ZPRÁVY

Ukrajina, EU a my

Jak to, že je Polský zájem je totožný se zájmy NATO, USA a EU, kdežto náš ne. Co by se mělo stát s EU. A kdo zastavil můj příklon k pravici.

Opět něco nechápu. Rád bych věděl v čem je tak rozdílná situace Polska a Česka. Polští politici totiž otevřeně říkají, že přiblížení se Ukrajiny k EU je v polském národním zájmu. Rozumíte? V polském národním zájmu. Neříkají havlisticky, že to je morálně nebo metafyzicky správné. Prostě je to v jejich národním zájmu. Národní zájem může být i sobecký a může být v rozporu se zájmy jiných národů.

Nechápu, v čem se Polsko liší od Česka, že v našem národním zájmu to není. Zřejmě to není, protože kdyby to bylo tak by to někdo řekl, ne? Nějaký politik by se ozval a  řekl by, Česko podporuje snahu Ukrajinců o přiblížení do EU a je proti tomu, aby se Ukrajina sbližovala s Ruskem, protože to je v našem národním zájmu. Jsem pro EU, ale tohle a tohle se nám nelíbí a chceme to změnit. Jsme spojenci USA a NATO. A když USA, NATO a EU odsoudí potlačování demonstrací na Ukrajině, my to taky podepíšeme, protože je to v našem zájmu. Tohle nikdo neřekl. S toho tedy usuzuji, že už to není náš národní zájem. Že náš národní zájem je mlčet, když se takové věci na Ukrajině dějí. Že nám nezaleží na tom, jestli bude Ukrajina v EU nebo bude ruským spojencem nebo si dokonce přejeme, aby Ukrajina nevstoupila do EU, ale ruské celní unie. Možná je tohle v našem národním zájmu. Možná je v našem národním zájmu to, abychom taky vstoupili do celní unie s Ruskem a vykašlali se na EU.

Já jen nechápu proč. Proč je polský a český národní zájem tak odlišný. Přijde mi to, že jsme si velice blízké země, pomineme-li naše slovenské bratry, tak bližší už snad ani nejsou. Jasně v mnohém se lišíme, ale máme podobné geopolitické místo a podobný osud. A přesto Polsko má svou politiku a Česko? Má opačnou nebo nemá žádnou v téhle oblasti.

Naše země je oficiálně členem NATO, spojencem USA a členem EU a přítelem Polska, ale nemohu si pomoct. Mentálně i politicky se stále více od toho vzdalujeme. A blížíme se k Rusku. Je jedno, že Zeman eurohujersky vyvěšuje vlajku EU, když tady zavádí ruskou politickou kulturu. A je jedno, že je už na Zemana naštvaná značná část národa, když ti samí lidé podporují euroskeptické pravicové populisty. Byl jsem obviněn s toho, že kladu otázku EU nebo Rusko a že jsou nějaké jiné možnosti. No tak si přečtěte blogy všech těch euroskeptických populistů. Když mají srovnat EU a Rusko vychází s toho Rusko jednoznačně vítězně. Oni budou raději podporovat Rusko, jen aby viděli rozloženou EU. A to je tragédie.

Spor o to jestli se má Česko přiblížit k Rusku přes Zemana nebo přes někoho, kdo je proti němu, mě opravdu nezajímá. Já kritizuji Zemana z pozice příznivce západu, který by chtěl, aby bylo Česko spojencem USA, členem NATO a členem lepší EU. Aby se Česko podílelo na změně EU, aby v ní razantně prosazovalo své požadavky. A ne aby EU rozkládalo.

Protože se v Česku krade a podplácí, budeme jej chtít rozpustit a rozdělit na ještě menší celky? Myšlenka sjednocené Evropy je úžasná i po tolika letech, ať si nacionalističtí xenofobové myslí, co chtějí. EU je nemocná. A opravdu hodně. Kriticky. A euroskeptici mají pravdu, když říkají, že to je tím, že v EU vládnou euroúředníci, které nikdo nevolil a že její byrokratický aparát začíná připomínat RVHP. Přesto je tu poměrně jednoduchá možnost, jak tento nezdravý vývoj obrátit. A rozpuštění EU to není. Je to její utužení. Federalizace a demokratizace. Začít měnit EU z jakési byrokratické instituce na instituci státní a samozřejmě demokratickou. Nejlepší způsob, jak zlikvidovat nevolené úředníky EU je ty úředníky začít volit. Není to žádná fantasmagorie. Funguje to. Taková obrovská federace může fungovat-demokraticky. Slyšeli jste někdy o USA?

Nebudeme -li se o toto snažit, EU skončí. V Kremlu poteče vodka proudem. Zatímco naší euroskeptici říkají  "nestrašte Ruskem, nepotřebujeme EU, máme NATO", ruští politici si řeknou "tak a teď si to ještě vyřídíme s tím NATO." Rusko totiž jednoznačně chápe EU jako mocenského protihráče. Směje se EU, ale přitom usiluje o její zničení.

Mnoho lidí u nás varuje před komunisty a jejich přetrvávajícímu proruskému sentimentu. Přesto, že v Rusku vládne bezohledný kapitalismus, tak naší bolševici Rusku stále fandí, asi jen proto, že nemohou nenáviděným USA, NATO a EU odpustit výhru nad SSSR.

Méně jasní jsou však noví spojenci bolševiků, kteří se odkopali díky komentářům k událostem na Ukrajině. Pravicoví euroskeptici. Jsou tak pravicoví, až jsou bolševičtí. Imponuje jim bezohledná forma ruského kapitalismu. Imponuje jim nestydatý rasismus a islamofobie, která je téměř ruskou státní ideologií. A hlavně podporují Rusko jako jedinou světovou sílu, která může účinně napomoci jimi nenáviděné EU.

Podle mě patří tenhle směr do stejného pytle jako bolševici. Jsou to příznivci Ruska, Východu, Byzance.

Začínají se dokonce shodovat i s takovými exoty jako je Úsvit. Populista k populistovi sedá, řekl bych.

Je to smutné, že hlasů rozumu se tady na předměstí Moskvy ozývá stále méně. Například Zbyněk Petráček píše:

„Moskva se s nezávislostí Ukrajiny nesmířila, nikdy ji plně neakceptovala… Poměřujeme-li to silou demonstrací v Kyjevě, dosud nikdy v posledních dvaceti letech nebyl zápas o civilizační orientaci nějaké evropské země tak emoční a osudově znějící…. Tlačí-li EU na europeizaci Ukrajiny, aby se mohla nachystat na její přijetí, je obviňována z vydírání. Když na to netlačí, je obviňována, že Ukrajinu hází přes palubu…“

Všichni, kdo tak plamenně kritizují ukrajinskou opozici a EU by si měli uvědomit, že v Kyjevě nejde o nic jiného, než o další ruskou expanzi a o souboj zda Ukrajina bude patřit k Evropě nebo Rusku. Nejde o žádné vydírání EU a ani státní převrat EU.

Opravdu chceme vyměnit EU za Rusko? To už tady bylo, ne?

V mládi jsem byl ultralevičák. Jak stárnu, posunuje se můj světonázor stále více doprava. Děkuji našim euroskeptikům. Ukázali mi hranici. Tam, kde oni, bych ve svých názorech nikdy nechtěl dojít.