ZPRÁVY

Timbuktu

Úvaha inspirovaná posledními událostmi v Timbuktu, kdy islamisté těsně před příchodem francouzských vojsk spálili rukpisy nevyčíslitelné hodnoty.

Francouzi definitivně obsadili město Timbuktu. Další a poslední velké město severního Mali aka Azawadu obsadili Tuaregové, kteří se zase přiklonili na stranu vlády a obrátili se proti islamistům. Islamisté byli takto vytlačeni ze všech podstatných míst severního Mali. Samozřejmě jestli byli poraženi nebo zahájí partyzánský boj, se teprve uvidí.

Při odchodu s Timbuktu, stihli po vzoru starověkých barbarů zapálit knihovnu se vzácnými středověkými svitky. Když řekneme, že to je typické pro současné islamisty, tak budeme mít pravdu. Jsou to nekulturní ignorantští a fanatičtí barbaři, kteří si neváží lidského života, svobody ani kulturních hodnot. Tady není co řešit. Ale podívejme se na to, co vlastně zničili. A začněme trochu ze široka.

V posledních létech, když se pozornost světa zaměřila na militantní islám, dochází rovněž k revizi dosavadního výkladu dějin. Konkrétně dějin křesťanské a islámské kultury.

V současnosti můžeme registrovat snahu o jakési kříšení křesťanství, které má sloužit jako ideologická obrana před islámem. V rámci tohoto kříšení můžeme sledovat například snahy o přehodnocení křížových výprav.

Křížové výpravy nám byly předhazovány jako jakýsi první imperialismus Evropy. Snahy o dobytí a zotročení Blízkého východu pod záminku boje za křesťanskou víru. Dnes se stále více ozývají hlasy, které hodnotí křížové výpravy jako protiútok proti rozpínajícímu se islámu. Něco jako, že nejlepší obrana je útok. Něco jako, když Bush vpadnul do Iráku. Tehdy, stejně jako teď, na Blízkém východě nic nebylo. (V Palestině ropa není a ves středověku ji stejně nepotřebovali). Navíc křížové výpravy byly pro tehdejší jejich účastníky ekonomickou zátěží, protože feudálové si je museli financovat ze svého a žádný zisk s toho neměli. Naopak s toho měli ještě domácí problémy, viz notoricky známý případ Richarda Lví Srdce. Samozřejmě křižáci nešli do Svaté země kvůli svobodě a demokracii, ale kvůli Bohu a Kristu, ale princip mohl být podobný. Prostě idealistická intervence, nikoliv loupeživá výprava.

Každopádně to jsou témata, která jeden krátký článek nevyřeší. To jsou témata pro studované historiky. Chtěl bych jen obrátit čtenářovu pozornost na dějiny středověku, které se dnes opět nezdají být mrtvými nebo jen nějakými dobrodružnými zkazkami o rytířích.

Myslím, že kdysi se tomu nevěnovalo moc pozornost, ale nedávno se spolu se šířením multikulturalismu šířila i myšlenka, která ukazovala, že islám nebyli jen Saracéni, Turci, otrokáři a další s kterými bojovali naši předci a kteří se dostali až do pohádek. Začalo se mluvit o islámské kultuře a vzdělanosti a ta začala být dávaná do kontrastu se zaostalou temnou středověkou Evropou.

Po té, co se stal dějinnou událostí číslo jedna boj s islamisty, začínají se vynořovat noví historikové, kteří s touto myšlenkou nesouhlasí. Opět považují islám za zkažený. Tvrdí, že islámisté nejsou extrémní odnoží muslimů, ale že jsou jakousi přirozenou součástí muslimského světa, případně, že islamisté jsou v podstatě všichni muslimové.

Stejně jako úloha křesťanství nebo křížové výpravy i tyto teze vyžadují seriózní vědeckou práci celé armády vzdělaných historiků. Ale opět je to další věc, která nám připomíná,  že dějiny středověku jsou stále aktuální pro dnešek a není nuda se jimi zabývat.

No a to nás vrací do Timbuktu a k jeho spisům. Dějiny Timbuktu jsou totiž velmi zajímavé. Timbuktu zaznamenalo rozkvět mezi 12.-16. stoletím. Bylo to proslulé obchodní místo a bylo proslulé rovněž obchodem s otroky. Nutno dodat, že to byli černí otroci, kteří byli prodávání arabským pánům. Tentokrát v tom běloši neměli žádné slovo. Ale do tohoto města se stěhovali přední islámští učenci, kteří zde šířili vzdělanost. Ti učenci zde přicházeli ze Španělska, domnívám se, že před pokračující reconquistou, čili zpět dobytím Španělska křesťany. Všimněte si, že ale emigrovali z jednoho kraje islámského světa do druhého okraje tohoto světa. Neemigrovali do jeho centra. Můžeme tedy vyvozovat, že okraje islámského světa byly asi svobodnější a progresivnější než jeho centrum. Ve městě fungovala univerzita, která měla 25 000 studentů, což byla čtvrtina obyvatel města. Vyučoval se na ní sice obligátní korán, ale i matematika, přírodní vědy a medicína. Knihy tam byla ceněna víc než zlato, což zůstalo u Malijců zakořeněno. Ona timbuktská knihovna není jedna budova, jako Alexandrijská knihovna, ale je rozprostřena mezi jakési soukromé archívy, kterých je až 60 a jednotliví obyvatele města jsou vlastníky dalších spisů, které se dělí z generace na generaci.

Kultura a  spisy Timbuktu mají ještě jeden význam. Jsou totiž africké. Maurští vzdělanci vychovali své africké následovníky, kteří pak jejich výsledky dále obohacovali. A místní jsou černoši. Timbuktu vyvrací tvrzení, že černoši nemají žádné písemnictví a vzdělanost. Timbuktu byla jakási brána antické vzdělanosti šířené do černé Afriky skrze islám. A Afričané samozřejmě zdůrazňují tu africkost timbuktské vzdělanosti. Proto JAR zaplatila moderní budovu knihovny v Timbuktu, ve které byly digitalizovány vzácné rukopisy. Než do města přišli islamisté, bylo to uskutečněno z 10%. Místní obyvatelé podobně jako čeští vlastenci z románů Aloise Jiráska schovávali tyto vzácné spisy před Marokánci, protože měli zakódováno, že jsou prostě vzácné. Stejně tak je schovávali před Francouzi, kteří na konci 19. století Timbuktu poprvé dobyli vojenskou silou. Nutno dodat, že Francouzi byli tehdy přesvědčení, že konají dobro, protože bojovali proti islámským otrokářům. O osvobozování černých otroků od arabských utlačovatelů bílými kolonizátory se dnes také již nemluví, i když tehdy to bylo považováno za správné. A podle mého to správné bylo.

Malijci však schovávali ony spisy i před Francouzi. Ne proto, že by se snad báli, že je Francouzi budou pálit  ve jménu Krista, ale proto, že Francouzi by je samozřejmě odvezli do Paříže, do svých muzeí.

Poté co Francouzi odešli, bylo Mali považováno za relativně stabilní zemi. Pak však došlo k rozvratu i tam a toho využili islamisté a jejich poslední vpád do Timbuktu přinesl již ono známé ničení a barbarství.

Kdo má tedy pravdu? Multikulturalisté, kteří říkají, že Timbuktu bylo centrem muslimské vzdělanosti a jejím šiřitelem pomocí islámu nebo islamofobové, kteří by viděli Timbuktu spíš jako centrum obchodu s otroky? Byl tedy islám barbarský od začátku až po současnost nebo zaznamenal i své světlé chvilky? Na tohle se nedá odpovědět v jednom článku, dokonce bych řekl ani v jedné knize.

Proto nevěřte nikomu, kdo nabízí jednoduché odpovědi, ať z té či z druhé strany. Každopádně je jasné, že současní islamisté jsou barbaři. Jestli je to proto, že to jsou muslimové nebo proto, že nesahají středověkým muslimům ani po kolena, na to musíme odpověď teprve nalézt, ale poctivě a bez předsudků.

Takové myšlenky se mi honí hlavou, když si čtu o Timbuktu.