ZPRÁVY

Rusko buduje další Internacionálu

V Evropě se rozmáhá pravicový eursokeptický populismus, který podobně jako před 100 lety levicový populismus s nadějí hledí k Moskvě.

Začíná být stále jasnější, že Putinovské Rusko chce vést nový "tábor". Evidentně již ne tábor "míru a socialismu", ale tábor "evropských hodnot a kapitalismu". Zapomeňte na bolševické sympatie pro Rusko, to už je minulost. Rusku v Evropě rostou noví sympatizanti.

Je to stále definovatelnější, že evropští pravicoví euroskeptičtí populisté stále více sympatizují s Ruskem a Rusko mezi nimi hledá stále větší podporu. Hlavně ve východní a střední Evropě ještě někteří z nich sdílejí historickou špatnou zkušenost s touto velmocí, ale té je stále méně a Rusko má stále více sympatií.

Příznivci tohoto směru a Rusko přece sdílejí společné hodnoty. Neplatí to sice 100% a všude a vždy, ale sbližování stále pomáhá. A o čem mluvím? Mluvím například o odporu k EU. Kritika EU je samozřejmě oprávněná, a když začnete vypočítávat, co vše dělá EU špatně, budete mít z 99% pravdu. Kritika EU je něco, co lahodí sluchu veřejného mínění a co je společného pravicovým euroskeptikům i Ruské politice.

Strach z islamistů a teroristů. Hrozba islamismu a terorismu je jistě reálná, ale neměla by se přehánět. USA  a Evropa se snaží s touto hrozbou bojovat v rámci jakýchsi pravidel civilizace a humanity, což je obtížné, nákladné a nepopulární. USA a Evropa se snaží řešit tento problém v oblasti, kde vznikl, což je téměř nemožné, nákladné a nepopulární. Oč snadnější je ruský způsob likvidace islamistů bez rukaviček a jeho podpora odporu vůči islamismu ne na demokratických, ale náboženských základech. Oč snazší je Ruský přístup "vyčistit to od islamistů u nás" a nechat je tam dělat si, co chtějí" a postavit ji pevnou hráz. Je to pro lidi pochopitelnější, jednodušší a levnější. A samozřejmě více krátkozraké, ale to vidí jen málokdo.

I evropští islamofobové souhlasí s "vyčištěním našeho území" a ponechání muslimů jejich vlastnímu osudu "tam u nich". Jen ne žádný vývoz demokracie", jak tomu říkají. A pro normálního člověka je to snadno pochopitelné. Bližší košile než kabát, než řešení problému u kořenů. I tady se evropští populisté a Putin shodnou.

Putin je stále více představován dle carského vzoru, jako "ochránce křesťanů a křesťanských hodnot". Údajně chrání křesťany podporou Asadova režimu v Sýrii. Ale jak už víme, není to pravda, protože Asad nejenže podporuje Hizbaláh, který ohrožuje nejen Izrael, ale i libanonské křesťany a byl to právě Asad, který na začátku syrské revoluce propustil z vězení islamisty. Ale to nikoho nezajímá.

Samozřejmě, že pravicoví populisté staví na "křesťanských hodnotách", protože potřebuji nějaké hodnoty, které by měly být v protikladu s hodnotami EU. A tak se jim líbí ruská homofobie. A tak z nadějí hledí směrem k Moskvě na "buznobijce" Putina.

Mě je taky levicová politická korektnost EU protivná a nedivím se lidem, že pravicovým populistům tleskají. I já sem jim dával delší dobu za pravdu, než sem si uvědomil, že jim nejde o hodnoty západní, ale že to je vyspělá, moderní a decentní forma nacionalismu. Pochopil jsem to, když sem si uvědomil, že oni by raději spolupracovali s Ruskem, jen aby zvítězily jejich hodnoty. S Ruskem, kde evidentně není demokracie a kde jsou evidentně pošlapávána lidská práva.

Ano pokud se vám zdá, že EU je prohnilá, jste proti intervencím Západu, proti "homosexualismu" a levičácké korektnosti musíte opravdu tleskat euroskeptikům a Rusku. Jenže brát si za vzor stát s takovým režimem, jako je v Rusku, je hanba. To je prostě hranice, kterou by slušný člověk neměl překročit.

O EU, válce a míru, registrovaném partnerství nebo menšinách mohu diskutovat i s lidmi, kteří mají opačné názory. Ale jakmile tvrdí, že v Rusku "to dělají dobře", tak končím. Nedělají to dobře. Co to je Západ? Západ jsou všechny země, které se snaží tyhle problémy řešit demokraticky. Rusko je země, kde je to vládě ukradené jakými metodami to řeší. A to je naprosto nepřijatelné. Morálně.

Není to poprvé, co Rusko nebo nějaká velmoc získává "sympatie národů". Bohužel. Bohužel opakujeme chybu 20. století. První polovina minulého století byla charakterizovaná soubojem dvou ideologií, které nabízely jednoduchá řešení složitých problémů. Ne, není to od mně přehnané srovnání. Princip je jednoduchý. Současní evropští euroskeptici a Rusko přesně podle tohoto vzoru nabízejí jednoduchá řešení složitých problémů. Myslíte si, že to je náhoda, že například blogy lidí takovéhoto názoru jsou populární a oblíbení a jejich autoři jsou hodnocení jako trefní a třeba vtipní? Není to náhoda. Populismu je zábavný. Racionalismus, pochybnosti, kritické myšlení, to je nuda.

Takže 20. století. Dvě populistické ideologie- fašismus a komunismus spolu soupeřili. Nacisté strašili bolševickým nebezpečím, komunisti zase fašistickým. A nutno podotknout, že obě dvě ideologie měly pravdu! Stejně jako dnešní kritika EU, jako kritika zahraničních intervencí a politické korektnosti. Ale to přece neznamená, že  tyto ideologie byly dobré.

Komunistům se za  pomoci demokratů podařilo fašisty zlikvidovat a Rusko, tehdy zvané Sovětský svaz se stalo "vzorem". A to i na západě, kde byla populární levicová ideologie. V 50. letech mezi intelektuály a později se rozšířila mezi mládež. Hippies, masové demonstrace proti jaderným zbraním v 80. létech… A z Ruska jsme pořád poslouchali slova "mír a sociální spravedlnost." A lidé i na Západě tomu věřili.

Tak a teď tady máme 21. století a stále více  se zdá, že se situace opakuje. Jsou islamisté ti fašisté, kteří budou poraženi, a Rusko bude vzorem? Ať se v něm děje cokoliv?

V první polovině 20. století to vypadalo, že demokracie a Západ jsou u konce a říkalo se to na samotném Západě. Spousta lidí vidělo naději v nacionálně socialistickém uspořádání světa, jako léku na neduhy tehdejšího Západu. A další spousta lidi byla přesvědčena o "nevyhnutelném historickými zákonitostmi daném vítězství socialismu". A opravdu jen menšina lidí věřila v demokracii. Nenechali se zblbnout a zachovali si zdravý rozum.

Demokracie ze všech stran kritizovaná a sebekritizovaná a chybující vypadá, že je ze všech systému nejvíce vratká. Pořád se zdá, že se každou chvíli rozpadne. Jenže právě díky tomu ten je ten nejslabší nejsilnější, nejlidštější a nejneporazitelnější.

Stejně jako demokracie přežila těžce zkoušky 20. století, přežije i zkoušky 21. století. Je na nás, abychom za to nezaplatili stejnou cenu.

Nezoufejme, že jsme v menšině. Můžeme být hrdí, že stojíme za rozumem, umírněností a kritickým pohledem.