ZPRÁVY

Jak Rakousko v Iráku vyzrálo nad US a EU

Francouzské firmy, mj. Peugeot,Renault Trucks  a 140 dalších, se v 3/03 oprávněně obávaly, že budou z „rekonstrukce“ Iráku  ( minimálně  v částce 40 mld dolarů) vyloučeny, nebyly připraveny ani pro válku z 90/91 (viz také můj článek v Militaria : Válečné reparace s proměnlivou geometrií)  .

Obavy měl i francouzský ropný obr TotalFinaElf, ale protože US jsou po Evropě druhým odběratelem francouzských výrobků, šéfové francouzských firem požadovali, aby francouzská vláda své výhrady k rozdělování zakázek v Iráku formulovala velmi „jemně“ , aby neurazila jemnocit Bushovy vlády .

Francie si své zlaté časy v Iráku prožila po uzurpaci moci Saddámem Husajnem v letech 1970-1980, ale i za irácko-íránské války 1980-88.

Stavby letištˇ, silnic , a kanalizací Saddám Husajn svěřil francouzské firmě Vinci (spolkla i SGE a Dumez), Saddám plnými hrstmi nakupoval francouzské zbraně, mj. letouny Mirage 2000.

Ani program OSN Potraviny za ropu z roku 96 nepřipravil Saddáma o právo výběru zahraničních dodavatelů a svých zahraničních ekonomických poradců z řad francouzských expertů, které zásadně upřednostňoval před americkými …

US firmy si k iráckým zakázkám musely hledat klikatou cestičku, některé, jako mj. Halliburton, dostávaly zakázky z Iráku přes své francouzské pobočky.

Po roce 01 museli francouzští dodavatelé ustoupit ruským, australským, čínským, a dodavatelům z UAE , zatímco US firmy opět od Saddáma nic nedostaly .

Bush postavení US firem, u Saddáma v nemilosti, razantně vyřešil svojí intervencí v Iráku z 3/03, proti které se samozřejmě Paříž/PAR postavila, čímž pobouřila US politickou obec – kongresmani vyzývali  US firmy k bojkotování francouzských výrobků, k neúčasti na červnovém  mezinárodním leteckém aerosalónu na letišti Bourget, a republikán Jack Kingston sepsal petici, která požadovala, aby Pentagon zrušil  kontrakt mezi US námořnictvem a francouzskou firmou Sodexho z 10/02 v částce 814 mil. euro na dodávání hotových jídel pro 55 US základen, proti čemuž kongresman Chris Van Hollen (D) sepsal protipetici, protože firma Sodexho sídlí v jeho volebním obvodu, zaměstnává 110.000 Američanů, a platí daně ve výši 646 mil. dolarů  …

Pentagon kontrakt s firmou Sodexho odmítl zrušit s tím, že by mohly přijít i petice na přejmenování francouzských jídel, které se v US prodávají, a Pentagon, tvrdil jeho mluvčí, „skutečně“ nemá čas se takovýmito „zhovadilostmi“ zabývat …

Také britský/UK Daily Telegraph si proti Francouzům přilil polínko do ohně, a v 3/03 informoval, že „ PAR pravidelně informovala Saddáma Husajna o svých jednáních s Washingtonem", což PAR odmítla jako nehoráznou lež …

Brzy Francie a Německo zalitovaly svých „ zásadových“ postojů vůči US intervenci, ale zatímco Německo se vidinou tučného podílu na „rekonstrukci“ Iráku Washingtonu   „omluvilo“ , Francie pokračovala ve svém donquichotovském tažení, a trvala na tom, aby sankce uvalené na Irák RB OSN pro jeho okupaci Kuvajtu ještě nebyly zrušené,  „ protože rezoluce RB OSN je nutné respektovat“  …

Vzápětí jakési hnutí Francouzských právníků  podalo na prezidenta Chiraka a jeho Sdružení pro republiku žalobu za to, že Saddámovi vybudoval jaderný program ( oba dva jaderné reaktory Osirak I a Osirak II byly francouzské, údajný třetí ruský nebyl nikdy dokončen) , tj. že proti zákazu OSN šířil jadernou technologii, a navíc prodával Iráku zbraně i po vyhlášení obchodního embarga OSN po první válce v Zálivu v roce 91.

Anglosaský tisk zase upozornil na to, že francouzská médiia úmyslně nekomentovala prohlášení Bašíra Asáda, jenž uspořádal demonstraci před  damašským sídlem Air France, které demonstranté radostně zasypali květinami, kterými Chirakovi děkovali za jeho protiamerický postoj.

Alávitský režim Bašíra Asáda zůstal dodavatelem ruských zbraní do konfliktních oblastí číslo jedna, do Iráku zasílal pozdravy Putina mj. v podobě ruských protitankových střel Kornet, dále plné autobusy s bratrskými milicemi a uprchlými palestinskými teroristy.

Washington nelenil, a již v 5/03 spěšně udělil první důležité zakázky na „rekonstrukci“  Iráku, samozřejmě US firmám, aniž by respektoval obvyklou  šestiměsíční nabídkovou lhůtu.

Největší zakázku (původní částka zněla na 68 mil. dolarů, do roka a do dne se vyšplhala na 680 mil. dolarů)  dostala , jak se ve světě očekávalo, US stavební firma Bechtel, které mj, šéfuje i bývalý US ministr zahraničí za Reagana ( tj. za Bushe Seniora)  George Schultz.

Na námitku EU, že rozdávat zakázky jen US firmám není „ spravedlivé“ , Washington odpověděl, že „ jen dodržoval zákony, protože  US agentura USAID může uzavírat smlouvy jen s US podniky „ …

Aby US vláda EU, která prohlásila, že si bude na „preferenční“ režim US firem v Iráku stěžovat u Světové organizace obchodu/WTO,   „uklidnila“ , uspořádala pro velvyslance zemí EU  mejdan, kde jim bylo vysvětleno, jak se nejjednodušeji mohou ucházet o subdodavatelské kontrakty u US firem vyplněním formuláře na internetu …

Washingtonu se však ani bujarým mejdanem nepodařilo  EU přesvědčit , že irácké zakázky nepodléhají pravidlům WTO se sídlem v Ženevě  - právníci EU se pustili do mravenčí práce pečlivého studia všech americkým firmám zadaných kontraktů, zda v nich nenajdou nějakou klauzuli o výslovném vyloučení té či oné země.

Pravidla WTO  se normálně nevztahují na veřejné trhy, ale 25 členů WTO, mj. US + EU15  v roce 94 podepsaly dohodu  o veřejných trzích/PMA, v níž se signatářské státy zavazují poskytovat produktům a službám ostatních smluvních stran, a jejich dodavatelům, stejné/nepreferenční zacházení, které by poskytovaly svým národním produktům, službám a dodavatelům …

Tato smlouva platí nezávisle na „loco“ kontraktu, tedy i v Iráku, tj.  platí i pro stát, který není členem WTO – Bushova vláda měla však také právníky, nejen EU, takže Washington namítl, že při jednání je možné si vymínit výjimky, což Bushova vláda učinila, a zařídila si výjimku , znějící :“ Jestliže se nákupy uskutečňují přes vládní agenturu USAID, pravidlu PMA nepodléhají kontrakty, jejichž přímým cílem je poskytnout zahraniční pomoc „ …

Některé evropské firmy však po US intervenci začaly s Irákem čile a ve zlatě obchodovat, např. rakouská firma Gaston Glock, vynálezce „plastové“ pistole z 80.let, kterými je vyzbrojeno na 70% US policistů .

Jejich výhodou je lehkost – typ Glock 17 se prodával po miliónech ve stovkách zemí se sloganem „Bavte se, střílejte, můžete zabít i dva lidi jednou ranou“ …

Obě rakouské továrny Gaston Glock pro „novou“ iráckou policii  na plné obrátky vyráběly objednané pistole malého kalibru, přičemž nesložené pistole se posílaly do US, kde je montovala továrna Glock  ve Smyrně u Atlanty. Poté byly dodány do Bagdádu,  kde s nimi irácké policisty seznamovali rakouští instruktoři.

US úřady platily na místě v hotovosti penězi zabavenými Saddámovi.

Rakouská firma Gaston Glock úzkostlivě tajila podrobnosti obchodního kontraktu, a hlavně způsob, jak k tomuto kontraktu přišla – neutrální země totiž nefigurují na veřejném seznamu spojenců Washingtonu, a konkrétně Vídeň tvrdošíjně odmítala povolit tranzit přes rakouské území mezi Německem a Itálií několika konvojům  bojové techniky „spojenců“  - rakouské ministerstvo obrany se navíc velmi rozčilovalo, že US letectvo mu poskytlo nepravdivé letové plány pro letouny, které podle plánů měly letět do Afghánistánu, ale velmi brzo nabraly směr na jih do Iráku …

Převzato se svolením autorky z jejího blogu na adrese http://kostlanova.blog.idnes.cz ,kde naleznete její další články. Na Vojsku se nachází část zabývající se s ním související tématikou.