ZPRÁVY

Syrské rozdávání karet

Obama zase jen řeční. Rasmussen má pravdu. V Sýrii demokracie nekončí, ale začíná.

Obama pronesl další ze svých geniálních projevů, tentokrát v OSN. Koho to ještě zajímá?

Generální tajemník NATO Rasmussen jako jeden z mála západních politiků řekl něco, co je více než jasné. Dohoda o chemických zbraních posílí Asada, protože ho teď západ bude potřebovat právě pro tu likvidaci chemických zbraní. To je další důvod pro genocidní podnikání, které jsem navrhoval. Zabijete pár stovek až tisíc lidí chemickými zbraněmi jako Asad a za jejich zbavení si vyhandlujete relativní klid a ještě se stanete nepostradatelnými.

Co je však za poslední dny nejpodstatnější zpráva ze Sýrie. Syrská opozice se konečně začala sjednocovat a vytvořila syrskou opoziční koalici a dokonce jmenovala svého stínového premiéra. Tato zpráva však nevyvolala v médiích takový rozruch jako další informace, že několik opozičních skupin v Sýrii vedených islamisty z Al Nusry odmítlo s touto koalicí spolupracovat. Odmítli exilové vůdce a přiklonili se k islamistům a vyzvali k vytvoření islamistického státu v Sýrii.

Zaráží mě, jak některé média tuto situaci hodnotí. Mluví třeba o "rozpadu opozice". Jako mluvčího tohoto názoru jsem si zvolil Ondřeje Neffa, který tvrdí, že tato zpráva je pochmurná satisfakce všem, kteří tvrdili, že syrský boj proti diktatuře je pohádka. Islamisté jsou prý podle Neffa zklamaní postojem USA, rozložili onu údajně  demokratickou koalici. A prý to ukazuje, že demokracie na blízkém východě je sněhulák na Sahaře a americká flotila ji neprosadí.

Je to totální nesmysl. Já mám názor na Sýrii právě o 100% opačný než pan Neff a tato zpráva mě potěšila. Není to žádný rozpad, ani začátek konce, ani důkaz. Je to rozdávání karet.

Copak by si mohl někdo rozumný přát, aby byli islamisté napojení na Al Kajdu v koalici s prozápadní opozicí? Je to dobře, že islamisté nechtějí spolupracovat s prozápadní koalicí. K čemu je jednota s fanatiky a teroristy? K ničemu. Teď je přece ještě jasnější, koho v Sýrii podporovat. Islamisty, kteří odmítli exilovou vládu rozhodně ne. Ale díky tomu můžeme přece ještě více podporovat exilovou vládu, která byla odmítnuta islamisty. Islamisté přece nejsou jediná syrská opozice. Polovina opozice je tvořena Syrskou osvobozeneckou armádou SFA a ta se díky tomu dělení vzdaluje islamistům a to je dobře. Právě díky tomu se situace v Sýrii vyjasňuje. A šance Západu prosadit v Sýrii své zájmy a zájmy obyčejných syřanů se zvyšuje. Islamisté přece nikdy nemohli být součástí nějaké demokratické koalice, a pokud by byli, tak by ta koalice přece nebyla demokratická.

Jediné, co tato situace dokazuje, je že islamisté jsou stále islamisté a že jim jejich fanatizmus zabraňuje podniknout  nějaké rafinovanější kroky, jako je třeba infiltrace mezi sekularisty, využívají západní pomoci, s tím, že kdyby opozice vyhrála, mohli by tak uzurpovat moc pro sebe. Tak to dělali třeba bolševici. Naštěstí pro Sýrii i svět islamisté jsou příliš hloupí a příliš fanatičtí, což je jejich největší slabinou.

A sekularisté mají nyní větší šance, protože jsou snadněji definovatelní.

Rozhodnutí islamistů nespolupracovat s prozápadní opozicí není tragédie. Je dokonce možné, že islamisté přetáhnou skupiny bojovníků RFA na svou stranu, ale o to více se musí Západ snažit, aby očištěná RFA převládla v opozici.

To, co se stalo v Sýrii, není žádný zvrat, ale potvrzení trendu, který v Sýrii už nějakou dobu trvá - prohlubujícího se rozkolu mezi prozápadní a islamistickou opozicí. Což není zpráva špatná, ale dobrá a neposkytuje to satisfakci odpůrcům syrské opozice, ale jejím příznivcům.