ZPRÁVY

Větší než malé množství sarinu

Obamova červená linie byla překorčena a nic zvláštního se neděje. Patřím mezi lidi, které to znepokojuje. A vy?

Jsem naivní. Uznávám svou hlubokou chybu. Před pár měsíci jsem totiž napsal, že pokud Asad použije chemické zbraně, bude to jeho sebevražda. Uznávám, mýlil jsem se.

Před několika týdny jsem napsal, že Obamova červená linie pro použití chemických zbraní je spíš bílá přerušovaná čára. To už jsem byl blíž pravdě.

Nečekal jsem však, že až tak blízko. Izrael, Anglie, Francie a teď i USA potvrdily použití chemických zbraní v Sýrii. Člověk by čekal, že se teď snese hromobití na adresu syrského režimu. Ale nesnese. Celá věc se musí opět "prošetřit". A to nejlépe za pomoci OSN. Bude se o tom zase jednat, diskutovat a hlasovat. A to tak dlouho, až to zase půjde do ztracena. Jako minule. Pak se objeví někde nějaká zastrčená zpráva, že delegace vyšetřovatelů nebyla vpuštěna syrskou vládou do země. Sice padlo několik ostrých slov ohledně válečných zločinů, ale...

... ale právě teď nastal čas pro činy.... Jestli ne teď, tak už nikdy.

Použité množství sarinu by mělo být malé. Myslím, že nejen mě, ale i světové diktátory a teroristy by zajímalo, kolik ho bylo a kolik zabilo lidí. Aby se vědělo, jak velké použití sarinu a počet obětí současná americká administrativa považuje za přijatelné. Co je menší a co je větší než malé množství sarinu.

Ukazuje se, že tvrdá varování USA ohledně použití chemických zbraní byl jen "poker face". A průšvih je, že tato hra nevyšla a teď už tomu "poker face" nikdo neuvěří. A i kdyby třeba po Obamovi přišel někdo, kdo by takové vyhrůžky myslel vážně, už mu nikdo nebude věřit.

Ale zdaleka nejde jen o to. Celá ta věc má mnohem hlubší dosah, než se na první pohled může zdát. Ukazuje, že se Obama natolik bojí další války, že je ochoten ustoupit komukoliv a čemukoliv a to je jeho poselství světu. Podobně jako Kim Čong Un pronáší plamenné hrozby, ale bojí se provést jakýkoliv opravdu provokativní krok, i Obama někdy vypustí nějaké drsnější varování, nebo podnikne nějaký politický krok, který není riskantní, jako je třeba prodej zbraní Izraeli. Ale ochoten riskovat nějakou akci, kdy hrozí reálné nebezpečí, není.

Je to povzbuzení třeba pro Írán. Ten si může být jistý, že s ním bude Obama válčit do posledního Izraelce. A to ho může povzbudit. V Sýrii už jsme dospěli do bodu, kdy není volby mezi válkou a mírem. Ostatně válka tam už dávno je. Ale je to volba mezi mnichovanstvím a akcí..

Pokud se teď nic nestane, budeme toho hluboce litovat. Dějiny mi dají za pravdu. Tím jsem si jistý.

Evropa je znepokojena, že stovky jejich občanů odjíždějí do Sýrie podpořit džihád a kde budou indoktrinovány islamismem. Bohužel. Islamisté a džihádisté jako jediní účinně bojují proti Asadovi. Jestli nechceme, aby tím získávali body, tak musí proti Asadovi bojovat někdo jiný. Je to jednoduché.

Proto požaduje senátor McCain intervenci v Sýrii. Nikdy nepřestanu litovat, že byl v roce 2008 poražen Obamou.

Ono je totiž úplně jedno, jak moc je Obama mírotvorce. K míru, stejně jako k válce jsou potřeba dva. Obama stojí na rozcestí. Buď zahájí válku v další zemi nebo dá zelenou všem, co vyvražďují vlastní obyvatelstvo, používají zbraně hromadného ničení a vůbec dělají vše, co se jim zamane. Ti teď uvidí, že nastává opět jejich zlatá doba, kdy si budou moci dělat, co budou chtít, protože jediná reálná síla, která jim  v tom mohla zabránit, na to rezignovala. Nebudeme si nic nalhávat. Jediná taková reálná síla není ani OSN, ani morálka, ani mezinárodní dohody, ženevské konvence nebo nátlakové akce humanitárních organizací. Jediná taková síla je vojenská síla USA. Pax Americana.

To rozhodnutí není lehké a obě dvě volby jsou riskantní a hodně relativní. Není to volba mezi dobrem a zlem. Je to volba mezi větším zlem a menším zlem a přitom je ještě sporné co je to větší a  menší zlo. Ale takový je svět. Tohle je zeměkoule, ne Středozem.

Je to jako v Guantanámu. Obama byl rozhodnut jej zavřít, ale neudělal to, protože pochopil, že i když věznit lidi, byť teroristy bez soudu není správné, pustit je, je prostě riskantní. Stejně tak není správné bombardovat cizí státy, ale nebombardovat je životu nebezpečné.

A tak realita opět ťuká na dveře. Pokud nechceme nechat svět propadnout libovůli, nejeví se všechny ty války v Iráku a Afghánistánu jako rozmar USA, ale nutnost. Sýrie to opět ukazuje. Jasně.

Taky by se mohlo stát, že v Izraeli vybuchne atomová bomba a americká vláda to "s kolísavým stupněm jistoty" předá k vyšetření.