ZPRÁVY

Ukrajina, naši západní spojenci chystají "mnichovské" dohody

Po anexi Krymu popularita Putina roste – místo původních 27% mu po anexi Krymu tleská 67%  nostalgických Rusů, kteří čtou a poslouchají výhradně Putinovu demagogii, a Putinova média s nasazeným náhubkem …   Putinem šířená  Goebbelsova propaganda ( Putin naše krajany neopustí, Ruský duch je neporazitelný, Atˇ žije ruský Krym, atˇžije Putin ), obstarávaná důstojníky KGB/FSB, kterými se obklopil, tak znovu potvrdila pravdivost známé teze, že „ první obětí války je pravda „ …  

Novinářka a spisovatelka Světlana Alexejevičová byla na Rudém náměstí v MOW svědkem následující události : dva mladíci rozvinuli transparent s nápisem „ Kolik dětí, bratrů a sousedů jste ochotni pohřbít, aby se Krym stal součástí RF ? “

Kolemjdoucí jim začali nadávat do fašistů, banderovců a US agentů, vlastizrádců a zbabělců, staré ženy na ně plivaly – dva tajní vše sledovali, a zavolali na policii : “Odvezte si ty dva mladé debily, nebo je tu zlynčují“ …

Zda by se Putin se svými tankovými divizemi zastavil na hranici Dněpru, není jisté, protože stále zdůrazňuje, že „ Kyjev je matkou všech ruských měst „.

Zastavil by se asi až v Karlových Varech, protože Německo a Francii zatím potřebuje.

NATO by se na nic nezmohlo, protože není politická vůle ani v BER, ani v PAR, a již vůbec ne u paralyzovaného Obamy – naši „ appeasementoví“ západní spojenci se připravují na hromadné „ mnichovské dohody“ , což potvrzuje jejich nevybíravý nátlak na Ukrajinu, aby se s Ruskem „domluvila“/ podrobila se jeho vydírání, a přistoupila na všechny jeho podmínky, třebaže před veřejností mávají papírovými sankcemi …

Obama se již nechal slyšet, že do NATO Ukrajina „ samozřejmě „ nevstoupí …

Mezinárodně známá ukrajinsko-běloruská  novinářka a spisovatelka Alexejevičová napsala :

“ Nedaleko od mého bytu v Minsku je socha ukrajinského básníka Tarase Ševčenka.

Každé ráno je v posledních měsících zasypaný květinami a hořícími svíčkami. Nejprve milicionáři lidi uráželi, když na pomník pokládali květiny či zapalovali svíčky, a odváděli je na policejní stanici.

Poté k pomníku chodily stovky lidí – tolik lidí policisté zatknout nemohli, tak každé ráno přijeli s nákladním vozem a kytky odvezli, druhé ráno tam kytky však  zase byly.

Alexejovičová uzavřela :“ Putin pohřbil naděje demokratů z 90.let na Rusko evropské“ ...

Lidé na Krymu od 27.2.014 seděli přišpendlení k TV, Kreml však odstřihl ukrajinské kanály, takže lidé na Krymu měli jediný informační zdroj, a to Putinův šovinistický kanál Rossija 24 , a místní proputinovský deník Krym 24, který psal o „ krymském ruském snu „ a „ ruském jaru na Krymu “ ...

„ Vracíme se domů! „ vykřikoval nový krymský premiér zápasník Aksjonov , obklopen ruskými vojáky bez insignií.

Také burácel, že si „ podstatně“ přilepší důchodci, kterým Ukrajina vyplácí 107 euro měsíčně, RF 195 euro  ( v 3/014 ultrapravičák Žirinovský, stvořený Putinem, sliboval levnější ruský plyn a elektřinu, v případě potřeby i „ zadarmo“ ) ...

Referendum se konalo pod demagogickým heslem „Stop fašismu fašistů z Majdanu!“ , plakáty s tímto heslem ruští vojáci oblepili celý Krym, třebaže ruské neonacisty si Kreml pěstuje/využívá některé skupiny, které spoluzaložil a financuje, a nikterak je nepotírá, viz můj článek Ukrajina, Putin a neonacismus.

Na Krymu však vysílala ještě tatarská TV ATR, kterou Putin před referendem nemohl odstřihnout.

Tragický úděl Krymských Tatarů

Bolševická propaganda tvrdila, že „ spolupracovali s německou okupační správou, a že 20.000 dezertérů z jejich řad se připojilo k Wehrmachtu ", což historici považují za přehnané číslo.

Němci, aby získali sympatie Krymských Tatarů, které se bolševikům nepodařilo ani rusifikovat, ani převést na bolševickou ideologii, na Krymu postavili mešity, otevřeli divadla, kina, vydávali tatarské noviny a časopisy.

Někteří Tatarové tak Němce považovali za osvoboditele z bolševického područí.

1944 nechal Stalin deportovat Krymské Tatary do Střední Asie, 280.000 lidí v dobytčích vagónech, odvoz se uskutečnil během obklíčení a přepadení vesnic během jedné noci v době, kdy muži byli ještě na frontě ...

Desetitisíce z nich zemřely po cestě v nelidských podmínkách ve vagónech, další tisíce nepřežily první rok v nehostinných podmínkách Střední Asie  -  mj. 40stupňová vedra ve stepích bez vody.

Do stepí  byli  nahnáni bez ničeho, ve stepích nebylo z čeho postavit přístřeší, rukama proto hloubili jámy do země, neměli jídlo ani pitnou vodu, jen melouny, řádila úplavice , mrtvé neměli čím zahrabat …

11.000 z nich zemřelo v ruských pracovních táborech.

Jen málo z nich našlo práci v místních sovchozech mj. jako traktoristé, dojičky, pěstovali v nich rýži a krmivo pro dobytek.

Ale i těm, kterým se podařilo sehnat práci, byli v Uzbekistánu  jen druhořadými občany, a třebaže jejich děti zvládali střední školu lépe než Uzbekové, na univerzitu se dostávali jen Uzbekové.

Teprve od 1/89 se mohli na Krym z rozhodnutí Gorbačova vracet.

Když se Tatarové začali v 90.letech vracet, místní proruští radikálové lidem tvrdili, aby si dávali pozor, že je v noci Tatarové vykradou a zavraždí – dle svědků však byli Tatarové příkladně slušní, a Rusové se divili, že zdraví i lidi, které neznají , pomáhali sousedům, když byli nemocní, jezdili za nimi do nemocnice, půjčovali jim peníze ...

Tatarové za pomoci kanadských a švýcarských fondů ve vesnicích zavedli tekoucí vodu a plynové potrubí ( trubky jsou asi 3 m nad zemí).

Počátkem 90.let, když je místní proruští radikálové ostentativně provokovali, a krymský parlament jim nechtěl povolit prodej půdy a nemovitostí, a nechtěl jim ani udělit pracovní povolení, Tatarové parlament několikrát obsadili.

Někteří čekali až 20 let, než jim zdejší úřady zlegalizovaly vlastnická práva k půdě a k domům ...

Po Putinově invazi po 30 letech tvrdé práce, kdy si postavily rodinné domy, mají Tataři připravené pasy pro případný odchod do zahraničí ( kvalitní 60minutový pořad o KT odvysílala al-Džazíra, přežili jen proto, že se je Rusům nikdy nepodařilo rozdělit, vždy byli jednotní).

Nejvíce se obávají titušek, profesionálních provokatérů, kdy např. skupinka 30 neznámých mužů dorazí do vesnice, a vyvolává nepokoje, mj. v noci podpalují domy ...

Po ruské okupaci se odevšad vyrojili nejen titušky, ale i proruští  „ milicionáři“ v kuklách , kteří  spolu s ruskými kozáky hlídají nejen strategické objekty, ale i své spoluobčany, aby tito nevyjadřovali proukrajinské pocity, pokud ano, zbijí je.

Svědci uvádějí, že na pomoc svým ortodoxním bratřím dorazili i „ zkušení“ srbští dobrovolníci .

Převzato se svolením autorky z jejího blogu na adrese http://kostlanova.blog.idnes.cz ,kde naleznete její další články. Na Vojsku se nachází část zabývající se s ním související tématikou.