ZPRÁVY

Připravuje se Washington a Moskva na válku s Teheránem ?

O zemní plyn se bude v 21.stol. bojovat jako se ve století 20. bojovalo o ropu , kdy v 70.letech nestál barel ropy ani dva dolary ,zatímco dnes OPEC odhaduje ,že se vyšplhá až na 200 dolarů za barel ,protože svět prožívá třetí ropnou krizi (po 1973 a 1980), kdy stávající ložiska chudnou – zatím je to problém jen geopolitický,přijdou však doby, kdy to bude problém geologický …

A. Boj o íránský plyn

Bush 16.5.08 v Rijádu „žádal“ krále Abdalláha, aby Saúdská Arábie zvýšila těžbu ropy a snížila tak její cenu , tato mu však vyhověla jen částečně a neochotně ( americká prohlášení o „ potřebě snižování americké závislosti na blízkovýchodní ropě „  saúdskoarabský ministr energetiky ostře napadl , nemluvě již o úmyslu některých US kongresmanů podrobit ropný trh protimonopolním pravidlům mezinárodního obchodu), naopak, král Abdalláh prohlásil, že těžbu ropy bude jeho monarchie v příštích letech postupně snižovat …

Současná ruská těžba plynu spočívá na starých ubývajících ložiskách plynu a nová nejsou ještě zprovozněna, proto MOW bez rozmýšlení podepsala kontrakty se svými bývalými středoásijskými vazaly a veškerý středoásijský plyn „vyfoukla“ západní Evropě, která tak nemá pro plynovod Nabucco neruského dodavatele – až na Írán se druhými největšími zásoby plynu na světě, který však „trucuje“ za to,jak se EU naváží do íránského jaderného programu, a formálně nahrává ruským plánům plynovodů (Gazprom,od roku 1993 akciovka s 51% státní účastí (prvotním šéfem byl Černomyrdin, kterého z tohoto titulu Jelcin jmenoval premiérem) , účinná zbraň ruské diplomacie,se chystá ještě více zatnout drápky v západní Evropě dnes, kdy Evropa chystá odhodit v sektoru dovozu plynu svůj protekcionismus, zejména ve Francii Gazprom připravuje „puč“ svojí filiálkou Fragaz, poté, co se mu v roce 06 podařil v rámci baltského plynovodu NordStream za notného přispění tehdejšího odstupujícího kancléře Schrödera.

 O íránský plyn usiluje i Washington . To,že Irák, kterému jaderný program Washington překazil již 1990-91, očividně nehrál prim při americké intervenci v Bagdádu z března 03, potvrzuje právě to, že nejdůležitější geostrategické konstanty,které Washington minimálně 20 let v této oblasti řeší, vždy byly a jsou íránský plyn a íránský jaderný program …

EU zatím zbývají jen oči pro pláč : nemůže se aktivně formálně zajímat o íránský plyn, když je Teherán ekonomicky a finančně sankcionován Radou bezpečnosti OSN, protože Washington chce zruinováním íránského hospodářství dobýt pravděpodobně největší ložiska zemního plynu na světě v Perském zálivu (South Pars, sdílená z jedné strany Íránem a z druhé strany Katarem ) sám ( Teherán nedávno ostentativně otevřel další obrovské pole na jihozápadě v Azadeganu ).

Sankcemi v RB OSN tak šikovně od nich odhání západoevropské firmy ( již se mu politickým nátlakem podařilo odehnat do patřičné vzdálenosti od ložisek v South Pars anglo-nizozemskou Shell a španělskou Repsol, které zamýšlely těžbu v South Pars investovat na základě předběžné smlouvy s Teheránem z roku 02 , koncem roku 06 Washington od íránských ložisek zahnal japonskou firmu Inpex , francouzská Total investuje v Kataru ) .Z tohoto důvodu Washington drží v šachu i světové banky, bez jejichž kapitálu se budoucí „těžaři „ neobejdou . Jediná země, která na americkou přecitlivělost nebere zřetel, je Rusko, které bez ohledu na sankce v RB OSN se s Teheránem snaží o plynu přímo jednat, a v opojení se již vidí jako jediný dodavatel zemního plynu do Evropy „ na věčné časy“ .Již dnes Gazprom zajištˇuje 75-50% dodávek Rakousku , Řecku,Madˇarsku a Polsku …

Jeho budoucí cíle však Evropu daleko přesahují – plánuje dobýt  Čínu,Severní Ameriku, severoafrické maghribské země (viz vojenská angažovanost Ruska v Nigeru, kde podporuje povstalce ve spolupráci s Washingtonem proti profrancouzské ústřední vládě ), avšak zda to Gazprom za Putina dokáže, není jisté : Moskva profituje ze starých docházejících ložisek, jejichž těžba je stále více složitější a nákladnější (nestandardní  těžká ropa ), nová zatím leží ladem. Gazprom vemi málo investuje do údržby 150.000 km potrubí, a v porovnání se světovými kolosy, téměř vůbec nic neinvestuje do výzkumu (průmyslová špionáž  mu vyjde laciněji) …

 Nejvážnějším problém Gazpromu je však prudký růst domácí spotřeby plynu a jeho domácí ceny …Světová veřejnost by asi byla překvapena, jak se , navzdory veřejným protiíránským prohlášením, celé „hordy“  nejrůznějších státních čintelů a diplomatů  nadšeně účastní banketů íránských ambasád pořádaných k výročí vyhlášení islámské republiky, o šéfech Totalu,Shell ,Gazpromu a desítek jiných ani nemluvě …

Na posledním banketu v únoru 08 ministr ropného průmyslu  Gholam Hassan Nozari dal šéfům západoevropských firem definitivní ultimátum : budˇse rozhodnou do června 08 (Shell pod amer. nátlakem byla nucena Teheránu sdělit, že smlouva bude muset být „ novelizována“ , protože Teherán investorům nabízí méně lukrativní typy smluv „buy-back“, kdy investor  v podstatě připraví ložisko k těžbě a poté jej předá íránské státní firmě  NIOC ,která mu ze zisku prodeje platí to ,co bylo domluveno ), anebo Teherán uzavře smlouvy s jinými zájemci, které EU  šlapou na paty – ruský Gazprom  (zde Teherán hrozí zpola planě, protože Gazprom nemá zatím velké zkušenosti se zkapalňováním plynu,což Írán požaduje )  a  čínské firmy …

Teherán zdůraznil,že  na druhé straně Perského zálivu Katar za pomoci světových firem již několik let nejen čiperně těží plyn z těžebních studní, ale nechal si postavit i továrny na zkapalňování plynu (Doha má tolik investorů, že musela vyhlásit moratorium do roku 2010 na jejich další výběr)  , Teherán již dále nemíní čekat, prohlásil Gholam Hassan Nazari …

Teherán však nemá jasnou koncepci, co vlastně chce s plynem dělat : zda jej bude převážně exportovat či zda si jej nechá z valné části na vlastní potřebu (letos v zimě musel plyn dovážet ) .V každém případě  nemá investice ani na vybudování a údržbu plynovodů, takže investory potřebuje pro obě koncepce ( americkým investorům jakoukoliv investici v Íránu zakazuje zákon Iran Oil Sanctions Act, Amato Act podle senátora Alfonse Amata, z roku 1996) .

Také je jisté, že navzdory veřejným proklamacím o přátelství ( bylo  mediálně zpečetěno mezi Putinem a Ahmadinedžádem v roce 07 ), Teherán a Moskva zůstávají  jako nejdůležitější vývozci  nejstrategičtější suroviny 21.stol.,plynu,  obrovskými  rivaly ,o to více, že strategická poloha Íránu z něho činí klíčového vývozce jak pro Asii ,tak zejména pro Evropu , a íránskou konkurenci ruskému plynu  Putin nehodlá dopustit, a   nehledě již ani na to, že  jisté kruhy v Teheránu  nemohou ruskému „imperialismu“ přijít na jméno ..

Jisté je, že na jaře 08 Ahmadinedžád provokativně podpořil ruský plynovod SouthStream  pro plyn ze Sibiře a ze střední Asie, čímž zabíjí plány EU na plynovod Nabucco, a na oplátku Moskva podpořila  „mírový“ plynovod vedoucí z Íránu přes  Pákistán do Indiie,s případným prodloužením až do Číny, proti kterému ostře vystupuje Washington s tím, že jej „nikdy nepovolí „ , protože by Írán vyšel nejen z diplomatické izolace, ale jeho šance na  převzetí role regionálního vůdce by prudce vzrostly  …

B. Přípravy Washingtonu

V říjnu 07 Bernard Kouchner, ministr zahraničí Francie , překvapivě v médiích prohlásil :“ Je načase připravit se v Íránu na nejhorší …“  Že by tím nový směr francouzské diplomacie za Sarkozyho naznačoval, že  Paříž předpokládá vojenskou intervenci USA v Íránu ?

Navzdory všem diplomatickým prohlášením celé řady amerických vládních činitelů, Bílý dům koncem dubna 07  prezidentským dekretem ,podpořeným oběma zpravodajskými výbory Kongresu, odsouhlasil „ subverzní“ akce na íránském území.

Washington sponzoruje všechny neperské separatistické skupiny (arabské, kurdské  ,balúčské, azerské), což mimo jiné poskytuje Ahmadinedžadovi záminku vystupovat v roli ochránce perské „většiny“ , třebaže neperské menšiny tvoří zhruba 45%  íránského obyvatelstva …

Ekonomické sankce by byly lepší než sponzorování subverzní činnosti, ale ze 40 evropských a ásijských bank, které s Íránem obchodují, a na které se Washington obrátil, pouze sedm bylo ochotno od transakcí s Íránem ustoupit ( Írán stále větší objem svých obchodních transakcí uskutečňuje  přes stovky finančních institucí sídlících v Dubaji,v drtivé většině arabských, v roce 07 objem obchodu mezi Teheránem a UAE přesáhl 11 mld dolarů) …

Washington si postěžoval, že veškeré hrozby represálií vůči firmám, které  obchodují s Íránem, byly naprosto marné, a proto v roce 07 zavedl „ cílené represálie“  proti firmám, které obchodují s církevními nadacemi /bonyads, ale jak přiznal , i ty se minuly účinkem …

Bílý dům je rozdělěný ohledně Íránu a strategie „konstruktivního chaosu“  na BV do dvou táborů :první vede Richard Cheney a jeho přátelé v Pentagonu a Kongresu, jako např. bývalý šéf republikánů ve Sněmovně reprezentantů Newton Gingrich (je pod vlivem AIPAC/ American Israel Public Affairs Committee), kterému se za Clintona podařilo nechat úspěšně odhlasovat 18 miliónů dolarů na subverzní akce proti Teheránu (za Bushe  z února 06  to bylo již 75 mil. ) …

Cheneyova skupina by ráda rozbombardovala nejen zařízení na obohacování uranu v Natanz, ale také veškerou íránskou bojovou techniku rozmístěnou při hranicích s Irákem. Tábor vedený Condoleezzou Rice chce pokračovat v diplomatických jednáních a Rice dosáhla odložení vojenského „rozhodnutí“ výměnou za to, že souhlasila s dalším sponzorováním subverzních akcí na íránském území …

Tyto operace CIA provádí již od roku 1979 (kauza američtí rukojmí), ale bez oficiální zástěrky se k nim musela uchylovat pouze prostřednictvím služeb třetího : izraelského Mossadu či pákistánských tajných služeb ISI,které peníze a zbraně separatistům poskytovaly …

ISI sponzoruje disidenty Jundullaha (Boží vojáky)  v íránské provincii Balúčistán ( která se nicméně zamýšlí odtrhnout jak od Teheránu, tak pákistánský Balúčistán od Pákistánu).Jundulláhovi disidenti způsobili těžké ztráty jednotkám Islámských revolučních gard v bojích kolem Zahedánu v roce 05 a 06.  24.4.07 Hlas Ameriky odvysílal rozhovor s jejich šéfem Abdolmalekem Rigi, představitelem „ lidové opozice  „ v Íránu .

Mossad po 50 let spolupracuje s iráckými a íránskými Kurdy , a Seymur Hersh v článku Annals of National Security,The Next Act ze 27.11.07 v časopise The New Yorker tvrdí, že Mossad poskytl militantní nacionalistické kurdské  Straně za svobodný život v Kurdistánu (PJAK) vojenský výcvik a zbraně ( polovina jejích členů jsou mladé ženy,protože PJAK podporuje rovnoprávnost žen), většinou provádí přímé útoky proti íránským bezpečnostním silám či bombové atentáty ….

Tato strana je  blízkým spojencem v Turecku zakázané Kurdské strany pracujících/PKK, kterou Ankara a Washington považují za teroristickou, a kterou EU znovu dala na nový seznam teroristických organizací z prosince 07, třebaže Evropský soudní dvůr  na jaře 08 rozhodl, že na tento seznam byla v roce 02 dána protiprávně ….

V rozhovoru pro novináře Lee Andersona (Mr.Big, The New Yorker z 5.2.07)  vysoký kurdský představitel potvrdil, že PJAK provádí výpady na íránské území ze svých vojenských základen v sev. Iráku „ za tichého souhlasu“  Washingtonu .

Z hospodářského hlediska je největším problémem Íránu separatismus v jižní provincii Chúzestán s hlavním městem Ahváz (asi 120 km od Basry), kterou obývají arabští šíité ,stejné etnické identity jako iráčtí šíité na druhé straně řeky Šat-al-Arab. V této provincii se těží 80% íránské ropy …

V Basře  britské jednotky převedly veřejné pravomoce na místní iráckou správu, avšak Teherán Brity nepřestal obviňovat z podněcování separatismu v oblasti povodí Šat-al-Arab ,protože nezapomněl na historii :v roce 1897  se arabští chúzestánští princové s podporou britských ropných firem a britských vojsk odtrhli od Persie a pod kontrolou Londýna vznikl mezinárodní protektorát Arabistan, vrácený Teheránu až 1925 ( taktéž knížata Sabahové z Kuvajtu podepsali smlouvu s Brity o protektorátu,který je měl zbavit závislosti na otomanské říši, 1930 zde objevena ropa, 1961 vyhlášena nezávislost, následná anekce ze strany Iráku, zrušena pod tlakem Londýna a dalších arabských států) . Doposud nejrozličnější chúzestánské arabské separatistické skupiny nebyly schopny  vytvořit jednotnou vojenskou sílu jako třeba Jundullah v Balúčistánu, zato se však nebezpečně specializují na kladení bomb pod ropovody . Jejich šéfové často činí rozhlasová prohlášení z ciziny a jsou napojeni na Íránce v exilu , zejm. v Kalifornii .

Např, separatistické National Liberation Movement z Ahvázu vlastní satelitní kanál  al-Ahwaz TV sponzorovaný Íránci z Kalifornie,  spolupracuje s britskou Ahwazi Frienship Society (ahwaz.org.uk) a  požaduje autonomní statut pro Chúzestán. Polovinu z oněch 75 milionů dolarů dostal v roce 06 Voice of America, Radio Farda a jiné rozhlasové stanice ,které provozují Íránci v exilu …20 miliónů šlo přes arabské a evropské organizace pro nevládní íránské „demokratické“ aktivity, jak prohlásil Nicholas Burns 11.10.06 v zahraničním výboru senátu,avšak podle  článku The hard realities of soft power v New York Times Magazine z 24.6.07, jeden Íránec, který se zúčastnil „jednání“ takové nevládní organizace ,organizovaného v Dubaji v roce 06, uvedl, že toto jednání bylo ve skutečnosti tvrdým vojenským výcvikem pro „revolucionáře“ typu Jamese Bonda …

Lidé kolem bývalého prezidenta Hášimiho Rafsandžáního ,miliardáře, který byl  v září 07 zvolen šéfem náboženského Shromáždění expertů,které volí duchovního vůdce Íránu (dnes jím je ajatolláh Chamenejí) a dohlížejí na jeho  veřejné akce,tvrdí, že „paradoxně Teherán a Washington mají mnoho společných zájmů v Iráku i v Afghánistánu “   (na US invazích  a jejich chybných  kalkulacích Teherán ohromně vydělal - Washington pro něj zlikvidoval irácké baasisty a zpola zkrotil sunnitské extrémisty - alkajdisty a talibance ) …

Alireza Akbari, bývalý náměstek íránského ministra obrany za prezidenta Chatámího, prohlásil, že „ Írán nezastaví své jaderné aktivity v Natanz, dokud  je nezastaví Izrael v Dimoně  (viz The Forgotten Bargain, World Policy Journal,Washington ,zima 06). Tento požadavek je nicméně jen clonou, protože hlavním íránským požadavkem je rozpuštění Lidových mudžáhedínů z organizace MEK, kteří poté, co byli po nastolení islámského státu ajatolláhy nemilosrdně likvidováni, museli přejít do Iráku do služeb Saddáma, a tudíž platí v Teheránu za vlastizrádce …

Po americké intervenci jejich zhruba 4.000 příslušníků bylo údajně Američany odzbrojeno, nicméně jejich vojenské tábory ,které jim Saddám sponzoroval, jim byly nadále ponechány za protislužby ve prospěch CIA, která je využívá pro výslechy Íránců, obviněných z podpory iráckých šíitských  milic. CIA lidové mudžáhedíny využívá i pro špionáž vůči Íránu a pro sabotážní akce v Íránu. Až do nedávna vlastnili v Iráku vlastní rozhlasové a TV stanice, ale pro silný tlak Teheránu byly tyto stanice přemístěny do Londýna .

Když byl v roce 1997 zvolen prezidentem Mohammad Chatámí, dal Clinton  jako gesto na usmíření Lidové mudžáhedíny na seznam teroristických organizací, na kterém jsou doposud, třebaže šéf politické větve MEK, Národního výboru íránského odporu, Alireza Džaffarzadeh, se často objevuje na Fox News, očividně hrající stejnou roli jako svého času sehrál během příprav invaze do Iráku Ahmad Chalábí . Také Džaffarzadeh se snaží získat podporu Kongresu pro leteckou válku proti Íránu , aby , podle něho a Fox News, Teherán z náboženských důvodů nerozpoutal 3.sv.válku (operace Desert Storm v Zálivu letecké údery ve Washingtonu zpopularizovala ) ….

25.4.08       náčelník US genštábu admirál Michael Mullen (v roce 07 před senátem  prohlásil, že v Iráku nebylo dosaženo žádného politického pokroku) na tiskové konferenci ve Washingtonu  otevřeně přiznal, že díky intenzívní podvratné činnosti Teheránu vůči irácké vládě , Pentagon plánuje   letecké údery proti Íránu (to samé prohlásil 10 dní před ním vrchní velitel US vojsk v Iráku gen. David Petraeus, 4 dny předtím US ministr obrany Robert Gates zopakoval, že preferuje vojenské řešení proti teroristickému Teheránu , a  navíc 11.3.08 do  „důchodu „   zčista jasna odešel  admirál William Fallon,který  podle US časopisu  Esquire  „ byl již jedinou překážkou, která stála mezi Bílým domem a zahájením války  proti Íránu “, třebaže ve Washingtonu několik US generálů, např.gen. John P. Abizaid , tvrdí, že „ svět by mohl vesele žít  dál i s Íránem vybaveným jadernými zbraněmi „ , navzdory tomu, že Washington od roku 1945 předpovídá brzkou zkázu světa s každým dalším jaderným státem , protože podle této skupinky generálů opak je pravdou, a jakmile stát získá jadernou bombu,stává se velmi obezřetným, aby se nezapletl do rozsáhlejších konfliktů …

Prez. Bush označuje Ahmadinedžada za mez. teroristu, který řídí teroristický Hezbolláh proti libanonské vládě, teroristické íránské revoluční gardy,které raketami ostřelovaly sídlo irácké vlády , a jejich elitní úderné  skupiny zvláštního nasazení Quds Force, a také teroristické skupiny mladého proíránského duchovního Muktada Sadra  (mahdisty, působící hlavně v Basře) , kterého se Teheránu daří iráckým šíitům podsouvat jako  perspektivního vůdce  …

Amirál Mullen prohlásil, že konflikt s Íránem by byl vyčerpávající, ale ne nemožný , a zmínil především letecké a námořní síly, které  by jej měly vybojovat, jejichž další kontingenty (USS Harry S. Truman Strike Group,skládající se z 12 bitevních lodí v čele s obrovskou letadlovou lodí USS Whidby Island třídy LSD-41 , z Jihočánského moře vyplula do stejné destinace  další letadlová lodˇ USS Abraham Lincoln , a také USS Kity Hawk a USS Nimitz )  již směřují posílit 5. flottu do Perského zálivu  ( to je důvodem, proč Muktada Sadr náhle v dubnu 08  smířlivě prohlásil, že je ochoten rozpustit své teroristické milice, ale jen na přímý příkaz ajatolláha Sistáního, hlavního duchovního vůdce Iráku, který se však zásadně do politiky nevměšuje … ).

To, že k leteckému úderu proti Teheránu dojde, naznačoval již incident ze září 07, při kterém Izrael úspěšně letecky zaútočil na údajné jaderné zařízení Sýrie, ve skutečnosti však Ehud Olmert za souhlasu  prezidenta Bushe především otestoval syrský protiletecký systém ruského původu, přesně ten, jaký má i Írán  - neúčinný , snadno proniknutelný . Celá vojenská mašinérie Íránu  stojí na hliněných nohou, neschopná klást velký odpor . Jak Bush, tak Olmert mnohokrát prohlásili, že nepřipustí, aby se  Írán vybavil jadernými zbraněmi, i kdyby jej měli bombardovat … což pravděpodobně zamýšlí, proč by jinak udržovali 40.000 vojáků (+ další v Iráku) v této oblasti + námořní letectvo s dalšími 25.000 muži ?Mezinárodní institut pro strategická studia v Londýně odhaduje, že  vojenský rozpočet Teheránu je kolem 6,3 mld dolarů, něco přes polovinu izraelského rozpočtu … Třebaže je velmi pravděpodobné, že i Teherán (tak jako většina států) má rozjeté i paralelní tajné programy, zaútočí-li na něj Washington  střelami s plochou dráhou letu a bombardéry, Teherán bude mít sotva něco, čím by odpověděl, protože jeho námořní a pozemní síly jsou k ničemu v případě výše zmíněného typu útoku .Těch pár raket Shahab III s konvenčními hlavicemi, kterými disponuje, mají sice nezbytný dolet, ale jejich spolehlivost je velmi pochybná , takže jejich použití by mělo nulový vojenský efekt …

Íránské letectvo, složené z US strojů, kompletně tleje,protože jde o tytéž dýchavičné stroje z roku 1988,kdy skončila válka s Irákem . Jediné moderní letouny,které Teherán vlastnil , byly irácké stíhačky, se kterými iráčtí piloti dezertovali do Íránu za války v Zálivu v roce 1991. V íránské péči však rovněž neblaze korodují.

Je možné, že Írán vlastní několik moderních ruských stíhaček, ale v tomto případě o nich ví málo lidí, protože je nikdo neviděl ,navíc nemohou zasáhnout Izrael bez tankování za letu, při kterém by byly lehkým cílem k sestřelení . Díky embargu byl Írán donucen k produkci vlastních letounů (s čínskou ,severokorejskou a ruskou pomocí, takže íránské letouny mohou odpalovat i ruské ,severokorejské a čínské zbraně ), ale  Teherán stále trpí  nedostatkem  účinných střel, třebaže Global Security.org íránské střely krátkého doletu představuje jako pro Američany dostatečně odstrašující . V roce 04 představil typ Saeqeh/Zahřmění (opatřený nátěrem pohlcujícím radarové paprsky) , což je druhá generace íránských stíhaček Azarakhsh /Blesk a Shafagh/Rozbřesk, rovněž je však pouhou variací na  US F5 Tiger, a není jisté, zda je již v sériové výrobě .

 Letouny F5 Tiger US letectvo pro jejich nedostatky odmítlo převzít, takže byly prodány do ciziny, např. do  Íránu,Jordánska a několika jihoamerických zemí, které nebyly vybaveny pro využívání modernějších letounů. V US se tyto stíhačky zúčastnily jen jedné mise – ve filmu Top Gun z roku 1986, v němž sehrály imaginární model sovětských stíhaček MIG .Třebaže na nich Írán některé inovace provedl, jeho „moderní“ letouny nemají  šanci postavit se posledním výstřelkům z řady supermoderních stíhaček …Íránská propaganda tvrdí, že Teherán disponuje letounem F/B - 44  Lvem , což bude okopírovaný US typ  YF 17 Cobra ( pozdější základ typu F18 Hornet ) ,  jehož dokumentaci šáh těsně před revolucí koupil, pokud si tento letoun Íránci nevymysleli …

Mahmud Chaharbaghi,šéf raketového vojska  islámských revolučních gard, prohlásil, že Írán je schopen  během jedné minuty vystřelit simultánně až 11.000 raket , což by dokázalo vícenásobné odpalovací zařízení Katjuša, ale systém Katjuša odpaloval  jen na krátké vzdálenosti a byl  velmi nepřesný. Navíc počet 11.000 simultánně odpálených raket patří spíše do říše pohádek …

Putin  v prosinci 05  podepsal  kontrakt s Teheránem ( v hodnotě 700 miliónů dolarů)  na dodávku (do dvou let) ruského  systému protiraketové obrany (TOR M-1 – SA15-SAM- Gauntlet v terminologii NATO)  k ochraně íránských  jaderných zařízení, který by je ochránil před americkým leteckým útokem.Vyzradit tento obchod měl  novinář Ivan Šafronov,bývalý plukovník ruského letectva,který byl jako 15. novinář za Putina v nájemné vraždě  zlikvidován tajnými službami ,konkrétně byl vyhozen z okna (oficiálně „sám vypadl“)  v březnu 07 poté, co jej tajné služby za jeho články ve stylu „ Putin a spol. ,a jejich blízkovýchodní zbrojní obchody „  již dlouho šikanovaly a vyhrožovaly mu , že jej obviní z vyzrazování státního tajemství. Poslední kapkou bylo, když Šafronov v listopadu 06 ve svém dalším článku potvrdil, že „první ultramoderní TOR-M1 systémy z celkového počtu 29  raketových batérií  ( schopny zničit až dva cíle simultánně ,a to letouny, vrtulníky, střely balistické či s plochou dráhou letu,cílové letouny ve střední i velmi nízké výšce 1 až 12 km, rakety se vystřelují vertikálně z obrněného pásového vozidla, které je vybaveno osmi raketami, tento protiraketový systém MOW  v tu dobu prodala již Řecku a Číně, která jej rozmístila proti Tchajwanu ) byly Teheránu již dodány …“ , a 23.ledna 07 tuto informaci potvrdil ještě jednou s tím, že „ íránské posádky prodělávají výcvik v Rusku „  …

 ( Některá prohlášení ruských představitelů si v tomto skandálu protiřečila, takže  možná, že ne všechny nasmlouvané systémy Rusové nakonec dodali ministr obrany Sergej Ivanov nicméně podepsaný kontrakt 6.12.05 potvrdil s tím, že MOW mezinárodní právo neporušila, ale vyjednavači z EU ,tzv. evropská trojka F,UK a Ně, se  nad Putinem pohoršovali :“ Je paradoxní a odporující si, když nám Rusko tvrdí, že požaduje po Teheránu, aby s námi zasedl  v kauze obohacování uranu k jednacímu stolu,a na druhé straně mu prodá protiraketový systém, který má jeho vojenská jaderná zařízení chránit … „

Skandál vyplul na povrch v nejnevhodnější dobu, kdy 27.11.05 vyjednavači z EU napsali Teheránu dopis, že  ruský návrh, aby se  íránský uran obohacoval  pro íránské elektrárny v Rusku , bude tvořit základ příštích jednání, ale Ali Laridžání  na dopis stroze odpověděl, že „ jednat se bude pouze o obohacování uranu v Íránu“ , což EU považovala za odmítnutí ruského návrhu ).

Z okna  Šafronov „vypadl“  ,když se vrátil ze zbrojního veletrhu ze Sjednocených arabských emirátů  v únoru 07 a začal pracovat na článku „ Jak Putin prodává citlivé vojenské technologie Íránu a Sýrii přes Bělorusko „ , které proslulo jako  produktovod ruských zbraní státům s pochybnými režimy, atˇjiž v režii Kremlu samotného či skupin, jako jsou muži z GRU kolem býv. pluk. Surikova či Viktora Bouta ,zatčeného počátkem roku 08 v Thájsku, kteří svůj soukromý obchod se zbraněmi zahájili již  za éry SU  v Afghánistánu či v Angole  …

Na americký letecký útok by Teherán spíše mohl reagovat nějakou protiamerickou teroristickou akcí většího rozsahu , jejíž vojenský účinek v daném kontextu by však byl rovněž nulový . Íránci by také mohli zablokovat Hormuzský průliv , protože zvýšené ceny benzínu  jsou tím jediným, co  průměrné Američany vytrhne z jejich sebestřednosti , a také by Teherán mohl svrhnout proamerickou vládu v Iráku, o co se od samého počátku pokouší … Avšak ani americký či izraelský letecký útok proti zhruba 200 íránským klíčovým jaderným zařízením  by nebyl 100%ním  vítězstvím , protože tato zařízení jsou velmi rozlehlá a důkladně poschovávaná po celé zemi , takže záruka, že by byla  účinně zničena neexistuje. Navíc, tentokrát by se Washington nemohl spolehnout na tolik důležitý prvek překvapení, který byl na straně Izraele při bombardování iráckého jaderného reaktoru Osirak I v roce 1981, či v září 07 při bombardování údajných jaderných zařízení v Sýrii …

C. PŘÍPRAVY PUTINA

Putin učinil již tolik výhružných prohlášení vůči okolním státům, že  se íránský Ahmadinedžad ve srovnání s Putinem zdá být dobromyslným .Za Putinova vedení  se díky cenám ropy rozpočet armády zečtyřnásobil, a kromě toho Putin vyhlásil další modernizační programy …. V září 07 Putin vypustil dvě „ bomby „ : za prvé rozpustil vládu a jmenoval neznámého byrokrata  Viktora Zubkova premiérem, a obešel tak bývalého ministra obrany a vicepremiéra Viktora Ivanova, klíčovou osobu Putinovy modernizace armády , kterého Putin zmínil i jako svého možného nástupce ( Putin jich zmínil celou řadu,podle toho, jak jím rozehraná  šachová partie pokračovala ).

Putin jmenováním neškodného Zubkova  si pro všechny případy pojistil, aby nikdo neohrozil volbu Medvěděva do prezidentské  funkce, a tím Putinův návrat v dalších prezidentských volbách 2012, nebo , v případě zdravotních potíží či předčasné smrti Medvěděva, ještě dříve ).

11.9.07 gen. Alexandr Rukšin se ve zprávách státní TV  pochlubil, že „ ruská armáda  právě úspěšně otestovala „ekologickou“  prostředí nekontaminující satelitně naváděnou vakuovou bombu , „otce všech bomb“ ,v podstatě aerosol hořlaviny a okysličovadla s roznětkou  vyvolávající  vše v dosahu rozdrcující ultrazvukové  tlakové vlny  o dvojnásobné síle  (3km/s) než  US „matka všech bomb“ MOAB /Massive Ordinance Air Blast , druhá generace Blue 82 Daisy ,která byla použita  k „rozprášení“ skalních bunkrů v Tora Bora v Afghánistánu na podzim 01, letecké megapumy byly použity i v Iráku … Avšak žádní zámořští ani jiní mezinárodní pozorovatelé nebyli k „předvedení“  ruské letecké megapumy  přizváni, takže neexistuje nezávislé ověření toho, co ruští generálové houfně tvrdili . Navíc byli podezřele neobvykle sdílní ohledně technických parametrů bomby , která má podle nich  2x větší teplotu v jádru než MOAB (3.000 stupňů C) . Je tedy možné, že videozáznam výbuchu  byl padělaný .

Gen. Ruškin se nemístně vychloubal tím, že když tato k životnímu prostředí „přátelská“ termobarická vakuová bomba vybuchne a velmi prudce shoří a spálí veškerý kyslík, všechno živé se vypaří, zatímco  všechno neživé zůstane  neponičené  „ … (The London Telegraph,říjen 07) . Údajně byla tato obří vakuová puma svržena ze strategického bombardéru TU-160 a byla to nejmohutnější exploze, která se kdy na Zemi odehrála, třebaže na rozdíl od americké nesla „ jen“ 7,1  tun vysoce výbušných látek, a byla tudíž „lacinější „ … (MOAB 8 tun)  Také rozsah jejího destruktivního pokrytí je  údajně 2x větší ,než je  u MOAB. Výbušný aerosol se smísí se vzduchem a pronikne absolutně všude , i do neprodyšně uzavřených zařízení,přičemž nejúčinnějším peklem se stává  při své implozi v tunelech a bunkrech. Jednou ranou vymaže z povrchu celé tankové divize a minová pole …Poté, co výbušná látka vyhoří, vytvoří se vakuum a prudce klesající tlak roztrhá všemu živému plíce i ve velké vzdálenosti od epicentra, přičemž tyto živé bytosti současně i ohluchnou a oslepnou … Armáda poté provede okupaci území, aniž by ztratila jediného vojáka .

Již při 1.válce v Čečensku(94-96) světová média spekulovala, že Moskva  ve svém tažení proti muslimům , sponzorovaných Ankarou,Teheránem i Rijádem,  použila nový typ letecké pumy …  

Pentagon začal vyvíjet nové mega letecké protibunkrové  pumy (100x účinnější než ty,které byly svrženy 1945  na japonská města)   a jaderné minibomby pod pět kilotun, jejichž výzkum a vývoj Kongres schválil v květnu 04 (v dubnu 02 Putin hrozil státům , které by se snažily Rusko dekapitovat jadernými zbraněmi, a v únoru 04 se konaly obrovské manévry rus. strategických sil )  ,  z důvodu, že se Moskvě  podařilo vybavit „tajným“  velitelským komunikačním systémem svá alternativní velitelská stanoviště v podzemních bunkrech na Urale ( baškirská  křemenná hora Jamantau/Zlá hora  a  žulová hora Kosvin,  na středním a jižním Urale, asi 1360 km východně od MOW  u města Bělorec), která byla budována od konce 70.let do konce 90.let( snímky z US špionážních družic a článek z Washington Times 1.4.97, v době ,kdy se ruské velitelské bunkry probíraly  v Kongresu , kdy se však vojenští analytici neshodli na účinnosti  velitelského stanoviště v Jamantau , kde díky hloubce bunkru a  geologickému složení hory bohaté na silicon, by komunikační signály nebyly dobré , takže jde spíše jen o „papalášský“ bunkr  )  .

Velitelský komunikační systém Kosvinsky dokáže  poloautomaticky přes velmi krátké radiové signály  i za obrovského jaderného spadu zkoordinovat a odpálit v odvetném úderu všechny ruské jaderné rakety a „pohodit „ je po celé planetě, která by tak byla na 100 let zamořená  a neobyvatelná . Otázka „ use it or lose it „ je  pro příslušná velitelství otázkou „být či nebýt „  …

(Již tehdy si Washington měl položit otázku, jak může MOW, když tvrdí,že nemá finance na snížování svého jaderného arzenálu v rámci START II  (finance poskytla Clintonova vláda) ,  budovat tyto vysoce nákladné strategické bunkry,figurující ve státním rozpočtu (miliardy dolarů v rublech),  vybavovat se novými strategickými  raketami a ponorkami , „kufříkovými“ jadernými bombami ,  a současně renovovat čtyři další  nákladné bunkry v moskevské oblasti  pod záminkou výstavby nových tras metra …)

Vyvstává i otázka, zda by se  velký stratég Putin připojil k Washingtonu v jeho tažení proti Teheránu : v srpnu 07  Putin přikročil k reaktivaci studenoválečnické tradice  a obnovil pravidelné  „strategické hlídkové lety“ ruských jaderných bombardérů  v mezinárodním vzdušném prostoru  s tím, že „ piloti našich  strategických jad. bombardérů byli na zemi dost dlouho, je nutno je provětrat … „  .

Zatímco  US tisk této události kupodivu  nevěnoval zvýšenou pozornost, úvodník britského The Economist rozhodnutí Putina  rozsáhle komentoval . Na druhé straně, ruské strategické Tupolevy se těsně přiblížily nejen až k britskému vzdušnému prostoru, ale bezstarostně se pohybovaly i v těsné blízkosti amerických vojenských zařízení … nebyly tedy spíše na rendez-vous  se spojeneckými letouny ??? Podle londýnských Sunday Times  také Izrael  se chystá použít  letecké megapumy proti íránským jaderným zařízením (konvenční protibunkrové pumy naváděné na cíl v Íránu mu dodal Washington)  ,a jeho letectvo již nacvičuje jejich použití na leteckých základnách Hatzerim a Tel Nof. Izraelci také spoléhají na svoji protiraketovou střelu Hetz /Arrow , která  by zachytila íránskou balistickou raketu Shahab-3, teoreticky schopnou nést jadernou hlavici.Taktéž údajně spoléhají na jaderné minibomby,třebaže tento název je  zavádějící (nedochází zde ke štěpení,podmínky pro jadernou zbraň,municí s ochuzeným uranem je vybavena jak americká,tak britská armáda).

Chystají se tedy Washington,Tel Aviv a Moskva na nějaký typ jaderného útoku proti Teheránu ???
Všechny tyto státy dobře vědí, že jaderný Írán by dramaticky narušil  mocenskou rovnováhu v oblasti a že cílem případného jaderného útoku ze strany Teheránu nebude Izrael (ledaže by Teherán chtěl kontrolovat sůl v Mrtvém moři ), ale  dekadentní Západ ,  a Indie,  regionální soupeř Teheránu v jeho ambici ovládnout mocensky tuto oblast … (Jedna z nejdůležitějších US blízkovýchodních základen je v katarské Doze/Doha,odkud Američané monitorují íránskou stranu Hormuzského průlivu.)

Moskvě vadí vliv Teheránu na Balkáně  (Bosna se stala nástupištěm a logistickým zázemím Teheránu při vývozu  jeho „ islámské revoluce“  do Evropy  a do Ruska ,kde chce vymýtit pravoslaví) a na Kavkazu … Ruské strategické bombardéry by mohly  napadnout i čínské jednotky, kdyby tyto zaútočily na  severovýchodní indický stát Arunachal Pradesh, zatímco íránské jednotky by asistovaly pákistánské armádě … Peking vyzbrojuje Írán,většinou přes severokorejské „zprostředkovatelské služby „ , protože by rád viděl své hlavní konkurenty – Washington,MOW a Indii oslabené …

Zatím se Teherán  jen škodolibě směje , když vidí, jak se americko-britská vojska  „utápí“ v Iráku , zatímco vojska NATO  trčí v balkánské a afghánské pasti, přičemž v Afghánistánu se hlavně starají o bezproblémové  pěstování opia …

Írán  jako „správný“ terorista  vybudoval mnohá svá podzemní jaderná zařízení pod nemocnicemi a školami … Cíle v Íránu zahrnují zejm. zařízení na obohacování uranu v Natanz (asi 100 km od Isfahánu, bude mít kapacitu pojmout až 50.000 centrifug  pro výrobu několika jaderných bom ročně) , podzemní zařízení na skladování plynu  potřebnéného pro proces obohacování uranu u Isfahánu, a reaktor na těžkou vodu v Araku u města Chondab v provincii Ázerbájdžán.

Dalšími vojenskými zařízeními ,které jsou součástí „neexistujícího“ íránského jaderného programu, je National Iranian Steel Company v Isfahánu,produkující celou řadu metalurgických výrobků potřebných pro jaderný program, dále zařízení na zpracování DUF6/Depleted (ochuzený) Uranium Hexafluoride ,který vzniká při obohacování uranu  v Rudan Nuclear Research centre u Šírázu , a zařízení na úpravu uranu a testování centrifug Isfahan Fuel Research  and Production Centre – Teherán se skvěle poučil z bombardování iráckého Osiraku (1981) Tel Avivem a celý svůj vojenský jaderný program decentralizoval.

Převzato z blogu autorky na adrese http://kostlanova.blog.idnes.cz ,kde naleznete její další články. Na Vojsku se nachází část zabývající se s ním související tématikou.