ZPRÁVY

Česko a svět: demokracie vítězí, i když to vypadá opačně.

Neúspěch demokracie? Všude? Ve světě i v Česku? Nenechte se zmást tím, jak to vypadá.

Na demokracii mají nárok všichni. Češi, Afghánci, Iráčané, Libyjci, Egypťané, Syřané, Barmánci, Indové i Jihoafričané.

Mnoho lidí říká, že tzv. "západní vývoz demokracie" do Iráku a Afghánistánu a Libye selhal, protože z těchto zemí se nestaly nové Švýcarsko, Rakousko a Norsko. Během svého blogování jsem uvedl spousty argumentů, proč to není pravda. Rovněž sem uvedl několik různých analogií, které tady hodlám shrnout a pak chci pro někoho možná překvapivě srovnat situaci v těchto zemích se současnou politickou situaci v Česku, která je podle mě stejná.

Ještě bych chtěl doplnit, že i situace v Egyptě je některými vydáváno za chaos a krach demokracie a je z ní rovněž obviňován západ, díky tomu, že pouze slovně podpořil svržení prezidenta Mubaraka.

Nechci se nyní opět opakovat a rozebírat konkrétní situaci ve výše zmíněných zemích, ale chci shrnout analogie, které jsem použil.

Mahátma Gándhí dovedl nenásilnou formou Indii ke svobodě od kolonialismu a Indie byla založena jako svobodný a demokratický stát. Vzápětí na to se rozpoutal ohromný masakr mezi hinduisty a muslimy a britská Indie se rozpadla na Indii a muslimský Pákistán, které spolu vedly několik krutých válek a hrozí si vzájemným zničením jadernými zbraněmi. Z hlediska dnes populárního názoru bychom to měli brát jako neúspěch demokracie. Jako totální katastrofu a Gandhího jako blázna, který na subkontinent aplikoval něco, v čem tam nebyla žádná tradice.

Sledoval jsem na jednom dokumentárním kanálu seriál o Jihoafrické republice. To mi poskytlo další analogii. Ta se rozhodla vykročit k demokracii, což si vyžádalo obrovské nepokoje a masakry hlavně mezi černošským obyvatelstvem, což se dnes taktně zamlčuje, ale dobře si vzpomínám na zprávy z první poloviny 90. let z této země. A od osvobození v JAR roste kriminalita, násilí, korupce a ekonomika e neustále zhoršuje. Tedy i Nelson Mandela by měl být považován za blázna, který černochům přinesl něco, v čem nemají tradici a rasová rovnoprávnost v JAR musí být hodnocena jako totální krach. 

A konečně Barma se vydala na cestu k demokracii zcela nedávno. Výsledkem jsou náboženské nepokoje a vyhlášení džihádu ze strany místních islamistů. Je tedy i Su Ťij bláznivka, která do Barmy dováží něco, na co tam nejsou zvyklí a její cesta je do slepé uličky?

A teď má analogie nejčerstvější. Česko. To co se děje v těchto dnech na naší politické scéně je naprosto neuvěřitelné a v listopadu 1989 bych si to nedovedl představit ani v těch nejdepresivnějších nočních můrách. Stále více se ozývá jedno slovo, které na naší situaci sedí nejlépe - chaos. Chaos je špatný. Chaos není jen opakem pořádku, ale i opakem práva a spravedlnosti. Když se Iráčané vraždili na ulicích Bagdádu, říkalo se, že v zemi vládne chaos. Češi se nevraždí, ale přesto začíná být naše situace hodnocena stejným slovem.

Zkorumpované strany, zatýkaní a propouštění politiků, prezident dělající si co chce... Opravdu nevím, jak to mám všechno vyhodnotit a jsem mnohem schopnější pochopit politickou situaci třeba v Egyptě, než u nás.

Znamená to tedy, že u nás demokracie neuspěla? Prohrála? Taky v ní nemáme tradici. Těch 20 let teď i předtím je málo. Nemáme v tradici apartheid nebo teokracii, ale možná bychom se měli přiklonit k východním režimům jako je Rusko nebo Bělorusko a nastolit takový pořádek. Je to tak? Zkrachovala u nás demokracie?

Ne. Rozhodně ne. Už jen proto, že když se kolem sebe rozhlédnete, tento názor není povšechně rozšířen, ale třeba se pletu. Nemám k dispozici žádné průzkumy. Ale pokud je rozšířen, tak není prosazován. Lidem nestojí za to bouřit se proti současnému demokratickému režimu. A to není vše. Když vypneme zprávy, tak nic nepoznáme. V běžném životě nic nepoznáte. Život, práce, rodina, zábava, všechno běží úplně normálně. Přestože poslanci sedí, tajné služby se špehují a prezident dělá divné věci, našich životů se to bezprostředně dotýká jen minimálně.

A to je právě ten úspěch té demokracie. Na rozdíl od totality je normální život bez politiky normální. Bez udavačů, nucení do průvodů, do voleb, do manifestačních podpisů a pouličních výborů. Potrvá ještě dlouho, než z Česka uděláme Švýcarsko, Rakousko nebo Norsko. Ale jednou se to povede. Demokracie do Česka patří.

Sejně jako do Afghánistánu, Iráku, Libye, Egypta, Indie, Barmy nebo Jižní Afriky. Přejme ji sobě i ostatním. A dejme ji šanci rozkvést.