ZPRÁVY

Putin : „Nezávislost Ukrajiny byla vyhlášena protiústavně „

Charismatický Mustafa Džemilev*1943, bývalý vůdce Krymských Tatarů ( dnes Refat Čubarov),  je šéfem  krymsko-tatarského medžlisu, od roku 98 poslanec ukrajinského parlamentu, 15 let vězněný za bolševiků pro „ nacionalismus“, protože bojoval za právo Krymských Tatarů na návrat, veřejně protestoval i proti 21.8.68.

Po dlouhém telefonickém rozhovoru s Putinem (12.3.014), jenž stále dlí ve své rezidenci v Soči, Džemilev 14.3.014 požádal NATO, aby na Krymu proti Putinovi vojensky zasáhlo, a vyzval Tatary, aby v nezákonném referendu nehlasovali.

Putin Džemileva původně pozval do MOW, „ aby jej přesvědčil o nutnosti " spolupracovat s novým krymským vedením dosazeným   ruskými vojáky bez insignií.

Putin mu v rozhovoru jasně řekl, že „ nezávislost Ukrajiny ( pobaltských států a jiných států, které se odtrhly od SU ) neuznává, protože nezávislost Ukrajiny byla v roce 91 vyhlášena v rozporu s tehdejší sovětskou/SU ústavou „  ( ! ) …

Stručně řečeno, Putin vojensky obsazuje nezávislé státy z důvodu, že rozpuštění SU z 12/91 bylo  „ dle jeho přesvědčení „ protiústavní a nezákonné …

Během své prezidentské „ kampaně“  2012 Putin publikoval v západních médiích celou řadu článků, v nichž západní veřejnost seznamoval se svým „ moderním a demokratickým“ pojetím světa.

Mj. psal, že „ postsovětské období Ruska a světa již skončilo, RF se během těchto 20 let opět postavila na nohy, a začíná nová etapa „ – již světu neprozradil, že má na mysli dobývání světa ohněm a mečem.

Jde o netvrdší střetnutí Kremlu a US od roku 91, těchto 23 let lze rozdělit na 3 etapy , první Jelcinovo období skončilo v roce 99 s nástupem neznámého Putina do funkce premiéra.

Jelcinovo období bylo charakterizováno bezprecedentním rozsáhlým politickým pluralismem, mediální svobodou, a zmanipulovanými privatizacemi státního majetku, na kterých se nesmírně obohatila hrstka Jelcinových sponzorů /oligarchové .

Zadlužené Rusko v této době nehrálo na mezinárodní scéně žádnou roli.

Druhá etapa se s příchodem Putina vyznačovala převzetím otěží ze strany bezpečnostních složek, především  bývalých příslušníků KGB/FSB.

Putin v rámci své omezené demokracie a mocenské vertikály nejprve „znárodnil“ v rámci likvidace svobody vyjadřování první ruskou soukromou TV NTV Gusinského, jenž před zatčením  uprchl ze země.

Putin omezil občanské svobody, a centralizoval stát, když zlikvidoval právo regionů volit si vlastního guvernéra -  druhá etapa skončila zatčením Chodorkovského v 10/03 .

Začala etapa třetí, ve které se Putinovi za pomoci biskupů  z řad KGB konečně podařilo zlikvidovat protiputinovské vedení zahraniční větve ruské pravoslavné církve ROCOR/Russian Orthodox Church Outside Russia ( viz můj článek Putin a církevní majetek v zahraničí ) s gigantickým majetkem .

Dohoda o sjednocení po několika záhadných úmrtích byla podepsána v 5/07, třebaže se Putin domníval, že záležitost s církví vyřeší již v roce 01, kdy patriarchu Vitalije, jenž o dohodě s ruskými KGB knězi nechtěl ani slyšet, zavřel do kanadského kláštera.

Následovala agrese v Gruzii v 8/08, která vedla ke Krymu v 3/014, ale již poté, kdy si v roce 012 opět protiústavně prohodil funkce s Medvěděvem, veřejně prohlásil, že chce na orbit kolem RF opět navést státy „suverénní jen zpola“ …

EU by svoji Ost politiku tudíž měla z gruntu zvážit, o to spíše, že vůči RF nemá jednotnou strategii, a měla by si co nejrychleji opatřit vlastní armádu.

Za EU v posledních 20 letech s Kremlem vyjednával jen Berlín/BER, který si byl jistý, že mu tento naslouchá - po okupaci Krymu je jasné, že BER nemá na Putina žádný vliv.

Referendum

US návrh, označující ruské referendum na Krymu za neplatné, v RB OSN neprošel, vetovala jej ruská vláda, avšak RF byla v RB OSN v naprosté izolaci, nepodpořil ji ani jeden delegát ze 14, a to ani její čínský „ přítel“, třebaže ten se zdržel hlasování ( nezpochybnitelnost hranic je pro Peking svatým principem, navíc si nepřeje narušit současný řád/globalizaci, na které vydělává, zatímco Putin je ochoten globalizaci vyměnit za větší politickou moc )   …

Jestliže Putin počítal s nadšeným potleskem svých budoucích členů Euroasijské unie, byl také zklamán – „věčný“  prezident Kazachstánu, s početnou ruskou menšinou, mlčel jako hrob, a třebaže Kreml oznámil, že Nursultan Nazarbajev ve dnech 10.-11.3.014 přijede do Kremlu na oficiální státní návštěvu, návštěva se nekonala …

Nazarbajev se 10.3014 Putinovi telefonicky omluvil z důvodu nevolnosti, a téhož dne volal i Obamovi a Merkelové, že mají jeho bezvýhradnou podporu s tím, že princip nedotknutelnosti hranic je nepřekročitelný ( středoasijské státy se svými ruskými menšinami nejsou zrovna nadšené Putinovým závazkem „ chránit Rusy a rusofonní obyvatele na celém světě „ ) …

Také představitelé G8 se po krymském „referendu“ vrátili ke G7 bez RF, která měla na G8 v Soči summitu předsedat, zatímco OECD pozastavila proces pro přijetí RF do svých řad.

Navíc nedodržením budapeštˇského  garančního memoranda RF předvedla zemím, které vlastní jaderné zbraně, že se ohledně svých závazků nemusí moc trápit .

Referendum ze 16.3.014 s revolverem na spánku bylo nezákonné a neústavní ( podle ukrajinské ústavy o jeho vypsání, a to na celém území státu, rozhoduje jen kyjevský parlament na žádost minimálně 3 miliónu lidí) .

Referendum na Krymu nebylo ani svobodné, ani průhledné ( hlasy sčítali proruští milicionáři spolu s ruskými vojáky), tak jak prohlásila i KBSE, která na něj z těchto důvodů nevyslala své mezinárodní pozorovatele.

Mj. Gary Kasparov prohlásil, že mnoho Rusů na Ukrajině s vidinou, že se tato připojí k EU, se nechce vrátit pod RF.

Putinovo krymské „ referendum“ se tak připojuje k jeho ostatním zinscenovaným referendům, která byla uspořádána pod dohledem ruských vojáků s kalašnikovy, a  má stejnou hodnotu jako Stalinova „referenda „ v pobaltských republikách z roku 1940, v nichž každý občan dostal sovětské razítko do svého pasu jako potvrzení , že „ v referendu hlasoval pro připojení své vlasti k SU „ … ( s jedním rozdílem přece jen – pobaltské republiky „hlasovaly“ pro připojení k SU 99%, Rusové na Krymu 97%, a někteří z nich k RF skutečně chtěli )

Převzato se svolením autorky z jejího blogu na adrese http://kostlanova.blog.idnes.cz ,kde naleznete její další články. Na Vojsku se nachází část zabývající se s ním související tématikou.