ZPRÁVY

Monako a jeho protektorátní smlouva s Francií

V roce 98 si monacké knížectví z francouzské Riviéry, ve kterém od roku 1297 vládne dynastie Grimaldi původem z italského Janova, podalo žádost o připojení k Radě Evropy, tři hlavní podmínky, které platily pro východoevropské státy, platily i pro Monako : dodržování lidských práv nebylo problémem, podmínku parlamentní demokracie Monako splnilo tím, že v roce 02 změnilo svůj volební zákon, nesplnilo však třetí podmínku, podmínku státní suverenity.

Podle „smlouvy o přátelství“/protektorátní smlouvy z roku 1918 s Francií, na základě které je knížectví ve smluvním protektorátním svazku s Francií, a podle smlouvy z roku 1930, která upravuje vztahy Monaka s Paříží/PAR, Paříž má stále právo jmenovat monackého premiéra, a další prominentní funkcionáře knížectví, třebaže samostatným státem bylo knížectví vyhlášeno již v roce 1817 ( 1911 se stalo konstituční monarchií, třebaže si kníže podržel rozsáhlé pravomoci, o kterých se britskému panovníkovi ani nesnilo, např. po smrti Louise II v roce 49 nastoupil po svém dědovi Rainier III, jenž na sebe strhnul pozornost médií, když se v roce 56 oženil s US herečkou Grace Kelly, ale málokdo ví, že poté, co v roce 58 v parlamentu zvítězila opozice, kníže Rainier v roce 59 zrušil ústavu a vládl do 1/63 absolutisticky ) ...

Smlouva o přátelství z roku 1918 byla nahrazena novou smlouvou ze 24.10.02, která vzájemné vztahy upravuje rovnoprávněji, a ukládá Francii povinnost usnadnit na žádost knížectví jeho vstup do mezinárodních institucí a organizací, kterých je Francie rovněž členem, přesto však se Francie svého práva jmenovat nejvyšší hodnostáře knížectví nezřekla ani v této nové smlouvě ...

Proto Monako nebylo do Rady Evropy přijato, přesto má o trvalou hospodářskou prosperitu, za které monačtí občané nemusejí státu platit daně, postaráno příjmy z kasin a z lázní Monte Carlo, které byly založené v roce 1856.

Kmotr belgické princezny Louise

Belgický princ Laurent, mladší syn krále Alberta II, byl vždy „ enfant terrible“ belgické rodiny, jenž denodenně zaplňoval místní plátky svými pravidelnými dopravními přestupky ( nejezdí pod 200 km/hod), milostnými pletkami, či cholerickými záchvaty vzteku.

Vypěstoval si nekonformní politické názory, a jeho koníček ekologického aktivisty se nelíbil mnoha členům Paláce.

Šok způsobil i svým sňatkem z 4/03, vzal si nejen chudobnou ženu z lidu, ale sňatek posvětil jeho přítel Guy Gilbert, extrémně výstřední kněz.

6.2.04 se princi narodila dcera Louise, a třebaže princ prohlásil, že je její narození „soukromou“ záležitostí, do které médiím nic není, jedním dechem pokračoval, že bude mít za kmotra muslima, čímž způsobil šok i na královském bigotně katolickém dvoře.

Belgická katolická církev však prohlásila, že stát se kmotrem belgické princezny není jen tak, protože musí být splněno několik podmínek – kmotr musí být praktikující katolík, jenž byl u přijímání, a povolení být kmotrem královského dítěte musí vydat nejvyšší belgický katolický duchovní/kardinál.

Média si okamžitě tipla, že oním muslimským kmotrem by měl být Reza Pahlaví, syn bývalého íránského šáha a princův přítel, a tipovala dobře.

Pro neústupný postoj belgické katolické církve byl však íránský muslim jen kmotrem neoficiálním ...

Velké problémy s tímto rozmarem prince měl belgický ministr zahraničí Louis Michel, jenž po dva měsíce s Teheránem urputně vyjednával o možnosti, jak dostat do Belgie dvě malé íránské holčičky, které se dva měsíce skrývaly na belgické ambasádě v Teheránu, aby mohly odcestovat do Belgie za svoji matkou.

Převzato se svolením autorky z jejího blogu na adrese http://kostlanova.blog.idnes.cz ,kde naleznete její další články. Na Vojsku se nachází část zabývající se s ním související tématikou.