ZPRÁVY

Egypt prohrává válku o vodu z Nilu

Nilská pánev je časovanou bombou, Nil, druhá nejdelší řeka světa (6.700km), je jediná řeka, kterou budoucí ještě větší sucho v Africe neovlivní. Nil vytéká z rovníkové Burundi, která si na Nil činí nárok, a „ poslední“ Egypt je tak zcela závislý na vodě svých sousedů …

Napětí o rozdělení jeho vodních zdrojů panuje zejména mezi Egyptem a Etiopií, Egyptem a Súdánem ( Egypt má na 1 obyvatele jen 859 m3 vody/na rok, v roce 025 to bude jen 337 m3 ), a již bojuje s Alžírskem, Libyí, Nigerem a Čadem o Man Made River (3.000 km), která vznikla, když geologové při ropných vrtech náhodně narazili na podzemní prameny ...

Dohoda mezi Egyptem a Súdánem z roku 59 (která nebere ohled na potřeby ostatních pobřežních států, které požadují její revizi) uděluje Egyptu 55.5 mil. m3 vody, a Súdánu ( který byl původně součástí Egypta) 18.5 mil. m3 vody.

Tato dohoda Egyptu dodatečně povolila i stavbu Asuánské přehrady ( zaplavena 1964), kvůli které málem vzešel konflikt se Súdánem, protože pohltila i část súdánských břehů ( polovina vody se z ní vypaří + vyvolala erozi půdy – Světová banka na její stavbu Násirovi odmítla půjčit, takže stavbu byl donucen financovat Kreml, aby si Násira udržel pod svým vlivem) ...

Asuánskou přehradu ve dne v noci střeží tanky armády.

V roce 93 padl komunistický režim v Etiopii, o 7 let později se zlepšily vztahy mezi Etiopií a Eritrejí, její bývalou separatistickou provincií, a oba státy místo válčení začaly řešit otázku potravinové soběstačnosti, aby se již neopakovaly hladomory (Etiopie má 97 mil. obyvatel) , což znamená zkultivovat obrovské plochy zemědělské půdy – vodou z Nilu ( jen 4.6 % zemědělské půdy je v Etiopii zavlažováno, a jen 2% obyvatel mají elektřinu) ...

Třebaže vody Nilu omývají 70% etiopského území, Etiopie odebírá z Nilu jen 0.4% vody ...

Ale i Keňa a Tanzanie, ležící pod Etiopií, mají své megaprojekty na využívání vody z Nilu ( stav Viktoriina jezera je katastrofální ), a popírají „ historické právo“ Egypta, které vzešlo z dob jeho britské kolonizace, a je tudíž neplatné ...

Egypt však dal jasně najevo, že svůj příděl vody z Nilu, na jehož březích žije 95% jeho obyvatel, bude bránit „ všemi prostředky“  ( rybářské vesnice suší ryby jako prádlo na šňůře ) ...

V 2/99 byla Káhira iniciátorkou jednání o úmluvě o využívání vod z Nilu 10 pobřežními státy, která by Egyptu ponechala dosavadní kvóty, ale protichůdné zájmy těchto států dohodu neumožnily.

V 5/010 byla za protestů Káhiry podepsána důležitá rámcová úmluva o kvótách/New Nile Cooperative Framework Agreement mezi 6 státy ( Etiopie, Tanzanie, Keňa, Rwanda, Burundi, Uganda), která pro správu vody z Nilu nastolila princip rovnosti, čímž zrušila „ historické“ právo veta ze strany Káhiry.

Má být vytvořena společná Komise, která bude schvalovat či zamítat budoucí projekty na Nilu, zejména přehrady a kanály, a další projekty, které by mohly ovlivnit objem či kvalitu vody Nilu.

K dohodě se chce připojit i Kongo Kinshasa + Jižní Súdán, čímž se Káhira ocitla v izolaci.

Vyhlášení nezávislosti Jižního Súdánu v roce 011 zamíchalo v této oblasti hydrokartami, protože Jižní Súdán, kterým protéká mnoho přítoků Nilu, zejména Bílý Nil, pramenící v Ugandě, by na Nilu mohl postavit přehrady.

Přes ostré protesty Káhiry (dohody z roku 1929, egyptsko-britská + z 1959 dávají Egyptu 2/3 vody + právo veta na stavbu jakýchkoliv přehrad na Nilu) začala Etiopie, sponzorovaná Čínou, v 5/013 stavět megapřehradu „ Znovuzrození“ ( zhruba za 3.5 mld euro) , kvůli které začala stáčet část toku  „Modrého Nilu“, jednoho ze dvou největších přítoků Nilu.

Modrý Nil pramení v Etiopii u etiopského kláštera Wonkishete  „ posvátný pramen“, ve kterém se vyvolení koupají, a pro egyptskou část Nilu poskytuje 80% vody ...

Přehrada, která bude největší v Africe ( 3x větší než Asuánská) , údajně Etiopii umožní „ rozvojový skok“ ( za vyvlastňování půdy a ničení lesů, kdy jsou nádherné cenné stromy káceny, aby půda zbavená stromů mohla být pronajata zahraničním investorům) , a navíc se Etiopie, podle tvrzení vlády, stane největším vývozcem elektřiny v Africe – proto Etiopie odmítá  jakoukoliv regionální hydrospolupráci , třebaže jediným dlouhodobějším východiskem by podle některých expertů bylo postavení za vzájemné spolupráce celé řady přehrad na Nilu ...

Káhira prohlásila, že etiopský projekt, který etiopská vláda oznámila krátce po pádu Husního Mubaraka v roce 011, ohrožuje národní bezpečnost Egypta : snižuje množství vody v Nilu, které je i tak nedostatečné, snižuje strategické zásoby umělého jezera Násir u Asuanu, vysušuje egyptskou zemědělskou půdu, a snižuje výrobu elektřiny v Egyptě ...

10.6.013 egyptský prez. Mohamed Morsí v TV prohlásil, že „ Egypt nebude rozkrádání vody z Nilu přihlížet, a zvažuje všechny možnosti odvety , včetně leteckého bombardování stavby či finanční podpory povstalců, kteří bojují proti ústřední etiopské vládě „ ...

Mluvčí etiopské vlády následující den prohlásil, že se Addis Abeba nenechá zastrašit psychologickou válkou, kterou vůči ní vede Káhira“ ...

Prohlášení Morsího 12.6.013 odsoudil i prezident Komise Africké unie, a vyzval oba státy k diplomatickému jednání, načež 16.6.013 vyzval Etiopii k jednání o projektu přehrady egyptský ministr zahraničí.

Egypt se tak z bývalé nilské mocnosti stal v posledních letech „ jen řadovým pobřežním státem“ s upadající ekonomikou.

Situace je pro Egypt o to horší, že vzhledem k tomu, že Egypt nepodepsal úmluvu z 5/010, není po právní stránce oprávněn proti etiopské megapřehradě ve stylu čínských megapřehrad, protestovat ...

Jméno přehrady Znovuzrození naznačuje, že se Etiopie po letech mezinárodního přezírání chce opět stát regionální mocností ve svých třech zónách  geopolitického vlivu – Rudé moře, Nilská pánev, a východní Afrika.

V Súdánu Etiopie ostře protestovala proti stavbě kanálu Jonglei ( z plánovaných 360 km je postaveno 150 km), a během války křestˇanského a animistického Jihu proti muslimskému Severu, kterou rozdmýchávala, úspěšně celá desetiletí přilévala polínka do ohně, zejména tím, že vyzbrojovala Lidovou osvobozeneckou armádu Súdánu Johna Garanga, které na svém území poskytovala i výcvikové tábory ...

V Somálsku za občanské války byla Addis Abeba ještě aktivnější, a za podpory západních států zabránila tomu, aby byl při vstupu do Rudého moře vyhlášen islámistický stát ...

Addis Abebě nahrál agresívní příchod čínského kapitálu do Afriky, který ji zbavil nutnosti podřídit se závazkům mezinárodních bankovních institucí a požadavkům Washingtonu ( získat pro stavbu přehrady souhlas ostatních pobřežních států, zejména Egypta) ...

S čínským kapitálem Addis Abeba dosáhla významných diplomatických úspěchů na úkor „ politické velikosti „ Egypta – nejen podepsání rámcové dohody z 5/010, jejímž „ pozorovatelem „ je i Eritrea, ale i vyhlášení nezávislosti Jižního Súdánu, který podporovala proti muslimskému severu, a který se k etiopské hydro diplomacii připojil.

Největším překvapivým diplomatickým vítězstvím Etiopie na úkor Egypta je však to, že i muslimský Chartúm, doposud vždy podporující hydro diplomacii Egypta, se dnes přidal na stranu Etiopie ...

Súdán ze svého čerstvého spojenectví s Etiopií očekává tři výhody :

a)    elektřinu ( Etiopie se touto přehradou stane nejen soběstačná, ale dokáže zajistit i elektřinu obou Súdánů, a kdo ví, třeba se jejím odběratelem stane i Egypt )

b)    zvýšení plochy zavlažované zemědělské půdy, a společné zemědělské projekty s Etiopií , mj. prodej zemědělské půdy zejména saúdskoarabským a čínským investorům

c)     regulace toku uchrání súdánský východ, zejména zemědělskou oblast al-Džazíra a samotný Chartúm před každoročními záplavami

Převzato se svolením autorky z jejího blogu na adrese http://kostlanova.blog.idnes.cz ,kde naleznete její další články. Na Vojsku se nachází část zabývající se s ním související tématikou.