ZPRÁVY

Irák : Smutný osud bagdádského Národního muzea

Nasiríja je město, ve kterém US námořní pěchota vybudovala takřka fungující policejní systém – přesto 12.11.03 zde auto naložené výbušninami vyhodilo do povětří italskou základnu – 28 mrtvých Italů,78 zraněných …

Američané si stěžovali, že iráckým policistům trvá 20 minut, než najdou klíčky od služebního vozu, zato přidrzlost místních mladistvých, která Američany ponechávala v klidu, irácké policisty vyváděla z míry natolik, že je rozháněli střelbou ze samopalů do vzduchu …

Mezi iráckými policisty kolovaly vtipy o nových iráckých svátcích – narozeniny Bushe II, otevření prvního McDonaldu.

Zatímco vojáci z US ženijního oddílu námořní pěchoty/Seabees opravovali v tomto městě ústřední policejní budovu, irácké policisty, kteří se po příchodu Američanů poskrývali ve městě, vůbec nebylo vidět – po pár dnech se vrátili, a chodili se na pracující vojáky i s přáteli a rodinami celé hodiny dívat a kibicovat, aniž by jim cokoliv pomohli či navrhli .

Počáteční vykrádání úřadů se nevyhnulo ani nářadí US vojáků – to, co si při práci odložili, během okamžiku zmizelo.

Místní obyvatelé se navíc za bílého dne pravidelně pokoušeli obsloužit z US zásob benzínu .

Rozkradený byl i radioaktivní materiál z hlavního jaderného komplexu Tuvajsa, 20 km od Bagdádu, třebaže černý prášek oxidu uranu, bohatý na alfa částice, je velmi nebezpečný při vdechnutí, ale zlodějové, Američany přezdívaní AliBabové, si nebezpečí očividně nebyli vědomi, a všechny barely odnesli .

Iráčtí zaměstnanci Výzkumného ústavu tvrdili, že zatímco Britové  tento komplex  hlídali třiceti tanky, Američané zde ponechali hlídku jen se dvěma tanky, a třebaže zloděje viděli, nezakročili, a nechali je vyplenit i všechno zařízení v laboratořích …

Kdokoliv má třeba jen malé zrnko uranu, dostane brzy rakovinu, zloději zde odnesli i další vysoce jedovaté látky, radioaktivní izotopy cesia a thoria, odcizeny byly i infikované myši .

Jakmile se zlodějové dozvěděli, že obsah barelů je nebezpečný, vysypali je s velkou pravděpodobností do řeky, popelnic, nebo při cestě, a vítr dílo dokonal .

Barely si poté ponechali jako zásobníky pitné vody …

Po vyrabování tohoto výzkumného jaderného ústavu Američané ústav uzavřeli s tím, že je kontaminovaný, protože v okolních vesnicích naměřili 600x vyšší radioaktivitu, než je přípustná norma …

Rozpuštění irácké policie a armády bylo chybou, protože policisté a vojáci rozšířili řady beznadějně nezaměstnaných, a zapojili se do všeobecného banditismu, který vyvolal chaos, a z něhož vytěžili nejen islámisté, které Saddám držel na uzdě .

Smutný osud bagdádského Národního muzea

Iráčané byli sice zaskočeni bleskovým svržením Saddáma, rychle se však vzpamatovali, a začali v celonárodním měřítku v opuštěných úřadech banditsky rabovat.

Třebaže Američané ujištˇovali, že pro záchranu historických objektů udělají vše, co budou moci, z války v Iráku měli husí kůži archeologové, obávající se zejména o osud sumerského města Uru ( vystavěno v Mezopotámii ve 28.st.př.n.l., dodnes jej obklopují základy mohutných hradeb, které opěvuje epos o Gilgamešovi) , které již v roce 91 zasáhla US letecká puma …

Národní muzeum v Bagdádu, v němž je soustředěna většina mezopotamských památek, uniklo zkáze bombardování jen pouhým zázrakem.

Z Národního muzea sbírky rychle mizely u US a evropských sběratelů …

Archeologové již před invazí varovali před vykrádáním památek na objednávku , kdy od války v Zálivu zmizelo z Iráku přes 3.000 památek, většinou beze stopy , výjimkou byl rok 96, kdy se v Evropě objevil inzerát, nabízející sochy ze Sinacheribova paláce v asyrském Ninive, z paláce, který nemá sobě rovného …

Archeologové se strachovali i o mešitu Husajna v Karbalá, vedle které Saddám úmyslně nechal vybudovat továrnu na výrobu raket …

V podstatě je archeologickým nalezištěm celý Irák  - město Babylon s torzem babylonské věže, divem světa jsou visuté zahrady v Etemenanki .

UNESCO vyslalo do Muzea tým odborníků, a snažilo se, aby mu US správa povolila otevřít kancelář v Bagdádu.

V Londýně/LON se v 5/03 sešlo přes 50 světových odborníků na mezopotamskou civilizaci z pěti největších muzeí na světě (Louvre, Berlín, petrohradská Ermitáž, newyorské Metropolitní a British Museum), ze světových univerzit a z UNESCO, aby se domluvili, jak pomoci Bagdádskému muzeu.

Byli mezi nimi dokonce i členové Scotland Yardu, kteří měli „ zařídit „ , aby ukradené předměty byly Bagdádskému muzeu navráceny.

Všichni výše zmínění experti požádali US správu, aby s okamžitou platností prováděla přísnou kontrolu na hranicích ( jeden kamión naložený k prasknutí předměty ukradenými z Bagdádského muzea zadržela při běžné kontrole armáda Svobodných iráckých sil/FIF Ahmada Chalábího v Kútu na východě Iráku, a vrátila je zpět Muzeu) .

UNESCO v rezoluci jednomyslně odsoudilo US, že US jednotky lhostejně dvoudennímu (9-11.4.)  bezprecedentnímu rabování Muzea, „ katedrály“ 7.000leté mezopotamské civilizace od sumerského období až po islámské, jen bezostyšně přihlížely a nezasáhly( škoda, že na Muzeum nepomyslely tak, jak myslely na ministerstvo ropného průmyslu, které bylo ušetřeno nejen bombardování, ale i rabování, protože jej okamžitě obsadily – ale i za Saddáma se kradly mezopotamské památky ve velkém, v roce 91 Saddám nechal stít hlavy deseti mužům, kteří v muzeu v Mosulu dekapitovali hlavu okřídleného býka, což byla reakce šéfa zdejší mafie na čin konkurence)  …

Velkým problémem bylo i  pořizování soupisů , co všechno bylo vlastně ukradeno – podle prvního seznamu pořízeného expertem z British Museum, byla mj. ukradená slavná sumerská váza Warka  (3.100 př.n.l.),která byla objevena v Uruku ve 30.letech německou expedicí.

Je to nejstarší kamenná rituální zdobená váza, jaká kdy byla v Mezopotamii objevena – kromě své krásy je mimořádným dokumentem své doby.

Dále byla ukradena bezhlavá socha akkadfského krále Maram Sina (2.250 př.n.l.), nalezená v Basedki, vytesaný portrét sumerského krále Entenama z Lagaše (2.400 př.n.l.), a několik sošek ze slonoviny ( 850 př.n.l.), dřevěné dveře ze 12.stol. z mosulské mešity, a mnoho dalších věcí .

Naštěstí nikdo neukradl sumerské destičky psané klínovým písmem ( je jich celá knihovna), což by byla skutečná tragédie, a rovněž zůstaly desetitisíce kulatých mezopotamských pečetí.

Zato 32 galérií bylo totálně zdevastovaných – dekapitované sochy, hlavy rozšlapané, obrovské asyrské reliéfy byly roztlučené kladivy, všechny vitríny rozbité a vykradené, skvostné vázy roztlučené na kousky, ukázková národní katastrofa ve stylu „ národ sobě“ …

Podle ředitele výzkumu Bagdádského muzea Donny George ti co plenili, byli dvojího druhu – jedni přišli vybrakovat kancelářský nábytek, a nezletilí výrostci přitom „ ze srandy“  rozbíjeli všechno, co jim přišlo pod ruku, druzí, profesionálové na trhu s uměleckými předměty alias lupiči ve službách místní mafie se starožitnostmi, šli najisto po tom, co chtěli – nechali po sobě povalovat stovky paklíčů, zejména od sklepních prostor s nejcennějšími věcmi, a to i od sklepních trezorů, a nářadí k vylamování vitrín …

Bagdádské muzeum mělo kolem 170.000 mezopotamských památek ( do konce roku 03 bylo vráceno jen 700 z nich) , ale naštěstí ty nejcennější, jako např. penězi neocenitelné šperky královen Sargona II, objevené v Nimrudu v roce 1990, byly uloženy v bankovních trezorech Ústřední banky, a další poklady  v bednách jejích sklepů ( Ústřední banka však byla bombardovaná) …

Američané, aby si trochu vyspravili pověst, zahájili v médiích a v mešitách informační kampaň s tím, že byla vyhlášena amnestie i pro plenitele, a ten, kdo národní památky vrátí, bude ještě odměněn …

Generální ředitel Muzea Džabír Chálil uvedl, že byli i slušní lidé, kteří , upřímně zděšeni rozsahem vandalství, se některých národních relikvií zmocnili jen pro to, aby je uchránili, a vrátili …

Za US správy Bagdádskému muzeu de facto velel pluk. námořní pěchoty Matthew Bogdanos, jehož úkolem bylo rovněž pořídit soupis ztracených věcí, jehož kopie byly poté zveřejněny i s fotodokumentací, aby se pašování a prodej mezopotamských památek ztížil …

Pluk. Bogdanos prohlásil, že pořídit takový soupis je titánovská práce, protože  „ počítače i s evidencí děl zmizely,kartotéky vandalové zničily, zaměstnanci budˇještě nepřišli do práce, anebo nemají od ničeho klíče, nic neví, nebo nám nic neřeknou, jen si uklízí kanceláře, nejsou klíče od sklepních místností,kde panuje naprostá tma, protože nefunguje elektřina, takže se tam člověk bojí vstoupit, aby na něco vzácného nešlápl, protože vandalové všechno rozházeli po zemi „ …

Zaměstnanci tvrdili, že klíče od sklepních trezorů měli jen 4 lidé – ředitel výzkumu a restauračních prací Donny George, bývalý ředitel Muzea Mujad Sajíd Damerjí, jenž po 23 letech v čele Muzea přešel do funkce poradce Saddámova ministerstva kultury, a tvrdil, že žádný klíč již nemá,  generální ředitelka mezopotamských památek Nawala Mutawaliová, která s Američany odmítla spolupracovat, a tehdejší ředitel Džabír Chálil Ibrahím, jenž s Američany rovněž nespolupracoval.

Otázka také zní : Mělo vedení Muzea a Saddámova vláda prsty v bezprecedentním gigantickém vyplenění vlastních národních památek ? Pokračovali jen ve velkém měřítku v rabování archeologického bohatství, kterému se vládní prominenti, udržující styky s překupnickou mafií ( včetně  Saddámovy šéfky iráckého archeologického výzkumu a sestry ministryně školství v jedné osobě  Hany Chorlifové ), oddávali již za Saddáma ?

Někteří Iráčané prohlašovali, že by raději preferovali 10 Saddámů, za něhož panoval „pořádek“, než „poinvazní“ stav naprosté anarchie, kterou tak škodolibě podporovaly některé kruhy v Sýrii a v Saúdské Arábii, které si nepřály, aby při jejich hranicích vyrostl „lepší“ , silný a moderní Irák ( což si v Perském zálivu nepřeje nikdo ) …

Nejvyšší šíitský duchovní pro Severní Ameriku, narozený v irácké Basře, šejk Fádel Šáh Lání, jenž před Saddámem musel uprchnout, prohlásil, že i mladým radikálním ajatolláhem Mustafem Sadrem, jenž prozatímní iráckou vládu neuznal a vyhlásil vlastní vládu, postavenou na vlastních milicích, které Američanům, jejich spojencům, a iráckým kolaborantům vyhlásili džihád, manipulují zahraniční síly ( Teherán) …

Iráčtí vojáci tvrdili, že irácká armáda za US intervence zkolabovala z důvodu, že zradil samotný velitel Saddámových elitních Republikánských gard gen. Sajíf Aladin Alrawy, jenž byl s Američany domluvený na jejich vyřazení z bojů …

Faktem je, že tyto elitní jednotky byly na jeho příkaz rozmístěny vyloženě strategicky nevhodně, takže byly rozprášeny US bombardéry …

Generál byl sice Američany zatčen, ale Iráčané se domnívali, že ve skutečnosti jej Američané vzali pod ochranu …

Rozpuštění irácké armády nařídil osobně Ahmad Chalábí, bankéř podvodník, ze kterého si jeho přátelé v Pentagonu udělali hlavního koně postsaddámovské vlády, než připravil o peníze i je …

Jedinou postavou s morální autoritou fantomské irácké prozatimní vlády byl Adnan Pačači z rodiny iráckých premiérů z dob monarchie, jenž však za sebou neměl žádnou velkou politickou stranu, jako např. Abdal Azíz Hakim, šéf hlavní šíitské strany …

V irácké prozatímní vládě se Washingtonu nepodařil ani jeden politický průlom, protože vše ztroskotalo na  neústupném požadavku Velkého ajatolláha Sistáního, aby samotné zákonodárné shromáždění bylo zvoleno přímo na základě všeobecného hlasovacího práva (šíité jako většinoví by ostatní přehlasovali) …

Na druhou stranu atentát proti bagdádskému sídlu OSN v 8/03, které hlídali US vojáci, po kterém se funkcionáři OSN z Bagdádu stáhli, Washingtonu značně ulehčil situaci, protože až do atentátu musel razantně odmítat požadavek, aby dočasnou správu Iráku převedl na OSN …

Američané  nepovolili vstup do Iráku nejen islámské organizaci Islamic Relief, ale nedovolili v Iráku fungovat ani francouzské nevládní organizaci Lékaři bez hranic, ani jiným nezávislým humanitárním organizacím s tím, že jejich vojenská intervence nebyla žádnou humanitární katastrofou ( vojenské nemocnice byly totálně vykradené, ukradený zdravotnický materiál se většinou našel v soukromých nemocnicích, zatímco personál státních nemocnic  stačil mnohé schovat)  …

Na základně s opevněnými věžemi se strážnými na okraji středoiráckého  města Hille sídlilo 80 slovenských ženistů v čele s podpluk. ing. Ondřejem Novosadem ( další ze slovenských podplukovníků se jmenoval Vladimír Mečiar, svého času redaktor časopisu Obrana) .

Ze zatčení Saddáma měly mezinárodní jednotky radost, ale neslavily, naopak, byly na pozoru před těmi, kdo slavili –  každý Iráčan má doma přinejmenším jednoho kalašnikova, mnozí Iráčané měli doma i protitankové střely, kterými zničili např. ukrajinský obrněný transportér i s posádkou, krátce předtím přišli o život 4 Bulhaři a dva Thajci, když do nich najel vůz plný výbušnin …

Spojenecké základny, bytˇdobře opevněné, byly častým terčem útoků – primitivní minomet, v podstatě jen trubka, která může být zakopána  v zemi, má dostřel 3 km - takový okruh kolem základny nelze uhlídat …

Pohyb za jejich branami byl ruskou ruletou , za každého spojeneckého vojáka  organizátoři odporu vypsali odměnu, u plukovníka to bylo 2.000 dolarů, za sestřelení vrtulníku 100.000 dolarů, apod.

S vyjímkou vojenské policie a speciálních jednotek se vojáci přesouvali pouze v kolonách, zbraně měli během přesunu vždy odjištěné, především ve městech, kde se pohybovali v dopravních zácpách, kdy byli potenciálně ohroženi každým Iráčanem …

„Kdyby nějaký Iráčan jen držel samopal, když projíždíme kolem, je mrtvý“, prohlásil polský voják v Babyloně, kde sídlilo PL velitelství mnohonárodní divize pod PL velením.

Proto se žádnému státu  do „okupační mírové mise“ vojáky posílat nechtělo, a US tak braly každého, kdo projevil zájem, další kámen úrazu – jak měly být útvary bojeschopné, když se Rumun nedomluvil s vojákem z Hondurasu, a voják z Fidži se nedomluvil s Mongolem …

Velká část PL mnohonárodní divize existovala jen na papíře, vojáci v terénu chyběli, protože státy většinou honosně označily jednotku, kterou vyslaly, názvem většího útvaru, než kterým ve skutečnosti byla …

Iráčané spílali mezinárodním jednotkám hlavně proto, že za ně neobnovily národní ekonomiku – mysleli si, že sami nemusí přiložit ruku k dílu .

Nejvíce Iráčané nadávali na kilometrové fronty u benzínových stanic – pohonné hmoty byly totiž za Saddáma tím posledním, čeho bylo stále dost, a téměř zadarmo …

Převzato se svolením autorky z jejího blogu na adrese http://kostlanova.blog.idnes.cz ,kde naleznete její další články. Na Vojsku se nachází část zabývající se s ním související tématikou.