ZPRÁVY

Běž domů Ivane 2014: Západ není bezmocný

Západ má páky proti Hitlerovské zahraniční politice ruského prezidenta. Putin udělal strašnou chybu, za kterou tvrdě zaplatí. Dokonce se možná změní i Rusko.

Nesouhlasím s názorem, že je Západ bezmocný a že nemá možnosti, co dělat. Víte, měli bychom být k sobě upřímní a přestat chodit kolem horké kaše. Tou bezmocí je samozřejmě myšlen silový zásah. Válka, intervence. Bitva o Krym, ve stylu třeba Falkland. Ano, to Západ opravdu udělat nemůže. Z ryze pragmatického důvodu, který nemá s morálkou nic do činění. Rusko je příliš velké, má příliš mnoho obyvatel a má jaderné zbraně. Británie a Francie s Ruskem už jednou o Krym bojovali. Před 160ti lety. A vyhráli. Ale už nemáme rok 1854, máme rok 2014 a skučně to nelze takto řešit.

Západ má však stále nějaké možnosti. Nejprve je nutně omezit ruskou intervenci jen na Krym. Málo se o tom mluví, ale existuje velké a reálné nebezpečí, že se Rusové nezastaví na Krymu. Existuje reálné nebezpečí, že budou chtít obsadit celou východní Ukrajinu. To by bylo ale ještě amorálnější a katastrofálnější, protože to jsou území, u kterých není tak jasné, že vždy patřily Rusku, jako Krym. Pokud by došlo k tomu, tak by měl Západ reagovat ještě tvrději a je třeba to Rusku říct. Ale ne se jen bít v prsa. Je třeba mu teď říct, co by pak následovalo, ať má možnost si to rozmyslet.

Ještě minulý týden se zdálo, že je to sci-fi, ale  teď je i pravděpodobnější, že dokonce mohou jít ruská vojska až na Kyjev. To už by byla totální katastrofa a tady by už měly být Rusku představeny takové možnosti odpovědi, které by byl naprosto nekompromisní. Možná i hrozba silou. A pokud by Rusko chtělo obsadit celou Ukrajinu až po hranice NATO, není co řešit. Jde se jen modlit, aby se to nestalo.

Je tedy velkým úkolem Západu, aby zabránil další stupňování této krize a aby zastavil Rusko na Krymu, který je už opravdu ztracený. Je potřeba to vysvětlit Ukrajincům a bude to těžké, zvláště když pro ně musíme mít pochopení. Přestože na Krymu žijí lidé, kteří chtějí pod Rusko. To přece sudetští Němci chtěli taky. Pod Hitlera. A jak to Čechy bolelo, když o Sudety přišli. Myslím, že právě Češi by se měli umět vcítit do pocitu Ukrajinců. Já je chápu. Jsem z ruské agrese krajně rozezlen a to si sedím o 2000 kilometrů a o dvě země dál. Co mají říkat Ukrajinci?

Bezprostředním úkolem západu je tedy zabránit dalšímu rozšiřování krize. Dalším úkolem je potrestat Rusko. Ano Putinovo Rusko musí být za svou agresi potrestáno tím nejtvrdším způsobem, jak to jde. Má tedy Západ na to nějaké prostředky? Má.

Je potřeba převzít ruský styl, tak jako to udělal západ už v roce 1947 a začít vytyčovat sféry vlivu proti němu. Spustit jestli ne novou železnou oponu, tak aspoň zátaras, hraniční závoru. Je potřeba uvalit na Rusko různé sankce. Rusko je země, kterou by sankce mohly bolet. Je potřeba zastavit spolupráci na různých projektech a dohodách. První krokem bylo zrušení zasedání G8. Rusko chce bezvízový styk s EU? Tůdle! A určitě se najdou i další politické a hospodářské kroky. Na Západě působí spousta ruských firem. Většina z nich jsou polostátní. Měly by začít platit za kroky svého prezidenta.

Je potřeba si přestat brát servítky a jak je vidět, ty už si Západ přestal brát a začal věci nazývat pravými jmény. To nejjednodušší už bylo splněno.

Je nutné tvrdě jít proti ruskému politickému systému. Je nutné neustále Rusům připomínat, že pokud jim vláda tvrdí, že to v čem žijí je demokracie, tak to je lež. A pokud jim říká, že to není demokracie, ale něco lepšího, tak je to ještě větší lež.

Některé první kroky už Západ podnikl. Další se chystají a k dalším, těm nejzávažnějším se musí ještě dopracovat. Lze si jen přát, aby to bylo rychle a aby se to opravdu stalo a Západ se za pár týdnů či měsíců nenechal ukolébat tím, že Krym zrovna není na titulních stranách novin.

Myslím si však, že se to nestane. Souhlasím s Karlem Pacnerem, který říká, že ruská intervence na Krymu Západ stmelí a posílí, podobně jako sovětská intervence v Československu v roce 1968. Stejně jako to bylo po intervenci v Maďarsku po roce 1956. Nezapomínejme, že po sovětském útoku v Afghánistánu, jehož  katastrofální důsledky postihly celý svět a řeší se dodnes (přejme si, aby současné dědictví po Putinovi nebylo tak katastrofální jako to po Brežněvovi) došlo k obratu zahraniční politiky USA směrem k nekompromisní konfrontaci s SSSR, kterou SSSR do deseti let projel na celé čáře.

Jak říká Karel Pacner: "Západ se semkne, bude vůči ruskému impériu ostražitější, přestane oslabovat své armády. Procitnou někteří naivkové, kteří si mysleli, že se lze s Kremlem domluvit na mírové spolupráci. Nicméně na zásadní změnu budeme muset počkat, až z Bílého domu vypadne falešný "mírotvorce" Barack Obama a Evropskou unii přestanou ovlivňovat socialisté odkojení marxistickými pohádkami. I když to pár  let potrvá, tahle krymská zkušenost je pro celý svět nenahraditelným mementem: ruský imperialismus pořád žije!"

Putinské Rusko skončí stejně jako Sovětský svaz.