ZPRÁVY

Podpora Putina je neslučitelná se zdravým rozumem

O českých milovních prezidenta Putina. Odkud se berou a kam směřujou. Už to přestává být legrace.

Trvám na tom, že rostoucí sympatie některých lidí k Putinovi a putinismu nemá nic společného se zdravým rozumem a je to jen taková móda. V horším případě populismus. Antizápadní bolševici a pravicoví euroskeptici se stávají ideologickými bratry ve zbrani. Pro některé lidi opět na východě vychází nové slunce a "z nadějí hledí k širé ruské zemi." To sou paradoxy. Lidé a Češi zvláště mají sklon zjednodušovat svět a vytvářet si nepřítele, na kterého se dá všechno hodit. Takový nepřítel se stává pak fetišem k nenávisti. Ještě před pár léty byl takovým fetišem George W. Bush. Když vás něco trápila, tak jste si zandávali na Bushe a už vám bylo líp. Ten už je v důchodu, takže si musíme najít někoho jiného. Tentokrát to schytala EU. EU podobně jako Bush udělala mnoho chyb, ale kritika se i v tomto případě změnila na iracionální náboženství. Tyto teorie vymýšlejí hlavně lidi, kteří mají nějaké problémy v životě, a potřebuji je na někoho hodit. A pak snadno zblbnou i ty lidi inteligentnější, kteří třeba nemají čas celé hodiny bloumat nad politikou. A pak se najdou intelektuálové, kteří se už vezou na módné vlně a vědí, že rozumové a ideologické vyztužení těchto pseudonáboženství jim zajistí popularitu. Samozřejmě se najde i dost lidí, kteří jsou prostě přesvědčeni, e to tak je. Už mají k dispozici dost podkladů a argumentů, aby si to zdůvodnili.

Světová vlna antiamerikanismu v souvislosti s válkou v Iráku byla iracionální módní vlnou. Před touto vlnou jsem byl velký levičák a měl jsem jiné starosti, než byla mezinárodní politika. Ale poté co začaly médiemi živené a využívané orgie antiamerikanismu najednou jsem slyšel tolik nesmyslu, lží a fantasmagorií, že jsem se s levicového odpůrce Bushe změnil v jeho obhájce. Já jsem opak knížete. Ten, když někdo mele blbosti tak spí. Mě to naopak probouzí z letargie.

Euroskepticismus a eurohujerství jsem považoval částečně za nudnou ekonomickou debatu, částečně za nudnou technickou debatu a částečně za hospodský populismus. Takové to, že odmítáte rasismus, ale vtipu o cikánovi se stejně zasmějete.

A opět díky nejzarytější populistickým skeptikům podle mě tato debata dostává morální rozměr, který mě začíná zajímat a mobilizovat. A ten morální rozměr se do toho dostal tak, že euroskeptici začínají být protizápadní a proruští. V klidu bych si pokecal s těmi "starými" euroskeptiky, kteří v roce 2004 agitovali proti EU. Spousta z nich ještě v 90. letech říkala "vykašleme se na Evropu, buďme ostrov v Evropě, který bude velkým spojencem USA." Jenže to bych musel sednout do stroje času, protože tehdy mě jako levičáka pochopitelně štvali.

No, ale dnešní euroskeptici? EU je pro ně symbolem prohnilého západu a jako příklad nám stavějí Rusko. Nepochopitelné. Chápal bych to ještě i bolševiků, ale u zastánců osobní svobody a liberální ekonomiky? Jo, kapitalismus v Rusku mají. Ten mají i v Číně. Ale s tou svobodu to bude horší. A nejde jen o Pussy riot nebo Chodorovského. To jsou jen mediální symboly, které jsou značně rozporuplné a dají se snadno zpochybnit, a proto jsou neustále tak propírány. Ale v Rusku jsou každodenně pošlapávána lidská práva obyčejných lidí. Svoboda tisku. Svoboda shromažďování. Svoboda zvolit si jiného prezidenta. Ochránci "svobody" nám najednou budou tvrdit, že to nevadí, že to stojí na "pořádek". Nezlobte se, ale to je fašismus. Mírný a nenásilný, ale filozoficky ano.

Takže se mě tam dostal ten morální rozměr a já prostě v Česku "Putinův styl" nechci. Zvlášť, když nám náš prezident ukazuje ve velmi mírných náznacích, jak by to mohlo vypadat.

Nezlobte se na mě, ale přestávám mít pochopení i pro lidi, kteří s těmito lidmi hledají nějaký smířlivý tón. Takové to"nesnáším Putina, ale…“ Já si žádné ale nepřipouštím, je to věc svědomí, rozumu a hodnot. Žádný kompromis.

Je to, jako byste hledali smířlivý tón vůči komunistům, nacistům nebo islamistům. Filozoficky nemožné a morálně nesprávné.

Ale nejsem skeptický. Není to poprvé v historii. Již několikrát bylo ještě větší ideologické vzedmutí proti něčemu, na čem by měli lidé naopak lpět. Už sem uvedl Bushovu snahu přepsat mapu Blízkého východu po útocích z 11. 9. 2001 (což, když se na to zpětně podíváte, se mu povedlo na 100%). Ale i to byla taková lapálie jako dnes s tím Putinem a Ukrajinou. Bylo i hůř. Před válkou to taky vypadalo, že demokracie a západ končí. Fašisté byli na koni, a kdo je neměl rád, tak miloval bolševiky. O změně světového pořádku mluvili i západní appeasementisté a izolacionalisté. Na přežití demokracie by si tehdy nikdo nevsadil. A jak to dopadlo?

A co to, co se dělo na Západě v druhé polovině studené války. Levicová masová hnutí. Mírové manifestace požadující ústup před hrozbou SSSR. Maoisté na univerzitách. A velcí umělci a intelektuálové. Ne nějaké popové hvězdy, ale skuteční spisovatelé, filozofové a vědci pěli ódy na komunistický režim a socialismus. Jezdili do SSSR, kritizovali své země stejně jako teď putinisté kritizují USA a vyvolávali sympatie pro východoevropské gaunery. A jak to dopadlo?

Nezažívám nic nového pod sluncem. Není třeba být skeptik. Západ je silný právě tím, že vypadá tak vrtkavě, že se každou chvíli zhroutí. Ale hroutí se už cca 100 let a pořád se ne a ne zhroutit.

Vsadím se o co chcete dřív než Západ se zhroutí putinův režim v Rusku. A Rusové nám vytřou zrak. Tak jak myjsme vytřeli zrak světu v roce 1989.