ZPRÁVY

Ukrajina, Rusko a Vojsko

V reakci na komentáře u článku Ukrajinská revoluce - ukrajinští výsadkáři v Kramatorsku prorazili blokádu separatistů jsem se nakonec rozhodl vyjádřit ve stručnosti k dění na Ukrajině, postupu Ruska v posledních letech a Evropě.

V něm jsme byli obviněni z politické korektnosti, protiruskosti, atd.

To neni otázka politické korektnosti. Autor příspěvků o Ukrajině je Ukrajinec a čerpá z místních zdrojů.

Co se mě týče, tak tu určitě nenajdete podporu komunismu, fašismu, etnických čistek ani dalších zločinů a zločiných iideologií. Takže ani obhajobu ruského postupu. Okupaci části sousední země, vyslání vojenských jednotek na jeho území, útoky na jeho vojenské základny, odvlékání civilistů, konfiskace majetku je v rozporu s právem. Navíc se Rusko po rozpadu Sovětského svazu zavázalo respektovat Ukrajinu v jejích hranicích, což bylo garantováno i dalšími zeměmi. Přesto se jí teď snaží rozbít.

Nynější kroky Ruska jsou jen pokračování expanzionistických kroků jeho vedení, které jednak touží po moci, druhak se tak snaží odvrátit zrak obyvatel od vlastních problémů, které nejsou sto řešit. Už jde o několikátý útok na sousední země od rozpadu Sovětského svazu (Čečensko, Gruzie, Ukrajina) a snaha je rozštěpit budování "samostatných, pseudo států (Jižní Osetie, Abcházie, Podněsterská republika,...).

Přijde mi to jako opakování situace před 2.světovou válkou, kdy si také Hitler a Stalin porcovali Evropu dokud to nevyeskalovalo v celosvětový konflikt. Ten definitivně zlomil moc Evropy, která byla už tak nalomená 1.světovou válkou.

Rusko před 2.světovou válkou zabralo území nebo napadlo tyto státy: Finsko, Estonsko, Lotyšsko, Litva, Rumunsko. Později ještě společně s Hitlerem napadlo Polsko.

Oproti dřívějšku jsou zde jen dva rozdíly:
Není zde protipól ve formě nového Hitlera, resp. jiné vojensky a hospodářsky silné země.
V zemích východní Evropy jsou ruské menšiny, protože za Občanské války a Sovětské armády byla řada původních obyvatel vyvražděna nebo vysídlena, popř. zemřela při hladomorech apod.

Proto jsem zastánce rázných kroků, které by zabránily další expanzi Ruska a eskalaci v evropský konflikt, zesílení vojenské síly evropských zemí, jejich hlubší integraci (klidně i ve větší státy, ne na bázi mizerně fungující EU, kde se hraje jen podle některých zemí a zájmů určitých skupin) a nalezení společné dlouhodobé koncepce pro rozvoj Evropy. V současné Evropě politici hrají jen na výsledek nejbližších voleb a nezajímá je budoucnost vlastní země, natož Evropy.