ZPRÁVY

Husův odkaz

Psal se 6.červenec roku 1415, kdy byl jako kacíř v Kostnici upálen český kazatel a náboženský reformátor Jan Hus. Jeho příběh je příběhem člověka, který zůstal věrný svému přesvědčen i za cenu ztráty vlastního života.

Jan Hus se narodil v Husinci kolem roku 1370. Vystudoval na Karlově univerzitě a stal se katolickým knězem. Bylo to v čase papežského schizmatu, v době kdy vrcholní představitelé církve již ani nepředstírali, že dodržují základní morální normy chování vyplývající z požadavků evangelia. Stačilo si jen koupit odpustek a hřích byl automaticky smazán. Z páchání hříchu se stal skvělý byznys. Církev díky odpustkům, jejichž hodnota byla odstupňována podle velikosti hříchu bohatla a zbylo dost peněz i na válku vedenou proti „nevěřícím“. Mladý Jan Hus tuto praxi začal veřejně ostře kritizovat. Ve svém spisu O Církvi napsal, že hlavou církve není papež, ale Kristus. Pokud se papež či jiná církevní vrchnost svým chováním dostává do rozporu s morálními principy evangelia, měla by se jí odmítnout poslušnost. Tímto tvrzením se logicky dostal do konfliktu s církevní autoritou, kterou nezajímala pravda, ale pouze vlastní moc a peníze. Hus byl dán do klatby a později lstí pozván na Kostnický koncil, kde měl obhájit své učení. Na koncilu se sjeli nejen vrcholní představitelé církve, ale také prostitutky ze širokého okolí, aby zpříjemňovali pobyt hostům. Hlavním tématem koncilu bylo papežské schizma, Husova kauza byla pouze vedlejší. Císař Zikmund slíbil Husovi ochranu, svůj slib, ale nedodržel a nechal Husa vsadit do vězení. Cílem bylo jej přinutit veřejně se zříci těch části svého učení, ve kterých viděli církevní hodnostáři díky Husově popularitě u prostých lidí i řady vzdělanců ohrožení svého postavení a moci. Přes usilovnou snahu Husa k odvolání nedonutili.

 Smrt Jana Husa tak nebyla pro církev vítězstvím, ale  porážkou. Z Husa udělal koncil mučedníka. V Čechách brzy vypukla revoluce. Římsky císař Zikmund proti ní zorganizoval několik křížových výprav. Všechny skončily fiaskem. Vypráví se jako pověst, že jen co zazněla z úst husitských bojovníků píseň „ Kdož su boží bojovníci…“, vojska křižáku se dala na útěk. Národ který zůstává věrný pravdě ani vojenská převaha protivníka nepřemůže. Husité ale bez chyb rozhodně nebyli. Našlo se mezi i mezi nimi hodně těch, kteří se nechali zlákat tu k plenění a vypalování klášterů, jindy k loupeživým výbojům do ciziny nazývaným Spanilé jízdy. Konec husitské revoluce nakonec přinesl vnější nepřítel, ale bratrovražedná bitva u Lipan, kdy se střetli umírnění a radikální husité sami mezi sebou.

Jan Hus svojí statečností inspiroval mnohé až dodnes. Jedním z nich byl i 18ti letý student Karlovy univerzity Jan Palach. Dobrovolně se rozhodl stát v lednu 1969 hořící pochodní, aby svým spoluobčanům ukázal, že v některých chvílích má věrnost pravdě vyšší hodnotu než jeden lidský život. I když si mnozí myslí, že jeho oběť byla zbytečná, nemyslím si to. Stejně jako Husova oběť, i tato zanechala hlubokou stopu v našem národě.  V mnohém zmírnila tíži 20 let normalizace, oslabila sílu cynismu a usnadnila přechod k demokracii, třebaže dnešní společnost má k ideálu demokracie velice daleko.

Jan Hus měl blízko k prvním křesťanům, kteří také často dávali přednost věrnosti své myšlence a smrti, před kolaborací s římskou mocí. Jejich pro ostatní tak nepochopitelná síla s jako šli statečně na tu nejhorší smrt pocházela ze síly myšlenky, kterou přijali a poté sami hlásali. Žijeme v době, kdy světu vládne lež ve všech oblastech. Lež tvoří základ většiny reklam, předvolebních slibů politických stran. Dovednost lhát je hlavní dovedností požadovanou u většiny dnešních inzertních nabídek zaměstnání...  Zdálo by se, že Pravda nemá šanci. Že ona a její protagonisté budou vždy ušlapáni. Narodit se Hus v dnešní době, na hranici ani ve vězení by neskončil. Ocitl by se na hranici „ slušné společnosti“. Různí pisálkové by z něho udělali hlupáka a blázna, člověka kterého by jen málokdo bral skutečně vážně.