ZPRÁVY

Make space exploration, not war

Ruce pryč od Venezuely. Ta se zhroutí sama. Neválčeme za suroviny a zabraňme válce s Čínou. 

Pravidelný čtenář mých článku bude jistě překvapen, ale dnes to bude plné míru.

Já si opravdu nemyslím, že by měl Západ bombardovat nebo útočit na všechny, kdo se mu nelíbí. Již mnohokrát jsem řekl, že použití násilí je možné jen tak, kde to může zabránit násilí ještě horšímu. Což evidentně není třeba případ Venezuely. Tamní levicový režim taky omezuje svobodu, ale lidí nezabíjí. Venezuelský režim se mimo jiné drží osvědčeného receptu a jedna z jeho ideologických postulátů je nenávist vůči USA a strašení intervencí. To je nejen nesmyslné, ale nereálné.

Ale Venezuela je typický případ země, kde v situaci v jaké je, musí být ponecháno řešení na ni samé. Protože je to nejen nejmorálnější, ale i nejpragmatičtější. Když vidím, jaké hospodářské boty tamní režim udělala a kam stát přivedl, je jasné, že se zhroutí sám od sebe, jako domeček s karet. Jako komunismus v Evropě.

Dokonce jsou lidé s ještě radikálnějšími názory, než mám já… Jsou přesvědčeni, že by se měl Západ přestat stydět vést agresivní zahraniční politiku v zájmu získávání surovin. Říkají, že tak tomu bylo vždycky a dělají to všichni ostatní a měli bychom se přestat schovávat za hesla o demokracii a lidských právech. Já jsem přesvědčen, že se za tyto hesla západní zahraniční politika neschovává. Že západ dlouhodobě pochopil, že v tom je jeho největší síla. Prosazovat tyto universální hodnoty a díky tomu svůj vliv jako vedlejší produkt. Že prostě "morální přístup je ten nejpragmatičtější", že tímto výrokem Rus Andrej Sacharov definoval smysl existence západní civilizace.

Jsem přesvědčen, že zahodit morálku a vést pragmatickou zahraniční politiku za účelem získání surovin je špatné a že i když to kdysi dělaly všechny země a bylo to tudíž legitimní, že už jsme dál.

Ale jak to myslím konkrétně? NATO konstatovalo, že mu můžou brzy chybět některé strategické suroviny. Měla by to snad být výzva pro změnu zahraniční politiky směrem k jakési válce o suroviny? Rozhodně ne. Ale kde teda ty suroviny vezmeme, když Rusové nebo Číňané řeknou ne? Jedna cesta by tu byla. Ve vesmíru je toho hodně. Nekonečno. Nevolám tady naivně po pacifismu. Ale volám po renesanci technických řešení. To západu vždycky šlo dobře. Neměl by se nechat předběhnout. Kdo bude ve vesmíru rychleji a více, ten vyhraje.

Jestli to bude Čína, tak si to zaslouží. Já fandím čínskému kosmickému programu, protože doufám, že by mohl vyburcovat USA a Evropu z letargie a nakopnout je k zintezívnění pronikání do kosmu. Kosmické závody jsou bezva a přece proti nim nemůže nikdo nic mít, jsou přece mírové a bez zabíjení a násilí.

Bylo by to lepší než soupeřit o suroviny v Jihočínském moři zabíráním skalnatých ostrůvků. V jihovýchodní Asii jsou okolní země tak znepokojeny agresivní čínskou zahraniční politikou týkající se sporných mořských oblastí, že vítají pomoc USA. Ty už slíbily pomoc Filipínám v případě čínského napadení. Takže jsem bohužel zase u toho válčení.

Přesto, že na vině je jednoznačně onen zastaralý surovinový imperialismus, který se zalíbil Číně a odpor vůči jejímu rozpínání v okolních mořích by spadal do oné morální obrany, přesto by bylo lepší, kdyby k žádné takové konfrontaci nedošlo. A jen to řinčení zbraněmi stoji zbytečně tolik penz, která by mohly obě strany investovat právě do vesmírného průzkumu.

Make space exploration, not war