ZPRÁVY

O škodlivém působení marxismu-leninismu na českou historiografii

Jistě budete se mnou souhlasit, že věda je jednou z oblastí, ve které se může rozvíjet tvořivý lidský duch.  V tom případě jsou pro kvalitní vědu opěrnými pilíři svoboda a názorová pluralita a jedině díky nim se věda může rozvíjet v celé své šíři. Totalitní režimy nemusí sice bádání úplně zničit, ale vždy ho zmrzačí a zotročí. Svoboda a názorová pluralita je zničena.  Vědec, který se kriticky vyjádří na adresu vládnoucí skupiny, je profesně (a někdy i fyzicky) zničen. Totalitní ideologie se vetře do všech oblastí lidského poznání a všude si to bude přizpůsobovat k obrazu svému. Děje se tak ve všech vědách, ale jelikož je mi osobně nejbližší dějepisectví, zaměřím se právě na něj a na to, co v této oblasti napáchal minulý režim.

Dějepisectví je už dlouhou dobu považováno za jednu z vědních disciplín. Není to nějaké pouhé strojové reprodukování  dat , ale je to opravdu společenská věda s pojmoslovným aparátem a s metodami výzkumu. Taky se v ní prolíná velké množství názorů a přístupů k výkladu historických pramenů (například pozitivisté, škola Annales a další). Je naprosto normální, že dva historikové mají na nějaký jev odlišný názor a je standartní, že o tom mezi sebou mluví, diskutují, píší články atd. Jak už jsem ale řekl víše, problém nastává, když vědu ovládne totalitní ideologie.

Do ruky se mi dostala kniha „Úvod do studia dějepisu“ (Hroch, Miroslav; Úvod do studia dějepisu, Praha 1985). Ta příručka byla napsána ještě za normalizace a rozhodnutím tehdejšího ministerstva školství se z ní stala celostátní vysokoškolská učebnice. Co se v ní student dozvěděl?

Samozřejmě, že tam ta faktografická část je, ale je marxisticko-leninskými poučkami přetvořena k nepoznání. Tak třeba už samotný úvod zní zlověstně: „ Všichni autoři se opírají o vlastní pedagogické zkušenosti a vycházejí z teorie marxismu-leninismu. Snaží se ve svých kapitolách uplatnit nejnovější výsledky historické vědy, především ze SSSR a socialistických zemí.“ A to je jenom slabý odvar toho, co následuje dále.

Hned v první kapitole, nazvané „Předmět a poslání historie“, se dočteme následující: „Marxistická historiografie se odlišuje od různých idealistických a metafyzických názorů především tím, že odmítá pojetí dějin jako realizaci vůle nadpřirozených sil či idejí, ale chápe je jako přírodně historický proces, proces, pro nějž jsou rozhodující materiální podmínky a z nich pak určující výroba materiálních statků. Nejde o proces nahodilý, ale zákonitý a vývojový, i když jeho konkrétní průběh je neopakovaně jedinečný.“

…

„Pod pojmem historie je někdy chápán jakýkoliv vývoj v čase, tedy ve společnosti i v přírodě. V tomto duchu je třeba chápat Marxovo učení historie jako jediné, tj. ve smyslu všeobecně platné, vědy.“

…

„Marxismus nezakrývá stranickost historie, naopak ji odhaluje; je tomu tak především proto, že komunistická stranickost není v rozporu s objektivitou a slouží pokrokovému vývoji společnosti. Z tohoto zorného pohledu posuzuje i vztah minulosti a historiografie k přítomnosti, tj. vázanost této disciplíny na stav a potřeby společnosti a vědomou orientaci badatelského výzkumu.“

Po následující kapitole, ve které je v kostce popsán vývoj historiografie až do poloviny 19. století, následuje několik kapitol, které jsou věnovány už jen trojici Marx – Engels – Lenin. V podstatě je to pojednání o tom, jakou převratnou úlohu hraje marxismus-leninismus v historiografii. Vlastně tvůrci tam tvrdí, že kdyby nebylo marxismu-leninismu, tak historiografie nikdy nebude vědou.  Pro posouzení zase uvedu několik úryvků:

„Již raná tvorba Marxe a Engelse byla zaměřena na kritiku buržoazní společnosti, ovšem tato kritika byla zprvu realizována z pozic buržoazně demokratických. Na rozdíl od historiků, kteří zdůrazňovali úlohu státu, vycházejí Marx a Engels především z rozboru vlastní buržoazní společnosti, mluví o systému produkce, obchodu, majetku a vykořisťování člověka. Na rozdíl od osvícenců zdůrazňují vlastní protiklad buržoazní společnosti, na rozdíl od Hegela, který v buržoazní společnosti spatřoval především společnost rozumu, rozpoznal v ní Marx již prvky protirozumové. Marx upozorňuje ve svých raných spisech na skutečnost, že se buržoazní společnost skládá ze dvou tříd: třídy, která vykořisťuje, a třídy, která je vykořisťována. Již v raných Marxových rozborech setkáme s teorií revoluce, přičemž Marx odmítá chápat revoluci jako pouhý politický převrat.“

…

„Marx a Engels kritizují v Německé ideologii důsledně idealistické pojetí dějin, jenž vykládá praxi z ideje, v každém období hledá nějakou kategorii a vychází z tzv. sebeuvědomění ducha. Nové materialistické pojetí dějin má naopak ukázat, že dějiny nekončí sebeuvědomováním ducha, nýbrž že je v nich na každém stupni obsažen již nějaký materiální výsledek, nějaký soubor výrobních sil, historicky vytvořený vztah k přírodě a vzájemný poměr mezi individui.

Marx a Engels se stavějí proti dějepisectví, jež zkoumá jen politickou moc potentátů nebo vůbec náboženské a teoretické boje a zdůrazňují fakt, že od povrchových jevů je nutno přejít k vlastním hybným silám“

…

„Materialistické pojetí dějin Marx a Engels dále propracovali v Komunistickém manifestu. V něm především formulují poznatek, že vývoj společnosti, počínaje rozkladem společnosti prvobytně pospolné, se pohybuje v třídních protikladech a dějiny všech dosavadních společností jsou dějinami třídních bojů. Marx a Engels dochází k závěru, že tyto třídní boje nutně vyústí v beztřídní společnost.“

…

„Všeobecným základom teorie historického poznania je marxistická gnozeológia, ktorá vychádza zo schopností myslenia poznávať svet a utvárať jeho správný odraz. Dialektický materializmus vidí podstatu poznávacej činnosti v odrážání objektívnej skutečnostivedomím. F. Engels poznamenal, že vývin a vnútorná súvislosť vedy  nemôže vychádzať z „čistého myslenia“, ale z „najtvrdošíjnejších“ faktov skutečnosti.“

…

„Triedny charakter historických javov a událostí nevyhnutne vyžaduje uplatňovanie stranického prístupu k ich osvetleniu. V společnosti nejestvuje tzv. „čistá“, nestranická historiografia. Protikladný charakter nazerania na proces společenského vývinu rozdelil historikov, filozofov, ekonómov, právnikov atď. do dvoch táborov: na tých, čo ho odmietajů a pokládajú za subjektívny nástroj svojich ideových odporcov. V. I. Lenin takto definoval ideologickú podstatu obidvoch protikladných stanovísk: „Nestraníckosť je idea buržoázná. Straníckosť je idea socialistická“. (Lenin, V. I.: Zobrané spisy, 12. zv. Bratislava 1981, s. 180). “

…

„Materialistické chápánie dejín, ktoré objavil K. Marx a F. Engels, položilo základy premeny histórie na vedu a umožnilo pristupovať k historickému vývinu jako k zákonitému a objektívnému procesu.“

A na závěr mám opravdovou třešničku.  V části knihy nazvané „Postup a techniky historikovy práce“ jsem si už myslel, že zde dozvím něco pro mě důležitého a skutečně už tam ta faktografická část byla poněkud silněji zastoupena. Nicméně i tak jsem se tam dozvěděl následující:

„Historik musí jinak naprosto nezvládnutelné sumě lidských vědomostí účelně diferencovat. Z tohoto hlediska, i když poněkud mechanicky, lze rozlišit vědní obory a nauky, o něž se tak či onak opírá historiografie a historik, asi tato:

Světonázorové, teoretické a metodologické východisko. Pro marxistického historika je nezbytné, aby získal široké a hluboké vědomosti z marxismu-leninismu, marxistické filozofie, politické ekonomie a vědeckého komunismu. Do tohoto okruhu patří i metodologické problémy vědecké práce všeobecně a historiografie zvlášť.“

No, myslím si, že tady nemá ani tak smysl rozebírat, v čem všem se marxismus-leninismus  mýlil (a to se opravdu mýlil a ve velkém množství věcí).  Hlavně nám vyloženě ujel vlak.  Neměli jsme spojení na západ, byli jsme násilně odtrženi od jeho myšlenkového vývoje.  Já tady nechci tvrdit, že by jsme neměli  dobré historiky, kdybych měl jmenovat jednoho tak určitě Dušana Třeštíka, ale jejich výběr tématu a možnosti zpracování byli omezené.

Jak jsem řekl už výše, věda se potřebuje vyvíjet ve svobodném a názorově pluralitním prostředí. Dopřejme jí to, ona nám to milionkrát vrátí. Něco podobného se už nesmí vrátit.

PS: Ta publikace se dá stáhnout z internetu, nebo si ji můžete půjčit v knihovně. Já sám jsem ji našel na pobočce pražské městské knihovny v Korunní ulici.

Napsáno pro Zprávy zprava (viz.:http://www.zpravyzprava.cz/2013/09/19/o-skodlivem-pusobeni-marxismu-leninismu-na-ceskou-historiografii/ )

Převzato se souhlasem autora z jeho blogu http://josefkukla.blog.idnes.cz