ZPRÁVY

Trumpova Amerika: Jak může politicky nekorektní miliardář změnit USA a svět

Někteří vkládají do kandidatury Donalda Trumpa obrovské naděje, zatímco podle jiných bude tenhle chlap zkázou Ameriky i světa. Jak to tedy je?

Snad žádný prezidentský kandidát od doby Ronalda Reagana nečelil takové strašlivé mediální „palbě“, která nyní směřuje na Donalda Trumpa. Svérázný miliardář, který získal nominaci za Republikánskou stranu, se postaví proti Hillary Clintonové, která pro mnoho voličů ztělesňuje vše, co jim vadí na americkém systému obecně a na Obamově politice konkrétně. Trump však schytává kritiku médií snad i ve chvíli, když řekne, že jedna a jedna jsou dvě. V očích liberálů je totiž prostořeký a politicky nekorektní miliardář ideálním cílem pro všechny jejich oblíbené nálepky typu populismu, rasismu a xenofobie, i když ve skutečnosti je to zřejmě zkrátka úplně normální chlap, který si nehraje na něco, čím není.

Američtí voliči jsou naštvaní

Kandidaturu Donalda Trumpa na počátku jen málokdo bral vážně a je docela možné, že i jeho samotného překvapilo, jaké úspěchy začal sbírat. Tradiční kandidáti establishmentu propadli a Trumpovi mohl zdatně konkurovat jedině křesťanský konzervativec Ted Cruz, který však také nepatří zrovna mezi „miláčky“ vedení Republikánské strany. Ostatně také úspěchy levicového dědy Bernieho Sanderse v Demokratické straně dokazují, že mezi americkými voliči ohromně narostla nespokojenost se systémem, resp. vládou dvou tradičních stran. U demokratů se nějak povedlo protlačit jako kandidátku Hillary Clintonovou, zatímco vedení republikánů už zkrátka nemělo šanci zastavit Trumpův „parní válec“. Ale jakmile začal tento miliardář sbírat podporu voličů, rozpoutala se proti němu drtivá kampaň naprosté většiny médií. Do určité míry si za to může sám, jelikož některá svá prohlášení „spatra“ si asi opravdu mohl promyslet lépe, aby tak nepřišel o podporu od mnoha tradičních republikánů.

Mediální hvězda v médiích

Na druhou stranu mu mediální „masáž“ i úžasně pomohla, jelikož mu zajistila publicitu, jakou by si nikdy nezaplatil. Ti, kdo tvrdili, že Trump jen plácá páté přes deváté, se zásadně zmýlili, jelikož asi zapomněli, že tahle mediální hvězda rozumí médiím jako nikdo z jejích protivníků, ačkoliv ti většinou dali na své kampaně daleko víc peněz (což jim nakonec stejně nepomohlo). Řada Trumpových kontroverzních prohlášení tak možná byla naopak promyšlená velmi dobře a řečená s cílem získat pozornost a vyvolat diskusi. Ovšem o tom, na jaké straně většina médií stojí, vypovídá i výběr fotek, jelikož Trumpa na nich většinou vidíte s grimasami hysterického smíchu či zuřivého vzteku, kdežto Hillary obvykle zobrazují jako vážnou profesionálku. Jinak by se to dalo charakterizovat tak, že Donald Trump je prostě jen normální chlápek s emocemi, zatímco Clintonová je nejspíš studená jak psí čumák. Člověk už se pak možná ani nediví, že si Bill svého času radši hledal nějaké přítulné stážistky, že?

Změny bezpečnostní politiky

Ale vážně. Co tedy můžeme od Trumpa čekat na poli bezpečnostní a zahraniční politiky, jestli se příští rok nastěhuje do Bílého domu? Změny? Ano, dost možná i velké, ačkoliv zase možná ne tak dramatické, jak někdo slibuje nebo straší. Ostatně i Ronald Reagan pronesl během svojí kampaně řadu vysoce kontroverzních výroků a návrhů, ovšem spoustu z nich nechal takříkajíc ležet na prahu Oválné pracovny, takže se nedá vyloučit, že Trump by byl daleko konvenčnější prezident, než se obecně soudí. Nějaké změny ale nepochybně přijdou. Jedno z nosných témat Trumpovy kampaně tvoří boj proti ilegální imigraci z Latinské Ameriky, a ačkoli lze důvodně pochybovat, že by opravdu nechal stavět onu slavnou zeď na hranici s Mexikem, lze očekávat přinejmenším mnohem větší podporu pro nyní spíš přehlíženou Pohraniční hlídku (US Border Patrol). Trump by určitě neradil Evropě, aby byla otevřenější vůči imigraci, jak to činí Barack Obama, který zde leda posiluje protiamerické nálady. Trump by zaručeně potěšil také majitele palných zbraní, protože patří k zastáncům jejich práv.

Od idealismu zpět k realismu

Pokud jde o zahraniční politiku, pak Trump bude nepochybně znamenat návrat k realismu. Do americké zahraniční politiky vždy velmi silně promlouval i idealismus, tj. snaha šířit americké hodnoty, liberální demokracii, západní koncept lidských práv atd. To bylo v mnoha případech určitě správné, avšak v pojetí Baracka Obamy se to katastrofálně zvrhlo, o čemž soudobý stav Středního Východu vypovídá velmi smutně a velmi výstižně. Trump jako zkušený byznysmen by jistě kladl mnohem větší důraz na konkrétní pragmatické zájmy. Jinými slovy, rozhodně by se nepřetrhnul při snaze odstraňovat sekulárního arabského vládce, který však dokáže pořádně přiškrtit kyslík islamistickým magorům. Na druhou stranu to ovšem zase neznamená, že by se kamarádil s každým diktátorem z kdejaké špinavé díry. Trump jako prezident by prostě jednal podle politických zájmů USA a snažil by se dohodnout s tím, koho by vnímal jako užitečného pro tyto zájmy. Např. z jeho prohlášení týkajících se Číny je zřejmé, že s touto zemí rozhodně nebude jednat v rukavičkách. Jistě však bude silně pro-izraelský a bude se pokoušet o nápravu průšvihů, které ve vztazích s Izraelem napáchal Obama.

Trumpovy vztahy k Rusku

Naopak vůči Rusku lze od Trumpa očekávat vstřícnost a velkou snahu se dohodnout, přestože i tento jeho záměr asi řada novinářů a expertů chápe špatně. Ano, Trump zjevně chová nemalý obdiv vůči Vladimiru Putinovi, čemuž se ale nelze zase tak moc divit, protože ruský prezident z hlediska svých schopností převyšuje drtivou většinu západních politiků rozdílem třídy. Není to ale tak, že by prostořeký miliardář hodlal Moskvě ve všem vyhovět. Na rozdíl od Obamy se nechce prezentovat jako slaboch nebo nabízet „srdce na dlani“, spíše se dá čekat, že bude chtít nabídnout dohodu ve stylu „já pán, ty pán“. Díky obchodním kontaktům s Ruskem totiž dobře ví, že ruská kultura zdůrazňuje a respektuje sílu. Kreml zkrátka nebude respektovat slabocha a daleko raději se domluví s „tvrďákem“ Trumpem, který nejspíše bude chtít, aby USA a Rusko těsně spolupracovaly v boji proti terorismu a aby si rozdělily sféry vlivu po světě, třeba trochu ve stylu klasického „koncertu velmocí“ 19. století.

Kdy a jak používat armádu?

Často se objevuje tvrzení, že Trump je „izolacionista“. Do určité míry to může být pravda, ale tento pojem se někdy chápe zavádějícím způsobem. Miliardář opakovaně řekl, že s nasazením vojenské síly by byl opatrný, avšak současně dal najevo, že pokud by na nepřítele USA udeřil, učinil by to absolutně zničujícím způsobem. Zdá se, že Trump se bude držet doktríny Dwighta Eisenhowera, který vždy tvrdil, že nasazení vojenské síly má být až poslední prostředek, jenže když už na něj dojde, je třeba jít do války s plným nasazením a použít všechno, co je nezbytné k dosažení vítězství. Jinými slovy, buď nestřílet vůbec, nebo střílet ze všech hlavní. Obama se zjevně chtěl vyhnout kontroverzním „okupačním“ operacím ve stylu Bushe mladšího, ale jeho „omezené“ angažmá (od Libye a Sýrie po Ukrajinu) situaci většinou moc nezlepšuje, pokud ji tedy ještě nezhoršuje. Prezident Trump by proti šílencům z Islámského státu určitě postupoval exemplárně tvrdě a také by asi přehodnotil podporu tzv. umírněných islamistů. Mimochodem, opravdu ještě někdo věří, že něco takového existuje?

Plány zvýšení počtu vojáků

Média často tvrdí, že Trumpova vyjádření jsou vágní a nekonkrétní, ale v případě ozbrojených sil je to kupodivu spíš Clintonová, kdo vypouští jen obecná prohlášení. Jediné, co se z nich dá poznat, je plán pokračovat v Obamově politice škrtů a redukcí. Trump chce jít přesně opačnou cestou a již představil svou konkrétní vizi amerických ozbrojených sil. Chce např. zvýšit stavy US Army na 540 000 osob, což znamená nárůst o asi 50 000, a také by rád viděl 200 000 osob u námořní pěchoty, tedy zvýšení o asi 20 000 mužů. Letectvo by mělo mít v provozu cca 1200 bojeschopných stíhacích letounů (nyní je to asi tisíc), zatímco loďstvo má disponovat nejméně 350 plavidly (dnes je cílem 308). Trump podpořil také modernizaci všech tří složek jaderného arzenálu (čili novou mezikontinentální pozemní balistickou střelu, novou ponorkovou raketu a novou střelu s plochou dráhou letu), zatímco Clintonová se k ní staví spíše odmítavě. Přestože rozpočet Pentagonu má na starosti daleko spíše Kongres než Bílý dům, prezident pochopitelně může směřování ozbrojených sil velmi výrazně ovlivnit.

Bitevní lodě znovu na scéně?

Trumpova vstřícnost vůči ozbrojeným silám ale také neznamená, že by byl ochoten vyhazovat peníze za problematické záležitosti. Proto se rovněž vyjádřil, že bude chtít přehodnotit, možná i zrušit některé předražené a neúměrně se vlekoucí projekty, mj. bojový letoun F-35 Lightning II nebo fregaty LCS (Littoral Combat Ship). Ostatně i v samotných ozbrojených silách se vůči některým kontroverzním zbrojním programům zformovala docela silná opozice, které ale není dopřáván sluch, což by právě nekonvenční Trump mohl změnit. A možná už tak učinil, jak lze soudit z jeho prohlášení, že by uvažoval o reaktivaci bitevních lodí třídy Iowa. Ty sice vznikly již ve druhé světové válce, ale pak byly celkem třikrát reaktivovány (kvůli Koreji, Vietnamu a Reaganově snaze čelit rostoucí síle sovětského loďstva). Dosud se objevuje názor, že vyřazení těchto lodí v 90. letech bylo chybou, jelikož námořní pěchota nyní postrádá sílu jejich 406mm děl při vyloďovacích operacích, a proto by se měly modernizovat a opět aktivovat. (Myslím si to i já a Trump za to ode mě získal další plusový bod!)

Konec bezpečnostní charity

Velké diskuse vzbudila i Trumpova vyjádření vůči NATO, resp. členským zemím, které příliš nedodržují své finanční závazky. Miliardář ale prostě jen natvrdo řekl to, co se v Americe říká už řadu let. Evropa si zřejmě zvykla na systém „vy nás budete chránit a my vám za to budeme nadávat“, což Američany jaksi přestává bavit. Není zkrátka nadále možné, aby Evropa, jež má víc obyvatel i větší HDP než USA, dávala dohromady jen asi čtvrtinu celkových nákladů zemí NATO na obranu a automaticky se spoléhala, že Amerika za ni vždy vyřeší všechny problémy (do kterých se Evropa většinou dostává kvůli vlastní blbosti a naivitě). Tohle období americké „bezpečnostní charity“ končí, a to bez ohledu na to, kdo vyhraje prezidentské volby. Evropské země musejí na svou obranu a bezpečnost dávat daleko víc, jelikož Američané budou chtít mít jistotu, že takříkajíc sypou do plného kafemlejnku. Třeba Poláci to pochopili, takže bychom to měli vzít na vědomí taky. Pokud k tomu Donald Trump dokope i další členy NATO, pak bude jeho prezidentství pro Evropu ve skutečnosti požehnáním.

Lukáš Visingr

Publikace: RadioDixie.cz, 2016