ZPRÁVY

O národech

Národ není pevně daná entita. Jeho vznik může být různý. A každý národ má právo na existenci.

Nehodlám plně definovat národ. To si každý může najít v encyklopedii. Jen mě napadla taková drobná úvaha.

Navzdory tomu, co si představují hnědí nacionalisté, národ není pevně daní entita, do které se můžete dostat pouze narozením a to ještě pokud jsou rodiče členy tohoto národa. Respektive jsou takové národy a dokonce jich je asi většina a koneckonců takový homogenní národ není nic špatného, pokud toleruje národy ostatní.

Ale jsou tu ještě jiné národy. Spousta nacionalistů tyto národy neuznává a směje se jim a pohrdá jimi, ale to je špatně. Tyto národy jsou rovnocenné s těmi národy vzniklými "plozením". A nejednou dokazují svou rovnoprávnost svými činy.

Takovým typickým národem jsou například Američané. Kromě toho, že se jako Američan můžete narodit, tak se jim můžete stát. A to jednoduše. Tím, že do USA odjedete a zůstanete tam. Kdysi jste tak mohli stát i občany, dnes už to bohužel tak jednoduché není.  Ale i když ne právně, tak morálně a psychologicky se Američanem stanete. A to je úžasné. Jen málo národů to tak má.

Proto spousta nacionalistů, kteří právě díky tomu nenávidí USA, se Američanům smějí a říkají, že to "není žádný národ". Jenže smějí se ze svých zaprděných nic neznamenajících zemiček světové supervelmoci. Což je samo o sobě k smíchu.

Já si naopak myslím, že americkým přístupem by se měly inspirovat jiné národy. Některé národy jsou tak homogenní, že je pro ně takový přístup zbytečný, ale jiné národy ne. Třeba Češi. Podívejte se, kolik žije v česku cikánů, menšin z národů okolních zemí a přistěhovalců. Praha je hotový Babylon a to nejen díky turistům. Jsme demokratická země a globálně vzato se k menšinám chováme demokraticky a spravedlivě, ale bylo by skvělé, kdybychom za Čechy považovali všechny, kdo v Česku žijí a Česko respektují.

Myslím si, že takový přístup je v budoucnu jediný možný. Uvedu to na jednom příkladu. Na sobě.

Jistě jste si všimli mého nečeského příjmení. Ano z hlediska nacionalistů opravdu nejsem Čech. Otec je Polák (ze středního Polska, ne příslušník národnostní menšiny v Česku) a matka je Češka. Jakého národa tedy jsem členem? Jsem Čech nebo Polák?

Byl jsem však celé dětství vychováván jako Čech. Mám české vzdělání a vychování. Nejsem katolík, jsem ateista. A tak se považuji za 100% "čistokrevného" Čecha a ne za člena národnostní menšiny. I když znám Polsko a vím o Polácích mnohem více a jsou mi mnohem bližší než jiným Čechům a mi příbuzní a členové rodiny jsou Poláci. Umím Polsky a Polsko mám rád. Ale já jsem Čech, ať si nacionalisté říkají, co chtějí.

A tím, jak se svět stále zmenšuje, tak se stále víc mísí a takových lidí jako já bude stále více.  A proto bude těžké lpět na svém národě nebo i rase.

Ale jsou i jiné národy. Stejně jako Američané vznikají přistěhováním, jsou ti i jiné způsoby vzniku národů.

Například řešením společného problému. Irák je umělý útvar, narýsovaný opilým britským a francouzským diplomatem po první světové válce, když dělili území poražené Osmanské říše. Vytvořili tak  umělou zemi, složenou z Kurdistánu, sunitského okolí Bagdádu a provincie Basra tvořené Šíitskými araby, kteří spolu neměli nic společného.

Ti byli ovládáni různými koloniálními úředníky a později svými diktátory. Před deseti lety dostali šanci řídit si svůj osud sami. Ale ta šance je stála mnoho obětí a mír. Uvolnění diktatury uvolnilo staré pocity křivdy a náboženskou nesnášenlivost. Přesto však tito lidé byli okolnostmi donuceni se s těmito protivenstvími vyrovnat. Jejich boj ještě není u konce, ale domnívám se, že není vůbec pravda, že by v zemi hrozila občanská válka. Rozpory jsou velké a cesta je to trnitá, ale právě díky tomu vzniká něco nového - irácký národ.

Když se mluví o národech. Podporuji židovský národ v jeho nároku na vlastní stát. Ale nesouhlasím s těmi, kteří říkají, že Palestinci nejsou žádný národ. A nic to nemění na to, že třeba před čtyřiceti lety jako národ neexistovali. Tím, že se sami definovali jako arabové, kteří se  neztotožňují s Izraelem, jako národ vznikli a mají právo na respekt. Mají právo na uznání jejich země v neexistujících hranicích? Ne. Mají právo na toleranci agresivity a terorismu? Ne. Mají právo na to, neuznávat Izrael? Ne. Ale právo na existenci jako národ mají, ať vznikli, jak chtěli.

Protože vůbec to nejhorší, co může být, je popírat existenci nějakého národa. Vzpomínám si jak na začátku devadesátých let profesor Rajko Doleček, tedy Čech srbského původu tvrdil v rozhlase, že Bosňáci nejsou žádný národ. A pak došlo k Srebrenici.

Nemyslím si, že by Izraelci chystali Palestincům Srebrenici. Myslím si, že pokud by k něčemu takovému došlo, tak by to pravděpodobně bylo naopak. Přesto si však myslím, že upírat nějakému národu právo na existenci je nepřijatelné.