ZPRÁVY

Niger: Bitva o uran II

Putin s Washingtonem mají o tuto saharsko-sahelskou oblast velký strategický zájem : Washington by rád  viděl nigerský uran (3.300 tun ročně) pod svojí kontrolou, a svého času v říjnu 02 Colin Powell, aby vymyslel další důvod  pro intervenci do Iráku,obvinil PAR, že prodávala uran i Saddámovi ...

Jednotky US Special Forces vycvičily v letech 04-07 v rámci partnerského protiteroristického programu  mnoho tuarégských bojovníků vládní nigerské armády,údajně pro boj s terorismem …  

Ovšem mnozí z nich po výcviku z armády dezertovali a zařadili se  pod vedením  bratří Aghaliho a Abubakara Alambo (dnes vojenští šéfové MNJ) do tuaregského Nigerského hnutí za spravedlnost /MNJ, vytvořeného v únoru 07, které má ve zbrani asi 2.000 mužů, v drtivé většině bojovníků z 90.let, vycvičených v 80.letech v Libyii (boj s nimi Niamey ukončila dohodou „šesti“ z roku 95 s příslibem autonomie)  + z oněch přeběhlíků .

Rhissi Ag Boula, jeden z jejich „starých“ vůdců,dnes jejich politický koordinátor, tvrdí, že v MNJ jsou i Džermové,Haussové a Toubouové , ale  popírá, že by hnutí MNJ udržovalo kontakty s maghribskou al-Kajdou z alžírského GSPC, která operuje v pohraničí Mauretánie a Mali, kde řídí svoji pašeráckou sítˇ s konopím, které převáží z Maroka do Alžírska a Egypta, a přes moře do Evropy …

Rhissi Ag Boula tvrdí, že alžírská GSPC Tuarégy pohrdá, protože nejsou „dokonalí“ muslimové, a již vůbec ne integristé … „Naopak, Tuarégové jsou přirozeným valem proti islámistům, tvrdil Rhissi Ag Boula .

Tuarégové se s maghribskou al-Kajdou dostali do přímého konfliktu v roce 06, když jeden z šéfů GSPC byl zastřelen Tuarégem na severu Mali .

“Horalové“ jsou  vybaveni nejmodernější a zbrusu novou technikou (mj. těžké kulomety,protitankové miny, nášlapné miny, ručně odpalované protiletecké střely, protitankové pancéřovky RPG7, děla o ráži 23 mm,moderní terénní pásová vozidla,všechno ruského původu , zatímco federální armáda má to samé, ale původu čínského … ) .

Rebelové tvrdí, že si zbraně pořídili na  zdejším  významném regionálním černém trhu se zbraněmi  : za 6.000 euro lze sehnat těžký kulomet,za 100.000 euro těžké dělo …

Sponzorují je údajně bohatí tuarégští obchodníci z tuarégské diaspory, zejm. z Libye (kam jich odešla velká vlna po hladomoru v důsledku sucha z let 73-74) , politicky jim šéfuje několik místních poslanců …

Údajně i Kaddáfí přilévá olej do ohně, zatímco alžírská armáda přivírá oči nad pašeráckými stezkami tuarégských rebelů, kteří kontrolují veškeré „cesty“ přes Saharu ,jimiž proudí i zbraně pro maghribskou větev al-Kajdy, tzv. Baqmi/Islámistický Maghrib,která se mj. přihlásila k bombovým útokům sebevražedníků v Alžíru z 11.12,07, při kterých zemřelo 41 lidí (20.12. 07 francouzská kontrarozvědka DST zadržela osmičlennou buňku ,napojenou na Baqmi (7 Alžířanů a i Francouz), která se v PAR vybavovala nejmodernější počítačovou a telekomunikační technikou …

(Islámistický „hrdina“ Nimer bin Suhaj al-Baqmi, údajně zemřel v přestřelce se saúdskoarabskou policií v květnu 04 po únosu britských rukojmích,alespoň to tvrdil šéf saúdskoarabské al-Kajdy Abdul Azíz al-Muqrin ) .

Mohl by být vytvořen budoucí tuarégský stát ?

Třebaže jsou Tuarégové roztroušeni na obrovském území a nejednotni, v roce 06 se analytici zabývali hypotézou existence Nigersko-Maliského tuarégského svazu, jehž mluvčím měl být Hamma Ag Sid-Ahmed, jeden ze strůjců dohod s maliskou vládou …

Na internetu se objevila  obskurní Tuarégská republika Tumoujgha. Oficiálně však Tuarégové požadují jen „ekonomický rozvoj této subsaharské oblasti, a odchod vládních vojsk z oblasti Kidal, jak to stanovuje dohoda z Alžíru z 7/06.

Pluk. Kaddafí, jenž se vyhlásil za „kmotra „  Velké Sahary, do níž patří i sever Mali, prosazoval na  setkání subsaharských kmenů 19.3.08  v ugandské Kampale vytvoření unie států Velké Sahary, Saharské republiky (s Kaddáfím v čele) …

Tuarégský svaz severního Mali /ATNM s ústředím v Kidal ( 1.900 km severně od Bamako ) a v Gao ( 1.300 km  severně od Bamako) vyhlásil v 3/07 v severním Mali boj ústřední vládě jako MNJ v Nigeru , přičemž bezprostřední příčinou konfliktu bylo záhadné úmrtí maliského důstojníka tuarégského původu v maliské armádě v 2/07 .

V 5/07, poté co z této oblasti prchly stovky uprchlíků do Horní Volty/Burkina Faso, Tuarégové z ATNM oznámili maliskému prez.Toumani Touré své podmínky pro zastavení bojů : okamžitou realizaci jistých ustanovení tzv. alžírských dohod, zejm. ustanovení o tom, že na severu Mali bude rozmístěna speciální jednotka maliské armády složená výhradně z Tuarégů, a dalších ustanovení hovořící o začlenění 1.000 tuarégských bojovníků, kteří již složili zbraně, do maliské armády …

Situace na jihu znepokojuje i Alžír, který o střetech Tuarégů s vládními vojsky na severu Mali a Nigeru jednal s maliským ministrem obrany ,kterého, kromě alž. náčelníka genštábu, přijal i Bouteflika.

Alžírsko má s Mali ropou nasáklé pouštní hranice dlouhé 1.340 km, které jsou podle Washingtonu soudkem prachu (AQLIM + Tuarégové se svým šéfem Ibrahímem Ag Bahanga ).

Ovšem ,paralelně s Alžírem, tajnůstkářsky vyjednává s Tuarégy i pluk. Kaddáfí (takže existují alžírské dohody z roku 00 a z roku 06, a dohody libyjské z 4/08) …  

Zatím MNJ postihuje démon nejednotnosti a infiltrovanosti : v 6/08 od MNJ odpadla disidentská frakce Fronta reformátorských sil /FFR, vedená Mohamedem Awtchiki Kriska,což je jeden z hlavních tuarégských vůdců z 90.let, který se k MNJ připojil v 11/07.

Přeběhnutí důležitých vůdců do FFR (Chechna Ag-Hamate,Kaocen Seydou  Maiga, mluvčí MNJ, a Rhissa Ag Bouilla) by mohlo znamenat i zánik MNJ .

FFR vytýká MNJ, že od roku 07 se dostala do slepé uličky svým  výlučným bojem proti Mamadou Tandja, a zapomněla na prvotní cíl hnutí, pomoci tuarégským civilistům k lepšímu ekonomickému zázemí. // V 6/08 Ahmed Akoli, šéf politické buňky MNJ s ústředím v PAR („černí“ Nigerci tvrdí, že MNJ založila alžírská DRS) a Atouwa Egour, šéf evropské buňky MNJ, tvrdili, že dva „krtci“ nigerské vlády v MNJ, Tuarégové  Seydou Kaocen Maiga a Chekhna Hamati,kteří se připojili ke Kriskovi, pirátsky napadli internetové stránky MNJ, a zablokovali je.  

MNJ  v létě 07 v severním Nigeru  ústřední černošské vládě v Niamey a „jistým“ nadnárodním společnostem vyhlásilo  „válku“  ,přičemž jako svůj „veřejný“ cíl vyhlásilo, že chce dostat zisky z těžby uranu pod svoji kontrolu (požadují, aby Niamey investovala do místní infrastruktury 50% z uranových zisků, ta však v roce 06 schválila jen 15% , to samé probíhá v Nigérii v boji místních autonomistů o ropu s ústřední vládou), a chtěla by z tohoto důvodu na severu vyhlásit „prozatímní tuarégskou vládu „ …  a to ještě před  parlamentními a prezidentskými volbami  v roce 09 .

MNJ také prohlásilo, že AREVA není jeho nepřítelem, pouze po ní požaduje, aby se  vůči Tuarégům chovala „ eticky“ a  vůči životnímu prostředí „ekologicky“,  a zpřístupnila Tuarégům odpovědná místa v dolech …

Toto prohlášení bylo vodou na mlýn těm, kteří tvrdili, že za MNJ stojí AREVA ( a pluk. Kaddáfí) .MNJ po několika  dnech své existence na svých webových stránkách  požadovalo, aby ze severního Nigeru odešly čínské firmy …

Navíc, v červenci 07 k MNJ přeběhl jistý kapitán federální armády jménem Ajidar, šéf bezpečnosti Areva v Nigérii , i s 85.300 euro , které mu Areva předtím  „neprozřetelně“ vyplatila .

Areva si na ochranu svých zájmů poté najala asi 15 žoldnéřů se základnou v Arlit, o které však rovněž přišla , když všichni „přeběhli“ k MNJ, i se zbrusu novými  moderními  vojenskými džípy  a s vyplacenou zálohou v částce několika miliónů CFA franků …  

Vládní vojáci (FAN) zase jezdí ve zbrusu nových džípech z Číny, létají v bojových vrtulnících z Ruska a Washington  vládním vojákům předává zpravodajské informace z družic a transkripce ze satelitních telefonů tuarégských vůdců , jak o tom svědčilo v roce 07  i zatčení obou francouzských novinářů, kteří odjeli za reportáží na sever Nigeru za Tuarégy, a byli zatčeni na své zpáteční cestě …

 Ambiciózní výstavba jad. elektráren v Rusku předpokládá zajištěný přísun uranu, a to nejen z Kazachstánu,Mongolska,Ukrajiny, Bulharska, možná i z ČR, ale i z Austrálie (kontrakt ze 9/07, poté, co podobný kontrakt s Canberrou  uzavřel již  o rok dříve Peking ) či z Nigeru, kde chce MOW konkurovat firmě AREVA vytvořením společného podniku  s mnichovským Siemens , se kterým Ruská agentura pro atomovou energii/ Rosatom  pod dohledem Putina podepsala 3.3.09  memorandum  o společné vůli vytvořit  podobně „univerzální“  společnost jakou je AREVA  (s jad. elektrárnou zajištˇuje i palivo) …

Putin rusko-německou jad. spolupráci od samého počátku tvrdě prosazoval, protože od černobylské havárie ruské jad. reaktory ztratily ve světě image, kterou jim má navrátit spolupráce (50% : 50%) s konglomerátem Siemens, jehož vedení již poukázalo na to, jak jsou ruské jad. reaktory VVER „ spolehlivé“ , a  šéf Rosatom Sergej Kirilenko při podpisu zvolal, že Rosatom chce zaujmout místo Arevy , která je širokým záběrem svých aktivit ve světě  špičkou  ( spojuje výzkum/CEA a průmyslovou činnost od těžby uranu po recyklaci vyhořelého paliva přes výrobu reaktorů ,a výrobu jad. elektřiny přes EDF ).

 Siemens svoji spolupráci s Putinem údajně připravoval dlouho předtím, než se v roce 07 nepohodl s Arevou, která odmítla navýšit jeho kapitál v Arevě ( Sarkozy tehdy prohlásil, že  navýšení by bylo proti něm. politice, která se v roce 00 za vlády SPD-Zelení formálně zřekla jad. energetiky, a oznámila, že svoji poslední jad. elektrárnu uzavře k roku 2021, Angela Merkelová mu to vrátila v roce 08, kdy PAR neprosadila do žádoucího klimaticko-energetického balíčku EU jadernou energetiku, protože Merkelová Sarkozymu „vysvětlila“ , že „ jad. energie není obnovitelným zdrojem“ ,a proto do směrnice na podporu obnovitelných zdrojů nepatří „ …

Po podepsání smlouvy mezi Siemens-Rosatom Merkelová, která by si přála revizi smlouvy z roku 00,  civ. jad. energetiku „doporučila „ ) .

Šéf Siemens Peter Löscher 21.1.09 oznámil stručným dopisem Anně Lauvergeon, šéfující Arevě,že Siemens ukončuje svoji spolupráci s Arevou, zpečetěnou v roce 01 (franc.-něm. reaktor EPR, Areva tehdy Siemens viděla jako obchodně přitažlivý magnet pro další zákazníky, brzy se z něho vyvinul nepříjemný konkurent) .

Poté, co mu Lauvergeonová obratem telefonicky sdělila, že se chová jako manžel, který manželce esemeskou sděluje, že se k ní již nevrátí, Löscher hned druhý den dorazil do PAR, a sáhodlouze své rozhodnutí vysvětloval.

Areva oznámila, že dojde k právní bitvě, protože Siemens až do roku 2012 vlastní 34% akcií její pobočky, která staví jad. reaktory /Areva NP, a smlouva z roku 01 obsahuje klauzuli zakazující vzájemnou konkurenci, podle které Siemens až do roku 2020 nesmí vyvíjet jakoukoliv „nezávislou „  obchodní  aktivitu ve výstavbě jad. reaktorů …

Na druhé straně,Sarkozy a Areva v 3/09 významně zabodovali, a to v bývalém Belgickém Kongu, dnešní RDC Kinshasa, které  před Sarkozym po 25 let žádný francouzský prezident nenavštívil . Překvapení o to větší, že Sarkozyho Kinshasa podezírala, že se chce za jejími zády udobřit s jejím úhlavním nepřítelem Rwandou, protože  v 1/09  oba tyto státy vyzval, aby se o nesmírné nerostné bohatství východní provincie Severní Kivu (mise OSN/MONUC sídlí ve městě Goma) , o kterou  navzdory dohodě z 1/08 stále válčí konžská armáda s hutskými povstalci (Tutsiové jsou ve Rwandě menšinovým, nicméně bohatším etnikem , kteří vždy nad chudými a negramotnými  Huty vládli) , „podělily“ , což Kinshasa nelibě přijala jako výzvu k odtržení jejího území … ( provincii Severní Kivu systematicky plení jak přátelé, tak nepřátelé Kinshasy) , přestože samotný Kabila vyzval rwandskou armádu,ovládanou Tutsiji,  aby v této provincii „intervenovala“ a hutské povstalce rozprášila …

Francouzsko-konžská dohoda z Kinshasy, vyjednávaná po dva roky, prolomila dosavadní „ teoretický“ těžební monopol státní společnosti Gécamines, a definitivně skoncovala s kdysi (v 9/07) veřejně oznámenou smlouvou s britskou společností  Brinkley Mining,, která předvídala znovuotevření obřího uranového dolu Shinkolobwe, nepřetržitě drancovaného ilegálně.

Kabila tak dal přednost Paříži před Kanadou a Čínou .

Situace na severu Nigeru se stala nepřehlednou od doby, co vláda v Niamey přerozdala v roce 07 karty a  udělila 120 licencí , protože nyní jde především o  konkurenční boj majitelů licencí  : nigerská vláda prodala přes odpor Paříže v lednu 07 koncese k těžbě  i Australanům , Kanadˇanům , Jihoafričanům ,Indům ,a hlavně  Číňanům  - dostali 40% ze všech nových koncesí , a  syn nigerského prezidenta  se vzápětí stal  obchodním atašé na  nigerském velvyslanectví v Pekingu.

Filiálka čínské  National Nuclear Corp. /CNNC, firma Sino-Uranium ,která je v Nigeru od 06 (údajně vyplatila nig. prezidentu a jeho mafiánům zálohu ve výši  30 mld CFA franků,  a bude těžit od 2010 uran z důležitého ložiska Teguindan Tessoumt (je v něm přes 12.000 tun uranu) . CNNC dostala licenci i na těžbu významného ložiska v Azelik , a Areva tak přestala mít na těžbě uranu monopol, ale nelze očekávat že by si po 40 letech monopolního postavení nechala uran protéci mezi prsty  …

Tuarégský vůdce Ag Boula  prohlásil, že Američané i Číňané, kromě obchodních aktivit zde provozují i politickou špionáž , odposlouchávají a shromaždˇují informace , zejm. by potřebovali vyhodit ze sedla Francouze.

Pro telefonické odposlechy mají Američané  hlavní základnu v alžírském Tamanrassetu, v bývalé francouzské pevnosti na okraji pouště ,další velkou základnu mají v Maroku,  ale také menší v severonigerském Arlit ,a další v Mauretánii . Nemluvě již o družicové špionáži …  

Prodávání licencí na „rodinnou“ půdu Tuarégů  tuarégské vůdce značně rozlítilo.

V únoru 07 nově založené povstalecké hnutí MNJ vyhlásilo válku ústřední vládě přepadením kasáren 8.2. 07 v Iférouane,severně nod Agadez (přihlásili se k němu 13.3.07) .

Požadovali, kromě autonomie potvrzené v dohodě šesti z roku 95, i 50% podíl  na ziscích těžby pro místní společnosti,hlavní slovo těchto místních společností při prodeji licencí a nerozšiřování dolů na úkor pastvin , a v neposlední řadě demisi prezidenta Tandja ,který na jejich akce odpověděl najmutím několika set žoldáků  z Nigérie, kde nakoupil i vrtulníky a tuny zbraní, které byly zaplaceny čínskými firmami, které, na oplátku, získaly licence na těžbu uranu  …

19.4.07 těžební středisko AREVA  (s 250 lidmi) vzdálené  85 km jižně od těžebního města Arlit napadlo asi 20členné komando po zuby vyzbrojených „blíže neurčených“  rebelů, základnu zpustošili  a odvezli si šest džípů a mobilní telefony. Zabili při tom jednoho agenta nigerských bezpečnostních služeb (FSNI) a tři další těžce zranili .

V červnu 07 jednotky MNJ v odvetu za zmasakrování tří tuarégských civilistů úspěšně přepadly tábor několikatisícové vládní armády (FAN) v údolí Tezirzayt severně od Agadez, zabily 15 vládních vojáků a 72 z nich těžce zranili .Povstalci útočí na kasárna, strategické silnice,které zaminují, a na města …Bývalý plukovník, prez. Tandja, který tento útok považoval za zesměšnění své armády, vyhlásil sever za „válečné „ pásmo  a zakázal novinářům přístup do něj  (při akci byl údajně zabit jeden ze tří bratrů Alambo ) .

Tandja i Areva požádali o pomoc PAR, která sem 5.6.07  vyslala  část jednotek Epervier se základnou v Čadu (již od roku 1986).Jde o stejnou jednotku, která v březnu 06 bombardovala rebely ze SCUD při jejich vítězném vstupu do Ndjameny, aby svrhly prez. Idrisse Deby, velkého spojence Paříže …

Arevě povstalci hrozili útoky proti jejím konvojům, naložených rudou .

Jeden z historických vůdců tuarégských rebelů (onen profesionál, výše zmíněný, vycvičený Američany, jenž poté "dezertoval" ...), dnes jejich politický koordinátor, Rhissa Ag Boula, ve francouzském  časopise Le Nouvel Observateur vyhrožoval Arevě, největšímu soukromému zaměstnavateli v Nigeru,která ze 60%  financuje nigerský státní rozpočet  :“ Vyhlašujeme bitvu o uran, bez nás těžit uran nebudete … „  

5.7.07 povstalci z MNJ  unesli čínského inženýra, místního šéfa China Nuclear Engineering and Construction Corp. /CNEC   u města Ingall asi 100 km jižně od města Agadez (pohoří Aïr) , 1.000 km od Niamey. CNEC obvinili z toho, že neinvestuje do místní infrastruktury, zato ale dodává režimu v Niamey zbraně proti Tuarégům  . Čínská firma CNEC získala licenci na těžbu uranu z naleziště Teguidan Tessoumt (asi 12.800 tun) .

MNJ vyzvalo „ty“  zahraniční firmy,které jdou „jenom“ po těžebních ziscích, aby odvolaly, pro jejich vlastní bezpečnost, své pracovníky z tuarégských území .

Hned poté byla neznámými „rebely“ napadena a zpustošena základna francouzské firmy SATOM,filiálky firmy VINCI,,která staví silnice . Čínský inženýr byl odevzdán Červenému kříži o 10 dní později.13.7.07 prez. Tandja nakoupil tuny dalších zbraní, tentokrát  na Ukrajině ( ruské vrtulníky MI-24) .

Spor mezi PAR a Niamey došel  tak daleko, že prez. Tandja veřejně obvinil  Arevu z financování  „banditů a pašeráků drog „  z MNJ , a jeho vláda  vyhostila  z tohoto důvodu  25.7.07   nejprve bezpečnostního šéfa AREVA  Gillese De Namura ,a poté i „místního“ ředitele Arevy  Dominika Pin z Nigeru (Dominique Pin byl významným „mozkem“  bývalé Mitterrandovy „africké sítě “ ) , takže další protifrancouzskou kauzu v Africe urovnával samotný Sarkozy po telefonu s nigerským prezidentem Mamadou  Tandja 31.7.07.…

4.8.07  Sarkozy vyslal do Niamey Jean-Marie Bockela, čerstvě povýšeného na ministra pro kooperaci/kolonizaci , zatímco o pár dní dříve  nigerský ministr zahraničí  a prezidentka Areva Anne Lauvergeon  v PAR podepsali modifikovanou dohodu o těžbě …

Bockel také vyjednal úspěšný návrat svého vyhoštěného přítele , ředitele Areva v Nigeru, Dominika Pina , bývalého člena z okruhu „ africké buňky „  Jean-Christopha Mitterranda, alias Tontona, jenž svému otci FM dělal  poradce pro africké záležitosti ….

Prez. Tandja (který nikdy necestuje do zahraničí, aby jej mezitím nesvrhli doma vojenským pučem) obvinil 3.8.07 za návštěvy v Niamey francouzského ministra pro spolupráci ve Frankofonii Jean-Marie Bockela, z financování  MNJ firmu Areva, a vyhlásil pro  tuarégský sever „polovýjimečný“ stav, kam nesmí novináři, který mu umožnil pozatýkat stovky zdejších aktivistů z řad civilistů (nevládní organizace pro lidská práva) , a  federální armádě (FAN)  umožnil provádět odvetné akce proti civilistům ve vesnicích (znásilňování,  hromadné popravy, rabování, střílení dobytka ) …

Civilisté ,které armáda považuje paušálně za komplice, musejí opouštět své oázy,kde mají studně, a stahují se výš do hor,aby byli co nejdále z dosahu  „ frontové linie“ .

Když se jednotky FAN přemíst´ují, používají tuarégských civilistů jako rukojmích, kteří přecházejí přes protitankové miny, nakladené MNJ  na hlavních silnicích (najel na ni autem v lednu 08 mj. ředitel soukromého rádia RM z Niamey Abdou Mahmane , a několik desítek obchodníků, vracejících se z Libye ) …

Tyto miny současně znemožňují  zásobování  tuarégských měst , takže některá  tuarégská města jsou téměř liduprázdná či v nich sídlí jen federální armáda, jako např.  Iférouane.

Mezinárodní nevládní organizace,které chtěly pro tuarégské uprchlíky-civilisty v místech bojů zorganizovat humanitární pomoc, byly guvernérem Agadezu vykázáni , protože podle Niamey na severu země žádní uprchlíci(formálně) nejsou …  

Nigerská média se současně pustila do rasistických meditací a výzev k boji proti Tuarégům  a bělochům … Nejrasističtější projev  (Tuarégy nazval  „krysami bez svědomí , které platí Sarkozy „ … ) učinil militantní nacionalista ,ekonom Nouhou Arzika,populistický tribun (v politice začal jako vůdce Koalice proti zdražování) .  

Pokusy Libye,Horní Volty a Organizace africké jednoty o zprostředkování příměří se nepovedly, protože prez. Tandja odmítá usednout s rebely ,které nazývá „bandity a pašeráky drog“, za jednací stůl, třebaže jej k tomu vyzvalo v dubnu 08 i nigerské Národní shromáždění s tím, že boje ohrožují stabilitu země ( a jediný zdroj příjmů kromě uranu a zlata – turismus), protože  z důvodů neúspěchu nigerské armády se boje přenesly ze severu dál na jih, přičemž ve velkých jižních městech vybuchují bomby …

1.10.07 ,když vztahy mezi PAR a Niamey byly na bodě mrazu, Niamey vyslala své dva ministry ,Mohameda Ben Omara,ministra spojů ,a Omarua Hadary, ministra kultury,aby v PAR uspořádali v tiskovém středisku CAPE na Quai d´Orsay tiskovou konferenci, a vysvětlili, co Niamey po PAR chce, a proč byl zatčen novinář Moussa Kaka , ředitel soukromého radia Saranouiya FM, a dopisovatel stanice Radio France Internationale,kterého Niamey obvinila ze členství v MNJ (15.5.08 Nejvyšší soud Nigeru odmítl jeho žádost, aby byl zproštěn obvinění,že je napojený na MNJ, ale v 10/08 byl po intervenci PAR a Amnesty International propuštěn)  ...

Niamey na konferenci potvrdila svůj úmysl ještě více diverzifikovat své těžební partnery ve jménu hospodářského rozvoje Nigeru.

V Mali se pěstuje rýže, ale vláda, místo aby podpořila místní malopěstitele rýže, podporuje velkopěstitele rýže z Libye a USA, které berou malopěstitelům vodu  ( např. libyjská rodina, která je příbuzenský napojena na pluk. Muamara Kaddafího, má rýžové plantáže Malibya, které jsou u zavodňovacích kanálů, a rovněž tak plantáže US , a berou tak vodu malopěstitelům  Američané a Číňané zde pěstují i kukuřici, a jejich zavodňovací kanály berou vodu místním obyvatelům …

V prosinci 07 byli  údajně v průběhu střetů mezi armádou a povstalci zastřeleni dva místní významní obchodníci, kteří zde vybudovali firmu na balené minerální vody. Byla to pravděpodobně provokace ze strany nigerské armády,která jejich vozidlo doprovázela, protože MNJ prohlásila, že v dotyčném místě, kde obchodníci přišli o život, MNJ žádné boje nesváděla, a rodina potvrdila, že jejich džíp nebyl provrtán žádnými kulkami.

Přesto se ústřední vláda v Niamey domluvila v lednu 08 se  Sarkozym na normalizaci vzájemných vztahů (Sarkozy o to více, že  veškerý  uran z ložisek v Gabunu Areva již  vytěžila, a že se chystá prodávat po celém světě onu jednu jadernou elektrárnu do každé domácnosti i s palivem … )  : PAR zvýšila cenu za nákup uranu od Niamey z 27.300 franků za kilogram na 40.000 franků ( stále nižší ceny než na mez. trzích, kde se kilogram uranu prodává za 120.000 franků/186 euro), a to zpětně od ledna 07,  a umožňila vládě v Niamey, aby na mez. trzích sama prodala 300 tun  uranové rudy – třešničkou na koláči je závazek PAR pomáhat Niamey v boji proti tuarégským rebelům.  

Na oplátku byla Paříži potvrzena licence na obří ložiska v Imouraren, a přislíbena další ložiska uranové rudy ( ve hře jsou i obrovské zásoby ropy Nigeru, pod Ténéré  pouští zejména  ). Významná pozice Areva v Nigeru  tak vládou v Niamey byla potvrzena, nicméně Areva přišla o monopol ,a vláda v Niamey prodává část vytěženého uranu na světových trzích (300 tun) . Areva, jejíž prezidentka tvrdí, že 99% zaměstnanců jsou Nigerci, také zaměstnala  Laouela Kadera,generálního tajemníka nigerské vlády …

 V červnových bojích roku 08 tuarégských rebelů z MNJ s armádou rebelové přišli o svého šéfa číslo dvě , bývalého armádního kapitána Mohameda Achérifa. MNJ tvrdilo, že sestřelili ruský bojový vrtulník MI-24 , pilotovaný moldavskými piloty (údajně Niamey, jedna z nejchudších metropolí světa, nakoupila vojenskou techniku za 45 miliónů euro …) .  

22.6.08 byli uneseni  čtyři Francouzi pracující pro Arevu, údajně, podle Niamey,  skupinou MNJ , a 15.12.08 zmizeli i se svým šoférem dva kanadští diplomaté OSN, jedním z nich byl zvláštní zmocněnec gen. taj. OSN  pro Niger Robert Fowley, druhým byl Louis Guay. Podle Niamey zmizeli na cestě  z Niamey do Samira, což je důl na těžbu zlata, provozovaný Kanadˇany v oblasti  Tillabéri.K únosu se nejprve přihlásila na svých webových stránkách tuarégská skupina Fronta  reformátorských sil/FFR, avšak v 1/09 všechny známé tuarégské skupiny (většinou manipulované plukovníkem Kaddáfím)  popřely, že by byly do únosu diplomatů zapleteny, jak to tvrdil nigerský prezident  Mamadou Tandja, jehož mluvčí prohlásil, že diplomaté oklamali jim přidělené strážce a vyrazili na cestu jen se svým šoférem…  K únosu diplomatů se poté 18.2.09 přihlásila AQLIM/ severomaghribská al-Qajda, údajně její samotný alžírský šéf, „Afghánec“ Mokhtar Ben Mokhtar.

AQLIM se rovněž přihlásila k únosu čtyř evropských turistů z 22.1.09 z nigersko-maliských hranic ( dva Švýcaři, 1 Němec + 1 Brit ve třech džípech), kteří se zúčastnili tradičního nomádského festivalu .Za těchto šest unesených lidí AQLIM údajně požadovala osvobodit své dva zatčené sahelské šéfy. Diplomaty a dvě turistky propustila 22.4.09, jednoho Švýcara a Brita stále zadržuje.

Hladinu zdejšího kalného rybníku pravidelně rozviřuje i Hnutí za osvobození delty řeky Niger/MEND, které vyhrožuje likvidací ropných zařízení Nigérii , a které sdružuje několik politických skupin a ozbrojených band.MEND ponejvíce hrozí útokem proti plovoucímu zařízení společnosti Shell FPSO(výroba, skladování a likvidace odpadu)/Bonga, kotvícímu na volném moři, 120 km od pobřeží. Zařízení je dlouhé 305 metrů, může napumpovat 225.000 barelů ropy za den ,a skladovat dva milióny barelů ropy.

Z hlediska vojenských útoků jde o plovoucí ekologickou bombu s katastrofickými následky znečištění.Takováta zařízení chrání bývalí vojáci, např. američtí.

27.6.08 nigerský prez. Tandja nechal uvěznit za údajnou zpronevěru bývalého premiéra a svého potenciálního volebního soka  Hama Hamadou, jenž šéfuje prezidentově vládní straně Národní hnutí za prosperující společnost/MNSD .

V 4/09 pluk. Kaddafi, šéfující Africké unii (která v roce 01 nahradila Organizaci africké jednoty) a zasazující se o vytvoření Spojených států afrických (pod jeho taktovkou), oznámil, že se mu podařilo „dostat“ Niamey za jednací stůl s tuarégskými rebely …

Pluk. Kaddafi v roli šéfa Africké unie vyhlásil sankce proti jednotlivým členům vojenské junty v Mauretánii ( jedna z mála arabských zemí, která udržovala od roku 99 diplomatické styky s Izraelem do nedávné iz. intervence v Gaze ) , která 6.8.08 svrhla zákonně zvoleného prez. Sidi Oulda Abdallahi (do 12/08 uvězněn).

V 1/09 šéf junty gen.Mohamed  Ould Abdel Azíz oznámil, že se v 6/09 budou konat nové prezidentské volby, ve kterých bude hlavním kandidátem.8.2.09 junta proti sankcím oficiálně protestovala a 16.3.09 vyhlásila „přerušení diplomatických styků s pluk. Kaddáfím“ …

Mezitím probíhá bitva francouzského senátu se Sarkozym a ministrem obrany o odtajnění dokumentů ohledně francouzských jaderných výbuchů na alžírské Sahaře, aby bylo možno odškodnit postižené francouzské válečné veterány a postižené Alžířany.

Za senát bitvu vede Guy Fisher,který franc. jaderné pokusy na Sahaře a ve Francouzské Polynésii označil za zločin proti lidskosti.Sarkozy většinou dělá, že neslyší , ministr obrany se ohání státním tajemstvím a odmítá příslušné dokumenty senátu vydat.

Francie v letech 1960-66 uskutečnila na alžírské Sahaře v Hamoudia v blízkosti města Reggane, celkem 15 jaderných výbuchů .Obyvatelé města Reggane a In Ekker v Tamanrasset dodnes trpí důsledky těchto pokusů.

Převzato z blogu autorky na adrese http://kostlanova.blog.idnes.cz ,kde naleznete její další články. Na Vojsku se nachází část zabývající se s ním související tématikou.