský jaderný program nezbedného dr. Chána, jenž svoje know-how prodával do všech končin světa  …

US-pákistánský  „cyklus přátelství“  byl restartován oprášením výcvikového tábora veteránů z války proti SU okupaci,  „al-Qajdy“, v době, kdy padl bolševický hliněný kolos , osamostatňovaly se postsovětské muslimské republiky, a vypukly boje na Balkáně …

Washington opět pasoval Islámábád na „frontový stát“ , tentokrát  protiteroristického boje s opačným zaměřením – ISI měla potírat/reorganizovat mudžáhedíny, kteří se mediálně „vymkli z kloubů“ , jak by řekl Shakespeare …

Washington nad jaderným programem Pákistánu již potřetí mávl ledabyle rukou, a zahrnul generála Mušarrafa štědrou finanční pomocí, hlavně když dá pákistánskou tajnou službou/ISI vytvořené talibance k dizpozici US jednotkám ( ani Kreml nezůstal nečinný, pro jeho věc bojovali zdejší pohrobci sovětských velitelů  )  – v čemž paradoxně spočíval i zásadní kámen úrazu vzájemné US-pákistánské spolupráce, protože pákistánská ISI svými talibanci ve skutečnosti bojovala především proti indickému vlivu v Afghánistánu, a talibance cvičila a platila hlavně pro protiindický boj v Kašmíru – jen v tomto smyslu byla ISI skutečně nespolehlivým spojencem, která svoje pravé cíle dovedně zakrývala taktickými dohodami s US tajnými službami …

Převzato se svolením autorky z jejího blogu na adrese http://kostlanova.blog.idnes.cz ,kde naleznete její další články. Na Vojsku se nachází část zabývající se s ním související tématikou.