ZPRÁVY

Muslimská obojakost

Jména Walid Obeidat nebo Atif Sálim mnoha lidem moc neřeknou. Jde o nové velvyslance Jordánska a Egypta v Izraeli. A jako takoví jsou symbolem mírného optimismu v rámci možného.

Vztahy mezi židovským státem na jedné a pomubarakovským Egyptem na druhé straně poznamenalo napětí a nejistota. Důvodem jsou mimo jiného dvojaká stanoviska  nejvyšších představitelů Káhiry. Ti zaujímají vůči Izraeli asi takový postoj, jako mnozí Češi ke KSČM (zejména po posledních krajských volbách): když je ti před námi pustili do demokratické politické soutěže, tak holt musíme jejich přítomnost i volební úspěch se skřípěním zubů respektovat.

Nynější politický establishment v Káhiře, představovaný Muslimským bratrstvem, zdědil po Mubarakovi mírovou smlouvu s Izraelem. Vypovědět ji by znamenalo zkomplikovat si pozici na startovní čáře „nového Egypta“ (vzhledem k teroristickým aktivitám na Sinaji by nebyla vyloučena ani lokální válka a návrat alespoň části poloostrova pod kontrolu izraelské armády, nehledě na nelibost Západu v případě jednostranného vypovězení smlouvy). Nezbylo tedy než svět ujistit, že Egypt chce i nadále mírová ujednání dodržovat.

Při nástupní audienci, jak uvádí server Eretz.cz, to v Jeruzalémě potvrdil i nový ambasador Sálim. Zprávy hovoří také o tom, že v průvodním dopise egyptský prezident nazývá hlavu izraelského státu „drahým a dobrým přítelem“ a překvapivými slovy: „přejíce si udržet a posílit srdečné vztahy, které tak šťastně existují mezi našimi zeměmi,“ uvědomuje Šimona Perese, že vybral Sálima za mimořádného a zplnomocněného velvyslance.

Kámen by se ustrnul. Leč neustrne. Jde o standardní diplomatickou zdvořilost zabalenou do klasického arabského hávu plného vzletných slov – která zase tolik neznamenají. Z mírového snění nás vyvede člověk, který je nynějšímu egyptskému prezidentovi Mursímu přinejmenším ideologicky velice blízko. Šejch Mohamed Badí, šéf Muslimského bratrstva, z jehož řad se rekrutuje i Mursí.

Badí před několika dny šokoval svou výzvou ke svaté válce (džihádu). Její cíl: „znovunabytí“ Jeruzaléma. Podle šejcha je „Jeruzalém islámský“, přičemž „nikdo nemá oprávnění dělat ústupky“ a tudíž „povinností všech muslimů je džihád za znovunabytí Jeruzaléma“, neboť „osvobození Svatého města nepřinesou ani jednání, ani OSN.“

Řeč je o stejném Jeruzalému, v němž egyptský velvyslanec ujišťoval izraelského prezidenta, že Káhira bude i nadále zachovávat mírovou smlouvu mezi oběma zeměmi.

Co tedy platí? Koho brát vážně?

Když podobně hovoří prezident Íránu, pak jde o představitele režimu, který Izrael neuznává, nenávidí a přeje si jeho lividaci. Jde o slova nepřijatelná, ale nikoli překvapivá. Prostě Izrael ví, na čem je, pokud jde o politiku Teheránu – a podle toho se také zařídí.

Když se ale v podobném duchu vyjadřuje představitel státu, který naopak Izrael uznává, má s ním uzavřenou mírovou dohodu a udržuje s ním diplomatické styky, co o tom soudit?

Že se Arabům (muslimům) nedá věřit a je třeba navzdory květnatým slovům mít se na pozoru? Říká se, že Jásir Arafat mluvil jinak, když oslovoval západní svět a jinak k domácímu publiku. Jak patrno, tato obojakost je (může být) nedílnou součástí politiky muslimských zemí a je tedy na místě obezřetnost.

Možná i tento příběh mnohým otevře oči k pochopení toho, proč se Izrael chová a choval tak, jak jsme toho byli po desetiletí svědky. Zkusme si představit, jak by čeští politici reagovali, kdyby po nedávné návštěvě spolkového prezidenta v Praze a Lidicích nejvyšší stranický představitel nesilnější strany v Bundestagu docela vážně prohlásil, že Němci musí získat zpět Sudety …

Snadnou pozici nemá ani nový velvyslanec Jordánska v Izraeli. Walid Obeidat pochází z kmene, který po jeho jmenování ambasadorem v židovském státě vydal ostré prohlášení, v němž se praví, že kdo přijme takovou funkci, vážně poškozuje členy svého kmene, kteří se kvůli tomu od něj odlučují. Důvod? Kmen odmítá usmíření s nepřáteli (rozuměj: s Izraelem) a jeho cílem je „osvobodit veškerá palestinská území (rozuměj: zlikvidovat Izrael)“.

Na pozadí těchto  muslimských postojů  je vlastně každý kousek míru v oblasti nebetyčným zázrakem.

Převzato se svolením autora z jeho blogu lubomirstejskal.blog.iDNES.cz