ZPRÁVY

Olympijské hry jako světová show bez etických hodnot

Je s podivem, jak nikdo neanalyzuje, co se děje pod slupkou OH, kde platí zákony tržní mechaniky stanovené prvním filozofem evropské moderní doby René Descartesem (1596) : „ Myslíme, a proto jsme pány a vlastníky světa“ , které  zavrhují pozdější rady „osvícenců“ hraběte Voltaire (1694) a JJRousseau (1712), kteří vyzývali k návratu k přírodě, ve smrti viděli přirozenou součást fyzické nedokonalosti člověka/ meze lidských možností , a především Immanuela Kanta (1724), jenž kritizoval mýtus  “ čistého rozumu “  ze strany Descartese, Berkeley a Hume – Kant tvrdil, že bez nabytých zkušeností jsou schopnosti rozumu jen planými teoriemi ...

Celoplanetární olympijské hry/OH – hry superlativů, potvrzují Descartesovu teorii „ nekonečna lidských možností“ , vyžadují fantastické rekordy, překonání sebe sama ( jak jinak než dopingem ), jsou obchodní mašinérií mechanicky aplikující Descartesovu algebru a geometrii  ( lobby vrcholového sportu by si měla zopakovat morální imperativ Immanuela Kanta  „ každý živý tvor má svoji důstojnost“ , kterou nelze vyčíslit sportovními parametry)…

Jako Descartes, ani vrcholový sport, jenž supersportovce na běžícím pásu vyrábí, neuznává nějaké ponižující limity – sportovec má stále co vylepšovat, své výkony, jak zůstat co nejdéle mladým , aby mohl být prodán co nejštědřejšímu sponzorovi   ( miliardářské firmy bojují o každého „ sportovce“ , aby jej mohly sponzorovat – Adidas sponzoruje Zinedine Zidaneho či Davida Beckhama ) …

K překonání svých fyzických možností má k dizpozici elitní lůžka na světových klinikách, a veškeré inovace farmaceutického průmyslu – vrcholový sport tak představuje nemenší ekologickou zátěž než dramaticky znečištěná voda  či tání ledovců …

Pořadatelé OH vyvážejí i do těch nejchudších zemí světa nejen konzumní vášně, ale i pokřiveného sportovního ducha – sport „vynalezený“ někdy za průmyslové revoluce v Anglii, popírá v režii miliardářských firem ( „ běž ještě rychleji, skoč ještě výše“ )  civilizační hodnoty těchto zemí , které zakazují „ chtít překonat nemožné „, což je v jejich společnostech největší hřích ( i v antickém Řecku platila zásada „ vše se střídmostí“ )  …

Olympijští obchodníci však paradoxně předávají svoji konzumní štafetu těm, kterým bude zakrátko patřit svět – Číně a Indii .

Olympijské hnutí má již velmi málo společného s olympijskými ideály zakladatele novodobých her barona de Coubertina, ačkoliv MOV, sdružení bohatých soukromníků, tvrdí opak.

OH již dávno nejsou kláním nadaných jednotlivců, ale obchodních mafiánských kruhů, které pochopily, že sport je nejlepší formou mezinárodní propagace .

Na sport se přes svůj Národní olympijský výbor svého času zaměřil bolševický Kreml a jeho satelity, který OH od roku 52 rozvrátil tím, že pod nálepkou amatérů nasadil na olympijské stadiony  „speciálně trénované profesionály“ /„ státní amatéry “ , kteří na mnoho let olympijská kolbiště ovládli …

Toto nové pojetí sportu brzy našlo uplatnění i v ostatních zemích, a síly se vyrovnaly  (první drtivý neúspěch zažili sovětští sportovci na OH v Mexiku v roce 68, tímto neúspěchem se dokonce zabýval ÚV Strany, který řešil, jak to, že ani Geld neproměnili na Gold, když to již nešlo se steroidními anaboliky)   …

Dnes je každému jasné, že se všichni olympijští „amatéři“ neživí jinak než svoji sportovní profesí …

Vrcholný sport je prostě nelítostným povoláním, pro olympijské ideje nikdo tvrdou zátěž tréninků podstupovat nebude .

Vrcholoví sportovci by si měli přiznat, že je načase, aby si založili odbory, které by pro ně vybojovaly i sportovní penze, vyplácené třeba u hokejistů po 10 let aktivní činnosti, u fotbalistů po 15 letech, atd. …

Anebo by se puritánský MOV měl inspirovat tenisem, který zrušil rozdíl mezi profesionálem a amatérem, a zavedl open turnaje …

Zorganizovat OH  není žádná maličkost, ale jejich organizace spočívá v maličkostech, řekl svého času v jiném smyslu Goethe ( není však třeba si dělat velké starosti s jejich organizací - kdyby jejich organizace byla dokonalá, připomínalo by to OH v nacistickém Německu v roce 36) …

V antickém Řecku se při hrách závodilo i v kulturních disciplínách, to již dlouho neplatí, přesto kultura by mohla být jejich doprovodným jevem, tak jak se OH chopil jiný obor lidské činnosti – obchod, kdy jsou OH charakterizovány jako nejvýznamnější obchodní summit.

Firmu Adidas stojí zhruba100 mil. dolarů, aby mohla být zaregistrována jako oficiální dodavatel olympijské výstroje ( na olympiádě v Pekingu např. oblékla nejen organizátory her, ale i celý čínský národní tým) .

US Niké a německá Adidas si během olympiád denně zapisují skóre, kdo z nich prodal více …

V Pekingu firma Niké  údajně zabodovala objemem prodeje ve výši 600 mil. dolarů, Adidas 400 milióny dolary ( její roční obrat činí zhruba 1.5 mld dolarů) …

V Asii se miliardářské firmy soustředˇují na zdejší „královské“ sporty – fotbal, basket a golf .

Zatímco v západních zemích jsou trhy přesycené, v jihovýchodní Asii, stejně jako v Rusku, je prodej sportovního oblečení na prudkém vzestupu, proto se sem dere i německá Puma .

Západním značkám však začala růst konkurence z místních asijských, zejména čínských značek – Anta, Peak,Double Star, Li Ning …

Lyžaři se nechávají ostentativně fotografovat s používanými lyžemi, třebaže MOV svého času zakázal označování lyží továrními značkami výrobců, kteří platí závodníkům mj. výlohy na soustředění  …

K tomuto zákazu továrna značkových lyží Rossignol vydala prohlášení, protestující proti diskriminaci výrobců lyží, a nikoliv i výrobců další lyžařské výstroje , proto MOV učinil kompromis – značky mohou být používány, ale sportovci se s nimi „nemají“ nechávat ostentativně fotografovat ( proti tomu kupodivu neprotestovali výrobci fotografických přístrojů ) …

Čím častější jsou projevy funkcionářů MOV o hrách  „bez obchodu“ , tím nápadněji se obchod do her dostává  ( někdy rafinovaně, jako kouřová reklama z letadel ) …

Obchodně se chovají i křestˇanské církve ( sám papež posílá pozdravné poselství), které si budují svá ekumenická centra v tiskových centrech či v Olympijské vesnici , kde slouží mše, či pořádají náboženské přednášky na aktuální témata, třeba jaké biblické postavy byly největšími sportovci …

Viz také zde „Olympijské hry dnes, vanitas vanitatum“  .

Převzato se svolením autorky z jejího blogu na adrese http://kostlanova.blog.idnes.cz ,kde naleznete její další články. Na Vojsku se nachází část zabývající se s ním související tématikou.