ZPRÁVY

Antarktida , svůdná Pandořina skříňka

Póly hrají důležitou roli v atmosférické cirkulaci a ovlivňují termohalinovou cirkulaci (změny mořských proudů, např. oslabení Golfského proudu), póly představují ochlazovací systém, bez ledovcového příkrovu se Země oteplí, naštěstí, dokud se do Antarktidy (2x větší než Austrálie, zhruba mínus 30-88 stupňů v zimě ) nezahryznou těžební společnosti, ztráta ledovců jižního pólu je podle vědců z Goddard Space Flight Centre téměř nulová,  třebaže i na Antarktidě se občas na pobřeží Weddellova moře či z Wilkinsovy plošiny uvolní z jejího ledovcového „pohoří“  gigantický kus ledovce, a odkutálí se do moře ( je zvláštní, že zatímco sever a východ je klimaticky neporušený, jihozápad, který si svojí základnou v Rossově moři zabrali Američané, a západ, o který se přetahují Britové s Argentinci a Chilany/Weddellovo moře, ,je klimaticky narušený ( v rámci posledního Mezinárodního polárního roku expedice TALDICE/Talos Dome  Ice Core Project /Talos Dome je místo u Rossova moře, provedla v zájmu „vědy“  vrty 1.300 m hluboko, nezvykle velké ledovce o tlouštce 80 m  na Antarktidě  údajně odlomila i japonská tsunami ze 8/011, třebaže po 13.000 km napříč Pacifikem již byla velmi slabá ) …

Před 65 milióny let byla Země bez ledu, k zalednění Antarktidy, která leží na Jihopolární plošině v nadmořské výšce  2.810m nad mořem, došlo před 35-40 milióny lety ( led o tlouštce 2.500 –5.000 m, kdyby roztál, hladina oceánů by stoupla o 70 m, nejsilnější ledovec na Antarktidě má tlouštku 4.776 m), kdy se pod vlivem pohybu tektonických desek,které se podsouvají jedna pod/nad druhou( části rozlámané litosféry/zemský obal, starší pevninské desky mají mocnost/tlouštku kolem 250 km ,mladší oceánské pod 150 km, rozhraní mezi nimi tvoří příkopy, zlomy, trhliny ) Antarktida oddělila od Austrálie a Jižní Ameriky, a posunula se směrem k jižnímu pólu, kde ji masa oceánských vzdušných proudů oddělila od ostatní vzdušné masy , a přivodila tak její ochlazení.

Teprve před třemi milióny lety došlo k zalednění Grónska a severního pólu, a Země stále střídavě prochází dobami ledovými a meziledovými, před 10.000 lety začalo období meziledové, které obvykle trvá 10.000 -18.000 let …

Otazníky však přetrvávají , např. záhada Rossova moře  : podle vědců při posledním přechodu z doby ledové na meziledovou se prudké oteplení Grónska projevilo prudkým ochlazením Antarktidy , zatímco Rossovo moře ,nejjižnější okraj Pacifiku při jižním pobřeží Antarktidy, se  výrazně oteplilo jako Grónsko …

Polární oblasti s nezanedbatelnými zdroji sladké vody ( Antarktida  + Grónsko  představují 90 % světových zásob) jsou rájem pro pozorování astronomů .

První mezinárodní polární rok proběhl v roce 1882 z iniciativy rakouského polárního badatele Karla Weyprechta, následovalo několik mezinárodních polárních expedic, první stálé základny na Antarktidě byly zřízeny v letech 57-59.

K Antarktidě, k tajemné jižní zemi, se podle záznamů poprvé na 200 km dostal UK mořeplavec James Cook v roce 1773, třebaže to netušil, protože ledovce jej přiměly, aby lodˇobrátil zpátky.

Mezinárodní a demilitarizovaný status Antarktidy potvrdila smlouva z roku 61, kterou ratifikovalo 12 států, mj. US, Rusko a Japonsko (podepsána v roce 59, v účinnost stoupila v roce 61).

Smlouva, uzavřená na 30 let , vypršela v roce 91, a byla vzorem ke smlouvě o mírovém využívání kosmického prostoru z roku 67, v jejímž  rámci obě supervelmoci na oběžnou dráhu umístˇovaly vše, co jí porušovalo …

Ale již v roce 71 ve Wellingtonu a v roce 75 v Oslu byly vzneseny požadavky na soustavný průzkum nerostného bohatství Antarktidy bez ohledu na její ekosystém.

V roce 88 byla ve Wellingtonu, k radosti příslušných uchazečů  o drancování, podepsána smlouva o drancování nerostného bohatství Antarktidy, ale francouzský premiér Michel Rocard a námořní důstojník a  legendární ekolog Jacques Yves Cousteau proti ní podnikli křížovou výpravu, takže ji Francie nakonec neratifikovala, a naopak, z její iniciativy byl v Madridu 91  podepsán protokol zakazující na dobu 50 let nerostné bohatství Antarktidy drancovat  …

Madridský protokol vstoupil v platnost v roce 98, a  do roku 041 zakazuje na Antarktidě jakoukoliv ekonomickou aktivitu, přičemž toto ustanovení se automaticky obnovuje ad infinitum – zákaz  těžby nerostného bohatství může být zrušen jen jednomyslným rozhodnutím všech signatářů …

( Mimochodem, po smrti velitele Cousteau (1997) byla o jeho lodˇCalypso ,kterou v roce 51 získal jako starou minolovku ze šrotu, svedena bitva mezi společností COF/Campagnes océanographiques francaises, založenou jeho exposádkou, např. potápěč Albert Falco strávil na jeho lodi 38 let, a jeho synem Jean-Michel Cousteau  na straně jedné, a vdovou  Francine Cousteau,která založila společnost Équipe Cousteau, a která v 11/05 vyhrála nad COF  spor o lodˇ,kotvící od smrti svého velitele v La Rochelle , takže legendární Calypso skončila v muzeu na Bahamách, tak jak prosadila US společnost Carneval Cruises, se kterou vdova uzavřela dohodu ( US společnost se v ní zavázala, že do lodi investuje 1.5 mil. dolarů, a že bude sloužit ke vzdělávacím účelům ) , zatímco COF tvrdila, že velitel Cousteau chtěl, aby lodˇ zůstala ve Středomoří ) .

Na 34. poradním zasedání v 6/011  v Buenos Aires ruská delegace bez nejmenších rozpaků předložila delegátům Smlouvy z roku 59 neomalený  „harmonogram RF na důkladnou prospekci nerostných zdrojů jak na kontinentu , tak v pevninském šelfu Antarktidy, kterou Rusové zahájí v roce 020 “  s tím, že je načase Madridský protokol, který z ní na papíře činí „přírodní rezervaci“   pro účely „  nevojenského vědeckého bádání“ , vyhodit do popelnice  …

Udivující není požadavek Kremlu učinit z Antarktidy druhé prospektorské a těžební hnojiště vedle devastované Arktidy, třebaže se ve Smlouvě o Antarktidě zavázal k opaku, ale mlčení dalších jejích signatářů, kteří dychtí po tomtéž, ale neodvažují se to vyslovit ( všechny tyto státy již mají plány na její drancování stejně jako Rusko, čekají jen na rok 2048, kdy bude moci být Madridský protokol svými signatáři revidován )  …

Kreml tak úspěšně vypustil pokusný dˇábelský balónek - k dnešnímu dni nikdo z jejích signatářů neprotestoval, ani se proti takovýmto oficiálním návrhům neohradil, jen Sekretariát Smlouvy o Antarktidě ruský dokument nenápadně zveřejnil na své webové stránce ( www.ats. aq), a  ex španělský premiér Felipe Gonzales vyzval opozdilce ( 14 států) k urychlené ratifikaci Madridského protokolu.

Že by se Putin zasetou prospektorskou „horečkou“ snažil narušit těžce dosaženou geopolitickou rovnováhu ? V každém případě Smlouva žádné donucovací ani sankční prostředky nestanoví, státy by se k prvnímu narušiteli jeden po druhém přidaly, a nastal by boj kdo z koho.

Zrušením antarktického smluvního systému ( „trvale“ zmrazené vlastnické nároky), který šestému kontinentu udělil unikátní status, by se proti sobě postavily kolidující „prospektorské“ zájmy sedmi oficiálních  kandidátů  – Austrálie, Nový Zéland, UK, Argentina, Chile, Norsko a Francie .

A nejen zájmy těchto států – Čína, Indie, Brazilie, či JAR  by k probíhajícímu boji o takovýto štˇavnatý koláč jistěže jen nepřihlížely …

Zejména Čína si svůj rostoucí apetit na veškeré nerostné bohatství na Zemi jistí svými pěšáky ve všech koutech geopolitické šachovnice - na Antarktidě má dvě důležité stálé základny, přičemž svoji druhou základnu Kunlun si postavila na strategickém místě ve vnitrozemí ve výšce 4.000 m  ještě nad US základnou Amundsen Scott, aniž by se někoho zeptala o povolení, zejména Austrálie, uprostřed jejíhož nárokovaného teritoria čínská základna stojí …

Oběma svým základnám Čína dala silně nacionalistická jména, Kunlun znamená  „Vítejte v Číně“  …

Antarktida sice zatím nikomu nepatří, ale někteří kandidáti na její drancování tvrdí, že je „ geologickým pokračováním jejích pevninského šelfu “, zatímco UK a Norsko  tvrdí, že na ni mají nárok, protože ji jejich mořeplavci objevili jako první …

Třebaže ledovcový příkrov i Smlouva zatím znemožňují „ důkladný“  geologický průzkum, přesto zdejší „ vědci, oficiálně pozorující hvězdy “  zde již  objevili obří ložiska železné rudy, zejména u Daviského moře ,kde mají základny Rusové, Australané a Čína , také  obrovské zásoby uhlí, uranu a ropy, třebaže kvůli velkému stáří hornin, není na samotném kontinentu, ale v  pevninském šelfu v Rossově moři, kde je US základna, a ve Weddellově moři naproti Falklandským ostrovům se základnami Britů, Argentinců a Chilanů …

Tento nejbohatší Palmerův poloostrov s gigantickými zásobami zlata, mědi a uranu  nepožaduje jen  Británie, Argentina a Chile, ale i Brazílie, největší základnu na něm ale mají  US ...

Nejvíce základen ( 6) zde  mají Australané ( + sezónní), jednu vedle americké na Palmerově poloostrově, dvě mají při pobřeží Indického oceánu (Casey + Davis) , zbylé tři svírají tři ruské základny rovněž při pobřeží Indického oceánu  (nejvýznamnější je Mawson, v oblasti, kde jsou obrovské zásoby mědi a zlata ) ….

Stejný počet základen zde má Argentina ( + sezónní) , a to tři ( Jubany, Esperanza, Marambio)  na Palmerově poloostrově před svým pobřežím ( od Antarktidy odděleném  Falklandskými ostrovy/UK, ostrovem Jižní Georgie/UK, a Orkádami Arg ), jednu „Belgrano II“  hned nad britskou „Halley“  ( moře Weddellovo) , další „ San Martin“ u dvou chilských, a britské Rothera nad mořem Bellinhghausen, a  rovněž všechny zbylé sledují UK základny, jednu základnu mají Argentinci i ve vnitrozemí …

Ukrajinská základna Vernadsky je vybudována na místě bývalé britské , na Palmerově poloostrově je i polská stálá základna Arctowski.

5 stálých základen zde má Chile ( Eduardo Frei, Julio  Escudero, Estacion Maritima  Antarctica,, Arturo Prat, Bernado O´Higgins) + 2 sezónní .

Američané mají  „jen“  tři základny, ale významné : jednu „Palmer“  na Palmerově poloostrově, který plave na ropě, a má velké zásoby uranu,,mědi a zlata, navíc jižní pól prochází přímo středem kontinentu, přesně pod nejvýznamnější US základnou Amundsen-Scott, kde Američané přesně na  ose rotace Země v roce 59 vztyčili US vlajku . Hned pod ní na břehu Rossova moře (jih A.)  je US základna Mc Murdo, za ní je sezónní základna italsko-německá.

Tři stálé UK základny jsou nepohodlně obklopeny argentinskými a chilskými.

List The Guardian ze 17.10.07 uvádí, že si Londýn nárokuje přes 1 milión km 2 Antarktidy, třebaže je signatářem smlouvy o Antarktidě , která zakazuje vznášet na Antarktidu jakékoliv územní nároky.

Argentinsko-britské vztahy prudce zhorší rok 012, kdy bude UK slavit 30.výročí války o Falklandy/Malvíny , 600 km od Ohňové země, jak naznačily oba státy,

Buenos Aires v 12/011 přimělo státy Mercosur (Argentina, Brazilie, Uruguay, Paraguay), aby uzavřely své přístavy pro lodě plující pod britskou vlajkou, třebaže jde jen o symbolické gesto pro falklandskou  „flotilku“  20 rybářských lodí, lovících kalamáry.

Nicméně Buenos Aires tímto důrazně naznačilo, že svůj boj o Malvíny v žádném případě nevzdalo .

Skutečným důvodem pro připomenutí „argentinských „ práv na Malvíny je argentinský hněv nad tím , že od roku 012 začne UK firma Borders and Southern Petroleum  na širém moři před Malvínami prospekci zdejších ropných nalezištˇ, které zde v roce 98 objevily firma Shell a Lasmo, ale pro tehdejší nízké ceny ropy/10 dolarů za barel, a pro protesty Argentiny a  dalších latinskoaerických zemí od dalšího průzkumu upustily.

Velkou výhodou ropných ložisek kolem Malvín je mělké moře /400 m na severu,1.2 km na jihu, nevýhodou je značná odlehlost ( ve velkých hloubkách je ropa  před Angolou, v Severním moři či v Mexickém zálivu )  …

Argentina rozdmýcháváním protibritské latinskoamerické fronty doufá, že zastraší jak velké britské, tak velké mezinárodní banky, aby těmto pěti malým UK firmám, které se na zdejší těžbu ropy třesou, a mají potřebné technické know-how , ale chybějí jim gigantické částky peněz, finance neposkytly.

Druhým cílem Argentiny, jejíž energetický sektor zcela závisí na dovozu,  je vynutit si hrozbou protibritských sankcí v latinskoamerickém měřítku získání části licenčních poplatků z budoucí těžby.

Chudá argentinská armáda by sice dnes nebyla schopna znovu Malvíny obsadit, jak to učinila 2.4. 82, a dnešní UK posádka o 1.000 mužích s leteckou podporou z Port Stanley, by jí to ani nedovolila, ale z diplomatického hlediska Kirchnerové nahrává současná latinskoamerická politická levicová konstelace, třebaže stále nejzásadnějším argentinským trumfem je dnešní protibritský kurz Chile, která za gen. Pinocheta jako jediná latinskoamerická země ve válce o Malvíny stranila Londýnu.

Kirchnerová rovněž počítá s tím, že LON nemůže po svém vetu za eurokrize počítat s podporou EU, ani s podporou Washingtonu, protože Obama nabízí své zprostředkovatelské služby oběma zemím.

Navíc dnešní UK veřejné mínění se o obskurní Falklandy na druhém konci světa, kde sídlí 3.000 poddaných Jejího Veličenstva a několik tisíc ovcí, zajímá jen velmi ledabyle.

Tento nezájem UK veřejnosti chce Cameronova vláda zásadně změnit , a proto 24.12.011 nejenom znovu zamítla žádost Buenos Aires  o obnovu argentinsko-britských jednání  o suverenitě těchto ostrovů, ale rozhodla i o tom, že v 2/012 dorazí na Falklandy princ William, a to na  šestitýdenní vojenskou misi, čímž se napětí v argentinsko-britských vztazích ještě před 30. dubnovým výročím  prudce vyostřilo, a David Cameron 18.1.012 přiložil další polínko do ohně, když v Dolní sněmovně svatosvatě prohlásil, že „ Argentina již nikdy nepřistihne Brity nepřipravené, protože UK jednotka na Falklandech je 24 hodin ve stavu bojové pohotovosti“ …

David Cameron dále obvinil Argentinu z „brutálního neokolonialismu“, protože obyvatelé na Falklandech nechtějí vyměnit britské občanství za argentinské, zatímco argentinský ministr zahraničí na tiskovce prohlásil , že „ Británie je přímo ztělesněním kolonialismu“ ……

Rusko má 4 stálé ( jedinou při pobřeží v Bellinghausen Sea s názvem „Belinghausen“) a tři sezónní, v drtivé většině  na východě  u Indického oceánu  (naproti jsou francouzské ostrovy Kerguelen + francouzské ostrovy Iles Crozet, ale Francouzi mají svoji hlavní základnu Dumont d´Urville na jihovýchodě naproti australské Tasmanii ), ruská Mirnyj je  pod čínskou, třetí ruská základna Progres II je pod  australskou., vedle je i sezónní rumunská.

Ruská základna Vostok se nachází na Pole of Inaccessibility, což je nejvzdálenější bod od pobřeží (1.700 km, poté je nejdále ve vnitrozemí čínská Kunlun)) v nadmořské výšce něco přes 3.000 m.

Japonsko zde má 4 základny,všechny na východě , z toho tři sezónní ve vnitrozemí, a jednu stálou Syowa na pobřeží naproti francouzským ostrovům Crozet  ( Japonsko , JAR a Belgie patří mezi první signatáře smlouvy) .

Čína má stálou základnu ve vnitrozemí Kunlun, kde se nacházejí ložiska niklu a wolframu, a jednu při pobřeží Indického oceánu vklíněnou mezi tři ruské a dvě australské.

Na Francii zbyl jižní magnetický pól Země u pobřeží v blízkosti Adelie, kde PAR v roce 55 vybudovala  svoji první stálou základnu Dumont d´Urville.

Nad ní je společná francouzsko-italská základna Concordia ( Itálie má dvě, jednu sdílí s Německem, druhou s Francií ),  + Francie má další dvě  na východě u Indického oceánu.

Na severu přímo na pobřeží Atlantiku  má velkou stálou základnu Indie „Maitri“ ( hned pod ní je sezónní belgická) + jednu sezónní, dvě Německo ( celkem tři, na jihu stálou s Itálií + na severu jednu sezónní, a jednu velkou stálou Neumayer ) , a to vedle dvou norských ( 1 sezónní + jedna velká stálá Troll na severu ve vnitrozemí  v  „zemi královny Maud“ (manželka norského krále), kterou Norsko v 1/39 prohlásilo za své závislé území, jsou zde  obří ložiska titanu, niobia, křemíku a fosfátů.

Pod německou Neumayer je stálá základna JAR Sanae IV (jediná), pod ní je sezónní finsko-švédská, u zálivu Prince Olafa jsou ložiska uranu.

Po jedné stálé základně má i Brazilie, Uruguay, Jižní Korea, PL, Ukrajina.

Po jedné sezónní má Peru, Ekvádor, Uruguay, Bulharsko, ČR, dvě sezónní má Španělsko.

Státům nejde jen o nerosty, ale také o drancování velmi bohatých biologických zdrojů  Jižního oceánu, jejichž nejvýznamnějším představitelem je krill, maličký ráček podobný krevetě, živící se vodními rostlinami, který krmí veškerou antarktickou faunu, protože se jím živí ryby, kterými se živí tučňáci, mořští savci a mořské ptactvo. Krillu je kolem Antarktidy kolem jedné miliardy tun.

Japonci a Rusové z něho dělají rybí moučku bohatou na bílkoviny.

Již v roce 76 SCAR /Scientific Committee on Antarctic Research dostal oficiální svolení delegátů konference z Oslo inventarizovat nerostná ložiska , a prostudovat drancování biologických zdrojů, hlavně krillu.

Hnědá antarktická velryba  živoří na pokraji vymření,, stejně tak je ohrožena zdejší populace tučňáka , protože se rozmnožují na ostrově Macquarie, který prochází „environmentální“ devastací …

Těsně před vyhynutím je ze stejných důvodů antarktický albatros, který hnízdí na ostrově Amsterodam .

Podivný „ mírový vědecký“  výzkum na Antarktidě

Washington a Kreml prováděly na Antarktidě nejrozsáhlejší „ vědecký“ výzkum, a byly jedinými státy, které si k tomuto účelu za cenu vysokých finančních nákladů udržovaly stálou základnu  i v brutálních podmínkách ledového a suchým větrem bičovaného antarktického vnitrozemí, zatímco všechny ostatní státy měly základny v „mírnějších“ klimatických podmínkách a v přístupnějším terénu při pobřeží .

Za tmavých zimních dnů od října do března zde obě velmoci měly kolem 300  „ vědců“, za trvalého slunečního svitu od dubna do září až 2.000  „ vědců “ …

Velká většina z těchto „mírových vědců“ byli vojáci, příslušníci US vojenského námořnictva  se starali o zásobování zdejších  US základen.

US svoji vnitrozemskou základnu zásobovaly letecky obřími letouny C-130 Hercules, vybavených lyžemi, Kreml ji zásoboval traktory po souši ( základna Vostok).

Základními stanicemi byly stanice Mirnyj na východním pobřeží a US  Mc Murdo na jihu na pobřeží Rossova moře.

Do těchto stanic se dopravovaly všechny zásoby, hlavně palivo, loděmi, a odtud se v letních měsících rozvážely do vnitrozemských stanic, přičemž obrovské množství paliva pro vytápění budov a výrobu energie, k proměně sněhu na vodu a k pohonu vozidel bylo třeba dopravit na vzdálenost 1.300km , údajně vojáci spotřebovali 1.5l pohonné látky na každý litr dopravený do vnitrozemí  - náklady na zásobování „ vědců“ tak činily přes 20 miliónů dolarů, zatímco náklady na samotný vědecký výzkum údajně představovaly zhruba 10 mil. dolarů  ( musel to být proto „ výzkum“ , který stál za to ) …

„Vědci“ zde mj. prováděli „ výzkum „ na nebohých domorodých zvířatech velmi učenlivých tuleních jedinců a tučňácích, s  hlavním cílem,  jak by je mohli zneužívat k vojenským účelům …

Zejména však prováděli zakázaný geologický průzkum, a to,jeden vrt za druhým …

Tyto „mírové stanice vědy“ ve skutečnosti  byly a jsou vojenskými pozorovacími stanicemi …

Po desetiletích znečištˇování okolí ze strany těchto „ vědeckých“ stanic dnešní antarktická krajina vypadá  podstatně hůře než znečištěný Mount Everest.

V době letního doplňování zásob je při antarktickém pobřeží , posetém „mírovými vědeckými „ stanicemi, ostře  cítit pach topného oleje. Černý kouř vycházející celoročně z „ vědeckých“  stanic zakrývá celé pobřeží, a způsobuje husté mlhy, které znesnadňují přistávání letadel.

Stovky letadel, „povozů“ a zařízení, které dosloužily, se povalují na skládkách šrotu kolem  „ vědeckých“ stanic.

Odpady z „vědeckých“ táborů volně odtékají, nebo jsou pobřežními stanicemi házeny do moře, „vědci“ poté ve studiích suše uvádějí „ že u  místní fauny zjistili neobyčejně vysokou koncentraci POP v krvi „ …

Antarktické vody jsou „kolonizovány“ plasty, každý km 2 antarktických vod obsahuje na 50.000 kousků nejrůznějších  mikroplastů, které na některých místech tvoří kilometrové neprodyšné koberce, uvádí zpráva Algalita Marine Research  Foundation z 19.9.011..

Tento špinavý a nezdravý koberec je složen z mikroplastů všech velikostí a všech barev, které vznikají z praní syntetických tkanin v automatických pračkách  - z jednoho vyprání v automatické pračce se vyplaví 2.000 těchto mikrovláken, které jsou ve všech oceánech, a podstatně škodí mořské fauně, rybám a savcům,…

Studie uvádí, že jde o velkou záhadu, protože  dominantní antarktické proudy se nemísí s proudy Atlantiku, Pacifiku či Indického oceánu …

Na druhé straně „ dobrou“ zprávou pro „ skleníkáře“ je, že se  na nich usazuje fytoplankton, který je tak vystaven nadměrnému slunečnímu záření,  v důsledku čehož probíhá intenzivnější fotosyntéza/ pohlcování CO2 …                                                                                                                                                                                                                                                                                            Vědci Vědci také studují baktérie, které se na těchto špinavých kobercích usazují, a doufají, že mezi nimi či z nich vypěstují mikroorganismy, které budou likvidovat ropné skvrny …

Na Antarktidě, kam již byla zavedena pravidelná letecká linka,  jsou stejné životní podmínky, jako budou na budoucích základnách na Měsíci či na Marsu, a je i z tohoto důvodu strategicky důležitá -  je považována za vstupní bránu do kosmu, proto jsou zde základny kosmických mocností, včetně budoucí kosmické mocnosti Číny, která zde hodlá  postavit základnu Dome A, a to na nejvyšším bodě kontinentu ve výšce 4.897 m) …

Antarktida je tak rájem/rejdištěm NASA a ESA.

Proto vrcholy polárních ledovců nejsou jen předmětem zájmu glaciologů, ale právě na ledových vrcholcích Antarktidy NASA a ESA plánují veškerý výcvik kosmonautů pro kolonizaci vesmíru …

NASA ve spolupráci s ESA (na žádost NASA) zde testovaly robot Phoenix Mars Lander před jeho vypuštěním 4.8.07  na Rusou planetu ( doba letu 9 měsíců) , kde měl  pod vrcholky ledovců Marsu  zjistit, zda na Marsu byly či jsou podmínky příznivé k životu.

Oficiálně NASA a ESA předstírají, že zkoumají podmínky na Marsu z touhy potkat zde druhý lidský element, ale ve skutečnosti jim jde o to, jak z Marsu těžit suroviny,, zejména helium 3, které by se mohlo stát pohonnou hmotou 21.století, a dále uran, vodu, a z asteroidů železo.

NASA oznámila, že se na Měsíc „ vrátí“ v roce 2020, a že zde vybuduje do roku 024 stálou základnu,,ale zatím zde nebyla vybudována ani mezinárodní vesmírná základna, kterou zde chtěli do roku 010 vybudovat US, EU a Rusko …

Úmluva OSN o kosmickém prostoru UN Outer Space Treaty z roku 1967 stanovuje, že vesmír je společným dědictvím všeho lidstva, čili že žádné nebeské těleso nemůže být předmětem vlastnictví žádného státu …

Zda se první kolonizátoři vesmíru  budou chtít podělit se zbytkem lidstva, je velkou otázkou.

Ledy Antarktidy jsou nejen klimatickým archívem Země posledních 800.000 let, , ale skrývají i mnohá tajemství.

Podle čas. Science ze 7.5.010 je Antarktida unikátním skladištěm kosmického prachu  …

Země je kosmickým prachem nepřetržitě bombardována, avšak tento se mísí s prachem zemským, takže si vědci pro kosmický prach musejí dojíždět na antarktické sněhové pláně, kde stačí napěchovat sníh do barelů.

Vědci byli překvapeni, že  80% kosmického prachu tvoří organické prvky, především uhlík a vodík, a to těžká verze jeho atomu – deuterium.

Protože na organickou hmotu, základní biologickou stavební cihlu, jsou bohaté komety, vědci se domnívají, že tento kosmický prach pochází z komety.

Analýzou těchto ultrauhlíkových mikrometeoritů v nich objevili  i stopy nerostů v krystalické formě, třebaže krystalická forma nerostů se v mezihvězdném prostoru takřka nenachází, zato převládá u protoplanetárních těles , které obíhají kolem mladé hvězdy.

Dnes vědci tvrdí, že tato mimozemská organická hmota vznikla ze samotného slunečního systému , zatímco ještě před pěti lety tvrdili opak, že organická hmota pochází ze systému  mezihvězdného  …

60 km k jižnímu pólu za 17 dní na lyžích po letu na Antarktidu z chilského Punta Arenas dosáhl v 12/011 Brit David Hemplman-Adams se svoji 16letou dcerou Amélií, zatímco pro syna Novozélandˇana Edmunda Hillaryho Petera a dva jeho australské spoludruhy cesta napříč Antarktidou po stopách tragické expedice UK kpt. Roberta Falcona Scotta ( zemřel se svými 4 druhy po dosažení svého cíle ve sněhové vichřici) v délce 1.700 km skončila v létě 98 neblaze – každý z nich táhl sáně s potravinami a palivem, když jeden z nich onemocněl, prodloužením výpravy ohrozil všechny z nich/došly jim potraviny .

Jejich cesta se změnila v „halucinogenní bílý ledový děs, kdy spolu přestali mluvit, Hillary navíc zápasil s „ duchy“ všech svých přátel, kteří po jeho boku zahynuli při slézání velehor, včetně s duchem své matky,, která v roce 75 ve 40 letech zahynula při leteckém neštěstí, viz jeho kniha V krajině duchů,

25.11.011 se na stejnou tratˇ na lyžích vydala 33letá Britka Felicity Aston, která zde jako meteoroložka v letech 00-03 strávila dva a půl roku, ale jako členka týmu.

Teoreticky cesta trvá při průměrné teplotě mínus 35 stupňů 75 dní ( při mínus 30 stupních  o síle větru 35 km /hod údajně zmrzne pasívně vystavený sval  během jedné minuty).

Proti silnému vichru táhla za sebou dvoje malé sáňky se stanem, potraviny v prášku, satelitní telefon a GPS.

Také ona po celodenním plahočení ve vichřicích, s omrzlinami a dalšími zraněními se při každém stavění stanu propadala do depresí, třebaže  již vedla několik ženských výprav ( při jedné z nich musela čelit i ohni na základní stanici - oheň zde není čím hasit – voda zde v kapalném stavu neexistuje, na exsovětské/dnes ruské stanici Mirnyj z tohoto důvodu v roce 60 uhořelo 8 vědců ) …

Každý den pro svých 7.000 fanoušků posílala zprávy na Twitter.

Po třech týdnech napsala „ emocionální zátěž poté, co mne letadlo z Punta Arenas  vysadilo na ledovém konci světa/Ross Shelf, a odletělo, mne dostala na kolena, a to jsem se na svoji expedici připravovala 10 let ( na Islandu, Grónsku, Sibiři)  – absolutní samota je hrozná, během dne neslyším nic než svůj dech, své srdce, šustění kombinézy a křupot sněhu“ .

Vichr jí často bránil v jakémkoliv pohybu, po 4 týdnech jí přestaly fungovat všechny tři zapalovače , které si vzala k podpalování kempového vařiče, na kterém si ohřívala sníh na čaj, takže byla odkázána jen na zápalky .

Při lyžování jí v ochranné masce zamrzal dech, takže se na ní tvořily rampouchy,také se jí uvolnilo vázání na jedné lyži, což jí působilo bolest v kotníku.

Po celodenním lyžování jí hrozivě bolela stehna i kolenní klouby.

Také ona v monotónním širokoúhlém panoramatu ledovcové a zasněžené krajiny ( třebaže byly úseky hrubého povrchu, ze kterých vichr sníh odvál ) za polárních dní při chronické strašlivé únavě dostávala halucinace …

Po měsíci po 600 km dorazila přes horský hřeben Transatlantic Mountains, plný nebezpečných rozsedlin, který byl však pastvou pro její oči, zdeptané bílou krajinou, na US stálou základnu Amundsen Scott.

9.1.012 dorazila do druhého ( a  posledního ) základního tábora v Thiel Mountains, kde jí letadlo shodilo potraviny – tašku s jejím jménem.

Kolem 26.1.012 by měla dorazit do cíle, kdy z Antarktidy odletí poslední sezónní let do chilského Punta Arenas.

Ti, kteří si potrpí  jen na  „telerealitu“, měli v roce 07 sledovat BBC  „polární reality show“ ,kdy BBC posílala dostatečně šílené kandidáty napříč Antarktidou po Amundsenově trase z roku 1912.

Všichni měli stejné vybavení, stejnou výstroj a ošacení, a stejné potraviny jako Amundsen v roce 1912.

Národní týmy si mohly zvolit jen taktiku – pětičlenný norský tým se spolehl na know-how svých 48 speciálně vycvičených arktických husky, zatímco britský tým ,složený z osmi mužů, ve většině bývalých vojáků, měl 24 psů.

Převzato se svolením autorky z jejího blogu na adrese http://kostlanova.blog.idnes.cz ,kde naleznete její další články. Na Vojsku se nachází část zabývající se s ním související tématikou.